Komiks "Van Gogh 21. století" je čtení, které pro vás rozhodně bude velmi specifickým zážitkem. Takhle z fleku prostě není možné říct, jestli to bude zážitek příjemný, či nikoli, ale určitě to bude zážitek, protože tohle je jedna z knih, které vás nenechají chladnými. Je celkem možné, že vás hned o začátku odradí, ať už scénářem nebo kresbou. Je docela možné, že se stane dokonce to, že vás kniha vytočí, že ji odhodíte a už se k ní nebudete chtít nikdy vrátit. Ale je také možné, že vás svým velmi specifickým stylem - scenáristickým i kresebným - nadchne a vy budete hltat stránku za stránko, někdy i bez toho, aby vám čtení dávalo skutečně smysl. A nejspíš vám ani smysl dávat nebude, ale nemyslím si, že to je nutně doména komiksu "Van Gogh 21. století". Ta je trochu někde jinde.
Nechci tvrdit, že komiks "Van Gogh 21. století" vůbec nedává smysl, to není pravda, on smysl dává, ale v myšlenkách, nikoli v ději. Ze začátku ještě máte pocit, že je to všechno OK, že je to vlastně takový celkem brutální bizár, kde bude převyprávěn Van Goghův život, ale opravdu odlišně, a navíc v současnosti, případně v blízké budoucnosti. Po několika kapitolách se ale dostanete do fáze, kdy už budete vědět, že to prostě celkově smysl dává jen velmi málo a že nemá smysl v příběhu nutně hledat nějaké spojitosti. Ano, jsou zde, ale nejsou tím přednější. A ne, ta podivnost rozhodně není dána jen tím, že vyprávěno je nechronologicky a různě se skáče v čase, ale i mezi postavami. Je to dáno celkovým stylem psaní i kresby.
Knihu "Van Gogh 21. století" je možné vnímat jako dvacet dva hodně zvláštních, ne vždy pochopitelných, celkem brutální, surreálných, ale přesto stále společensko-kritických úvah, které Petr Měrka napsal a které Dávid Marcin ilustroval. Přesto se jedná o komiks, není to jen ilustrovaná kniha, to zase ne, ale chvílemi si budete říkat, jestli vlastně kresba a text souzní, jestli si v některých pasážích každý autor nejel to svoje, respektive jestli Dávid místo kresby v souladu s textem prostě jen nezvolil takovou kresbu, která se mu vyrojila v hlavě, když si text přečetl A ono to vlastně ani moc jinak nešlo, protože některé textové pasáže prostě nedávají prostor pro rozvíjení děje, jsou jen rozvíjením myšlenek.
Měl jsem pocit, že v některých částech už Petr Měrka přešel do takové fáze, že v podstatě psal to, co ho zrovna napadlo, že kritizoval zrovna to, co mu leželo v žaludku bez toho, aby zde byla nějaká hlubší návaznost. Jako kdyby se zde projevovalo asociační psaní a Petr psal prostě o tom, co ho napadlo, kam ho aktuální nápad zavedl. I proto je komiks "Van Gogh 21. století" ze začátku více dějový a ke konci už je více snový, více ideový. Myšlenek je zde trochu hodně, chvílemi je z toho docela guláš, ale jsou zde témata, která více vyvstávají na povrch, jako problém toho, když se člověk chce stát spisovatelem, ale také celkově toho, jak ve společnosti dnes fungovat. Přesto je kniha ""Van Gogh 21. století"" komiksem, který dovede zaujmout a dovede přimět k přemýšlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat