Pages

2017-11-22

#DP32: Batman: It’s Joker Time - 30%


Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Bob Hall
Kresba: Bob Hall 

Co to jako bylo?! Raději bychom měli začít postupně. Víte, Batmana považuji za jednoho z nejlepších hrdinů, kteří byli kdy vytvořeni a Jokera sice nemám zařazeného do mého seznamu nejoblíbenějších záporáků, ale komplexnost jeho charakteru se mi vždycky líbila. Joker navíc vyniká na rozdíl od jiných zločinců zejména jednou významnou vlastností, dokáže skvěle doplnit charakter hlavního hrdiny, kterým je v tomto případě Batman, díky čemuž se mi tento padouch líbí ještě více. Byl jsem proto zvědavý, jakým způsobem se autor Bob Hall vypořádá s krátkou sérií, která se co nejvíce zaměřuje na tohoto klaunského prince zločinu. Jak si můžete všimnout podle mého procentuálního hodnocení, tak já jsem ze série "Batman: It’s Joker Time" nadšený nebyl. 

Začnu příběhem, který prozrazuje první vážný problém - je neskutečně zvláštní, mnohdy dokonce vůbec nedává smysl. Jde v něm o to, že Joker nám vypráví o svém účinkování v televizi. Tady by bylo ještě všechno v pořádku, ovšem poté přijde vyprávění samotné, které je jednoduše podivné. Samotný děj začíná v Arkham Asylum, kde Joker musí neustále v jedné uzavřené místnosti sledovat televizní pořady, jelikož to podle všeho je ideální trest pro zločince. Nebyl by to však náš zločinecký klaun, kdyby pomocí jednoduchého triku neutekl. Ihned nato ho začnou pronásledovat speciální jednotky spolu s Batmanem, kteří ho samozřejmě nechytí. Namísto toho Jokera najde televizní moderátor, který uvádí pořad, v němž si povídá s bezdomovci na ulici. Při rozhovoru narazí na našeho klauna, který sedí na zemi a nic neříká. Reportéra nakonec napadne neskutečný nápad, Jokera zločince zajme, dá ho do svého vlastního reportážního auta a doveze ho do budovy televizní stanice Goth TV, aby se domluvil na tom, zda může být jeden z nejnebezpečnějších zločinců v Gothamu využit pro jeden pořad. Ano, pokud jste se již na začátku mého vyprávění ptali sami sebe, proč tento komiks nedává smysl, tak se vám vůbec nedivím. I já jsem si totiž několikrát během čtení říkal, jestli tohle autor myslel vážně. 

Celkově bych se díky tomu dostal k dalšímu výraznému negativu. Vy jako čtenáři nebudete chápat mnoho věcí, které se stanou během průběhu celého dění. Není to způsobeno tím, že byste neměli dostatečný prostor pochopit jednotlivé věci, to určitě ne. Spíš bych problém viděl v nelogičnosti celkového scénáře. Najdou se zde místa, jež totálně postrádají logiku a komiks dokonce obsahuje vysoce hloupé momenty. Jmenovitě bych zmínil ten, při kterém Joker jenom tak tancuje na budově. Budova je obklíčena speciální jednotkou a připravuje se na jeho sestřelení. Všichni lidé ze speciálních jednotek jsou připraveni k výstřelu, ovšem poté na scénu přijde jeden člen komanda, který řekne, že by měli počkat na Batmana ještě předtím, než nějak zareagují. On k nim totiž zatím ještě nestihl dorazit ve svém Batmobilu. Všichni tedy čekají, načež velitel speciální jednotky s vousem a brýlemi zareaguje a na budovu hodí granát, protože ho to čekání neskutečně unavuje. Co se ale nestalo, ihned na to přijede Batman a všem oznamuje, že jede na parkovací rampu v budově. Ovšem ihned na to granát exploduje a celá budova bude zničena. Prostě cože?! Takových zvláštních momentů se při čtení najde mnohem více. 

S charaktery to o moc lepší není. Hlavní hvězda celého komiksu neustále mění své chování. Nejdříve z něj je komediant, poté šílený psychopat, posléze televizní zabiják a následně podivný blázen. Jen tak mimochodem, mezi těmito čtyřmi druhy charakterů se neustále střídá, kvůli tomu vám Joker bude připadat jako šíleně podivně napsaná postava, někdy vás dokonce bude při čtení iritovat kvůli svým různým myšlenkám. Batman v tomto komiksu sice není tak často, ale i přesto bude mít dopad na hlavní dějovou linii. Za sebe můžu říci jedno, vůbec se mi nelíbil styl psaní. Batmana si většinou představuji jako geniálního hrdinu s promyšlenými plány a co nejvíce komplexními dialogy. "Batman: It’s Joker Time" nám místo toho ukazuje netopýřího ochránce Gothamu, jenž ze své pusy vypouští celkem obyčejné a nicneříkající věty. Navíc, během jednoho momentu odpoví na otázku otázkou, což by se normálně nestalo. Občas také na scéně uvidíme Alfreda, ten ovšem dopadl z hlediska charakteru katastrofálně. Vážně si mám Alfreda představit jako hubeného povaleče, který sleduje televizi? Určitě ne. Následně tady máme reportéry z televizní stanice Goth TV, o nichž raději nebudu nic psát, ti totiž byli neskutečně špatní.

S negativy budu ještě pokračovat. Scénář totiž mohl být kratší, velké množství pasáží bylo zbytečně dlouhých, některé dokonce zdržovaly děj (kupříkladu celá pasáž v Egyptě se do příběhu vůbec nehodila). Abych nezapomněl, musím taktéž zmínit příšernou kresbu. Barvy by byly ještě celkem dobré, ale pak tady máme ten zbytek. Špatně vykreslené postavy, podivné obličeje, prostředí s malými detaily, minimální snaha o jakékoliv zpestření scén. To všechno kazí dojem z kresby. 

Určitě si teď říkáte, zda tento komiks má nějaká pozitiva. Má, ale není jich moc. Opravdu musím ocenit scény z Jokerovy minulosti, ty byly dobré. Sice nemusí sedět každému, jenže podle mě byly pěkně zpracované. Zároveň také musím pozitivně hodnotit některé zajímavé momenty s klaunským princem zločinu. Některé nebyly úplně špatné. To by ovšem bylo z pozitivních prvků vše. 

"Batman: It’s Joker Time" nebyl nejlepší komiksový zážitek. Jestli hledáte neuvěřitelně špatné komiksové dílo, tak si "Batman: It’s Joker Time" zkuste přečíst, protože tak špatné komiksy často nenajdete. Bobe Halle, gratuluji ti k vytvoření jednoho z nejhorších batmanovských příběhů historie.

Žádné komentáře:

Okomentovat