Kniha "Calvin a Hobbes 8: Jeden neví, kam dřív skočit" je první kniha ze série, kterou jsem četl až nyní, jen jednou a ke které jsem se v minulosti ještě nedostal. Další tři díly jsou na tom podobně. Tohle je ale informace, která je důležitá jen pro mě. Trochu důležitější - z hlediska samotného vydání - je skutečnost, že je to první část celé sbírky, kde jsou nedělní, tedy ty delší, stripy, vydávány v původním formátu, tedy nikoli upravené tak, aby to velikostně souhlasilo s ostatními stripy. V předchozích sešitech docházelo k tomu, že byly panely přeskupeny tak, aby měly nedělní stripy o řádku víc a okénka byla větší. V knize "Calvin a Hobbes 8: Jeden neví, kam dřív skočit" už to neplatí. Taková úprava ve vydávání má ale své opodstatnění.
Bill Watterson se vyznačoval celkem pravidelností ve svých komiksech, a tak u nedělních komiksů skutečně bylo možné posunout panely tak, aby měly místo tří řádek rovnou čtyři. Jenže postupně se něco změnilo a pravidelnost se z nedělních stripů vytratila. Jako kdyby si Bill dodal odvahu a byl trochu experimentální, využil prostor. A tak dostáváte s knihou "Calvin a Hobbes 8: Jeden neví, kam dřív skočit" nedělní stripy v jejich původním rozložení, i když nadále bez barvy a v trochu menším formátu, aby bylo možné zachovat rozměry knihy vzhledem k předchozím dílům. Může to být prvek, který vás trochu překvapí, ale já musím uznat, že to není prvek, který by mi kazil dojem ze čtení jednotlivých stripů. Bill Watterson si dál zachoval svůj styl, jen ho ještě obohatil, což je hlavní.
To obohacení je právě v tom, jaké volil kompozice pro nedělní příběhy, které jsou díky tomu oživené a jednotlivé stripy takového Sekáče anebo přeměny Calvina v dinosaury či obří hmyz dostávají najednou úplně novou podobu a čtenáři si je mohou užít. Ale je pravda, že kdyby byly stripy v barvě, je to přece jen ještě o něco lepší. Šedé spektrum tady ne vždy funguje vyloženě dobře. Prezentované vtipy a myšlenky ale zachraňují i tenhle drobný nedostatek, protože se budete dál u Billových vtípků, i trochu hlubších zamyšlení bavit a budete přemýšlet. Jako kdyby se v tomhle směru nic nezměnilo, jen občasné hraní s formou tomu dodává nové impulsy, které se promítají třeba i do změn stylu, které jsou ale součástí pointy stripu.
V téhle chvíli už byl autor vykreslený a věděl, co si může s komiksem, jenž stvořil, všechno dovolit, co do něj přidat. Zůstal ale stále chytrým autorem a v jeho podání už není nic, co by mě jakkoli urazilo, co by mi jakkoli vadilo. Calvin je pořád tou samou postavou a je neskutečně vtipný, je neskutečně odolný polepšení, což je jen dobře. Bill Watterson je také jeden z mála autorů, u kterého mi nevadí, že si hrají s cestováním v čase, protože jak zde předvádí, zvládá to skvěle a navíc používá kauzalitu jako součást vtipu. Ač by se tak komiks "Calvin a Hobbes 8: Jeden neví, kam dřív skočit" mohl tvářit, jednoduše není určen vyloženě pro děti, ale spíše pro dospělé, kteří si užijí jeho nuance. Pokud se do Calvina a Hobbese zamilujete, vydrží vám to napořád.
keďže sú to nedeľné stripy mali by byť farebné, nie?
OdpovědětVymazataspoň podľa vašej odpovedi na môj príspevok k recenzií prvého booku z 30.8.2016
Jasně, nedělní stripy vycházely barevně v novinách, ale nikoli v tomhle souborném vydání. V těchto souborných vydáních jen černobíle.
OdpovědětVymazattak škoda, že nie aj v booku, možno raz ;-)
Vymazat