#DP193: Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expozice

 Autorem článku je Daniel Palička 

Vydalo Hachette Fascioli v pevné vazbě v roce 2021. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 minisérie Spider-Man/Doctor Octopus: Negative Exposure a jako čísla 39 až 41 série Peter Parker: Spider-Man v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích. 

Scénář: Brian K. Vaughan, Paul Jenkins, 

Kresba: Staz Johnson, Mark Buckingham

Nebudu se tajit tím, že Doctora Octopuse považuji za mého nejoblíbenějšího spidermanovského záporáka. Je to možná zvláštní, ale pro mě byl vždycky Spider-Manovým nemesis číslo jedna na rozdíl od zlověstnějšího a daleko nebezpečnějšího Green Goblina, k němuž jsem si hledal cestu až daleko později. Otto Octavius mě coby postava zaujal již v animovaném seriálu z devadesátých letech, ve kterém jsem si jej nesmírně oblíbil. Podobně jako mnoho dalších zlosynů, kteří se v animovaném Spider-Manovi objevili, totiž měl propracovaný a pěkně rozvinutý charakter. Hned od prvního dílu jste si o něm dokázali udělat perfektní obrázek. Dostali jste detailní pohled na jeho krutou minulost, díky čemuž jste s jeho osobními názory mohli více soucítit, a zároveň mu scenáristé dali dostatek prostoru v ději. Proto mohl přímo v akci prezentovat nejen svá vyrobená mechanická chapadla, ale také vlastní intelekt. Prostě skvěle napsaný zloun se vším všudy. Co víc chtít? Pak přišel druhý Spider-Man od Sama Raimiho (v něm Doctor Octopus opravdu zazářil) a poté následovaly komiksy, jež mi Octavia leckdy ukázaly i v trochu jiném světle, než jak jsem byl dosud zvyklý (např. Doctor Octopus: Year One, Superior Spider-Man a mnoho dalších). Když se mi proto dostal do rukou svazek “Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expozice”, byl jsem zvědavý na výsledek. Přece jenom, příběhy z pera dvou ostřílených komiksových tvůrců, Briana K. Vaughana a Paula Jenkinse, musí být kvalitní. Nebo snad ne?    

Kniha je rozdělena na dva samostatně fungující příběhy, zaobírající se komplikovanou osobností Doctora Octopuse. První z nich, pětidílná minisérie “Negative Exposure” (v překladu “Negativní expozice”), nás přivádí do redakce Daily Bugle. Zkušený fotograf Jeffrey Haight se chce za každou cenu dostat na titulní stranu novin, čehož chce docílit vyfocením nejkvalitnějšího snímku Spider-Mana, jakého jen jde. To se mu sice pokaždé podaří, ovšem to by v redakci nesměl pracovat mladý student Peter Parker, který je vždy rychlejší než všichni ostatní.  Bohužel, co čert nechtěl, ať se Jeffrey snaží jakkoliv, nikdy se mu nezadaří. Překonat třídu ve svém oboru totiž není žádná hračka. Jenže jak je možné, že se mu daří vyfotit ty nejlepší snímky a ještě ke všemu je dokáže včas donést do redakce? To nemůže být náhoda, ne? Přesně na tyto otázky se Jeffrey snaží najít odpověď. Když ovšem zkříží cesty s proslulým Dockem Ockem, začne se vyvíjet nečekaný sled událostí, jenž by jen málokdo čekal. 

Scénář Briana K. Vaughana je kompaktní. Je čtivý, napínavý a zábavný, díky čemuž máte motivaci číst dál. A co víc, drží pěkně pohromadě a nemáte pocit, že byste četli děj, v němž by se zbytečně skákalo z jednoho místa do druhého. Ústřední hrdina a jeho vnitřní pohnutky jsou uvěřitelné. Přestože s jeho chováním a rozhodnutími, které v průběhu vyprávění učiní, nemusíte stoprocentně souhlasit, dokážete si k němu i tak vytvořit velké citové pouto. A ano, některým - třeba mně - ho může být líto, zvlášť po dočtení několika závěrečných stránek. 

Co se týče hlavního antagonisty, ten je napsán bravurně. Vaughan se uchýlil k nejlepší možné cestě. Vzal klasickou, dávno etablovanou postavu, dal jí moderní háv (v tomhle případě odstranil klasickou zelenožlutou uniformu a nahradil ji tmavým zeleným ohozem, nápadně připomínajícím oblek filmového Docka Ocka) a pojal ji úplně jinak, než jak jsou čtenáři zvyklí. Octavius je tentokrát nejen v roli tradičního záporáka, jenž chce za každou cenu porazit pavoučího hrdinu, ale také manipulativního a velice vychytralého génia, jenž k svému cíli nemusí dospět jen za použití fyzické síly. A když jsme u toho, jeho arcinepřítel, stěnolezec Spider-Man, sice v ději figuruje (zejména na konci sehraje velice zásadní roli), ale co si budeme povídat, hraje spíš druhé housle. Kdykoliv se maskovaný hrdina objeví na scéně, tak primárně kvůli drobným potyčkám s jinými záporáky. Pro někoho může jít o příjemné zpestření, jiného může tento fakt spíš zamrzet než potěšit.  

Originální, vskutku zajímavé pojetí příběhu je asi jedním z hlavních důvodů, proč byste si “Negativní expozici” měli přečíst. Neokoukaná zápletka zaměřující se na obyčejného fotografa z Daily Bugle drží pohromadě nejen zásluhou funkčního scénáře, ale také díky skvěle napsaným postavám (vyčnívají hlavně Jeffrey a Doctor Octopus), působivým akčním scénám a kresbě Staza Johnsona, která je umocněna výraznými sytými barvami. K všemu přidejte myšlenku a poselství, což bych od minisérie podobného rázu nečekal, a dostanete kvalitní pětisešitové dobrodružství, jež má komiksákům co nabídnout. Mohu vřele doporučit! 

Nyní se krátce přesuneme k druhé části - k příběhu od kreativního dua Paul Jenkins a Mark Buckingham, původně vydaném v sérii “Peter Parker: Spider-Man”. O něm však nebudu básnit dlouho. Jde totiž o naprostou katastrofu. Scénář absolutně nefunguje. Záporáci jsou tragičtí (doslova!), humor za moc nestojí, byť jednou za čas padne dobrý vtípek, a z mluvy postav máte místy pocit, jako by dialogy byly napsány robotem. Výsledný dojem naštěstí zachraňuje akce, několik pěkných momentů a líbivá kresba Marka Buckinghama, k níž mám ovšem pár drobných výhrad (především mi nesedly některé jednoduše navržené obličeje/designy postav a drobounké panely). Nicméně, když to vezmu kolem a kolem, o zázrak i tak v žádném případě nejde. Hrůza hrůzoucí! Od druhého příběhu raději dejte ruce pryč, jinak budete trpět.    

Kniha “Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expozice” nabízí dva zcela odlišné komiksy, z nichž jeden je zdařilý a druhý naprosto špatný. I navzdory kritice Jenkinsova příběhu bych vám knihu vřele doporučil už kvůli faktu, že dostanete zcela odlišné pohledy na klasického spidermanovského protivníka. A zatímco Vaughanův je povinnost pro fanoušky Otta Octavia, Jenkinsův nechť vyzkouší jen ti největší odvážlivci.