První "
Druuně" jsem dal 65 %, a tak jsem hodně váhal s tím, jestli jít nebo nejít trochu níž, ale nakonec jsem se rozhodl, že půjdu trochu níž, protože příběhově mě druhá trilogie dostala o něco méně než první trilogie, a to i přesto, že graficky je "Druuna 2" mnohem zajímavější, což znamená hlavně explicitnější. Přece jen, některé scény, které zde najdete, už jsou v podstatě pornografie, ale v Serpieriho kresbě tak nádherně podaná, že prostě musí srdce člověka zaplesat. Na druhou stranu jsem ale očekával, že příběh bude také důležitý. Respektive jsem asi očekával, že bude ještě o něco důležitější, než jakým se nakonec ukázal.
První část nazvaná "Masoužroutka" obsahuje něco, co v příběhu naprosto nesnáším. Nechci mnoho prozrazovat, ale primárně sledujeme to, že se Druuna musí vypořádat s nebezpečím na vesmírné lodi, kde čekají replikanti, což je také trochu klišé, ale ještě snesitelné, hlavně v tom vizuálním podání, které je Serpierim prezentováno. V závěru ale dojde k tak pitomému zvratu, že mi to celé čtení první části zkazilo. Jinak se ale autor snaží o to, aby byl příběh skutečně sci-fi a aby zde fungovaly nějaké základní zákony, které známe, i když jen teoreticky a nejsme schopni je vyzkoušet. V tomhle ohledu se musí před Serpierim smeknout, že i přes onen porno základ, kolem kterého se komiks točí, si dovolí jít trochu hlouběji a příběh nikdy úplně neopustit. Jen také nikdy nezapomene, aby Druuna pořádně špulila zadek.
Ono se na Druunu hezky kouká, ale když si i v příběhu "Mandragora", který následuje, uvědomíte, že vlastně její rolí je tápat a následně pochopit, co byste do ní nikdy neřekli, že je schopna pochopit, tak vás to může přestat bavit. Vlastně všechny významnější postavy tu mají takovou prapodivnou vlastnost, že neustále říkají, jak je všechno šílené, jak ničemu nerozumí, aby to následně pochopily způsobem, který hodně šustí papírem. A je to i případ poslední části s názvem "Afrodisia". Serpieri potřebuje strašně moc textu k tomu, aby vysvětlil, co se vlastně děje, i když v konečném důsledku je to vždy jednoduché. A v konečném důsledku také máte pocit, že to, co Druuna prožívá, je celkem zbytečné, protože ona je nakonec vláčena událostmi, není tím, kdo výsledky tvoří.
Ale to je podle všeho smyslem komiksu. Druuna má být tajnou fantazií každého muže, a to i v tom smyslu, že každý muž je schopen si ji podmanit, kdy je skutečně profilována jako děvka, kterou si každý může vzít, jak se mu zachce. V tomhle směru Serpieriho komiks dokonale plní svou úlohu, navíc je očividně zatížen na anální sex, což je ještě podtrhává to, že si Druunu mohou její partneři, ať už chtění nebo nechtění, vzít silou a bolestivě a jí se to bude líbit. Asi se najde málo chlapů, kterým by se taková fantazie nelíbila. Přitom je to umělecky hezké, a to i v kontrastu s hnusem, který se válí všude kolem, protože rozklad Druunu také provází. O to více vynikne její dokonalost.
"Druuna 2" je pro mě knihou, která je doslova pastvou pro oči, je to krása si prohlížet jednotlivé obrázky a je paráda, že Paolo Eleuteri Serpieri nesází jen na panely, kde je Druuna nahá, ale vkládá úsilí i do všech ostatních. Ty mi pak i někdy přijdou zajímavější, propracovanější, protože ony stejně za chvíli dojdou nové úhly, jak Druunu nakreslit. Kdyby se jednalo jen o kresbu, tak dám komiksu vyšší hodnocení, ale vzhledem k tomu, že je to propojeno i příběhem, u kterého máte nakonec pocit, že se vlastně nikam nepohnul a že to je tápání postav, stejně jako možná i chvilkové tápání autora, musím prostě hodnocení trochu snížit. Snad kdybych to četl v pubertě, tak mi unylost příběhu a neskutečně dlouhé monology ani nevadí, ale asi už jsem moc starý, nebo co. Za kresbu jedno velké nadšené ACH, za scénář jen takový smutný povzdech.
Žádné komentáře:
Okomentovat