Po knize "
Tokijský ghúl 1" dle mého názoru přišlo lehké zlepšení, které je ale dáno primárně tím, že už trochu známe postavy, které zde vystupují, známe svět, v němž se nacházejí, a tak už nepřicházíme k něčemu, co by bylo úplně neznámé. Pomohlo to hlavně v tom smyslu, že už se druhý díl čte trochu lépe a nevadí tolik, že vlastně pořádně nevíme, kam to směřuje a co chce tvůrce celou sérií říct. Popravdě, tím si nejsem pořád jistý, ale oceňuji, že se mu daří vytvořit postavy, které jsou zajímavé a s nimiž ten příběh docela odsýpá. A to přesto, že jsme vlastně jen v jedné kavárně a celou dobu se snažíme o to, abychom s hlavním hrdinou pozřeli nějaké to sousto.
Ken Kaneki je napůl člověk a napůl ghúl. Je vlastně takovým vadným výrobkem a pořádně ho nechce ani jedna strana. Ale ghúlové si ho nakonec vezmou mezi sebe a on tak zatím může pracovat v kavárně Anteiku. Právě zde se učí, co je to být ghúlem, co to všechno obnáší a právě zde možná i změní názor na zabíjení lidí. Přece jen, je to ghúlská přirozenost, protože oni prostě potřebují lidské maso a nemohou bez něj přežít. Sui Išida zde docela dopodrobna rozpracovává mytologie ghúlího světa, což je japonským autorům celkem blízké. Série jako "Death Note" nebo "Útok titánů" si zakládají mnohdy až na příliš technických podrobnostech. "Tokijský ghúl" jde v tomhle ohledu v jejich stopách.
Druhý díl se točí kolem toho, že se Ken zabydluje mezi ghúly a hodně se řeší to, co všechno se musí naučit. Když už to skoro vypadá, že zde nebude žádná dramatická linka, tak k ní přece jen v druhé polovině knihy dojde, a my dostáváme pořádně drsný příběh o tom, jak se musejí ghúlové také vypořádávat se světem. Více prostoru dostávají vyšetřovatelé, kteří po ghúlech jdou a snaží se je dostat. Právě oni jsou těmi, kdo trochu začíná nahlodávat Kenovo přesvědčení o tom, že být ghúlem je v první řadě špatné. Série tak dostává přece jen trochu hlubší podtext. Nechce moralizovat, ale nechává na vás, jak se na jednotlivé strany dívat a koho skutečně vnímat jako nebezpečného a zlého.
"Tokijský ghúl" je mimo jiné také hororová série, ale v tomhle směru se knize daří jen v několika málo scénách budovat hororovou atmosféru. Na jednu stranu je to u mě asi dáno tím, že jsem trochu otupělý, na druhou stranu je to ale i tím, že je komiks hodně upovídaný a to ve smyslu, že zde akce probíhá právě většinou rozhovorem. Ke skutečně dynamické akci dojde jen v několika málo případech. Není to ale na úkor příběhu a jeho plynutí. Z mého pohledu přesto série zatím nijak zásadně nevyniká a já jsem zvědavý, jestli se to změní. Není to špatné čtení, ale abych se těšil na každý další díl, to mě zatím nechytlo. Rozhodně ale oceňuji postavy, ty se mi začínají líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat