Autorem článku je Daniel Palička
Scénář: Různí
Kresba: Různí
Americký seriál Simpsonovi snad nemusím nijak představovat. Populární animák, který se ve světě těší veliké oblibě, si během své téměř třicetileté historie vybudoval silnou fanouškovskou základnu. Humorné příhody slavné žluté rodinky totiž mají něco do sebe. Přestože současné epizody ani zdaleka nedosahují kvalit raných příběhů z 90. let, stále mají čím oslovit publikum, ať už aktuálními tématy, která hýbou světem, ztřeštěnými zápletkami nebo speciálními čarodějnickými díly, které si stále udržují konzistentní úroveň. Seriál se kromě celovečerního filmu rovněž dočkal pravidelné komiksové série vydávané pod křídly vydavatelství Bongo Comics. Kromě klasických sešitů vycházely čarodějnické speciály, ve kterých se mohli slavní komiksoví tvůrci naplno vyřádit. Na jeden z nich, konkrétně na svazek “Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí”, se podrobně podíváme.
Podobně jako jiné čarodějnické speciály je i kniha “Pozdravy ze záhrobí” antologií děsivých povídek, na kterých se podílely různé kreativní týmy složené z hvězdných tvůrců. Každý příběh nejprve zhodnotím zvlášť, v závěru pak poskytnu obecné shrnutí mých dojmů.
Maškarní ples
Úvodní povídka “Maškarní ples” je ucházející jednostránkový vtípek, který neurazí, ale ani nenadchne. Nicméně účast satanského Neda Flanderse mě mile potěšila.
Sanice
Duo Brian Posehn a Gerry Duggan netřeba představovat. Jejich společný deadpoolovský run (mj. zahrnuje příběhy jako Drákulova výzva, Mrtví prezidenti, Hodný, zlý a ošklivý aj.) je právoplatně řazen mezi nejlepší série vydávané v rámci iniciativy Marvel NOW! Scenáristická dvojice má s komediálními příběhy, jež dohromady kloubí absurditu šílených situací a dospělou serióznost, patřičné zkušenosti. Proto asi nikoho nepřekvapí, že jsem se na jejich simpsonovskou povídku neskutečně těšil. Výsledek však nenaplnil očekávání.
Neberte mě špatně, “Sanice” v žádném případě není podprůměrná povídka, ba naopak jde o solidní kus práce. Nemohu se ovšem ubránit pocitu, že z nosného námětu šlo vytěžit mnohem víc. Některé vtípky mi sice vykouzlily úsměv na tváři (např. závěrečný souboj na lodi nebo scény z přístavu), atmosférická úvodní pasáž, která je umocněná temným vizuálem, dovede zaujmout a charakter šerifa Wigguma byl využit dost zajímavě, na poměry Simpsonových dost netradičně. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že se děj občas táhl a kazily jej některé trapné momenty, které z objektivního hlediska nebyly špatné, ale na můj vkus narušovaly plynulost děje.
Obecně jde o dobrou povídku, která v rámci speciálu nezapadne (v kontextu celé sbírky jde o jeden z lepších kusů). Každopádně od Posehna a Duggana jsem přece jenom čekal trošku víc.
Drzý drdol
Další krátký příběh s vtipnou pointou. Dvě stránky, ve kterých hrají ústřední roli vlasy Marge Simpsonové, mě skutečně rozesmály. Závěr se vydařil a k výtvarné stránce nemám sebemenší výhrady. Co víc dodat? Skvěle odvedená práce.
Krvavá kletba krutých víl
Kyle Baker je ostřílený scenárista, kterému jsou bláznivé groteskní příběhy přímo šité na míru (česky vydaný Plastic Man: Na útěku toho budiž důkazem). Jeho šílená cartoonová kresba, z níž je v příběhu cítit inspirace vizuálem raných simpsonovských epizod, povyšuje jinak podprůměrný scénář na vyšší úroveň. “Krvavá kletba krutých víl” je sice vizuálně ohromující podívaná, obsahově však jde o blbost na entou.
Oni kreslí
Příjemná jednohubka, jejíž specifický styl humoru vás buď dostane, nebo vás nechá úplně chladnými. Naštěstí jsem patřil do první půlky a některé humorné pasáže jsem si užil. Škoda jen, že příběh nebyl delší. Podle mého názoru by se s podobnou zápletkou daly dělat divy, a kdyby měli tvůrci více prostoru, mohli by si s námětem daleko více pohrát.
Homerova archa!
Šílená Homerova příhoda, která by dle mého názoru snadno obstála v televizním čarodějnickém díle. Terry Moore se pěkně popasoval jak se scénářem, jenž mísí typické simpsonovské vyprávění s biblickými motivy, tak s hravým vizuálem, vsázejícím na jemné tahy tuší, jednodušší designy postav a výrazné, dynamické panely.
Otto-mat
Další vtipná jednohubka, tentokrát s Ottem a jednookými zelenými mimozemšťany. Nic extra, ale proč ne? Na jedno přečtení dobré.
Kouzelné rekvizity
Povídka, u které jsem se řehtal na plné čáře. Oceňuji scénář, který by s přehledem obstál i v seriálovém zpracování. Parodování slavných značek, které je v “Kouzelných rekvizitách” hojně využito, sice může zprvu působit prvoplánově, do děje ovšem bylo zakomponováno hravě a na poměry Simpsonových docela originálně. Vtípky měly šmrnc, zápletka si po celou dobu udržela vyvážené tempo a kresba byla solidním standardem. Z výsledku jsem velice spokojen.
Halloweenský humbuk!
Několik dobrých vtipů by se sice našlo, ale zápletka šla úplně mimo mě. Ani kresba nijak neohromí.
Stínový box
Fantastická jednostránková povídka, která dokazuje, že v jednoduchosti je síla. Fantastický počin!
Willie: Portrét školníka
Asi nejstupidnější povídka celé antologie - v dobrém i špatném. Eric Powell se vytasil s tak pitomým příběhem, až je skvělý. Kresba je mistrovský kus práce. V prostředí Simpsonových sice nevyniká tak dobře jako v Goonovi nebo jiných Powellových autorských projektech, přesto šlo o hotovou pastvu pro oči (částečně za to může výrazný coloring, kvůli němuž některé výjevy - např. moment Willieho šokujícího zjištění - na čtenáře zapůsobí mnohem více). O scénáři se raději nebudu sáhodlouze rozepisovat. Tak absurdní nápady a výjevy, s nimiž se Powell vytasil, se jen tak nevidí. Sluší se přímo říct, že takovou “ptákovinu” jsem už dlouho nečetl, a to doslova. Kupodivu jsem si povídku zvráceným způsobem užil. Budu se k ní někdy vracet? Toť otázka!
Rudá záře nad Ralfem
Další kratičká jednohubka, tentokrát s partou koledníků, mezi které Ralf jaksi nezapadá. Nebo že by ne? Povídka je roztomilá. Vizuál je výrazný, díky čemuž povídka připomíná stylizaci moderních simpsonovských epizod. A pokud je řeč o scénáři, ten sice není kdovíjak sofistikovaný, ale má své kouzlo. Navíc závěrečná pointa dokáže pohladit na srdíčku. Výsledek mě mile potěšil.
Pygmejský elixír
Hloupoučká, leč funkční a dobře napsaná povídka. O vrchol celé sbírky ani náhodou nejde, jedná se ovšem o dobře odvedenou práci. Příběh svižně odsýpá a některé scény (hlavně sekvence s divochy) vám po dočtení rozhodně utkví v paměti.
Kniha “Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí” je rozmanitou kolekcí vtipných hororových povídek, které vsázejí na originální nápady, působivé vizuální i vyprávěcí postupy a experimentování. Příběhy sice mají různé vady na kráse a dalo by se na nich co zlepšovat, přesto musím konstatovat, že autoři se snažili, jak jen mohli, a čtenářům naservírovali čtivé příběhy. Ze třinácti povídek je co vybírat a podle mě si každý čtenář dokáže najít své favority. Komiks mohu vřele doporučit. Fanoušci Simpsonových a čarodějnických speciálů by po něm měli sáhnout tím tuplem!
Žádné komentáře:
Okomentovat