Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Chris Burnham, Dennis Culver
Kresba: Ramon Villalobos
Grant Morrison je autor, jehož určitě znáte. Na našem trhu od něj totiž vyšlo několik zajímavých komiksů, z nichž jedny z nejzajímavějších byli "New X-Meni". Sice jsme se nedočkali všech knih z této série, ale objevily se u nás aspoň dvě, konkrétně "G jako Genocida" a "Impérium". Obě dvě knížky nejdříve vydalo během let 2007 a 2010 nakladatelství Crew a o pár let později jsme se dočkali dalšího vydání díky projektu "Ultimátní komiksový komplet", který nám obě dvě Morrisonovy knihy nabídl v pevnějším formátu (původně totiž knihy česky vyšly v brožované vazbě) spolu s několika zajímavými bonusy, mezi něž patří první koncepty postav, rozhovory s kreslíři a scénáristou nebo popis toho, jakým způsobem chtěl autor samotné série představit X-Meny pro moderní čtenáře 21. století. Teď bychom si ale měli říci o tom, jak dopadlo zpracování světa Morrisonových X-Menů Chrisu Burnhamovi a Dennisi Culverovi, kteří chtěli v rámci "Secret Wars" využít prvky z moderního pojetí mutantského týmu proto, aby společně vytvořili samostatnou minisérii jménem "E is for Extinction".
Už při čtení prvního sešitu jsem si říkal, že tato minisérie, která má čtyři sešity, vypadá hodně nadějně. Ocitáme se totiž v době, kdy Profesor Xavier neexistuje a Magneto má jakožto náhrada za Profesora X kontrolu nad takzvaným Atomovým institutem, což je, pokud to tedy chápu správně, něco na způsob nově předělané Školy Charlese Xaviera pro nadanou mládež. Vzhledem k tomu, že má Magneto kontrolu nad celým institutem, vytvořil si nový mutantský tým, který pro něj pracuje. Každopádně, jsou v něm pouze mladí mutanti, z nichž určitě znáte Beaka a Angel - teď ovšem nemyslím Warrena Worthingtona III., ale mladou černošku, která umí létat. Kromě nového týmu tady ale taktéž máme staré členy původních X-Menů - Cyclopse, Emmu Frost a Wolverina. Tito tři mají oslabené schopnosti a nejsou tak silní, jak dříve. U Cyclopse je to nejvíce znát, jelikož jeho paprsky se dlouho nabíjejí a zároveň už nejsou příliš silné.
První sešit byl zajímavý. Burnham začal budovat zápletku, která měla skvělé fázování, postavy, které byly napsané vcelku povedeně a taktéž kresbu Ramona Villalobose, jež sice není převratná, ale snaží se co nejvěrohodněji připomínat styl Franka Quitelyho. Jistě, Villabolos rozhodně neumí stoprocentně napodobit styl Quitelyho, protože si například nedává práci s vykreslením prostředí a jeho kresby občas připomínají obrázky pro teenagery, ale pokud bych to měl brát aspoň jako vzdání úcty Quitelymu za jeho práci, kterou vykonal na "New X-Menech", mohl bych Ramonův styl pochválit. Pak ale přichází druhé číslo, s nímž jde kvalita minisérie "E is for Extinction" rapidně dolů. Děj už začíná být čím dál tím více překombinovaný, protože se na scéně objevuje čím dál tím více hrdinů nebo padouchů. Někdy dokonce dojde k tak šíleně podivným zvratům, u kterých si říkáte, zda to je myšleno vážně, nebo ne. Druhý sešit je ovšem ještě docela v pořádku, jelikož pak přichází třetí číslo spolu s tím čtvrtým, ve kterém jde pouze o jednu obrovskou bitvu mezi stranou dobra a zla.
Opravdu nechápu, proč se z nadějné série stalo průměrné a také šíleně nezajímavé dílo, na které s velkou pravděpodobností mnozí čtenáři zapomenou. Že by za to mohl Dennis Culver, který začal s Burnhamem psát druhé číslo? Kdo ví? Já osobně po dočtení nevěděl, jak mám "E is for Extinction" ohodnotit, ale nakonec jsem se rozhodl udělit známku v podobě ryzího průměru. Každopádně, mé hodnocení se s velkou pravděpodobností může ještě v budoucnu změnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat