Kresba: Jessica Abel
Docela by mě zajímalo, jaká vlastně byla politika vydávání komiksů nakladatelství BB/art, že se dostalo i na takové komiksy, jako je "La Perdida". Já netvrdím, že by nějaké kvality tenhle komiks neměl, přece jen se z něj něco vytřískat dá, ale to opravdu někdo uvažoval o tom, že by tohle mělo komerční úspěch? Já vím, že je docela smutné uvažovat o tom, že se bude vydávat jen ve chvíli, že to bude komerčně úspěšné, ale ono to prostě jinak nejde. Když to nebude komerčně úspěšné, nebude nic moc vycházet. A bohužel to zatím vypadá, že BB/art se svou strategií velkého množství neuspěl, protože ani rok 2016 není zrovna z těch, kdy by BB/art vydával hodně komiksů. Naštěstí se pořád dostává na ty dobré, viz například "
Sága 2".
Právě komiks "La Perdida" patří k těm, které rozhodně nestojí za úspěchem komiksového nakladatelství. Jessica Abel je autorka, která za sebou má například komiks "
Život mi pije krev", což je její další dílo, které vyšlo v češtině. A s "La Perdida" jediné. V případě komiksu "
Život mi pije krev" se Jessica starala jen o scénář, ale u "La Perdida" už se jedná kompletně o autorské dílo. Kresba je černobílá, nejedná se o nějakou čistou linku, ale o tahy, které vytvářejí prostředí a postavy na první pohled jednoduše a jakoby mimoděk. Pokud se týká kresby, byl jsem celkem mile překvapen a líbilo se mi, že tuší dovede autorka skvěle zachytit atmosféru, postavy, detaily, ale hlavně Mexiko. Co se ale scénáře týká, to už je problém.
Carol je klasická hrdinka, která je zevnitř rozervaná. Rozervaná je proto, že absolutně neví, co vlastně od života chce. A tak se rozhodne, že se přestěhuje do Ciudad de México, kterému jako správná Američanka říká Mexico City. Stěhuje se proto, že v sobě má nějaké mexické kořeny, ale je to prostě jen potřeba vzdoru, potřeba změnit prostředí v naději, že se jí změní život a ona konečně dosáhne toho, co chce. Problém je ten, že netuší, co chce. A tak ji jen sledujeme, jak je nejprve turistkou, která se snaží najít práci, aby mohla v Mexiku zůstat, propadá se do chudoby, chce si užívat, propadá se - na oko - ještě hlouběji, aby nakonec musela řešit skutečnou krizi, která je spíše důsledkem toho, že si sama autorka uvědomila, že jestli nepřijde s něčím pořádným, bude její komiks opravdu nudit, což ale stejně vede k tomu, že závěr vyznívá do prázdna. Takové to očekávané finále prozření, které by se ale stejně dobře dalo vystřihnout.
 |
| Jessica Abel |
Jessica chtěla stvořit v podstatě existenciální dílko, kdy na konci dojde hrdinka určitého rozhřešení. Problém je v tom, že její hrdinku je strašně snadné nesnášet, protože dělá takové kraviny a má tak debilní názory, až se vám zdá neuvěřitelné, že jí vlastně ještě někdo nezastřelil, k čemuž podle toho, jak je Ciudad de México vykresleno, nemá nikdy daleko. Ale je to právě vykreslení města a prostředí, které se musí vyzdvihnout, protože to je něco, co na vás dýchá. To je skutečně důvod, proč do tohoto komiksu alespoň nakouknout. Takže za kresbu a za vyobrazení života v Mexiku si komiks zaslouží alespoň nějaké body. Jenže k čemu to celé je, když hrdinku budete skutečně až moc snadno nenávidět a nebudete s ní jednotlivé příhody prožívat, nevcítíte se do ní? To se pak velmi těžko čte.
Žádné komentáře:
Okomentovat