Kniha "
Cesta meče 1: Zbytky dětství" byla velmi milým překvapením, bohužel měla na sobě i jednu výraznou chybu - evropská kniha by si rozhodně zasloužila větší formát. Nakladatelství Zanir tuhle skutečnost vyslyšelo a rozhodlo se, navzdory tomu, že k sobě knihy nebudou v policii pasovat, vydat díl "Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání" v novém formátu, výrazně větším, ke všemu ještě v pevné vazbě. Najednou si uvědomíte, že ono má skutečně smysl, když je komiks, hlavně barevný a tak detailní, na větším papíře, protože ty detaily vyniknou a vy si můžete užít kresbu skutečně plnými doušky. A že kresba Federica Fernianiho v tomhle formátu skutečně vynikne. Jeho panoramatické scény nebo kompozice bez rozdělení do jasných panelů jsou prostě úchvatné.
Nakladatelství Zanir tak v sérii udělalo parádní krok kupředu a vy si knihu "Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání" užijete ještě o něco více. Dokonce je slíbeno, že i první díl by měl vyjít v tomto větším a lepším formátu. Konkrétně ze zprávy nakladatelství Zanir cituji: "Třetí díl vyjde za rok opět zhruba červen/červenec a stejným způsobem. To s největší pravděpodobností vyvolává otázky, co s prvním dílem, který vyšel tak nějak zmenšeně. Po vydání třetího dílu Cesty meče bude na stránkách a zde na FB vystaven odkaz na formulář, skrz který budou případní zájemci moci projevit zájem, a podle toho se udělá omezený náklad více méně jen pro ně." Určitě se tak můžeme těšit na třetí díl, u toho prvního holt uvidíme, jestli se objeví ve velkém formátu. Osobně doufám, že se dost duší najde.
Je hezké, když nakladatel vyslyší hlasy čtenářů. Co ale příběh? Kniha - alespoň pro mě - není jen o tom, v jakém je vydání, popravdě, to mi vždycky přijde spíše jako druhotný aspekt, protože to zásadní je, co je uvnitř. Na prvním místě je právě příběh. A ten knihy "Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání" rozhodně není špatný. Pokračuje se zde v cestě, která byla započata v knize "
Cesta meče 1: Zbytky dětství". Mladý Mikedži je spratek, který je Musašim, mistrem, ponechán dva roky v restauraci, aby se naučil práci a možná i kulinářskému umění. Jak to souvisí s tím, aby se z něj stal samuraj? Cesta meče je nevyzpytatelná. Ještě nevyzpytatelnější se ukáže při druhé etapě Mikedžiho studia, kdy se mladík dostává do věže nevěstek. Ale ono to svůj smysl má. Něco se naučí, něco získá.
Ve chvíli, kdy Mikedží opouští konkubíny a konečně se znovu vydává na cestu s Musašim, dochází na naplnění potenciálu příběhu, ale s jednou pořádnou výhradou. Mikedži je zde v podstatě prezentován jako samuraj, který je schopen jít rovnou do akce, i když jeho trénink s mečem pořádně nezapočal. Tohle mi na příběhu asi vadilo nejvíce. Jasně, pak je zde fáze, kdy se s mečem učí tím, že opakuje pohyby jiných, ale to až po tom, co se nahrne se svým mistrem do jedné pořádné bitvy. Tady je to těžko uvěřitelné, skoro to připomíná sérii "Karate Kid". Říkáte si, že teď už mu stačí jen natírat plot, aby se stal skutečným mistrem. Komiks ale rozhodně není nijak odlehčován, tohle je drsná podívaná od začátku do konce.
Nechci tvrdit, že v komiksu "Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání" není humor, ale spíše je to takový humor hodně ironický a vyskytuje se jen ojediněle. Sérii to však příliš nevadí, protože její vážná nota jen umocňuje vyznění příběhu, kdy v hlavní roli rozhodně nemáte dva klasické hrdiny. Popravdě ani není jisté, jestli jsou v hlavní roli dva dobří lidé. Osobně jsem hodně zvědavý, jak se tahle skutečnost vyvine v posledním, třetím díle, protože tady je potenciál pro docela zajímavý zvrat. "Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání" má v ději nějakou tu slabinu, ale Federico Ferniani to vynahrazuje svou krásnou kresbou. Jeho ženy jsou nádherné, jeho příšery krásně děsivé a jeho akční scény dechberoucí stejně jako jeho krajiny a města. Jsem rád, že se nakladatelství Zanir rozhodlo vydat tenhle komiks, protože je to skvělá ukázka toho, jaké příběh z Japonska je také možné vytvářet. Samurajové mě nepřestanou bavit.
Žádné komentáře:
Okomentovat