Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Matt Owens
Kresba: Juann Cabal, Martin Morazzo
Elektru mám hodně rád a mně osobně dost připomíná Catwoman od DC. Sama totiž ne vždy stojí na jedné a té samé straně, měla vztah s Daredevilem a od Catwoman se víceméně liší pouze nezastavitelnou touhou zabíjet. Prostřednictvím dnešní recenze bychom si pověděli o tom, jak dopadla její samostatná minisérie, která začala vycházet díky "Running with the Devil", příběhové linii, která se zaměřovala na identitu Daredevila. Kvůli "Running with the Devil" začaly vycházet 3 minisérie s cílem zaměřit se na určité postavy spjaté s Daredevilovu mytologií - "Bullseye", "Elektra" a "Kingpin". Na Bullseye jsme se již podívali, takže se tentokrát zaměříme na Elektru. Nemusíte se bát, Kingpin také přijde na řadu. Předem by se taktéž hodilo upozornit na to, že "Elektra" podobně jako "Bullseye" funguje samostatně, takže pokud chcete, můžete si tuto sérii přečíst, i když jste nikdy před tím neměli možnost seznámit se se samostatnou řadou této antihrdinky.
Příběh se odehrává v jednom kasinu, do kterého si Elektra zkusí zajít, snad aby zkusila své štěstí ve hře. Po pár minutách si najde kamarádku s fialovými vlasy, která se dostane do problémů. Elektra nakonec bude muset zachránit svou novou přítelkyni co nejdříve, protože na celé kasino dohlíží jeden z nejstarších a nejbizarnějších nepřátel X-Menů - Arcade. Ten si tentokrát přichystal novou hru, v níž půjde mnoha lidem o život. Ano, zápletka zní dost podivně a určitě si říkáte, proč čist minisérii, ve které musí daredevilovská antihrdinka bojovat s x-menským nepřítelem. Je to dosti jednoduché, všech pět čísel totiž po stránce scénáře působí čtivě a nenajdete zde místa, kde by tempo bylo pomalejší. Příběh rychle plyne, což je způsobeno obrovským množstvím akčních scén. Akce jako taková je nakreslena poměrně dobře a scény s Elektrou vás budou bavit. Mě osobně nejvíce zaujala scéna ve sprše, která mi přišla zajímavá.
Matt Owens se na rozdíl od jiných scénáristů, kteří na Elektře pracovali, rozhodl, že kromě vážných scén nám čtenářům nabídne také vtipné pasáže s různými referencemi na popkulturu. Některé odkazy byly neuvěřitelně vtipné, jiné zase zbytečně překážely v ději. Styl vyprávění mi tedy moc nevadil, ale rozhodně není nutné dávat do každého sešitu aspoň pět různých referencí. Záporák Arcade mi přišel zvláštní a ze začátku mi v příběhu neseděl. Ovšem pak dojde na druhou polovinu děje a tam už mě tento zločinec bavil.
O kresbu se z větší části postaral Juann Cabal. Martin Marozzo fungoval pouze jako pomocník pro jeden sešit. Styl kresby se pro účely tohoto komiksu hodil, někdy dost připomínal styl Franka Cho kvůli typickým znakům (postavy jsou uhlazené a mají jasně dané emocionální rysy, barvy jsou co nejvíce výrazné a u mnohých postav jdou vidět různé drobné detaily). Kresbě ovšem musím vytknout jednu věc, některé obličeje působí podivně a tváře nepůsobí přirozeně. Oči totiž mnohdy nejsou nakresleny dobře a ústa občas vypadají zvláštně. I přesto mě Juann Cabal dokázal zaujmout, takže ve výsledku bych kreslířský styl viděl převážně pozitivně.
Pokud máte rádi Elektru, tak si zkuste tuto minisérii přečíst. Upozorňuji vás ovšem na to, že ne všechno by mohlo sednout každému. Pokud chcete vážnější příběh na úrovni Franka Millera, tak ten tady nehledejte. Jestli ovšem hledáte zábavnou akční jízdu s různými popkulturními odkazy, "Elektru" od Matta Owense si přečtěte.
Žádné komentáře:
Okomentovat