Po otevření knihy jsem si tak říkal, čím asi bude zajímavý další příběh, který se odehrává převážně za druhé světové války v koncentračním táboře. Nechci tvrdit, že příběhy z takového prostředí nejsou silné, naopak, většinou jsou, ale člověk si myslí, že když už má něco načteného, tak ho další příběhy ze stejného prostředí nemohou překvapit. A přece jenom, koncentrační tábory za druhé světové války jsou místo, kde se odehrávala zvěrstva, kterým se po tolika letech jen těžko věří. Na druhou stranu, ona se zvěrstva dějí i teď, a tak jsou příběhy z druhé světové války pořád aktuální, a to i přesto, že se jimi někteří prostě nenechají poučit.
V čem je příběh boxera z koncentračního tábora tak zajímavý? V první řadě je to jen samotnou skutečností, že se jedná o boxera. Kolik podobných děl jste četli? Kolik podobných boxerů, kteří si prošli koncentračním táborem, znáte? Jasně, možná jste viděli snímek "Vítězství ducha", který se zabývá stejnou látkou, ale napadne vás ještě něco dalšího? Co si budeme povídat, sportovní klání nejsou zrovna s nacisty příliš spjata, pokud pomineme předválečné olympijské hry v Berlíně, které sloužily propagandě. Ale to se opravdu pořádali boxerské zápasy přímo v koncentračních táborech? Když k tomu člověk dodá, že to bylo pro pobavení esesáků, zase tak divné se to nejeví.
Hercko Haft byl celkem normální polský kluk, který si přivydělával tím, že s bratry pašoval nějaké ty věci. Nepřišli na ně, ale za to na ně přišli nacisti, kteří do Polska vtrhli a začali pomalu rozhodovat o tom, že židé budou mít utrum. Registrace byla povinná a Herckův bratr Aria se musel na jednu takovou vypravit. Hercko jako příliš mladý nemusel, ale zase nechtěl dopustit, aby bratr odešel. Při registraci pak způsobil poprask, který nakonec vedl k tomu, že sám nastoupil do konvoje, který jej převezl do jeho první štace po koncentračních táborech. Tohle je začátek Herckova příběhu, i když nikoli začátek knihy samotné.
 |
| Reinhard Kleist |
Kniha "Boxer: Pravdivý příběh Hercka Hafta" začíná o něco později, tak zhruba o patnáct let, kdy je Hercko ženatý a má už děti. S jedním synem je na cestě autem. Tím synem je Alan Scott. Muž, který nakonec zaznamenal život svého otce do knihy, podle které Reinhard Kleist nakreslil komiks, jenž držíte v ruce. Hercko byl podle všeho tvrdý otec, který mnohdy nedovedl ovládat svou agresivitu, nemluvě o tom, že jeho výlevy byly někdy nesmyslné. Takhle ho viděl jeho vlastní syn, jen malý chlapec. Jenže tohle je chlapec, který neví to, co se s otcem v minulosti dělo, čím si musel projít. A tak ve chvíli, kdy chlapec tápe, začíná se před námi odvíjet historie jednoho člověka, krutý příběh o tom, čím vším je možné si projít a přesto pokračovat dál. Možná zakopávat a padat, ale pořád se zvedat a nikdy nechtít přestat žít.
 |
| Hercko Haft |
Hercko Haft není člověk, kterého musíte mít za každou cenu rádi. Je to prostě člověk. Člověk, který se jeví jako agresivní, nebezpečný, ale v tomhle případě to má své důvody. Líbí se mi, že se tvůrce nesnaží za každou cenu definovat prototyp hrdiny, ale naopak ukazuje skutečného člověka ve skutečném příběhu. Jasně, detaily se od skutečnosti mohou lišit, ale stejně budete mít pocit, že tohle je něco, co se mohlo stát, něco, čemu celkem snadno uvěříte. Už jen třeba proto, že lidé, kteří mají moc, ty druhé dovedou snadno zneužít, protože vědí, že se nechají ukecat, třeba jen za to, když jim slíbí kousek chleba navíc. Je to tragické, je to dojemné, je to depresivní. Když člověk čte podobné příběhy, pořád doufá, že už se nikdy nic podobného nestane. A pak si stačí jen pustit zprávy... Ta možnost, že se něco podobného zase bude dít, není tak nereálná. Ona se zvěrstva dějí pořád. Bohužel. Jen víc podobných příběhů, které na to budou tak skvěle upozorňovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat