Během čtení čtrnáctého dílu série "Gantz" jsem si říkal, jestli Hiroja Oku pořád ještě ví, kam směřuje. Jasně, je super, že se zde uzavřela jedna další bitka, konečně, ale na druhou stranu, místo aby se postavy posunuly někam v ději, tak autor jen vrší na sebe další a další nápady, které svět nerozplétají, ale jen ho dělají roztaženějším. Stejně jako příběh, kdy čtenář nedostává žádné odpovědi, ale dál se před ním vrší otázky. Tohle už není něco, co by mě dovedlo bavit dlouho. Pokud se něco víc nevysvětlí, pokud to jen bude mířit kupředu, aniž by měl čtenář pocit, že to má nějaký cíl, tak se další díly mohou stát v podstatě utrpením a vy je přežijete jen proto, že doufáte, že to opravdu nějak končí.
Série konec očividně má, protože vyšlo 37 svazků a další nevycházejí. Nejsme ani v půlce, tak snad se Hiroja trochu pochlapí a ukáže, že je dobrým autorem a že jeho děj má směřování. Vrátili jsme se s ním do bitvy s dinosaury, kdy už zbývá v podstatě jen jeden, kterého je třeba se zbavit. Samozřejmě, že je to ten nejhorší. Ale jelikož se pokračuje dál, je jasné, že ho někdo porazí. Kdo a jak si přečtěte sami. Důležité je, že je zase třeba se vrátit do "starých" kolejí, tedy mimo realitu Gantzu do reality normální. Jenže tentokrát je ten návrat jiný. Je zde nový prvek. Proč teď? Proč k tomu nedošlo dřív? Popravdě, jedinou odpovědí, již je možné prozatím vydedukovat, je ta, že se Hirojovi zdálo, že by se mohl čtenář nudit, a tak ho napadl naprosto nový prvek, který sem vložil.
Zatím to skutečně jiný význam nemá. Trochu dění oživit, aby to nebyly jen boj, návrat do reality, boj, návrat do reality, atd. Jenže tímhle se to dostává do bodu, kdy mám prostě pocit, že sám autor tápe, což zrovna není něco, za co bych byl rád. Navíc mě zklamala ještě jedna skutečnost - už to není ani tak úchylně pubertální, jako to bývalo. A to byl jeden z aspektů, co se mi na prvním dílu líbil. Obálky už jsou skoro bez vnadných žen, pokud se dobře pamatuji, byla zde pouze jedna. Není to už ani příliš vtipné a stává se z toho buddy příběh s tím, že těch chlapů je opravdu až moc. Celkově je zde moc postav a Hiroja Oku nedovede pracovat jen s těmi, které má po ruce, musí jich přidat více. Tím se děj rozmělňuje a vaše svázání s ním se ztrácí.
"Gantz 14" už pro mě prostě není tím, co pro mě byla série na začátku. Pořád jsem na každý další díl zvědavý, ale začíná to být skutečně hlavně ze setrvačnosti. A právě z té setrvačnosti jsem nejspíš ještě nešel s hodnocením pod 50 %. Musím ale uznat, že ten další nápad, který zde Hiroja měl, je tak pitomý, až je celkem zábavný. Stejně tak musím uznat, že je to pořád drsné. Hiroja Oku umí nakreslit násilné scény, ví to, a tak jim místy věnuje i celou dvojstránku. Tím se samozřejmě děj neúměrně roztahuje, ale to je asi prvek, na který jste si při čtení série zvykli. A pokud ne, tak už ji nejspíš ani nečtete. Knihou "Gantz 14" pro mě série dál lehce upadává a já jsem moc zvědavý, jestli se ještě dokáže postavit na nohy.
Žádné komentáře:
Okomentovat