Budu v hodnocení celé série hodně jednotvárný, ale Calvin a Hobbes jsou dvojka, která mě skutečně zasáhla. A nejsem jediný, kdo to tak má. Když otevřete jakoukoli knihu, vyvalí se na vás záplava stripů, které nejsou jednotvárné, které nenudí, které ale nejsou nutně jen o humoru, o té finální pointě, někdy prostě musíte přijmout i celkem jednoduchou pravdu, která v tom stripovém podání, právě z úst dvojice, kterou znáte a kterou jste si zamilovali, zní krásně, a vy si říkáte, že je možná na světě ještě naděje a že může být hezky. A pak knihu zavřete a uvědomíte si, že je to pořád stejné a že ty jednoduché pravdy asi budou platit jen v tom komiksu díky tomu, že jsou napsané, protože venku se všechno mění až moc rychle a vy na ně zapomínáte.
I když by se zdálo, že hlavní tématem budou sněhuláci, musíte si na ně trochu počkat, protože jejich příchod je až ve druhé polovině knihy. Pak ovšem dostanete pořádnou nálož sněhuláků, protože tady se Calvin, respektive Bill Watterson, skutečně vyřádil. Popravdě bych byl docela rád, kdyby moje dítě, pokud nějaké někdy bude, bylo schopné vytvářet podobné zhovadilosti. Člověka napadne, když si o Calvinovi čte, jestli vlastně chce hodné dítě, anebo dítě s takovou představivostí, která ho přiměje dělat neskutečné hovadiny. Na jednu stranu budete nadávat a budete naštvaní, na druhou stranu musíte obdivovat tu neskutečnou fantazii, kterou v sobě děti mají, že dovedou vymyslet takové kraviny, které by vás nenapadly.
Bill Watterson to v sobě měl. Nejsem si jistý, jak moc čerpal z vlastního života, ale podařilo se mu skvěle zachytit tu křehkou, ale zároveň lehce děsivou dětskou dušičku, která v sobě nemá zábrany, protože ještě nepřijala někdy stupidní pravidla, jež si naše společnost diktuje. Proč by třeba Calvin nemohl chodit nahý? Protože naše společnost se na nahotu dívá jako na něco, co pohoršuje. Neskutečně nesmyslné přesvědčení. Proč by nemohl stavět bizarní sněhuláky? Proč by si nemohl myslet, že jeho tygr je skutečný? Proč by nemohl snít o tom, že je vesmírný kosmonaut a prožívat dobrodružství stejně, jako kdyby byla skutečná? Něco v nás tuhle fantazii postupně zabije, a pokud ne, jsme považovaní za divné. Tenhle svět je v mnoha ohledech smutné místo. Ne pro svět sám, ale pro lidi a jejich pravidla.
"Calvin a Hobbes 7: Útok vyšinutých zmutovaných zabijáckých obludných sněhuláků" je skvělá kniha nejen v tom smyslu, že pokračuje ve standardu, který celou dobu série má. A tím nemyslím jen standard stripů z hlediska scenáristického, ale i z hlediska kresebného. Bill Watterson má kresbu, která vás bude bavit, ale má v sobě mnohem více. Třeba se jen podívejte na zadní obálku knihy. Je tam studie pohybů tygra v Billově provedení, kde skvěle prezentuje, jak je schopným kreslířem a jak dovede zachytit v podstatě jakoukoli sekvenci. Bill skutečně rozumí svému řemeslu a ví přesně, co dělá. To poznáte i na Calvinovi a jeho obličejích. I s nimi máte v komiksu jednu parádní sekvenci. "Calvin a Hobbes 7: Útok vyšinutých zmutovaných zabijáckých obludných sněhuláků" je další krásné čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat