Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Benjamin Percy, Joshua Williamson
Kresba: Mirka Andolfo, Carmine Di Giandomenico
Recenzi na "Dark Nights: Metal 1" a "Dark Nights: Metal 2" máme za sebou a nyní se můžeme vrhnout na dvojici sešitů, která se vztahuje k již zmíněnému batmanovskému "Metalu". Konkrétně si tentokrát řekneme, jak kvalitní jsou sešity "Teen Titans 12" a "Batman: The Red Death" představující jednu z několika verzí různých Batmanů z Temného Multivesmíru. Podotýkám, že oba dva sešity budu hodnotit jako jednotný celek, ne samostatně, takže procentuální hodnocení se vztahuje k oběma kouskům.
Začnu s Teen Titans, jejichž příběh navazuje na události, které se odehrály během prvních dvou čísel "Dark Nights: Metal". Na náš svět se dostaly temnější verze Batmana, které jsme nikdy před tím neměli možnost vidět, hrdinové zjistili něco nového o záhadné hoře, která se z nejasného důvodu objevila v okolí města Gothamu a taktéž někteří Gothamští zločinci získali magické stříbrné karty, díky nimž mají možnost vytvořit jednu obrovskou lokaci složenou z vícero částí, které mají evokovat osobnost daného zločince. Jako první na scénu přišel Riddler, který si za pomoci kartičky vytvořil labyrint plný hádanek. Tým Teen Titans se mezitím při prohlídce Gothamu utká s mnoha nestvůrami, které nechtějí vidět ani jednoho člena týmu uvnitř výtvoru Edwarda Nygmy. Jednomu hrdinovi se ale nakonec podaří dovnitř proniknout a není jím nikdo jiný než Damian Wayne, jehož určitě znáte jako v pořadí již čtvrtého Robina, který pomáhá Batmanovi při ochraně nevinných lidí.
Co jako první musím pochválit je příběh, jenž je podle mého názoru na poměry příběhů se superhrdinskými týmy poměrně originální a sám o sobě působí hodně zajímavě. Zároveň mě potěšila kresba Mirky Andolfo. Opravdu, samotný komiks doopravdy kreslí žena. Její styl mi přijde celkem hezký, rozhodně se k Teen Titans skvěle hodí. Barvy jsou totiž výrazné, takže při akčních sekvencích máte tušení o tom, kdo s kým bojuje, co se děje a jakým způsobem chce hlavní záporák všechny zničit. Navíc, některé panely vás vysoce překvapí, třeba ten z bludiště vám vyrazí dech. Když už jsme u toho, měl bych zmínit samotného Nygmu, který mi tady nepřišel moc zajímavý, což mě lehce zklamalo. Já sám totiž mám hodně rád Riddlerův charakter, jelikož jeho plány jsou založeny více na logickém uvažování než bezhlavém boji s nepřáteli. Na mnoha stránkách nepůsobil jako geniální, vysoce inteligentně založený člověk, místo toho jsem neustále viděl nezajímavého padoucha. Ostatní postavy jsou poměrně dobře napsané, sice tady má z Titánů prostor jenom Robin, ale ono to ve výsledku nevadí, protože tento kluk například při interakcích mezi hrdiny působí sám o sobě velmi dobře. Dvanácté číslo série "Teen Titans" bych tedy hodnotil pozitivně negativně. Není to sice perfektní komiks, ale musíme si uvědomit, že toto číslo mělo sloužit jako úvod pro příběhovou linii "Gotham Resistance", která se rozvine mezi mnoha dalšími sériemi.
Teď bychom ale mohli přejít k "Batman: The Red Death", díky kterému nám oficiálně začala vycházet speciální řada jednodílných komiksů s cílem představit nám nové temné Batmeny. Jako první nám byl představen Red Death, který získal moc anglicky označovanou jako "Speed Force" od neuvěřitelně rychlého hrdiny Flashe pocházejícího z Central City. Právě tento nám odpoví na to, kde a jak mohl získat moc jednoho z nejrychlejších hrdinů z komiksového vesmíru DC. Jak se tento komiks povedl? Z hlediska příběhu rozhodně není špatný. Joshua Williamson má aktuálně s Flashem hodně velké zkušenosti, takže není divu, že dokázal napsat postavu se schopností rychlého běhu. Mě osobně charakter samotného rudého Batmana, jak bychom mu mohli říkat, hodně zaujal a jsem zvědavý, co s ním chtějí vymyslet příště. Zároveň se mi líbil kreslířský styl Carmineho Di Giandomeniciho, který rozhodně není tak klasický, jak by se mohlo zdát. Mimochodem, již podruhé mi připomínala kresba zahraničního kreslíře díla Petra Kopla (poprvé tomu tak bylo u série "Original Sins", kde mi Ramon Villabolos připomněl Kopla z doby, kdy dělal na zázrakovském crossoveru se Vzkříšenci).
Co říci závěrem? Obě dvě čísla bych vám doporučil. Jedná se o podařené úvody pro další komiksy vztahující se k "Dark Nights: Metal" a já sám jsem zvědavý na to, co přijde příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat