Minulý díl mě nadchnul, snad i proto, aby mě ten desátý zase zchladil. Nebudu tvrdit, že je to vyloženě špatné, pořád to jede v podobném duchu jako doposud, ale stejně budete mít pocit, že to není ono, že se zde vlastně jen natahuje něco, co by se mohlo výrazně zkrátit a co by mohlo mít na čtenáře mnohem lepší efekt. Tady se ukazuje problém toho, že je manga vydávána na pokračování. Navíc i toho, že zde mají tvůrci poměrně hodně prostoru. Vede to k tomu, že se mohou vykecávat, že si mohou ten prostor užít a možná až zbytečně se v něm roztáhnout, jenom proto, aby si byli jistí, že bude dost materiálu na to, aby se vydávalo, dokud se prodává.
A tak i Hadžime Isajama natahuje a je to škoda. Sledujeme zde příběhy postav, které jsou roztažené třeba i na několik desítek stránek, postav, které jsou jen vedlejší a které nakonec nemusejí být ani tak důležité pro hlavní příběh. Ano, dovídáme se zde nějaké další okolnosti toho, jak je svět titánů zvláštní, ale to hlavní bylo řečeno v knize "
Útok titánů 9" a desáté pokračování v podstatě nic nového neodkrylo. Proto také ten pocit, že přešlapujete na místě a k ničemu novému se nedostáváte. Ač máte pořád pocit, že hlavní postavou je Eren, prostoru dostává velmi málo a setkáváme se s ním pořádně až v druhé polovině knihy.
Neříkám, že to je nutně na škodu, ale v tomhle případě ano. V první části jsme svědky bitvy o věž, která nám sice odhalí nějaké skutečnosti o titánech, ale něco podobného jsme tušili a desátá kniha na nic vyloženě nového nehraje. Víme, že svět, který nám autor prezentuje, je světem, kde jen omezená skupina lidí ví, co se vlastně děje a jak všechno funguje. Jenže nevíme, kdo ti lidé pořádně jsou, nevíme, proč všechno tají, a hlavně nevíme, co tají. Hadžime Isajama si zatím nechává všechny informace pro sebe, alespoň ty informace zásadní, a nám prozrazuje jen něco málo, nejspíše si vědom toho, že kdyby se vydal hlouběji už nyní, brzy mu dojdou trumfy. A tak je potřeba přetrpět knihy jako "Útok titánů 10", abychom se dostali k tomu lepšímu.
"Útok titánů 10" je akčnější než jiné knihy, ale zase méně sociálně kritický, což je prvek, který se mi na sérii "Útok titánů" celkově velmi líbí. Hadžime Isajama vytvořil až příliš mnoho postav, aby příběhy všechny byly dostatečně zajímavé, ale také na to, abyste si je všechny pamatovali. Tohle trochu znesnadňuje čtení, protože se většinou nebudete chtít k předchozím knihám vracet, když vyjde nová. O to může pak být zajímavější přečíst si celou sérii, nebo několik knih, třeba hned první desítku, najednou. Nezbývá, než doufat, že Hadžime Isajama má v rukávu skutečně ty trumfy, pro které sérii natahuje, a že následující díly budou lepší, nebudou třeba ani tolik akční, ale zase nás ohromí nějaká pecka.
Žádné komentáře:
Okomentovat