Po delší době - jedná se o dva roky od vydání posledního alba v češtině, kterým byl sešit "
Šmoulové: Šmoulové a Krákula" - se dočkáváme dalšího dílu, který nám představuje klasické Peyovy šmouly. Šestý sešit v řadě, který byl poprvé vydán v roce 1970. A jak název napovídá, podíváme se v něm do vesmíru. Anebo alespoň tak se chce obálka a vlastně celý děj tvářit, minimálně pro jednoho šmoulu, který měl takový menší sen. Dostat se mimo Zemi. Kdo by takový sen neměl, že? Alespoň já ho mám a myslím, že musí být krásné vidět Zemi z orbity. Kromě příběhu "Kosmošmoula" pak šestý sešit obsahuje ještě kratší příběh "Pošmoulíme větru dešti", čímž se délkou dostává na delší evropské album.
Kosmošmoula je tedy šmoulou, který se chce podívat do vesmíru a je ochoten přijít na způsob, jak si sen splnit. Po různých nápadech nakonec dojde k tomu, že bude nejlepší si postavit raketu, která by ho mohla do vesmíru přenést. Bohužel nezvolí nejšťastnější formu pohonu. Ukáže se, že šlapací raketa není nejvhodnější a že Kosmošmoula není schopen vyvinout takovou rychlost šlapání, aby raketa vzlétla. Ale proto, že se mají šmoulové rádi a nechtějí, aby byl některý z nich smutný a naštvaný, snad kromě Mrzouta, tak se rozhodnou, že Kosmošmoulovi jeho sen splní. Tady už se Peyo nechal unést na vlně parodie sebe sama a vytvořil národ Šmejlů. Šmoulština tady pak dává čtenáři celkem zabrat a někdy je vidět, že už autor schválně používá tuto alternativní řeč proto, aby čtenáře pobavil a donutil sledovat každé slovo.
Druhý příběh, "Pošmoulíme větru dešti", je takovou hezkou jednohubkou, která nám vypráví o tom, že šmoulové, hlavně tedy Kutil, jsou schopni ovládat počasí, ale je to moc, jež by neměla být určena člověku. A ani šmoulovi. Zábavná historka o tom, že když chtějí dva něco jiného, může z toho vzniknout skutečná katastrofa. Tenhle příběh je překvapivě akční, děje se zde toho na malém prostoru docela dost a střídání počasí je zde vtipně zachyceno. Například panel s vlaštovkami je výborný. Humor a roztomilost se podařilo spojit již do takové podoby, že je to plně funkční a všechny vtípky parádně zapadají do děje.
Peyovi se musí také nechat, že už měl v této době, tedy pořád ještě relativně na počátku série, dobře vymyšlené charaktery a zachovává jejich vlastnosti, kdy takový šmoula Koumák už je tak dokonalý, že přijde otravný i vám. Koumák mi k němu nakonec až tak nesedí, protože on je prostě mudrlant. Každý šmoula má pak specifické vlastnosti, každý je určitou zjednodušenou karikaturou, a právě díky tomu se stávají natolik univerzálními, že i po padesáti letech od svého vzniku jsou pořád oblíbenými, jsou pořád čtenými, anebo se podle nich točí seriály či filmy, které si nacházejí nové fanoušky. Jsem moc rád, že Albatros pokračuje ve vydávání, protože šmoulové prostě nezklamou a zrovna sešit "Šmoulové 6: Kosmošmoula" se vyznačuje dobrými nápady a zábavou pro celou rodinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat