#1752: Modré pilulky - 80 %

Modré pilulky (Pilules Bleues)

Vydalo nakladatelství Mot v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo v roce 2001 jako "Pilules Bleues". České vydání má 196 stran a prodává se v plné ceně za 280 Kč.

Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Frederik Peeters

Kresba: Frederik Peeters

Komiksů o problémech s erekcí je skutečně málo a já mám pocit, že jsem asi ani žádný nečetl. Po přečtení tohoto komiksu mohu s klidem říct, že se na tom vůbec nic nezměnilo, protože komiks "Modré pilulky" rozhodně není komiks o impotenci. Modrou pilulkou zde není myšlena Viagra ani jiná podpora stání, ale přesto je komiks propojen se světem zdravých a nemocných. Jen se nevěnuje tak závažnému problému jako dysfunkce erekce, věnuje se ještě závažnějšímu. "Modré pilulky" jsou o tom, jak je možné se vyrovnat anebo nevyrovnat s tím, že máte ve své blízkosti někoho, kdo si v těle nosí to, co označujeme jako HIV pozitivní výsledek.

AIDS je do jisté míry ústředním tématem, ale kniha "Modré pilulky" není o to, aby prezentovala vyhrocené situace, s kterými se osoba nakažená setkává, jedná se o knihu, která chce ukázat, že život s AIDS a život s osobou, která má AIDS, je pořád život. A právě v tom vidím největší přínos knihy, která je od Frederika Peeterse rozhodně nejlepší, alespoň tedy ve srovnání se sérií "Lupus", která u nás od tohoto autora vyšla. Nemoc je zde podávána jako součást života, s kterou je třeba se smířit, pokud je to možné. Ale není to problém jen toho, kdo je nemocný, ale i toho, s kým se rozhodne žít. Což je v tomto případě sám autor, který je vypravěčem i protagonistou.

Frederik Peeters se nesituuje do polohy odborníka, ale je sám vystrašenou osobou. Vystrašenou proto, že nechápe, co vlastně nemoc představuje, stejně jako to nechápe většina populace, která není nakažená. Jakmile se řekne AIDS, máme chuť utíkat, křičet, panikařit. Nechci tvrdit, že je to nemoc podobná rýmě, to ani zdaleka, ale Peeters dovede vystihnout podstatu s takovou lehkostí, až je to neuvěřitelné. A podstatou je to, že i s tak závažnou nemocí je možné vést normální život. Nebo relativně normální, ale on má člověk psychické problémy a deprese i ve chvíli, kdy je zdravý a nic podobného řešit nemusí. Právě lidskost přístupu je až neuvěřitelná.

Frederik Peeters

Frederik Peeters dává na odiv skutečnost, že se dovede na život dívat s nadhledem a že i vážnou situaci dokáže prezentovat tak, že se čtenář bude usmívat. Jako kdyby se snažil říct, že ani tenhle stav, do kterého se dostal, není věda, jen je potřeba si zvyknout na určitá omezení. A tohle vše podává s lehkostí a přitom věcně. Jeho život není jednoduchý a už vůbec není jednoduchý pro osobu, která nakažená je. I tak ale oba pokračují. Závěrečná část komiksu je takovým osobním tápáním nad tím, jak vlastně situaci chápat. Nemyslím si, že Peeters nachází vysvětlení, ale o to přece nejde. Vždycky zde budou pochyby, vždycky zde budou problémy, jde jen o to najít cestu, kterou budeme vnímat jako šťastnou. A je jedno, jestli je to s osobou, která je nakažená, nebo není. Vždy je to o lidech.