#DP135: Future State: The Flash

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Brandon Vietti 

Kresba: Dale Eaglesham, Brandon Peterson, Will Conrad

Jednou za čas se stane, že si přečtete komiks, který se vám zpočátku zdá jako ryze průměrný, ovšem po dočtení nad ním začnete přemýšlet a uvědomíte si, o jak velkou hromadu hnoje, slušně řečeno, šlo. To však není celé. Ze všeho nejhorší je moment, kdy usednete za počítač s cílem napsat kritickou recenzi, a po několika minutách strávených před monitorem, dívajíce se na soubor v Drivu, zjistíte, že nevíte, co byste měli psát. Přitom celou dobu chcete nějak začít. Ach jo, řeknete si, to nebude úplně brnkačka. A tak uvažujete nad tím, jak začne první věta. Jenomže se nedaří. A tak přemýšlíte, přemýšlíte… a nic! Podobný zážitek jsem měl při psaní recenze na “Future State: The Flash”. Abych pravdu řekl, psaní mých osobních dojmů u následujícího kousku byl docela porod. Na jednu stranu jsem dokonale věděl, co bych chtěl napsat, a v hlavě jsem měl jasně vytvořený názor. Na druhou stranu, převedení do psané formy pro mě výjimečně byla výzva, jelikož o Flashovi od Brandona Viettiho se obsáhlý text vážně napsat nedá. Proto je ostatně následující článek kratší, než jak je u mě obvykle zvykem.

Co jsem si pročítal různé zahraniční databáze, včetně populárního Goodreads, nejsem jediný, kdo považuje “Future State: The Flash” za kreativní dno iniciativy Future State. Fanoušci se shodli, že jde o jeden z nejhorších, ne-li možná o úplně nejhorší titul, jaký mohli číst. Upřímně, není se čemu divit. Když se totiž podívám na koncepci, mám pocit, jako bych četl výtvor tvůrce, jemuž je naprosto jedno, jak naloží s oblíbenými hrdiny. Nezáleží mu na jejich vývoji, zároveň mu ani nejde o to vykonstruovat zajímavý příběh s nečekanými zvraty a se skvělým vyústěním. Neberte mě špatně, příběhy z temné budoucnosti, ve které superhrdiny vidíme v nelehké situaci, mohou fungovat, ovšem aby fungovaly, musí do nich autor vložit kapku jasné tvůrčí vize, špetku unikátnosti, díky níž se bude počin vymykat, a ždibec funkčních nápadů, které nepůsobí prvoplánově, ani lacině. Vietti naneštěstí nepřidal do receptu nic z výše uvedeného, a tak nám nakonec ukuchtil slepenec nápadů, působící značně nedotaženě. A když už se přece jenom najde nějaká idea, která by mohla při troše štěstí fungovat, je pohřbena ve změti zmatečných vyprávěcích strategií, jež si nedokážu ani po dočtení vysvětlit. 

Už zápletka je kamenem úrazu. Podobně jako všechny předchozí minisérie, se i tato odehrává v daleké budoucnosti. Sledujeme Flashe a několik jeho věrných společníků, kteří společně vyráží na misi, během níž se musí vypravit do laboratoře zaporáka Thinkera. Budiž, start nebyl nijak převratný, ale byl relativně snesitelný. Pak ovšem přijde obrat o sto osmdesát stupňů a během retrospektivního vzpomínání Barryho Allena na nelehkou minulost zjišťujeme, že hlavním záporákem je Wally West, ze kterého se zásluhou mocné kletby stal záporák, jehož jediným cílem je zničit všechny hrdiny, kteří se mu postaví do cesty. A tím se dostáváme asi k největšímu problému. Víte, jak jsem si v recenzi na sešit “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal” stěžoval na přístup DCčka k Wallymu, který byl v posledních několika letech katastrofální? Tak tady se bohužel projevuje v celé své kráse. Proč proboha musí z jedné z nejpropracovanějších flashovských postav dělat chladného vraha bez špetky soucitu? Tohle pojetí mi vadilo už v době, kdy vycházela maxisérie “Heroes in Crisis”, a vadí mi i tady. Opravdu má něco takového vydavatelství zapotřebí nám, fanouškům, předkládat? Nerozumím, čeho tím docílí, zvlášť když je Wally v komiksu napsán naprosto příšerně. Scény z druhého sešitu minisérie raději ani nekomentuji, neboť právě ty jsou pravým důkazem toho, jak můžete úžasnou postavu čtenářům znechutit. 

Wally West však není jedinou vadou na kráse. Jak jsem již psal výše, scénárista Brandon Vietti se vůbec nesnaží pojmout zápletku originálně. Namísto toho pracuje s otřepanými klišé, nefunkčními vypravěčskými postupy a neefektivními. Postavy, Flashe vyjímaje, vás ničím neohromí a po celou dobu čtení si k nim nedokážete utvořit vztah. Co se týče kresby, ani ta nezachrání výsledný dojem. Dobrá, Brandon Peterson ze všech výtvarníků odvedl nejlepší práci a snažil se ze sebe vydat co nejlepší výkon. Kresba od ostatních je jedním slovem hrůza. O vyústění zápletky a trapné závěrečné bitvě se raději ani nerozepisuji.

Inu, tohle se prostě nepovedlo. “Future State: The Flash” je nudný, generický a ničím vybočující komiks, který raději ani nečtěte. Proč nestojí za vaši pozornost, jste se již dočetli výše, takže to snad nemusím nijak zvlášť rozvinout. A nyní nezbývá nic jiného, než jenom dodat, že minisérii byste se měli vyhnout obloukem. Za váš čas vůbec nestojí. Pokud jste ovšem masochisté a toužíte po čistém utrpení, pak je flashovské peklo Brandona Viettiho určeno přímo pro vás.  

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.