Smrt je jednou z nejoblíbenějších postav série "Sandman", a to i přesto, že její přítomnost v sérii je sice stálá, ale rozhodně nepatří k těm postavám, které se objevují v každém sešitu. V každé knize ale pravděpodobně ano. Asi se pak není moc čemu divit, že to byla právě Smrt, na kterou si Neil Gaiman vzpomněl, když chtěl napsat další minisérii ze světa Sandmana, minisérii, která bude v podstatě takovým bonusem k tomu, co jsme četli v hlavní sandmanovské sérii. A Neil Gaiman chce udržet soudržnost série, a tak se zaměřuje na některé postavy, které se v hlavní sérii objevovaly. Takže se znovu setkáte s Šílenou Hettie, Foxglove a Hazel. I když jsou i zde jen vedlejšími postavami, je fajn vidět, kam se jejich příběh posunul.
Neil Gaiman umí skvěle pracovat s postavami a dokazuje to i v tomto samostatném dílu, který se věnuje Smrti. Ta práce s postavami je především v tom, že jim dovede dát tu správnou hloubku. Vás bude zajímat, jak se bude osud postavy vyvíjet, co s ní bude dál, jak se něco zvrtne. A přesně takovou postavou je Sexton. Sexton je mladík, kterému je teprve šestnáct let, ale už přesně ví, co chce se svým životem udělat. Chce ho skončit. Chce se zabít, protože prostě nevidí smysl v tom, jak pokračovat. Jenže tu se mu do cesty postaví skutečná Smrt. Nebo alespoň holka, která o sobě tvrdí, že je inkarnací Smrti. S ní se vydává Sexton na podivnou noční jízdu, která by mohla skončit jejich smrtí, ať už proto, že nenajdou srdce Šílené Hettie, anebo proto, že je zde někdo, kdo se snaží Smrt polapit.
Je Didi, s kterou Sexton tráví jeden den, skutečně Smrtí? Na to není až tak důležitá odpověď, protože důležitější je samozřejmě to, jak setkání s Didi změní Sextona. Ten si prožije skutečně bizarní události, alespoň z hlediska normálního lidského života, a musí tak čelit své vlastní malé noční můře ve stylu městské fantasy, ale v podstatě bez toho, že by zažil skutečně fantaskní věci, skoro všechno, co prožívá, je možné nějakým způsobem vysvětlit. Většinou šílenstvím. V tom, co chce Neil Gaiman tentokrát vyprávět, se jeví skoro až naivní, protože je tak nějak od začátku jasné, k čemu vlastně příběh slouží a co bude na jeho konci. Mohu vás uklidnit, skutečně tomu tak bude a všechno je v pořádku. Čtenář dostane to, co dostat má a k tomu ještě krátký příběh o tom, jak pořádně navléknout kondom a co to vlastně může znamenat smrt v tom skutečném, reálném provedení. Ano, na závěr vás skutečně překvapí instruktážní a poučný kraťas od pánů Gaimana a McKeana o tom, co jsou to přenosné nemoci a jak nebezpečné je AIDS.
Neil Gaiman si pro své komiksy vždy vybíral zajímavé kreslíře. Chris Bachalo a Mark Buckingham rozhodně nejsou špatní a postava Eremity je děsivá v tom jak je bezbranná a přesto nebezpečná. Je skvěle nakreslen. V ostatních ohledech ale kresba až tak nevyniká, je vidět, že to jsou především postavy, na které jsou kreslíři zaměřeni a s nimi jsou sladěni. Jako kdyby okolí nebylo tak důležité, respektive fungovalo jen pro dokreslení atmosféry, někdy formou několika málo čar, jindy jen jedinou barvou. Deprese se střídá s takovou příjemnou nostalgií a celé to do sebe docela příjemně zapadne. "Smrt: Vysoká cena za život" rozhodně není nejlepším příběhem Neila Gaimana, ale jako spin-off to funguje způsobem, že se vracíte k postavám, které znáte, máte rádi, jsou pro vás zajímavé. Jako návrat ke známému a oblíbenému je to příjemné.
Žádné komentáře:
Okomentovat