Co ještě říct o téhle sérii, o které už jsem stačil napsat deset článků? Však se podívejte do spodní části textu, kde jsou odkazy na všechny předchozí recenze. Nejde toho napsat mnoho nového, protože na "Macanudu" už je patrné, že se jedná o sérii, která se nechce nikam vyvíjet. To nemá ani smysl. Jedná se o sérii, která už se vyvinula do své konečné podoby, kde podle všeho plánuje dlouhodobě setrvat. Nebo alespoň můžeme doufat, že to bude skutečně dlouhodobě. Zatím je venku ještě dvanáctá kniha, tedy v originále, takže je pořád na co se těšit. My si zatím můžeme užívat knihu jedenáctou, která přináší přesně ten koktejl zábavy, podivnosti, nostalgie a jinakosti, který se nám na sérii tolik líbí a jímž nás Liniers prostřednictvím nakladatelství Meander zásobuje..
I když by se mohlo zdát, že Liniers nemá s čím novým přijít nebo čím překvapit, tedy samozřejmě kromě toho, co se přímo odehrává, to se zase tolik neopakuje, tak přesto jsou zde stripy nové, které příjemně vykouzlí další úsměv na vaší tváři a které vám dokáží, že v Liniersově hlavě a jeho ruce je pořád místo pro něco nového, pro něco povzbudivě pozitivně dojemně nostalgického. A tak se nám představuje například Guadalupe, což je takový pěkný mexický kostlivec, anebo se nám představí Morchoclo aneb mimózní mimozemšťan, na němž se Liniersovi krásně, lehce, ale upřímně daří kritizovat naši společnost. Jsou zde i další postavy, třeba chlapík s ptákem na hlavě (nic sexistického), nebo Roland Sandrini alias Všudybyl. Toho bych rád viděl více.
Liniers, kromě toho, že dovede přijít ještě s dalšími, zajímavými postavami - na staré samozřejmě nezapomíná, alespoň ne na ty nejoblíbenější - dovede prezentovat témata, která by se některým mohla zdát neslučitelná. To se projevuje například v tom, že vedle sebe naprosto přirozeně staví uznávané umělce, jejich citáty, odkazy na ně, ale hned na stejné stránce je pak strip s popkulturními odkazy nebo rovnou s Darth Vaderem. Na tomhle je krásně vidět názor, který já osobně zastávám. Není nízké umění, vysoké umění, je prostě jen jedno umění a je na každém, jak bude tvořit. Jasně, někdo dělá umění, které se bude líbit jen menšině, někdo dělá něco, co se bude líbit většině a činí tak jako kalkul, ale každý něco tvoří. Je jen na vás, jak se k tomu postavíte.
To, co prezentuje Liniers, je umění. Je to stejné umění jako tvorba kohokoli jiného. Liniers má ale tu schopnost, že vytváří něco, co je jedinečné, co je rozpoznatelné, co má svůj vlastní styl. Má svoje zdroje, určitě je zde i někdo, kdo ho bude napodobovat, ale Liniers je primárně svůj. Je přemýšlivý, je laskavý, je kritický, je zábavný. A místy máte i pocit, že už si prostě neviděl rady a použil nápad, který měl někde v šuplíku, který ho napadl z patra, anebo který patřil někomu jinému, což trochu naznačují věnování několika málo stripů konkrétním osobám. To však vůbec nevadí. I tohle je "Macanudo". Stripy, které vás dovedou potěšit, rozesmát, zvednout vám náladu. Ani s jedenáctou knihou se na tom nic nezměnilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat