Musím se přiznat k tomu, že Garth Ennis už není autor, který by mě svými věcmi dovedl odrovnat. Dřív jsem jeho styl žral, ale asi jak člověk stárne, tak se jeho hodnoty mění. Alespoň některé. A mně už nepřijde Ennis tak vtipný, jako mi přišel vtipný kdysi. Jasně, pořád má dobré postavy, pořád má zápletky, které nenudí, pořád má spoustu explicitního násilí, které je osvěžující, protože to normálně spolu se superhrdiny nenajdete - a tentokrát tu dokonce superhrdina je, jeden lezec po stěnách, asi ho znáte, ač má jen epizodní, ale vtipnou roli - ale celkově už to není takový ten efekt "kurva, tohle je skvělý čtení". A je to mimo jiné i proto, že u Ennise časem získáte pocit, že se opakuje a vykrádá sám sebe.
V rámci "
Ultimátního komiksového kompletu" vyšly dvě knihy:
"Ultimátní komiksový komplet 15: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 1" a "Ultimátní komiksový komplet 17: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 2". Ty už před tím vyšly česky jako "Punisher I" a "Punisher II". Takže knihy "Ultimátní komiksový komplet 15: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 1" a "Ultimátní komiksový komplet 17: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 2" dějem předcházejí knize "Punisher III", kterou recenzuji dnes. To jen aby bylo jasno v tom, jaká je zde návaznost. A pokračuje se skutečně tam, kde se přestalo. Alespoň do jisté míry, protože to, co se zdě děje, obsahuje i postavu, o které jste si mysleli, že se s ní už nesetkáte. V tomhle ohledu si všimnete, jak se Ennis opakuje, respektive později opakoval. To, co udělal v knize "Punisher III", udělal podobně i v knize "Punisher MAX 9: Dlouhá chladná tma". Až na to, že MAX verze není tak ujetá a není v ní ani snaha o nadmíru vtipu.
Punisher se nemusí vypořádat jen s jednou hrozbou, která po něm jde, ale i s dalšími, které chtějí ohrozit svět. Jasně, Frankovi zrovna nejde o to, aby byl svět lepší místo. On prostě jen potřebuje zabíjet, protože to je jeho přirozenost. A asi můžeme být rádi, že se obrátil na grázly a ne na nevinné lidi. A na policajty.. Superhrdina přece nemůže sejmout policajta... Že by omezení od Marvelu? Frank se vydává na menší křížovou výpravu, za kterou si ale mohou ti, kdo jej napadli. Kromě toho se také dává dohromady s detektivem Soapem, který zde má mimochodem jednu skvělou scénu s lehkou ženou. Soap má sloužit jen jako zdroj informací. A jelikož se Soapem každý vyjebává, proč by nepomohl někomu, kdo se zločinci skutečně umí zatočit?
Kniha je protkána akčními scénami, drsnými scénami, střelbou, násilím beze zbraně, spoustou hlášek, vtipů v dialozích i na panelech. Snaží se být zábavný, drsný a cool a docela se mu to daří. Přesto se mi o něco více líbí skutečnost, jak Ennis vnímá postavu a jak ji přijímá nikoli jako spásu, ale jako vraždící stroj, který by se nejspíš stal tím, čím je, i kdyby nedošlo k události, která ho změnila. Pokud by nebyla vyvražděna Punisherova rodina, nějak by se jeho skutečná povaha projevila. Možná byla smrt jeho rodiny vlastně osvobozením. Od té chvíle je volný a dělá si skutečně, co se mu za chce. A umírají lidé. Umírá hodně lidí. Garth Ennis mě už možná nebaví tolik jako dřív, ale pořád je s ním sranda.
Žádné komentáře:
Okomentovat