Kresba: Rem
Po knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" jsem si říkal, jestli má vlastně smysl vůbec pokračovat ve čtení, ale když už se ke mně celá třídílná série dostala, řekl jsem si, že zase nezabere tolik času, abych všechny tři díly přečetl, i když druhý a třetí jsou přece jen o něco tlustší než ten první. "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" jsou hodně slabou knihou, která v podstatě jen využívá toho, že upíři jsou oblíbené téma pro teen publiku, hlavně to dívčí a že je vlastně strašně cool prezentovat upíry jako romantické hrdiny. V tomhle případě jako skutečně smutné romantické hrdiny, protože jsou pouze karikaturami toho, co obvykle představují - monstra, která nedokáží ukojit svou žízeň po lidské krvi.
Na knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" a popravdě na celé sérii je nejvtipnější skutečnost, že je vlastně jedno, že se jedná o upíry, protože tihle krev opravdu nepijí. Nevybavuji si scénu, kde by to dělali, minimálně žádnou, kde by se krmili na ladném krčku nějaké dívčiny. Je smutné, že se zde upíři stávají jen kulisou, i když by podle všeho měli být tím základním. Je to jen marketingový tah, který má napomoct prodejům série, a to jak té beletristické, tak i komiksové. Je vidět, že autorka bere upíry prostě jen jako určitou moderní věc, na kterou lidé slyší, stejně tak nemá pořádné ponětí o hororu a o tom, jak by se měla budovat atmosféra, i když je patrné, že v některých scénách by takovou snahu i měla.
I přesto, že je to pořád hodně špatné, naivní a hloupoučké, je vidět, že oproti prvnímu dílu se dějově příběh zlepšil. Postavy jsou nám představeny, i když se jedná o hodně jednoduché charaktery, které nemají hloubku - snad až trochu na hlavní hrdinku, ale její milý je tupost sama - a tak se nám může rozjet děj samotný, který se točí kolem toho, že Alexandrův bratranec Claude chce získat tajemné fióly, které by z něj udělali kompletního upíra. Zápletka je jednoduchá, dějově je to jako sledovat děti při hře na upíry, kdy musejí řešit rádoby vážné problémy, které jim hra udává. Je to skoro až úsměvné, ale jak říkám, oproti prvnímu dílu se to přece jen trochu zlepšilo.
Oproti knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" má druhý díl přece jen pár lepších momentů a lepší stavby děje, i když je to v podstatě o ničem, je to trochu lepší, a to i proto, že je toho v jedné knize více. Jasně, je cíleno na skupinu mladších puberťaček, které si myslí, že být emo nebo goth je cool, ale asi ani sama autorka moc nechápe, co to vlastně znamená a jen všechno idealizuje a vlastně si i překrucuje podle potřeby. Raven je popsána v podstatě jako introvertní dívka, která nemá moc přátel, ale v ději tohle není akceptováno a dělá si, co chce. Alexander je tupec, který nemá s upíry nic společného. Více se upírovi podobá Claude, který je postavou, jež se dá aspoň trochu kousnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat