Kresba: Nick Abadzis
"Lajka" je jeden z těch nenápadných komiksů, na kterých vám možná přistane zrak, ale následně raději sáhnete po "Spider-Manovi" nebo jiné, osvědčené značce. Přesto si myslím, že byste měli "Lajce", pokud na ni ještě někde narazíte, věnovat pozornost. Patří k těm malým komiksům, které vás dovedou oslovit. Mě se podařilo oslovit částečně, ne naplno, ale jsem si jistý, že lidé, kteří mají ještě o něco hlubší vztah ke psům, anebo budou v emotivnějším rozpoložení, než jsem byl při čtení já, ocení knihu i nějakou tou slzou. Tenhle komiks pro to má rozhodně dobré předpoklady.
"Lajka" byla oceněna Eisnerovou cenou, což si dle mého názoru zasloužila, ovšem nic to nemění na tom, že jsem neměl z komiksu až takový zážitek, jaký by se dal očekávat. Hned na začátku se setkáváme s jednou z hlavních postav - Sergej Pavlovič se brodí sněhem a doufá, že přežije. Je na cestě z lágru, jak se později dozvíme, kam byl poslán... no nejspíš jen proto, že se někomu chtělo. A jak ještě později zjistíme, příjmení tohoto člověka je Koroljov, což není nikdo jiný, než muž, který v SSSR stál za tím, že se tato velmoc jako první podívala do kosmu. Jenže Koroljov je po chvíli upozaděn a příběh získává nového hrdinu.
Asi se vám chce říct, že tou hrdinkou je Lajka, ale ona je to ve skutečnosti Kudrjavka. Nemusíte mít ale strach. Je to jeden a ten samý pes, akorát si postupem času dost měnil jméno. Respektive mu bylo měněno, protože jak dobře víme, psi moc nemluví. Nick Abadzis se drží reálií, které jsou známé, faktů, které jsou dobře archivovány. Takže vychází z toho, jak postupoval sovětský vesmírný program a jakých úspěchů tato velmoc z počátku dosahovala. A také se zaměřuje na to, jak zbytečné a unáhlené některé pokusy byly. Proč byly vůbec realizovány? Protože propaganda. Na to je krátká odpověď. A tohle všechno - a samozřejmě ještě mnohem více - je prezentováno na příběhu jednoho pejska.
Ať Nick Abadzis chce, nebo ne, závěr je jednoduše moc sladkobolný na to, aby mě to skutečně zlomilo. Asi jsem robot, nebo co. Nevím, ale přišlo mi to tak nějak moc očekávané, že jsem se ani nedovedl dojmout, i když ten příběh je sám o sobě krásný a je podán tak nějak absurdně tragicky, že se může dostavit i pocit vzteku na to, jak si o sobě člověk myslí, že je nadřazenou rasou, že směřuje k pokroku, ale je mu vlastně naprosto jedno, jestli jde přes mrtvoly, anebo jedná nemorálně. V tomhle směru jsou postavy popsány skutečně velmi dobře a uvěřitelně. Až to místy bolí. Jenže stejně tak máte pocit, že některé postavy jsou zde čistě jen pro daný okamžik, pro další dění nemají význam, a tak slouží hlavně tomu emotivnímu masírování - rodina ze začátku, trhovci, chlapi z odchytu.
 |
| Skutečná Lajka - nebo alespoň oficiálně prezentovaná |
Přesto se nejedná o špatný komiks. To rozhodně ne. "Lajka" je komiks, u něhož vám nebude osud hrdiny ukradený, a je jedno, jestli je to člověk, nebo pes. Nebojte, vše se netočí kolem psa, jsou zde i lidské životy, které jsou prezentovány uvěřitelně, alespoň vzhledem k prostředí, i když sem tam budete mít pocit, že některé postavy žijí ve vakuu. Je ale docela příjemné se podívat na jeden z největších a nejzbytečnějších úspěchů dobývání vesmíru trochu jiným pohledem, pohledem někoho, kdo neměl na výběr a nemohl protestovat. Mimo jiné vás může také zaujmout, že Nick Abadzis svou kritikou přímo nekope a nechává na vás, co si budete myslet.
Žádné komentáře:
Okomentovat