Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Christopher Cantwell
Kresba: Salvador Larroca
Jedním z největších překvapení letošních Eisnerů pro mě byla nominace řady "Doctor Doom" v kategorii Nejlepší nová série. Přiznám se, že jsem měl o této sérii jisté povědomí. Abych pravdu řekl, původně jsem se o ní poprvé dozvěděl ve chvíli, kdy Marvel ohlašoval několik nových řad, z nichž jedna byla i tato. V komiksovém sešitě, jenž jsem zrovna měl tou dobou rozečtený, jsem narazil na upoutávku, respektive obálku prvního čísla, a někde dole pod soupisem kreativního týmu byl krátký úderný slogan, který vás měl navnadit na úvodní sešit. Tehdy jsem byl na jednu stranu za sólového Doctora Dooma rád, protože se nevidí moc často, aby měl svou vlastní pravidelnou řadu, nicméně jsem neměl důvod si ji po dokončení prvního příběhového oblouku přečíst. Pak ovšem přišly první nominace na již zmiňované Eisnery a mezi nimi byl i tento projekt. Svůj postoj jsem ve výsledku razantně přehodnotil. Překonal jsem se a do sólovky jednoho z největších záporáků ve světě Marvelu jsem se pustil.
Ještě předtím než se vrhnu na hodnocení první knihy s podtitulem "Pottersville", se nejprve hodí si představit kreativní tým. Za scénářem stojí Christopher Cantwell, což je sice autor, který zatím na kontě nemá moc komiksových počinů, každopádně díky svým autorským projektům, ať už jde o "She Could Fly" nebo "Everything", si dokázal udělat jméno. A přesně takhle se nakonec dostal k Marvelu, kde se pustil do psaní komiksu o Victoru von Doomovi. Spojil se na něj s ostříleným kreslířem Salvadorem Larrocou, který toho pro Marvel nakreslil opravdu hodně. Aktuálně jej můžete znát například z komiksových "Star Wars", jež vychází česky, kromě toho však také stojí za zmínku jeho práce na "Invincible Iron Manovi" od scenáristy Matta Fractiona a na všemožných mutantských řadách z éry devadesátých let.
Jako první musím vypíchnout námět, který sám o sobě je zajímavý, a taktéž musím podotknout, že i jeho zpracování je velmi zdařilé. Doom se nachází v nelehké situaci, jelikož je obviněn z teroristického útoku, který nespáchal. Mluví se o tom mezi lidmi, a dokonce i ve zprávách, a tak se Victor rozhodne, že najde člověka, který za tohle všechno může. Nebude to však mít moc jednoduché, protože je nucen se maskovat, aby jej ostatní lidé v okolí nerozpoznali, neboť je terčem úplně pro všechny. Vzdá se tak svého klasického zeleného kostýmu s pláštěm a železnou maskou a přejde do civilnějšího maskování s nevýraznou hnědou mikinou, šátkem omotaným kolem pusy a červenou kšiltovkou. Ve snaze zjistit, kdo zinscenoval tento ďábelský plán, bude muset Doctor Doom spolupracovat s několika svými spojenci a dojít ke zdárnému řešení. Podaří se mu to, anebo na své cestě selže?
Jak už jsem zmínil, námět jako takový a jeho výsledné zpracování jsou opravdu zdařilé. Ne každému podle mě bude vyhovovat směr, jakým se příběh ubírá, ani styl psaní, jenž je pomalejší, rozvleklejší a místy i komornější, ale pro mě jakožto člověka, který si na experimentování, aplikování jiných vyprávěcích postupů a zkoušení nových věcí v komiksu potrpí, to nebyl žádný problém. Naopak si myslím, že to výsledný produkt znatelně vylepšuje a komiks je díky tomu unikátnější a o poznání zajímavější pro čtenáře. Díky pomalejšímu scénáři si Cantwell může dovolit lépe pracovat s postavami, a to hlavně s tou titulní, protože ta musí coby hlavní aktér všechno utáhnout. Tohle je navíc doplněno o konverzační sekvence, v nichž se autor může plně věnovat vývoji jednotlivých hrdinů. Právě proto se ostatně vyžívá v psaní delších dialogů, protože může lépe rozvíjet postavy, což je upřímně faktor, se kterým se mu daří pracovat bez sebemenších obtíží.
Popravdě se vám však přiznám, že někdy toho na mě bylo - co se delších konverzací týče - trochu moc. U některých dílčích částí by neuškodilo, kdyby byly lépe dotažené. Několik postav se totiž v příběhu objeví jen tak a pak zmizí, protože se scenáristovi zrovna nehodí do krámu. A některým konkrétním pasážím by v žádném případě neuškodilo, kdyby byly rozvinuté o pár scén navíc. Navzdory tomu ovšem musím pochválit hned několik skvělých momentů, kterých je v komiksu hodně, ať už jde o brilantní část v Pekle s Mephistem, což je podle mě asi ten nejzapamatovatelnější moment první knihy, celou jednu pasáž na Helicarrieru nebo moment, kdy se Doctor Doom vyzbrojí a s velkou zbraní v rukou jde bojovat proti nepřátelům. Co se mimochodem týče akce, tak té sice nebylo moc, ovšem když už na ni došlo, stála v rámci možností za to.
Jako poslední aspekt se hodí rozebrat kresbu. Na Salvadora Larrocu se názory hodně různí. Někteří jej považují za skvělého kreslíře, jiní si na jeho styl nedokážou zvyknout doteď. Já osobně bych se spíše zařadil do první zmíněné kategorie, byť sám vím o případech, kdy to Larrocovi s kreslením úplně nešlo. V případě recenzovaného komiksu mu to naštěstí vychází skvěle. Coloring je dost dobrý, designy postav jsou skvělé a jednotlivé scenérie jsou opravdu pěkné. Taková Latveria nebo Peklo jsou přesně ty typy lokací, u nichž si výtvarník může naprosto vyhrát s každičkým detailem. A ano, uznávám, Larroca sice není ten nejlepší kreslíř na světě, ovšem to nemění nic na tom, že jak v tomto projektu, tak i v jiných dalších odvádí naprosto výbornou práci. Vsadím se, že po dočtení prvního sešitu se vám pohled na něj dost změní.
Kdybych to měl shrnout, "Doctor Doom Vol. 1: Pottersville" je velmi slušný start série, jež má rozhodně našlápnuto na to být jednou z nejzajímavějších řad, jaké kdy byly vyprodukovány v rámci marvelovské iniciativy "Fresh Start". První kniha sice není tím nejlepším komiksem, jaký jsem během "eisnerovské mánie" měl tu čest číst, nicméně pojetí Doctora Dooma a směřování celé série se mi zatím velice zamlouvá a jsem motivovaný k tomu, abych pokračoval se čtením dál. Uvidíme, co nám nabídnou další díly, každopádně já jsem zatím dost spokojený s výsledkem. Jestliže jste velkými fanoušky Victora von Dooma a chtěli byste solidní řadu, ve které účinkuje coby postava v hlavní roli, pak je série od Christophera Cantwella určená přímo pro vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat