"Punisher IV" je knihou, která vyšla v době, kdy Ennis psal "Punishera" ještě jako sérii, která měla především bavit. Byl v ní humor, bylo v ní násilí, byly v ní podivné postavy. Zkrátka a jednoduše, tohle byl komiks, který byl určen masám, tedy samozřejmě za předpokladu, že vám sedí černý humor a nevadí vám pořádná dávka násilí, i když v tomhle případě ještě trochu uměřená. Vnitřnosti a tkáň zde vyloženě nelétají z každého panelu. Po této knize se Ennis ještě chvíli věnoval odlehčenému pojetí, ale v české verzi už další knihy nejsou. Ennis se pak vydal na jinou cestu, cestu Punishera, která je mnohem temnější, která postrádá humor a kterou také na českém trhu najdeme, a to v celkem 10 knihách (a v roce 2017 přijde ještě jedenáctá) pod titulem "Punisher MAX".
"Punisher IV" neobsahuje delší příběhy, ale jednohubky, které si přečtete, zabavíte se a možná o nich chvíli budete přemýšlet. Možná také ne... Na začátku je příběh, který od Punishera nečekáte. Chce zachránit jednoho mafiánského bosse, aby se mafie dala dohromady a nebortila pak všechno kolem sebe. Je to exotické, protože se to odehrává v Jižní Americe, je to zábavné, ale až na pointu, která je celkem očekávatelná, to nic navíc nepřináší. V tomhle směru je jiná jednosešitová "Reportáž", která má i hlubší podtext, jenž z toho sice tryská v oné ennisovské přehnanosti, ale funguje to a ta hloubka v tom je. Donutí vás to se nad příběhem trochu zamyslet.
Z jiného soudku je následující crossover s Wolverinem, kde se Ennis zase snaží o to, aby bavil, aby byl drsný a bizarně vtipný, jak mu to jde. A funguje to, navíc finále s Wolverinem je prostě drsňácká paráda. Aby Ennis do světa Punishera narval i svoje Irsko, přichází příběh "Centrum", který tam Punishera skutečně posílá, a to z důvodů jedné staré vojenské známosti. Ennisovi se daří prezentovat minulou situaci v Irsku i s její absurditou, kdy je vtipný, vlastenecký, drsný a pořád zábavný, protože vás nezačne nudit. Na to je příběh dostatečně krátký. Stejně jako poslední "O myši a lidech", kde se s Punisherem setkáváme ve stavu, kdy byste si mysleli, že by i on mohl zemřít. Naštěstí narazí na starou známou.
Kniha "Punisher IV" by mohla být díky poslední povídce klidně poslední v rámci série "Punisher" vol. 6, kterou Ennis psal v letech 2001 až 2004. Jako kdyby se zde loučil s postavami, které byly na začátku důležité, aby se připravil na to, že přijdou postavy nové a hlavně, že přijdou nové, temnější příběhy. Už i tenhle má náběh na mnohem vážnější rovinu a rozhodně patří k tomu nejemotivnějšímu, co Ennis v rámci tohoto runu "Punishera" napsal. Tohle je dobrý příběh na konec, na rozloučenou. Ten úsměv na tváři hrdinky vás přiměje Dillonovi odpustit i to, že v některých panelech nevíte, jestli náhodou nepřeskočil zpátky k "Preacherovi". Ennis v dobré formě, ale už trochu vyčpělý z toho všeho humoru, který do té doby psal.
Žádné komentáře:
Okomentovat