Šestá kniha série "Calvin a Hobbes" pokračuje v nastoleném trendu, ale pokud si myslíte, že už zde není nic, čím by vás Bill Watterson dovedl překvapit, tak myslím, že zrovna v téhle knize to docela dobře zvládne. Není to v tom, že by naprosto změnil styl, to by v rámci stripu ani nedávalo smysl, ale dovede přijít s překvapeními, která vám ukážou, že i když má série už jasně daný svůj směr, tak není zkostnatělá, ale je otevřená nápadům, pokud je autor schopný a tyhle nápady má. Bill Watterson se stále snažil o to, aby jitřil svou fantazii a do série vložil něco alespoň trochu jiného. V šesté knize se mu tohle povedlo.
Ten prvek, který se mi na knize "Calvin a Hobbes 6: Vědecký pokrok dělá "žbuch"" tak líbil, je skutečnost, že je zde krátká série stripů, kterou Bil Watterson ladil do noirova. Já vím, že to je vlastně jen zlomek z celé knihy. Je to celkem šest proužků, ale právě na nich Bill Watterson ukazuje svoje mistrovství. To není jen v tom, že je zábavný, že každý strip dovede nějakým způsobem vypointovat, ale je to v tom, jak si hraje s formou, a to jak vizuální, tak jazykovou. Hned od prvního okénka, když se děj "přepne" do noirového příběhu, je vám jasné, jakým směrem se to vypadá, kam to směřuje. A je to proto, že Bill Watterson přesně věděl, jak to nakreslit a napsat.
Calvin jako drsné soukromé očko je prostě skvělý, navíc je upraveno i písmo, zdůrazněna hra světla a stínu. Díky tomu dokáže kniha "Calvin a Hobbes 6: Vědecký pokrok dělá "žbuch"" přinést něco nového, lehce nečekaného. A samozřejmě dostanete i spoustu toho, co očekáváte. Více prostoru než třeba v knize předchozí, dostává Rosalyn, kterou se snaží Calvin opět vypéct, i když je jasné, že nemá šanci. Více se zde objevuje Calvinovo alter ego Megaman, klasický superhrdina, akorát v trochu menšího formátu. Nechybí samozřejmě ani konfrontace s otcem a matkou nebo Susie a Moem. V tomhle případě jsem měl pocit, že kniha "Calvin a Hobbes 6: Vědecký pokrok dělá "žbuch"" je vtipnější a těch vážnějších momentů je zde o něco méně.
To neříkám jako chybu nebo nějaký nedostatek, jen mi přišlo, že třeba kniha "Calvin a Hobbes 4: Poděsové z jiný planety" v sobě má té nostalgie o něco více. Bill Watterson dobře věděl, že si nemůže dovolit moc velké moralizování, protože by se mu na to lidi vykašlali. A ani to nechtěl dělat. Chtěl svoje myšlenky předávat způsobem, který bude čtenáře bavit. U šesté knihy jsem se přistihl nikoli, že už mě Wattersonův styl unavuje, ale že mě stále baví. "Calvin a Hobbes 6: Vědecký pokrok dělá "žbuch"" je jen důkazem toho, že když je strip dobrý, zraje jako víno postupně, jak ho tvůrce vytváří. A "Calvin a Hobbes" zráli.
Žádné komentáře:
Okomentovat