Kresba: David Lafuente, Kevin Nowlan, P. Craig Russell, Scott Hampton a Galen Showman
Krátce po vydání knihy "
První kniha hřbitovní" následuje i její druhý díl a tedy díl poslední. Je docela dobře, že už se příběh více nenatahoval, dvě knihy v komiksovém podání docela stačí, hlavně proto, že v té druhé se dozvíme vše zásadní, tedy i zdůvodnění toho, proč se měl vlastně Nik, tedy Nikdo, stát terčem nějaké vraha, který navíc disponuje zvláštními schopnostmi, které nejsou pro člověka typické. V dění jsme se ale doposud zaměřili převážně na to, že nám Gaiman prostřednictvím Russella představuje záhrobní svět, svět duchů, který je nový, jiný, soběstačný a zajímavý. Ale už bylo potřeba dojít až do samotného konce a představit nám to, o čem vlastně celý příběh je. Kdo je Nik a proč ho někdo chce zabít?
Na příběhu je strašně moc vidět, jak má Gaiman rád mytologie a jak se baví tím, že může nějakou pořádně rozepsat, rozpracovat ji poměrně hluboce, a to i přesto, že některé prvky nejsou až tak zásadní. Představení světa pod hrobem a ghúlů se nakonec jeví jen jako jedna epizoda, která pro hlavní příběh není důležitá. Natažení příběhu a prezentování něčeho zajímavého. Tohle vyšlo. Gaiman je skvělý vypravěč a má v hlavě skvělé nápady, prostě to vypadá dobře, ale když si uvědomíte, co vlastně bylo tím hlavním motorem příběhu, tedy zjištění toho, kdo byl Jack, vrah Nikových biologických rodičů, je skoro škoda, že ty jednotlivé epizody více nevedly k tomuto odhalení, protože to je docela zásadní. A vypadá lehce vycucané z prstu.
Přece jen budete mít z knihy dobré pocity, ona se velmi dobře čte a jsou zde dobré nápady, ale také budete mít pocit, že všechno, co se děje, nebylo nutně pro celkově dobrý příběh, ale spíše pro celkově zajímavě vytvořený svět a prezentování velmi dobrých nápadů. Nečetl jsem původní Gaimanovu knihu, ale nepochybuji o tom, že se Russell ve své adaptaci moc neodchýlil. Celkové rozpětí příběhu, kde se ta hlavní zápletka trochu ztrácí, mi lehce zkazila finální dojem, ale na druhou stranu, děj lze skutečně vnímat primárně jako něco, co navazuje na "Knihu džunglí", a to nikoli ve smyslu dramatičtějšího akčního příběhu, ale především ve smyslu příběhu o dospívání v odlišných podmínkách.
V tomhle směru má "Druhá kniha hřbitovní" finále, které osobně nemám moc rád, a to hlavně proto, že je takové moc emotivní. Poprvé - tedy poprvé, kde na mě skutečně zapůsobilo - bylo ve chvíli, kdy jsem dočetl román Stephena Kinga "To". "Druhá kniha hřbitovní" nabízí něco velmi podobného a já podobné konce prostě nemusím. Nejsou špatné, jen si u nich velmi často říkám, že bych si přál, aby všechno skončilo jinak. P. Craig Russell znovu potvrdil, že ve spolupráci s Gaimanem tvoří svoje nejlepší díla, a to i proto, že je krásné sledovat, jak se Gaimanova poetika dostává ze stránek románu do vizuální podoby. Oni jsou na stejné vlně. Přečíst si obě komiksové knihy najednou pak může být velmi příjemným zážitkem, který vás přenese do plně funkčního, zajímavého světa.
Knihu "Druhá kniha hřbitovní"
zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
První kniha hřbitovní".
Žádné komentáře:
Okomentovat