Scénář: Jaroslav Rudiš
Kresba: Jaromír 99
Alois Nebel pro mě byl do jisté míry velkou neznámou. Viděl jsem sice film, ale komiks jsem nikdy nečetl. Film se mi příliš nelíbil, ale nikoli kvůli samotnému příběhu, ale jednoduše kvůli stylu animace, který mi prostě nesedl. Navíc jsem se naučil oddělovat předlohu a filmové zpracování. Jedná se o dvě různá média, jedná se o různé autorské výpovědi, takže jsem šel k románové trilogii, která byla vydána v jedné knize v letech 2006 a druhé v roce 2011 s čistou hlavou a nadějí, že to bude komiks, který mě uhrane stejně, jako uhranul mnohé jiné čtenáře, mnohdy myslím, že i takové, kteří komiks normálně nečtou. Z toho, co jsem četl, jsem byl nakonec překvapen a nemyslím jen v pozitivním smyslu slova. Ale to je asi patrné z hodnocení.
V první řadě je zde kresba, která je mnohdy až viditelně inspirovaná Frankem Millerem a jeho "Sin City". Anebo je to jednoduše dáno tím, že byl zvolen černobílý koncept. Ale pokud se budete dívat na nějaké panely, budete si říkat, že tohle v "Sin City" snad bylo i ze stejného úhlu. Na kresbu si ale zvyknete, protože na rozdíl od Millera není spojena s násilím, ale s takovou zvláštní poetikou, kterou celou dobu kniha má. Jasně, na nějaké násilné scény zde dojde, především pak v souvislosti s postavou Němého. Právě ale ta nostalgická poetika spojená se šílenstvím a s minulostí, je tím hlavním, co na vás udělá dojem a dovede vás chytnout za srdce. "Alois Nebel" není knihou o jednom výpravčím, je knihou o době, změnách ve společnosti a o tom, jak se některé věci nemění.
Trilogie čítá tři příběhy - "Bílý potok", "Hlavní nádraží" a "Zlaté Hory". Jednoduše by bylo možné příběh shrnout tak, že Alois Nebel je výpravčí v Bílém potoce, miluje vlaky a jízdní řády ho uklidňují. Jen sem tam vidí něco, co by vidět neměl. Třeba jak na jeho nádraží přijede nacistický vlak čtyřicet let po válce. Se svými vidinami se svěří, což se ukáže jako problém, protože je následně přemístěn do psychiatrické léčebny. Tam se setkává s Němým a vypráví svůj příběh, příběh doby ze svého pohledu. Po propuštění z blázince míří do Prahy. Přišel o místo, ale dostal výsluhou drážní domek. Přesto si chce splnit sen - vidět Hlavní nádraží. A prožít i lásku. Tak trochu se z něj stává bezdomovec, ale opět jeho očima a očima Hlavního nádraží sledujeme dobu. A pak už se přesouváme do Zlatých Hor, kam Nebel odešel na důchod, kde má svůj domek a kde nás čeká rozuzlení příběhu jak Nebela, tak i Němého.
Knihu "Alois Nebel" ale asi nebudete číst úplně kvůli příběhu postav, protože i postava Němého má podle mě mnohem větší potenciál, než jak byl nakonec v komiksu využit. Komiks budete číst hlavně proto, že se můžete na svět podívat očima někoho jiného, očima obyčejného člověka, který spoustu věcí neví, ale zase spoustu věcí vnímá jinak, než byste je vnímali vy. V tomhle je síla Aloise Nebela, která ale nemusí každému sednout. Dějově není komiks tak silný, ale má svůj náhled na svět a ten si drží celou dobu. Tím vás může oslovit. Dva konce, které jsou zde použity, vyznívají ale každý jinak. Jeden je spíše humorný - a ten mi nesedl - druhý se pak vrací k Němému a skoro z něj činí hlavní postavu série. Ať tak nebo tak, pokud vám "Alois Nebel" nesedne, i tak vás třeba donutí přemýšlet o naší minulosti, ale i současnosti. Ne politice, ale prostě o životě a jak ho žijeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat