Záhady detektiva Ludvíka (Les énigmes - Enquêtes de Ludo)
Vydalo nakladatelství Egmont v pevné vazbě v roce 2018. Původně vychátzelo v časoppise "Pif Gadget" v letech 1969 až 1973. České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 179 Kč.
Scénář: Henri Crespi, Marc Moallic
Kresba: Marc Moallic
Už jako malý kluk jsem měl rád různé hádanky a bavily mě detektivní příběhy. Jasně, nejdříve to byly takové jednoduché hříčky, postupně jsem se dostal až k detektivním knihám a filmům, které jsou stále mé oblíbené. Natolik, že bych časem nějakou rád napsal, i když do jisté míry se mi to povedlo i v knize "Nikdy se nepřestala usmívat". Ale detektivka je přece jenom specifický žánr, poměrně náročný, protože je potřeba ukázat tolik stop, aby na to čtenář hned nepřišel, ale zároveň je třeba trochu překvapit, když se stopy dají dohromady a odhalí se, kdo je vlastně vrah anebo zloděj, či jiný pachatel trestné činnosti. I když je to žánr specifický, je možné si s ním trochu pohrát, jak ukázal Marc Moallic, v prvních číslech seriálu "Záhady detektiva Ludvíka" ještě s přispěním Henriho Crespiho jako scenáristy.
"Záhady detektiva Ludvíka" jsou komiksem, který má jednoduchou premisu. V každém čísle magazínu "Pif", to od jeho prvního čísla z roku 1969, vycházela jedna stránka nakreslená Moallicem, kde prezentoval třeba jen ve čtyřech, většinou v pěti panelech, jednoduchý případ, který měl čtenář vyřešit. Navíc je jednostránka koncipována tak, že řešení na ní není řečeno, pro to je potřeba nalistovat až na závěr knihy, takže tu není nic, co by zbytečně odvádělo vaši pozornost a vy skutečně můžete nerušeně přemýšlet. Na jedné stránce je řečeno, co se stalo (bublinami i textem pod obrázky), je vám sděleno, že to Ludvík vyřešil, případně jsou vám ještě sděleny nějaké podrobnosti, třeba kolik důkazů lži v komiksu najdete, abyste pak sami mohli začít přemýšlet.
Jasně, je to celkem jednoduché, řeknete si. Na pěti obrázcích prostě musíte tu indicii snadno najít a zjisti, kdo je zloděj nebo proč svědek lže. Jenže ono to někdy tak jednoduché není a dovede vás překvapit, jak si s vámi autor zahrál, někdy tak vychytrale, že nastražil důkaz, který je na první pohled vidět, ale ukáže se, že by to bylo až moc jednoduché a neprůkazné. Díky tomu vás snadno svede na nesprávnou stopu. Tohle se nedaří v každém případě, ale sem tam se to Moallicovi povedlo. Většinou ale budete schopni určit, kdo je pachatel nebo prostě dotazovaný lže. A tohle je na tom pěkné, protože s tím do komiksu jdete. Chcete ty případy vyřešit, chcete ze sebe mít dobrý pocit.
Přesto jsou zde případy, které asi nevyřešíte, pokud nemáte skutečně obsáhlou znalost francouzských reálií a případně i historie. Neplatí to rozhodně pro každý komiks, ale sem tam se ukáže, že je to až moc dobově poplatné a že něco prostě vyřešit nedokážete, pokud nebudete mít nápovědu. Ale i tohle je na komiksech zajímavé, protože alespoň jasně určují, že vznikaly v určité době. Přesto je zde většina těch, které jsou nadčasové a vyřešíte je i s dnešními znalostmi. Někdy ale dovede překvapit, jak se doba posunula a jak je svět v současnosti jiný. Za vydání komiksu "Záhady detektiva Ludvíka"" patří albatrosu rozhodně dík, protože nám představil zajímavou evropskou tvorbu pro děti, která ani po téměř padesáti letech mnoho neztrácí. Navíc má i své následovníky, kdy třeba v "Bublifuku" najdete "Agenty Tajné dvojky", kteří pracují se stejným principem.
"Záhady detektiva Ludvíka" jsou komiksem, který má jednoduchou premisu. V každém čísle magazínu "Pif", to od jeho prvního čísla z roku 1969, vycházela jedna stránka nakreslená Moallicem, kde prezentoval třeba jen ve čtyřech, většinou v pěti panelech, jednoduchý případ, který měl čtenář vyřešit. Navíc je jednostránka koncipována tak, že řešení na ní není řečeno, pro to je potřeba nalistovat až na závěr knihy, takže tu není nic, co by zbytečně odvádělo vaši pozornost a vy skutečně můžete nerušeně přemýšlet. Na jedné stránce je řečeno, co se stalo (bublinami i textem pod obrázky), je vám sděleno, že to Ludvík vyřešil, případně jsou vám ještě sděleny nějaké podrobnosti, třeba kolik důkazů lži v komiksu najdete, abyste pak sami mohli začít přemýšlet.
Jasně, je to celkem jednoduché, řeknete si. Na pěti obrázcích prostě musíte tu indicii snadno najít a zjisti, kdo je zloděj nebo proč svědek lže. Jenže ono to někdy tak jednoduché není a dovede vás překvapit, jak si s vámi autor zahrál, někdy tak vychytrale, že nastražil důkaz, který je na první pohled vidět, ale ukáže se, že by to bylo až moc jednoduché a neprůkazné. Díky tomu vás snadno svede na nesprávnou stopu. Tohle se nedaří v každém případě, ale sem tam se to Moallicovi povedlo. Většinou ale budete schopni určit, kdo je pachatel nebo prostě dotazovaný lže. A tohle je na tom pěkné, protože s tím do komiksu jdete. Chcete ty případy vyřešit, chcete ze sebe mít dobrý pocit.
Přesto jsou zde případy, které asi nevyřešíte, pokud nemáte skutečně obsáhlou znalost francouzských reálií a případně i historie. Neplatí to rozhodně pro každý komiks, ale sem tam se ukáže, že je to až moc dobově poplatné a že něco prostě vyřešit nedokážete, pokud nebudete mít nápovědu. Ale i tohle je na komiksech zajímavé, protože alespoň jasně určují, že vznikaly v určité době. Přesto je zde většina těch, které jsou nadčasové a vyřešíte je i s dnešními znalostmi. Někdy ale dovede překvapit, jak se doba posunula a jak je svět v současnosti jiný. Za vydání komiksu "Záhady detektiva Ludvíka"" patří albatrosu rozhodně dík, protože nám představil zajímavou evropskou tvorbu pro děti, která ani po téměř padesáti letech mnoho neztrácí. Navíc má i své následovníky, kdy třeba v "Bublifuku" najdete "Agenty Tajné dvojky", kteří pracují se stejným principem.
Komiks "Záhady detektiva Ludvíka" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Žádné komentáře:
Okomentovat