#DP91: Sentient

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Jeff Lemire

Kresba: Gabriel Walta

"Sentient" byl v rámci cen Eisnera letos nominován v kategorii Nejlepší uzavřená série podobně jako minisérie "Naomi: Season One", kterou jsem tady recenzoval minule. Je nutné podotknout, že tento kousek nevyšel ani pod taktovkou dvou superhrdinských gigantů, ani u Image nebo u BOOM! Studios, nýbrž u TKO Studios, což je relativně nové vydavatelství, které toho zatím nemá na kontě tolik jako jiní známější konkurenti na trhu, ovšem své fanoušky si už za tak krátkou dobu dokázalo získat. A dovolil bych si tvrdit, že pár nových si dokázalo získat i následující minisérií. Přece jenom, komiksová cena je jedna věc, ovšem ostřílený tým ve složení scénárista Jeff Lemire a Gabriel Walta už je pro člověka jiná káva.   

Možná to o mě víte, možná ne, každopádně já se považuji za velkého fanouška Jeffa Lemirea. Obecně patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších scénáristů vůbec, což je možná způsobeno hlavně tím, jaká témata zpracovává ve svých projektech. Osobitější vyprávění se zaměřením na rozpolcenost člověka, na jeho emoce, rozpaky a vnitřní nejistotu je zkrátka něco pro mě a vždycky si na to potrpím. Toto ostatně mohu říct o tématice samoty a osamění, jež se v jeho komiksech též dost často objevuje. Samozřejmě, uznávám, ne každý jeho počin je fenomenální a sám si uvědomuji, že ne všechno, co vytvoří, je vybroušený diamant, každopádně mě jeho tvorba z velké části baví. Ohromuje mě, jak Lemire, přestože se mu motivy v komiksech docela často opakují, umí pracovat s tématy a dokáže postavy napsat uvěřitelně a tak, aby mi utkvěly v srdíčku. Není tedy divu, že minisérie "Sentient" pro mě byla okamžitá volba. 

Jde o grafický román, spadající do žánru sci-fi, ve kterém sledujeme posádku vesmírné koloniální lodi. Tu má pod dohledem umělá inteligence jménem Valerie, přičemž její součástí jsou nejenom dospělí, ale také úplně obyčejné děti. V rodinném scénáři bychom sledovali idylický příběh ve vesmíru o dospívání, získávání potřebných zkušeností a o tom, aby každý z nás byl sám sebou, ovšem toto je Lemire, který namísto toho nechá zabít všechny dospělé na palubě, protože prostě nemohou přežít všichni. Přežijí pouze děti, které jsou z celé situace rozhozené a traumatizované. Neví, co je čeká, ani co se s nimi bude dít dál. Valerie tak je v nelehké roli a musí se proto nejenom postarat o zbytek posádky, ale také je nucena ukočírovat vedení lodi jako takové.

Dějově sice nejde o nic moc sofistikovaného, nicméně v čem je komiks opravdu silný, jsou jednotlivé postavy, interakce mezi nimi a náhled do jejich duše. Ze samotného začátku sice máme mezi ústředními aktéry dospělé, ovšem ti ve zbytku komiksu nemají tak podstatnou roli, jak vám asi došlo. Do popředí se posléze dostávají děti, a to už jsme ve fázi, kdy "Sentient" skutečně nabírá grády. Hrdinové nejsou v některých ohledech tak šikovní, nejsou si mnohdy jistí a teprve hledají sami sebe. Když dojde k oné osudné události a musí se rázem spolehnout hlavně na sebe, zasáhne to všechny. Každého to ovlivní úplně jinak, což je na celém díle asi ten nejlepší prvek! K jednotlivým hrdinům si zkrátka vytvoříte silné sympatie, a i když nejde o nejpromyšlenější postavy vůbec, jejich emocím věříte a nemáte pocit, že byste četli balast. Namísto toho si užíváte každou scénu, jež je postavená na práci s psychologií a na rozvíjení osobností jednotlivých dětí.

Všechno doplňuje kresba Gabriela Walty. Ta na vás už od začátku dýchá svými méně výraznými dospělejšími barvami, jež krásně doplňují vážnější a hutnější atmosféru celého komiksu. Když dojde na brutálnější scény, kterých je v komiksu opravdu dost, vypadají skvěle. Každé úmrtí je nakresleno zajímavě, dokonce až tak moc, že vás už na první pohled ohromí a je zapamatovatelné. Loď vypadá pěkně, byť jednotlivé prostory jsou po stránce designu mnohem jednodušší, a postavy jsou nakreslené hezky a nápaditě. Obecně zastávám názor, že Walta byl pro "Sentient" naprosto dokonalou volbou, neboť má velmi osobitý styl, jenž se k dospělému vesmírnému komiksu jako tento parádně hodí. V tomto směru si nemám na co stěžovat!

Tempo je pomalejší, což je zcela pochopitelné, protože Lemire se snaží postupně rozvíjet osobnost každé postavy. Když je potřeba, scénárista doplní děj o trochu akce. Té sice v komiksu není tolik, kolik byste možná před přečtením čekali, ale když už k ní dojde, není vůbec špatná, byť v některých chvílích podle mě mohla být o něco lepší. Když si však na druhou stranu uvědomím, jakou brutalitu jsem při čtení dostal, tak bych vůči tomuto faktoru byl spíše trochu smířlivější.

Co ovšem musím trochu zkritizovat, je konec, jenž byl na mé poměry docela předvídatelný. A když se nad tím zamyslím, celé směřování příběhu má jasně daný směr, kde na jednu stranu dojde k několika vskutku zajímavým momentům, na druhou stranu víte přesně, kam budou postavy krůček po krůčku mířit. Je to znatelné hlavně na konci, kde se po dočtení závěrečné scény jenom ptáte: „A to tam nejsou ještě stránky navíc?” Pár dalších stran by rozhodně neuškodilo. Naopak si myslím, že by to komiksu prospělo a některé příběhové linky by jednoznačně vyzněly o poznání lépe.

Nicméně i přes tyto nedostatky bych "Sentient" vřele doporučil. Je to komiks, kde nám Lemire opět dokazuje, že umí psát kvalitní autorské počiny. Přestože nejde o jeden z jeho nejlepších komiksů, jaké kdy napsal, i tak jej mohu označit za kvalitní projekt, jenž táhnou sympatické hlavní postavy. Všechny ostatní aspekty, ať už jde o kresbu nebo atmosféru, navíc fungují na jedničku a jsou perfektně vyvážené. Tady se zkrátka sešla dvě ostřílená jména, která v komiksovém průmyslu stále mají co říct, a to se dost projevuje na mém výsledném dojmu. A možná proto to pro mě byla jasná trefa do černého. Upřímně si nemám po dočtení - až na pár menších drobností - moc na co stěžovat. Jediné, co mohu říct závěrem, je, že tento projekt vřele doporučuji všem, kteří touží po kvalitním sci-fi, jež se nebojí zaběhnout do prohlubování lidské podstaty. Jestliže máte možnost, tak bezprostředně kupujte. Rozhodně nebudete litovat!