Do rukou dostáváte humornou knížku, ale je potřeba se připravit na to, že humor má mnoho podob, a pokud si pod pojmem humorná knížka představujete něco, co vás donutí lehnout a smát se, není asi kniha "Večírek s Kantem" zrovna tou pravou. I když on každý má trochu jiný smysl pro humor, takže je docela možné, že se budete prohýbat smíchy i při čtení tohoto hodně specifického komiksu. Mahler není žádným nováčkem ani na českém trhu. Měli jsme to štěstí, že už jsme si mohli přečíst knihy "
Staří mistři" a "
Muž bez vlastností". V obou případech jsme byli svědky toho, jak Mahler adaptoval díla jiných autorů. A když se nad tím tak zamyslíte, nejinak je tomu v případě komiksu "Večírek s Kantem". Tentokrát si ale Mahler nevybral jednoho autora, ale rovnou více jak dvě desítky.
"Večírek s Kantem" má specifickou formu, nad kterou je vhodné se chvilku zastavit. Ta zvláštnost je v tom, že je nám představeno celkem 22 krátkých povídek. Každá má naprosto stejný počet stran. Je to osm stran, kdy komiks zabírá šest stan. První dvě stránky jsou jen úvodní, z toho druhá je prázdná. Komiksy jsou tak vždy stejně dlouhé a nám se v každém z nich představuje nějaký z velkých filosofů historie, ať už muž, nebo žena. Ale ti muži mají přece jen převahu. Mahler nutně nebere jejich celá díla, ale bere si jejich citáty, aby filosofy prezentoval v nečekaných, podivných, zábavných, anebo prostě jen specifických situacích. A jejich vlastními slovy pak sděluje některé jejich myšlenky.
A tak se setkáme nejen s Kantem na jednom večírku, ale třeba s Platónem u výslechu, Aristotelem na způsob Victora Frankensteina, s Pascalem pod vodou, s Rousseauem jako moderátorem, se Schopenhauerem jako učitelem v autoškole, anebo třeba s Marxem, který se snaží namarkovat nákup na pokladně v supermarketu. Ne, když si tohle přečtete, tak se prostě nemůžete ubránit úsměvu. A v těchto situacích myslitelé ještě pronášejí svoje citáty, které se někdy zdají zcela nemístné, ale jindy máte pocit, že za nimi něco skutečně je a že to není jen snaha vložit do kresby něco oduševnělého. I v tomhle případě spolu kresba a text souzní a najdete v nich spojení, která ale nejsou většinou prvoplánová, naopak o nich musíte celkem přemýšlet.
Když jsem četl knihu "Večírek s Kantem", uvědomil jsem si, že i když si člověk myslí, že je sečtělý, tak má ještě velké mezery. Já třeba filozofy nečtu. Dříve jsem se téhle literatury trochu štítil, teď, i když by mě třeba zajímala, na ni nemám čas. Anebo v čase hledám výmluvu. A jsem si jistý, že kdybych si ten čas udělal, kdybych se s některými filozofy a hlavně jejich názory seznámil lépe, knihu "Večírek s Kantem" bych si užil ještě o něco víc. Aspoň vím, že prostě nejsem tak sečtělý, jak bych chtěl být. Ani to mi však nezabránilo v tom, abych se u čtení knihy "Večírek s Kantem" bavil a abych si uvědomil, že i na filozofii je možné nahlížet trochu jinak, zábavněji. Mimochodem je až neskutečné, jak Mahlerova relativně jednoduchá kresba dokáže skvěle myslitele karikovat, že je v tom prostě poznáte, pokud znáte podobizny alespoň některých z nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat