"Hellboy" je legenda a právě kniha "Hellboy 4: Pravá ruka zkázy" je důkazem toho, proč je postava tak oblíbená. Hlavně finální příběh, který je zde obsažen, ukazuje, že Mignola na sebe nevršil jen příběhy, které jsou pouze epizodkami, jež na sebe nenavazují, ale jedná se o vetší příběh, kde i v těch krátkých komiksech najdete náznaky toho, jak Hellboyův svět roste. Jen někdy jsou ty náznaky opravdu malé, případně se může jednat spíše o snahu konečně nakreslit něco, co se Mignolovi nějakou dobu líbilo. Kniha je pak rozdělena na celkem tři části - "Mladá léta", "Léta dospívání" a "Pravá ruka zkázy". První část má tři příběhy, druhá také tři a poslední, stránkami nejrozsáhlejší, celkem dva. I když má kniha podtitul "Pravá ruka zkázy", stejnojmenný příběh rozhodně není nejdelší. Ale je to právě Hellboyova pravá ruka, která nějakým způsobem prostupuje celým děním.
Část "Mladá léta" začíná kraťasem "Lívance", což je vlastně jen taková dvoustránková anekdota, která ale ve spojitosti s Hellboyem a jeho světem docela funguje. Delším příběhem je "Povaha bestie", kde Mignola spojuje Hellboye s krásnou legendou o drakovi, a i když si ji trochu přizpůsobuje pro sebe, tak finále tohoto příběhu je prostě krásně poetické. Nejdelším příběhem v této části je ale "Král Vold". Tady Mignola představuje to, jak je krásná severská mytologie, nikoli jen ta, kterou známe z různých adaptací o bozích, ale i ta méně známá. Král Vold je jednou z těch postav, která vám splní to, co chcete. Ale za jakou cenu. Postava Bruttenholmova přítele mi tu v tom ohledu přátelství přijde taková lehce vycucaná z prstu, nemá žádnou minulost v dřívějších příbězích, což je škoda, ale jako uzavřený příběh je to paráda.
Část "Léta dospívání" startuje komiksem "Hlavy", který mám rád. Jedná se o příběh z japonského prostředí, v podstatě tak trochu samurajský příběh, kde tím samurajem je Hellboy, který sice nemá meče, ale jeho úkolem je také zbavit se zla. Asijské legendy jsou krásné a tohle je jejich výborná ukázka. "Sbohem, pane Tode" nás přenáší zase trochu jinam. Dostáváme se do poovsko-lovecraftovského příběhu, kde se to jen hemží ektoplasmou. Duchařský příběh s přesahem k něčemu většímu. "Vârkolak" je pak komiksem, kde jako kdyby Hellboy ani neměl aktivní roli, ale spíše roli pasivní a nechal se vláčet událostmi, jak na něj přijdou. Mignolův pohled na upírské legendy funguje, a to i díky trochu jiné legendě.
Poslední část knihy obsahuje jen dva příběhy. Titulní "Pravá ruka zkázy" a nejdelší příběh v celém komiksu "Skříňka plná zla". "Pravá ruka zkázy" je výborným shrnutím Hellboyova života a toho, že je zde něco víc, co ho možná čeká. A možná také ne. Mignola zde dobře vytváří náznaky toho, co bylo v následujících knihách dál rozvedeno. Vzhledem k tomu, že vyšlo u nás už tolik knih, přece jen nějakou představu máme. "Skříňka plná zla" je pak i díky délce asi nejlepším příběhem. Mignola zde má prostor rozkreslit akci, ale i se vyžívat v zajímavé architektuře, která jen dokresluje celkově pochmurnou a hororovou atmosféru. Tady už jde Mignola natvrdo k jádru pudla a odhaluje nám - hlavně díky přidanému epilogu - další Hellboyovu stránku.
Kniha "Hellboy 4: Pravá ruka zkázy" poprvé vyšla v roce 2005, ale jelikož už je vyprodaná, můžeme být rádi, že se nakladatelství Comics Centrum rozhodlo k vydání dotisku. Pokud jste neměli sérii kompletní, takhle se vám doplňuje a vy konečně budete moct docenit celou sílu příběhu. "Hellboy 4: Pravá ruka zkázy" je důležitá z hlediska Hellboyova vývoje a jeho dalšího osudu. Jsou zde náznaky, ale i důležitá zjištění toho, jak vlastně Hellboy svět kolem sebe vnímá. Tohle je hodně důležité z hlediska dalšího dění. Myslím, že kniha "Hellboy 4: Pravá ruka zkázy" je jednou z těch, která vás v sérii nezklame, a to i díky krásné různorodosti legend, které jsou zde použity.
Žádné komentáře:
Okomentovat