#DP142: Future State: Robin Eternal

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Meghan Fitzmartin 

Kresba: Eddy Barrows

Po menší odmlce se pro jednou zase vracíme k recenzování titulů z DCčkovské iniciativy Future State. Tentokrát přišla na řadu minisérie “Future State: Robin Eternal”, jež podobně jako “Future State: Harley Quinn” a několik dalších batmanovských příběhů patří do kategorie komiksů, ve kterých je město Gotham pod dohledem Magistrátu, organizace, která chce za každou cenu polapit všechny maskované ochránce a zbavit se jich jednou provždy. Jak Robin obstál ve srovnání s ostatními, minule recenzovanými počiny? Na to se podrobně podíváme v dnešní recenzi.

Hned na úvod se musím přiznat, že jsem od následujícího titulu nic moc neočekával. Abyste chápali, Robiny mám obecně docela v oblibě, ačkoliv si dost dobře uvědomuji, že mnozí se mnou v tomhle směru nemusí souhlasit. Každopádně, postavy jako Dick Grayson, Damian Wayne nebo Jason Todd (minimálně coby Red Hood) podle mě do batmanovské mytologie a do pověstné Batfamily, která je neustále obohacována o nové členy, neodmyslitelně patří. Ve srovnání s jinými generickými sidekicky se dle mého názoru jedná o nápaditější a znatelně propracovanější postavy, jež svými charaktery mají čtenářům co říct. Tohle by se v podstatě dalo říct i o Timovi Drakovi. Osobně jej nemám mezi nejoblíbenějšími Robiny, ovšem nutno podotknout, že když se objeví v nějaké superhrdinské sérii, popřípadě ve vedlejší Batmanově řadě, jmenovitě třeba v Detective Comicsu od Jamese Tyniona IV, má šanci zazářit a naplno vyniknout. Navíc, za dobu, kdy si na sebe poprvé navlékl superhrdinský kostým, si prošel velmi slušným vývojem. Každopádně, navzdory všem výše zmíněným faktorům jsem i přesto byl dost skeptický. O to větší překvapení pak přišlo, když jsem se dostal na konec. Po finální scéně jsem si v hlavě říkal: „Moment, to už je konec?!“ Ale zbytečně nepředbíhejme.

Jak jsem psal výše, “Future State: Robin Eternal” se odehrává v budoucnosti, ve které je Gotham City pod dohledem zlotřilého Magistrátu. Dá se říct, že celé město nyní funguje na bázi policejního státu. To v praxi znamená, že obyčejní občané musejí dodržovat jasně stanovená pravidla. V případě jakéhokoliv vzdoru nebo výtržnictví budou polapeni a zatčení, v horším případě patřičně potrestáni. Tim Drake se díky těmto okolnostem nachází v docela nelehké situaci. Jednak, ve snaze úspěšně přežít, se musí skrývat před ozbrojenými policejními složkami, ale kromě toho má za cíl spolu se svou věrnou společnicí Spoiler zabránit dovozu speciální regenerativní drogy, díky níž mohou být jednotky Magistrátu nesmrtelné. Pokud selže, znamenalo by to definitivní porážku maskovaných ochránců spravedlnosti a z Gothamu by se stalo totalitářská území, ve kterém si neporazitelní vojáci nebudou s nikým brát servítky.

Co jsem na komiksu ocenil ze všeho nejvíce, je svižný styl vyprávění. Meghan Fitrzmartin vsází především na zběsilé tempo a dynamickou akci, která vynikne zásluhou jedinečného panelování a fantastické kresby Eddyho Barrowse, díky níž je čtenářský zážitek o několik úrovní lepší. Kromě toho je potřeba se vyjádřit k postavám. Ty mají dostatek prostoru na projevení svých charakterů. Ze všech dle mého názoru vyniká právě Tim Drake, s jehož vývojem si autorka dala obzvlášť záležet. A zvrat, ke kterému dojde na konci, tomu ještě nasadí korunu. Navíc, scénáristka má možnost v pomalejších, civilně laděných částích lépe operovat s hlavními hrdiny, což mimo jiné vede k velmi příjemným momentům, jmenovitě třeba k těm z celního úřadu, v nichž perfektně vynikne lidská stránka jednotlivých protagonistů. Tohle všechno jsou zkrátka aspekty, které napomáhají k lepšímu vyznění hlavní dějové linky, a které jsou z objektivního hlediska dobře využity.

 

Na druhou stranu, minisérie má i své zápory, na něž bych se také chtěl krátce podívat. Druhá polovina mi obecně přišla strašně zmatečná, místy dokonce hodně urychlená, což je zapříčiněno hlavně příběhovou limitací na dva sešity. Kdyby kreativní tým měl možnost zápletku rozšířit minimálně o jedno číslo, bylo by vyústění a dořešení některých vedlejších podlinek mnohem lepší. A co taktéž musím trochu zkritizovat, jsou záporáci. Neberte mě špatně, zločinci, kteří se objeví na stránkách “Future State: Robin Eternal”, nejsou špatní. Nicméně, můj výsledný dojem z nich byl spíše negativní. Ačkoliv uznávám, že měli působivé designy a v soubojích na mě dokázali udělat dojem, jejich charaktery mě nijak zvlášť neohromily, což je škoda. Ale podívejme se na to z té lepší stránky. Obecně nebyli špatně napsaní, i když práce s charaktery určitě mohla být lepší, a svůj účel víceméně splnili, takže aspoň něco.  

Nyní přichází závěrečné shrnutí. “Future State: Robin Eternal” bylo velmi příjemným překvapením. Původně jsem od tohoto komiksu nic nečekal, nakonec jsem však dostal příjemný uzavřený příběh, který mě i přes pár drobných chybiček potěšil. Rozhodně se jedná o jednu z lepších minisérií, která v rámci iniciativy Future State vyšla. To zcela nepochybně. Hledáte-li dobře vystavěný a objektivně kvalitní počin s Robinem v hlavní roli, pak je následující komiks určený přímo pro vás.

P.S.: Na závěr bych si ještě dovolil krátce vyjádřit jednu myšlenku. Slovo “Eternal” v názvu komiksu není jen tak pro nic a nic. A ne, s řadou “Batman Eternal” z New 52 to nemá co dočinění. Nehledejte v tom jakoukoliv spojitost.

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.