Knize "
Hilda" jsem dal plný počet, ale u druhého dílu jdu trochu dolů. Ten důvod je v podstatě jen jeden jediný - na knize "
Hilda" se mi nesmírně líbilo, že se děj odehrával v horách, v podstatě na samotě, což je prostředí, které je pro mě zajímavé, navíc i s tím, co do něj Luke Pearson přidal. On vytvořil nesmírně zajímavý, skoro až mytologický svět, v něm jako hlavní postava vystupuje malá holka, jejíž jméno je v názvu. V tom prostředí všechno vypadalo tak zvláštně nereálně, ale přitom krásně. Bylo to vzdálené od naší reality, jiné. Tohle pořád do jisté míry platí i o knize "Hilda se vrací", ale ta už je zasazena do městského prostředí, které dle mého ději trochu ublížilo. Ale tohle je skutečně jen subjektivní pohled na příběh.
I když bych byl raději, kdyby se Hilda vrátila zpátky do divočiny, do hor, k obrům, Luke Pearson pro ni připravil dobrodružství ve městě, které je na první pohled jiným světem, světem, který není tak příjemný, alespoň ne ve chvíli, kdy jsou Hilda a její matka ve městě jen chvíli. První příběh v knize se jmenuje "Hilda a ptačí slavnost" a je o tom, že se Hilda s matkou přestěhovaly do města a musejí si zvyknout na nový život. Pro Hildu je to hodně těžké, protože už ji matka nechce pouštět tolik ven. Matka město považuje za nebezpečné. Když už ji pustí s kamarády, uvědomuje si Hilda, jak se liší od ostatních a jak to, co oni považují za zábavné, je pro ni nezajímavé anebo dokonce špatné.
Luke Pearson využívá dál svou fantazii i své kreslířské schopnosti k tomu, aby město vykreslil dostatečně chytlavě a jedinečně. I jeden pohled na sochu, která se ve městě nachází, vám dá vědět, že tohle je trochu jiné místo. Ale jsou to i další panely, kde vidíte město rozkreslené. Mimochodem, u města jsem měl pocit, že ho má Jeff nakreslené skutečně celé, zná každou jeho ulici a prostě nás nechá městem procházet. Je to poklidné městečko, ale dějí se zde zvláštní věci. A krásná ptačí slavnost je jenom jednou z nich. Ty další se odhalují v příběhu druhém, nazvaném "Hilda a černý pes".
"Hilda a černý pes" má v sobě něco foglarovského. Já vím, že to možná zní divně, ale skutečně tomu tak je. Ten první důvod je v tom, že se Hilda dává k vrabčákům, tedy skautům. Ten druhý důvod je v tom, že se Luke Pearson nebojí hororový náznaků a klidně je do příběhu vkládá a skvěle to funguje. I když finále rozhodně hororové není, jsou zde scény, které jsou v tomhle ohledu vydařené. Luke Pearson ví, jak má kreslit stíny, jak panely zmenšit nebo zvětšit, když je potřeba, Je autorem, který ovládá komiksové médium, ale k tomu je ještě schopen vytvářet originální příběhy.
Hildin svět je natolik unikátní a nádherný, že vás dovede překvapit i při několikerém čtení, kdy pak můžete jen sledovat a vychutnávat si jemné nuance kresby, nádherná panoramata, ale i nápadité detaily. Jestli nemáte děti, později se ke knize vrátíte, až je budete mít, a vaše děti z ní budou uneseny stejně jako vy. Nakladatelství Paseka přineslo na český trh komiks, o němž jsme netušili, že zde chybí. Ale chyběl. Přineslo sem komiks, který má tak krásnou fantazii, že se chcete do stránek doslova propadnout a prožívat příběhy přímo vedle Hildy. Díky Lukově kresbě se vám to velkou měrou daří.
Hilda je skvělá, a furt se nemůžu rozhodnout, jestli se jí to jako Oskaru Edovi děje v hlavě, nebo doopravdy :)
OdpovědětVymazat