Autorem článku je Daniel Palička.
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako první číslo série Superior Spider-Man, čísla 1 až 4 série Superior Spider-Man Team-Up a číslo 20 druhé řady série Scarlet Spider v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.
Scénář: Christopher Yost, Erik Burnham, Robert Rodi, Dan Slott
Kresba: Marco Checchetto, Mike Del Mundo, In-Hyuk Lee, David López, Pat Olliffe, Ryan Stegman
Když jsem se poprvé v životě dozvěděl o postavě Superior Spider-Mana - to bylo někdy v době, kdy dovycházela stejnojmenná, pravidelně vycházející série od Dana Slotta - řekl jsem si, že by mohlo jít o postavou šitou přesně na míru pro mě. Co více si totiž přát než Spider-Mana, který je brutálnější, cyničtější, serióznější a mnohem vypočítavějšíí? Jde o revoluční myšlenku, se kterou žádný scénárista nikdy předtím nepřišel, a tak jsem neodolal a stejnojmennou řadu od Dana Slotta, který měl se Spider-Manem již několik let zkušeností, jsem vyzkoušel. Musím říct, že nelituji ani jedné minuty, neboť přijít s tak geniálním narušením status quo a přivést na scénu zcela jiného pavoučího hrdinu se jen tak nevidí. Pro mnohé čtenáře musel být finální zvrat v sešitě "Amazing Spider-Man #700" vskutku šokující. Právě v něm totiž dojde k důležitému momentu, kdy je vědomí tehdy umírajícího Doctora Octopuse přesunuto do zdravého těla Petera Parkera. A zatímco Otto Octavius přežije, Peter, pomalu sténající v bolestech, umře v Octopusově těle přímo před očima několika obyčejných lidí. A tak nám vznikl Superior Spider-Man!
Je vážně velká škoda, že právě sedmistovka se do následujícího svazku vůbec nedostala. Na jednu stranu chápu záměr lidí z Hachette, protože nechtějí, aby se knihy z Nejmocnějších hrdinů Marvelu prolínaly se třetí řadou "Ultimátního komiksového kompletu", v níž většinou vycházely příběhy s modernějšími postavami jako Superior Spider-Man a jiné, ale právě zde by se to podle mě dost hodilo. Šlo totiž o zásadní sešit, jenž posloužil jako předehra k později vydávané sérii na pokračování, kterou Slott napsal naprosto bravurně. A vím, uvědomuji si hned dva zásadní faktory. Jednak je rozsah čísla 700 větší než u klasického amerického sešitu, tudíž by jeho děj zabíral mnohem více místa, než je třeba, a jednak jde o zakončení zápletky, která naplno započala již v sešitech 698 a 699, takže v tomto směru by číslo 700 samostatně moc neobstálo, protože bychom k němu neměli dostatečný kontext k jeho pochopení. I přesto si však stojím za svým původním názorem. Rozhodně by zařazení tohoto kousku ničemu neuškodilo.
Nyní ovšem naplno přejdeme k recenzovanému komiksu. Svazek obsahuje dohromady dva, respektive tři příběhy, z nichž jeden bych mohl označit za bonusový. Opět se jedná o ryze moderní kousky, takže retra se vůbec bát nemusíte. Jako první se vrháme do víru dění sešitu "Superior Spider-Man #1", v němž byl původně odvyprávěn první příběh knihy, jenž je symbolicky pojmenovaný "Postrach nebo hrdina?". Po předchozích událostech se Otto naplno ujímá role pavoučího ochránce. Na jednu stranu chce jít v šlépějích původního Spider-Mana, takže chce dělat klasickou superhrdinskou činnost, na druhou stranu chce být odlišný, ne-li rovnou dokonalejší. Je doslova nemilosrdný. To znamená, že se nebojí své protivníky na místě zmlátit, v horším případě je vážně zranit. A to není všechno, protože na rozdíl od Petera Parkera se snaží k polapení zločinců využívat i svou vlastní moderní technologii v podobě speciálních pavoučích sledovačů. A co se týče osobního života, projevuje se v něm Ottova arogantnější, mnohem vážnější povaha. Když si uvědomíme, že Octavius má kontrolu nad Peterovým tělem, nemůžeme čekat nutně pozitivní reakce. V očích veřejnosti je najednou hrdina vnímán úplně jinak, a kdykoliv dojde na konverzaci s jeho blízkými, chová se prapodivně, jako kdyby šlo o zcela jiného člověka.
