Kniha "Asterix XVII-XX" obsahuje již standardně čtyři sešity, což je celkem jasně řečeno i názvem sbírky. V konečném součtu se opět jedná ve všech čtyřech případech o kvalitní sešity, kdy jsou zde ale nějaké, které přece jen trochu více vynikají nad ostatními. Prvním sešitem je "Sídliště bohů", které mohou znát i filmoví fanoušci, neboť tento sešit byl v roce 2014 zfilmován a nutno říct, že vůbec ne špatně, a to i přesto, že se naši hrdinové podívali do světa 3D animace. Děj je jednoduchý - Římané chtějí postavit blízko galské vesničky sídliště, aby tak Galy vyhnali. A skoro se jim to povede nebýt našich hrdinů. Zápletka má zajímavé prvky, kdy nejprve je zde snaha překazit stavbu, následně jí i pomoct. Goscinny i Uderzo hezky popustili uzdu fantazii a příběh baví.
U druhého sešitu této sbírky už jsem se ale tolik nebavil. Vlastně je to právě sešit "Caesarův vavřínový věnec", který považuji za slabší a který pro mě trochu shazuje jinak velmi dobrou kvalitu páté sebrané sbírky. Ta zápletka se zdá tak mile hloupá, že by z toho mohlo být i něco zajímavého. Majestatix se pohádá se svým švagrem, kterého byl s Bledulínou navštívit. Trochu se hecují, kdo je na tom lépe, no a Majestatixe nenapadne nic lepšího, než říct Homeopatixovi, že určitě neměl divočáka na vavřínech (rozuměj na bobkovém listu) z Caesarova věnce. Pak už je jen na Asterixovi a Obelixovi, aby věnec sehnali. Dostat se k Caesarovi není jednoduché, ale nakonec se jim to povede. Jejich eskapády mi tu nepřišly moc nápadité a celkově jsem měl pocit něčeho zbytečně moc natahovaného.
"Věštec" to už je něco jiného. Ten příběh je dobrý, protože si zde autoři pořádně rýpli do postav, ale především do toho, jak jsou lidé důvěřiví a v této své důvěřivosti až fanatičtí a hloupí. Mimochodem jedná se o sešit, který byl základem pro film "Astérix a velký boj", i když ten má výrazně jinou dějovou linku. Komiks "Věštec" se soustředí jen na postavu věštce, který se vkrade do vesnice a dovede naivní prosťáčky přesvědčit o tom, že jim věští jejich osud. Jediný, koho nepřesvědčí, je Asterix. Samozřejmě. Panoramix bohužel není zrovna doma, aby svého přítele podpořil. A tak se vesnice sama dostává do pořádných problémů a skoro se zdá, že tentokrát Římané zvítězí. Ale důvtip přece jen nakonec vyhraje. Nejzábavnější jsou věštcovy eskapády v římském táboře, kdy jsem se už musel smát i nahlas.
Posledním sešitem v knize je příběh "Asterix na Korsice", který je pomyslným vrcholem celé knihy. A opět není náhodou, že to je dáno tím, že se autoři pustili do nějaké národnosti, nebo v tomto případě do určité oblasti, kde žijí lidé, kteří mají specifický pohled na svět, kteří mají své specifické vlastnosti a projevy. Korsičané - s nimiž jsem se bohužel zatím nikdy nesetkal - jsou zde podáni nesmírně zábavně, ale zároveň hrdě. Jsou to oni, kdo táhnou humornou stránku téhle knihy a je vidět, že se zde Goscinny, ale i Uderzo pořádně vyřádili. Humor je přítomný skutečně na každé stránce a já jsem se bavil od začátku do konce. Výborné finále celé knihy. Kniha "Asterix XVII-XX" dokazuje, že série "Asterix" je dlouhodobě silná a že se jen těžko hledají skutečně slabé příběhy. Alespoň tedy v době, kdy sérii tvořili Goscinny a Uderzo.
Žádné komentáře:
Okomentovat