Kdybych měl v krátkosti shrnout své dojmy, tak za mě je první sešit naprosto úžasný. Jako startovní bod nové řady funguje výborně a coby představení Superior Spider-Mana a jeho vlastností taktéž, čili já jsem spokojený. Scénář je bravurní, kresba Ryana Stegmana je úchvatná, práce s postavami je na mistrovské úrovni… Já si zkrátka nemám moc na co stěžovat. Možná bych mohl trochu vytknout, že sešit končí v nejlepší možné chvíli, v jaké mohl skončit, a dalších částí se již česky nedočkáme. Opět se tím pádem vracíme k tomu, co jsem psal již v recenzi na Secret Avengers, tedy že u moderních řad je šíleně nevýhodné je v kompletech ukončit právě ve chvíli, kdy se začne děj teprve pořádně rozjíždět. Pro tohle mám pochopení, nicméně fakt, že se zbytku příběhu nedočkáme, může českého čtenáře zamrzet. Obzvlášť v následujícím případě to platí dvojnásobně. I přesto však mohu první sešit vynachválit až do nebes.
Po úžasném začátku se přesouváme k druhému příběhu jménem "Versus". Ten byl původně odvyprávěn na stránkách vedlejší série Superior Spider-Man Team-Up, jež vycházela souběžně s hlavní řadou Superior Spider-Man. Jak již název napovídá, šlo o klasickou pavoučí týmovku s různými postavami světa Marvelu, přičemž z větší části v ní byly odvyprávěny jedno až dvousešitové povídky, v nichž se hlavní hrdina spojil nebo utkal s notoricky známými hrdiny i záporáky. Dojde na drobnou šarvátku s Avengers, souboj se Scarlet Spiderem a Jackalem nebo konfrontaci nové nezkušené mladé hrdinky. Neočekávejte žádnou velkolepou zápletku, spíš drobné miniepizody.
Zde bohužel moc chválit nemohu. "Versus" doplácí hned na řadu velkých neduhů. Prvním z nich jsou příběhy jako takové, jež jsou nudné, nezajímavé, a hlavně strašně nezáživné. Úvodní konfrontace s Avengers, jež nakonec vedla k úplně jiné potyčce, je vcelku stravitelná a najde se v ní pár světlých chvil. Jde ve výsledku o ucházející průměr, který neurazí, ale zároveň ani nenadchne. Ovšem zbytek je naprosto otřesný. Dvojdílná povídka s Jackalem, kde se řeší klonování, je překombinovaná podivnost sama o sobě, jíž ani bonusový třetí příběh "Sourozenecký svár, část 2", sloužící jako plnohodnotné zakončení celé zápletky, absolutně nepomáhá. O závěrečné třešničce na dortu v podobě zbytečného tie-inu k česky nevydanému eventu Infinity raději ani nemluvím. Co se však týče dalších negativ, musím ještě upozornit na Superior Spider-Mana, jenž je po celou dobu psaný genericky a nijak invenčně. Sledujeme ho pořád v jedné a té samé poloze, tedy v roli panáka, který se mlátí s dalšími maskovanými neřády. Scénáristé, kterých se vystřídalo více, se nesnaží o využití jeho osobnosti atraktivněji, nepočítám-li pár vybraných dialogů, a už vůbec nevidím snahu v psaní dobrých a poutavých dialogů. Kapitolou samou o sobě je pak kresba, na níž se vystřídalo hned několik různých talentů. Ze všech nejvíce vyčnívá úžasný Marco Checchetto, jehož styl je nejen detailní, ale také dostatečně dynamický na to, aby jednotlivé scény pěkně vynikly. Ostatní odvádějí relativně slušnou práci. Osobně bych sice uvítal, kdyby měl komiks na starosti jen jeden výtvarník, ale dokázal jsem se přes tento faktor přenést.
Co říct závěrem? Říkám to nerad, ale svazku "Nejmocnější hrdinové Marvelu #97: Superior Spider-Man" se raději vyhněte obloukem. Ačkoliv je začátek z pera Dana Slotta naprosto dechberoucí, zbytek je naprostým prostředníčkem do obličeje. Jde o nudnou, naprosto nezajímavou týmovku, která není ani originální, ani nijak zvlášť světoborná. Jde o parádní ukázku situace, kdy tvůrci v Marvelu přijdou s úžasným nápadem, který pak následně musí takzvaně podojit, dokud je to nutné. V případě Superior Spider-Mana to lze říct dokonale. Zatímco hlavní řada si udržovala velmi slušnou kvalitu, o Team-Upu se dá říct přesný opak. Pokud hledáte parádní představení Otta v roli pavoučího hrdiny, pak raději zkuste naprosto bravurní komiks "Superior Spider-Man: My Own Worst Enemy", na nějž si mimo jiné můžete přečíst můj názor z dob mých tvůrčích začátků na Comics Blogu. Od kousku z červené řady raději dejte ruce pryč, jelikož za váš čas vážně nestojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat