#1835: 100 nábojů 13: Smůla - 80 %

100 nábojů 13: Smůla (100 Bullets: Wilt)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako díly 89 až 100 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Wilt" u Vertiga v roce 2009. České vydání má 304 stran a prodává se v plné ceně za 699 Kč.
Komiks zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Tak jsme se konečně dočkali! Kniha "100 nábojů 13: Smůla" - přiznám se ten český název moc nechápu - uzavírá české vydávání uznávané, milované a kriticky oceňované série, jejíž první díl u nás vyšel v roce 2007. Popravdě u nás celá série vycházelo dokonce o rok déle než v originále. Ale hlavně, že vyšla, to je důležité. V první řadě bych se asi podíval na negativa, kdy mám pocit, že překlad není vyloženě dokonalý, že někdy prostě ulétly věty, protože v rámci konverzace nedávají smysl, i když chápu, že tohle nebylo nic jednoduchého. Četl jsem originál a ztratit se v těch větách bylo neskutečně snadné. Azzarello rád využívá různý dialekt a specifickou mluvu, včetně zkracujícího zápisu, že se v tom člověk dovede ztratit. V češtině pak některé konverzace nedávají smysl, naštěstí to je jen otázkou několika vět, nikoli celé knihy.

S knihou "100 nábojů 13: Smůla" se vám do ruky dostane pořádný špalek, protože je to celkem dvanáct původních sešitů, navíc ten poslední je přece jen trochu delší než sešit klasický. Přece jen to bylo finále. A jsem si skoro jistý, že s tím posledním panelem můžete být lehce zklamaní, ale ať je to, jak chce, Brian Azzarello udělal to, co se po něm chtělo. Uzavřel příběh a všechny jeho linie, srovnal se se všemi postavami - a s některými skutečně velkolepě - a navíc nám dal ještě prostor k tomu, abychom si domýšleli, co vlastně ještě bylo dál. Od vydání předchozích knih ale u uběhl nějaký čas, i když díl "100 nábojů 12: Špinavci" vyšel letos, ty předchozí už mají více křížků, doporučoval bych poslední knihu číst ve chvíli, kdy si znovu připomenete předchozí dění, protože tady už jste v rozjetém vlaku, který míří kupředu a vám se může stát, že u jste nějaké ty detaily z předchozího dění zapomněli.

Série "100 nábojů" ale není jen skvělý scenárista, jímž Brian Azzarello rozhodně je, ale je to i vynikající kreslíř Eduardo Risso. Eduardo je druhou polovinou týmu, protože to je jeho kresba, jeho černá, která dělá "100 nábojů" tak skvělých. Na začátku knihy "100 nábojů 13: Smůla" jsem si říkal, jestli už to trochu neflákal, jestli není kompozice na jeho poměry trochu jednoduchá, že už tam není tolik toho prolínání scén, ale nakonec mi ukázal, že prostě takovou nebude mít každou kapitolu, ale že tohle pořád umí a že mu to skvěle funguje. Jeho tempo je zběsilé, struktura některých stránek je úchvatná a je skvělý jak v případě, kdy kreslí několik panelů na stránku, že se jejich číslo blíží třeba deseti, ale i ve chvíli, kdy zde má pouze jednostránkovou kresbu. Jeho styl všechno parádně oživí. Díky němu je série skvělá od začátku až do konce.

Nebudu tvrdit, že s knihou "100 nábojů 13: Smůla" mě série bavila stejně jako na začátku. Nebavila. Nikdy se mi úplně nelíbilo, jak se nakonec vyvinula, protože pro mě byl nejzajímavější prvek kufříků, ale nic to nemění na tom, že i tak je "100 nábojů 13: Smůla" skvělé čtení, protože s těmi postavami, které jsou tak dobře napsané i nakreslené, jste tak moc sžití, že prostě musíte vědět, jak to dopadne. A zákoutí, kterými nás Brian Azzarello vede, jsou vskutku zajímavá, některé postavy mají až nečekaný osud. Přitom je to pořád krásně noirové, temné, ale i zábavné. Takhle barevný noir prostě pohledejte. Skončila se u nás další skvělá série a jsem rád, že to nebylo v její polovině, ale skutečně s tím posledním dílem. Za to patří nakladatelství BB/art velký dík. "100 nábojů 13: Smůla" rozhodně stojí za přečtení. Tedy ve chvíli, kdy znáte předchozích dvanáct dílů. Bez nich to nefunguje a ani fungovat nemůže.

Komiks "100 nábojů 13: Smůla" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"
"100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem"
"100 nábojů 10: Dekadence"
"100 nábojů 11: Začátek konce"
"100 nábojů 12: Špinavci"

#1643: 100 nábojů 12: Špinavci - 80 %

100 nábojů 12: Špinavci (100 Bullets: Dirty)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako díly 84 až 88 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Dirty" u Vertiga v roce 2008. České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Už jsou to dva roky, co vyšla kniha "100 nábojů 11: Začátek konce", a tak jsem docela rád, že jsme se na začátku roku 2018 dočkaly dalšího pokračování, které nese název "100 nábojů 12: Špinavci" a podle původního vydávání v Americe se jedná o předposlední knihu celé série. Čekání bylo celkem dlouhé, o to je větší škoda, že tato kniha obsahuje vlastně jen pět původních sešitů. Ale poslední, třináctý díl by nám tohle měl vynahradit, protože ten obsahuje rovnou dvanáct sešitů, takže je možné očekávat, že to bude celkem pěkná bichle. Kniha "100 nábojů 12: Špinavci" taková není a spíše se jedná o příjemnou jednohubku, která nám dokresluje příběh před jeho samotným vyvrcholením. Tím ale rozhodně nebudu tvrdit, že by kniha "100 nábojů 12: Špinavci" byla o ničem, protože Azzarello s Rissem ukazují, že i na krátké příběhy je užije a že mají co vyprávět, i když čtenář očividně čeká na to, jak to vlastně celé bude.

První příběh se jmenuje "Paní Noc" a točí se kolem jedné z hlav Trustu. Tohle je příběh, který otevírá knihu, kde je celkem pět krátkých příběhů, skutečně drsně. Nejen, že je to dobře otevřeno jako mafiánský příběh, ale je to i pořádně drsně zakončeno. Ač jsem na násilí v příbězích docela zvyklý, i mě zaskočilo, co všechno se zde na konci stalo. K sérii "100 nábojů" tohle ale sedí a navíc je vidět, že se stupňuje napětí, které předznamenává finále celé série. Ani druhý příběh s názvem "Rudí lvi" nepolevuje v tempu, ale věnuje se minutemanům, stejně jako jejich protivníkům. Tady Azzarello a Risso ukazují, jak je jejich spolupráce skvělá a jak kompozice panelů dovoluje vyprávět příběh nejen samotnými dialogy, ale i střídáním scén a tím, co se děje mimo hlavní záběry. Ano, tady i to, co je v pozadí je mnohdy důležité.

"Déšť vem nešť" je příběh, který se jeví svou drsností podobně jako první v této knize a rozhodně je zde scéna, která s vámi dovede zamávat. Opět to je ve skvělé spolupráci scenáristy a kreslíře, kdy přesně vědí, jak násilí zobrazit, jako ho dávkovat a jak trochu i šokovat. Opravdu takovou vsuvkou je příběh "Opruz", který ale otevírá možnosti pro další dění. Je vidět, že Azzarello s Rissem v této knize rozestavují vojáčky pro ono finální dění, které bude velké a které bude hodně krvavé. Kdo zemře? Popravdě v tuhle chvíli to není vůbec jisté a může umřít kdokoli a možná i všichni. Není jasné, která strana bude vítězná. Poslední příběh v knize je "Můj samotářský kamarád", kde Azzarello opět dokazuje, že krátké povídky jsou mu docela blízké a že mu nedělá problém střídat scény a přesto udržet čtenářův zájem. Eduardo pak zvládá vše vhodně načrtnout a nakreslit.

Jsem rád, že BB/art vydal další knihu ze série "100 nábojů", protože tuhle sérii tu prostě potřebujeme mít celou. Kniha "100 nábojů 12: Špinavci" je hodně příjemná vsuvka, která především ukazuje to, jak jsou oba tvůrci propojení, jak si dokonale sedli a jak jsou dobrými vypravěči. Na krátkých povídkách, jak se říká, se pozná dobrý auto. Úplně s tím nesouhlasím, protože dobrý autor se pozná i na rozsáhlejší věci, ale rozhodně lze říct, že autorům sedí jak krátké příběhy, tak i delší příběhy, a v obou případech vás dovedou zaujmout a chcete toho od nich více. Teď už jen stačí počkat si na poslední knihu - a myslím, že nemusíme pochybovat o tom, že by BB/art knihu vydal - a konečně si užít to velké finále, které by mohlo stát za to.

Komiks "100 nábojů 12: Špinavci" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"
"100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem"
"100 nábojů 10: Dekadence"
"100 nábojů 11: Začátek konce"

#1291: 100 nábojů 11: Začátek konce - 90 %

100 nábojů 11: Začátek konce (100 Bullets: Once Upon a Crime)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2016. Původně vyšlo jako díly 76 až 83 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Once Upon a Crime" u Vertiga v roce 2007. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Už jen za to, že u nás vyšel další díl téhle parádní série, bych nejraději dal 100 %, ale přece jen se trochu uklidním a budu střídmější a své hodnocení ponechám na 90 %. Musím ale uznat, že už mi trochu chyběla kresba Eduarda Rissa, která je tak jedinečná a tak skvěle vhodná pro moderní noirový komiks, kterým "100 nábojů" je, i když vytváří vlastní, současnou podobu žánru noir, která je mnohem drsnější a spíše se kloní k thrillerově akčnímu pojetí než nutně k atmosférické podívané. Zůstal však propracovaný scénář, který má mnoho zvratů, skoro mi přijde, že v každém sešitě, a rozhodně nechybí femmes fatales, které musejí stát proti mužům, jež jsou zde přece jenom v převaze. Asi proto, že to jsou minutemen a ne minutewomen. Ale jedna pořádná vražedkyně přece jen nechybí.

Říkat, že název "Začátek konce" sedí ději, asi nemá cenu, to už za mě jistě udělali jiní. Ano, Azzarello a Risso se skutečně připravují na to, že dojde k finále. A je to příprava, která je zajímavá. Přijde mi to jako šachová partie. Máme několik skupinek figurek, které se navzájem ovlivňují, ale je potřeba je dostat do konfrontace, která jediná může celou tuhle hru rozhodnout. Některé figurky se potkají, některé se vymění, některé svou cestu skončí proto, aby bylo možné vyhrát. A to už v téhle knize. Brian Azzarello ukazuje, že tuhle svou partii má hodně promyšlenou a že je skutečně velmistrem ve své hře, která se nejmenuje "šachy", ale jmenuje se "100 nábojů" a hraje se s jedním speciálním kufříkem.

Brian dokázal - myslím teď z hlediska scenáristického - udělat něco, co se každému nepovede. Přišel v úvodu se skvělým nápadem. To jsou ony kufříky, které jsou prostě výborné. Dejte někomu pistoli, sto nábojů a beztrestnost. Jak se ti lidé zachovají? Prostě geniální myšlenka. Když stojíte na začátku takové série, automaticky si říkáte, jestli budou tvůrci schopni dostát potenciálu, který série na začátku má, a jestli budou schopni ji nechat růst směrem, který bude skutečně pořád stát za to. V případě série "100 nábojů" se tohle povedlo. A zrovna kniha "100 nábojů 11: Začátek konce" je toho krásným důkazem. Partie se zde rozehrává, sázky jsou vysoké, ale ještě není jasné, kdo bude hrát na které straně.

Právě tohle je na sérii "100 nábojů" to krásné. Ona nejistota, kdy prostě nevíte, co se stane, kdy vlastně každý může zradit, každý může přestoupit na jinou stranu. A je také otázkou, jestli se hraje na klasické šachovnici, kde jsou jen dva hráči, anebo je těch hráčů trochu víc, přičemž ani nejste schopni říct, kdo je vlastně hráčem a kdo jen figurkou a kolik je kterých. Tohle je síla série "100 nábojů", která není jen dobrým komiksem, je to jednoduše skvělý a promyšlený příběh, který vás baví číst. Nejen proto, že je to akční, že je to sexy, že je to nápadité, že je to originální, že jsou zde skvělé postavy, ale jednoduše proto, že tohle všechno najdete na jednom místě. Proč pak srážet body? Přiznám se, že mi jedenáctá kniha přišla lehce roztahaná a že by bylo možno některé scény zkrátit. Ale nutno říct, že pokud vás série dostala tak, jako mě, budete rádi za každou stránku navíc.

Komiks "100 nábojů 11: Začátek konce" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"
"100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem"
"100 nábojů 10: Dekadence"

#1021: 100 nábojů 10: Dekadence - 90 %

100 nábojů 10: Dekadence (100 Bullets: Decayed)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako díly 68 až 75 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Decayed" u Vertiga v roce 2006. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Tohle je jako balzám na duši. Konečně vyšla další kniha ze série "100 nábojů"! Tedy samozřejmě mám na mysli, že vyšla česky. Ta původní verze už je venku nějakou dobu, a to dobu docela dlouhou. Ale tak BB/art trochu zvolnil, což se mu nedivím, protože je toho ještě hodně, co je třeba prodat. Nakonec jsme se však všichni dočkali a můžeme si užívat další kriminální nářez. A co si budeme povídat, tenhle kriminální nářez není o nic horší než třeba Brubakerův "Criminal". Ano, tady narážím hlavně na kvalitu, protože obě série si zaslouží vaši zvýšenou pozornost. Tak se pusťme do desátého dílu "100 nábojů". I když už jsme v druhé polovině, vlastně s touhle knihou za sebou budete mít tři čtvrtiny příběhu, rozhodně nejsme na konci a pořád se něco děje.

I když to na první pohled vypadá, že systém stovky nábojů už je opuštěn a že už jde jenom o to, jak se bude vyvíjet celkový příběh, tak můžete zůstat klidní, protože i tentokrát dojde na kufřík a další zajímavé osudy, které jsou s ním spojeny. Opět jsou zde lidé, kteří se mají rozhodnout, co s kufříkem udělat. Opět je zde agent Graves a jeho minutemeni, kteří se probouzejí z "hibernace" a pomáhá jim v tom tajemné slůvko Croatoa. Graves si sbírá údernou jednotku, která získává stále jasnější a jasnější obrysy v plánu, který vás napadne, ale který také není úplně jasný. O co vlastně Gravesovi jde? O pomstu? O svržení Trustu? O zesměšnění všech rodin? Přesně ještě říct nemůžeme. Možná o všechno najednou. Tápání ale vůbec nevadí, protože cesta k cíli je pořád neskutečně napínavá, neskutečně promyšlená a jsou zde postavy a jejich vztahy, které chcete poznávat. Budete je doslova hltat.

Sledujeme minulost, sledujeme současnost. Vidíme, co se děje mezi jednotlivými rodinami Trustu, sledujeme Gravese a jeho počínání, sledujeme jednotlivé - minulé i současné - minutemeny a zaměřujeme se i na lidi, o kterých nic nevíme, a kteří už nemusejí do příběhu dále zasáhnout. Brian Azzarello má ale všechno pevně v rukou a vede vás světem, který je krutý, který je drsný, ale v kterém se odehrávají příběhy, jež vás zajímají. Dějově se série posouvá dál, vyřeší se některé "problémy" mezi rodinami, a dojde také k oživení jednoho z dalších minutemenů. Přitom pořád sledujete i životy obyčejných lidí, na kterých ale není nic nudného, protože vy víte, že to všechno má vliv na to, kam se série posune. Ne, "100 nábojů" je prostě série, která neumí být nudná. Strhne vás, vcucne vás a nebude vás chtít pustit. A vy víte, že to je jedna z těch sérií, kde může umřít kdokoli, ale kde jsou zároveň drsní chlapi, u kterých chcete, aby někoho sejmuli.

O tom, jestli je důležitější scénárista nebo kreslíř se bavit nechci, ale Darwyn Cooke ve svém úvodu zdůraznil jednu zásadní skutečnost - "100 nábojů" by nikdy nebylo stejných, pokud by je nekreslil právě Eduardo Risso. Jeho kresba je jedinečná, je nádherně temná a je skvěle doplňována barvami Patricie Mulvihill. Tohle je kresba, která vás drží i ve chvíli, kdy se scéna nezaměřuje na hlavní dění, ale na vedlejší scény. Azzarello a Risso tohle používají docela často a jako vypravěčský prvek je to naprosto skvělé. Musíte se pak kresbě věnovat mnohem více, musíte se snažit o to, abyste nejen četli, ale i pozorovali a vnímali. To je moc dobře. Kniha "100 nábojů 10: Dekadence" je další skvělou ukázkou spolupráce těchto dvou tvůrců, kteří dokazují, že komiks není jen o scénáristovi a kreslíři, ale je o obou, protože vždy společně vytvářejí jedinečnost díla.

Komiks "100 nábojů 10: Dekadence" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"
"100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem"

#389: 100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem - 100 %

100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem (100 Bullets: Strychnine Lives)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako díly 59 až 67 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Strychnine Lives" u Vertiga v roce 2006. České vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Tohle je druhý díl série "100 nábojů", který mě naprosto odrovnal a kterému musím dát plné hodnocení. Ono je to možná zvláštní, protože se zde vlastně nic nevyřeší, ale to, jak jsou jednotlivé události podány, jak sledujete jednotlivé příběhy a vedlejší epizodky, najednou si uvědomíte, jak je to celé promyšlené a jak skvěle děj eskaluje až ke konečnému rozhřešení, které nás čeká přece jen ještě za nějakou dobu, ale blíží se. Série má celkem 13 knih. Čtyři další jsou před námi, ale je vidět, že už teď se schyluje k něčemu velkému. Kniha "Smrt je mým řemeslem" obsahuje pět příběhů, tak se na ně teď podíváme.

"Klid" je komiksem o tom, jak se Lono a Loop rozdýchávají na svobodě. Jak se na svobodu dostali, to je řečeno jen ve zkratce, není to nijak závratně důležité. Tahle dvojice potřebuje rozšířit řady minutemanů, a tak se setkávají s mužem, kterého Lono dobře zná, protože společně v původních minutemanach skutečně byli. Vracíme se tak k postavě Victora, který nám toho v předchozí knize celkem dost pověděl. Byl to on, kdo vyprávěl příběh, jak vlastně vznikl Trust. "Klid" je krásnou ukázkou toho, jak minutemani vstupují do cizích životů a jak je mohou snadno změnit bez toho, aby si oni sami dělali nějaké výčitky. Krásně vulgární, sexy hnusný příběh, kterému Rissova kresba zase jednou sedí jako ulitá,čímž chci vyjádřit, že jiná by to nedokázala vyjádřit tak syrově a s takovou atmosférou.

"Pohlédni na syna" je nejdelším příběhem v celé knize, protože zabírá celé čtyři kapitoly. Opět zde sledujeme příběh jednoho obyčejného kluka, který se prostě jen tak namotá k událostem, jež jsou pro příběh zásadní. Tohle je Azzarellův dar, že neustále dokáže vymýšlet vedlejší příběhy, které jsou výborné, a vy přesto nepřicházíte o hlavní dění, jen pěkně sledujete, co bude dál. A k tomu máte ten vedlejší příběh vlastně jako bonus. Většinou jako bonus naprosto úchvatný. "Pohlédni na syna" opět ukazuje, jak neskutečně provázané všechno je. Tady se sejdou postavy, o nichž byste si nikdy nemysleli, že k jejich setkání může dojít bez krveprolití. Navíc vidíte, jak má každá postava v příběhu svoje vyhřáté místo. Dokonce i ten ukecaný skrček, co se vrátil z Francie.

"Doupě" je do jisté míry speciální příběh. Azzarello s Rissem rozvinuli děj, který by se mohl odehrát během několika málo minut, kdy ani nikdo neumře, do celého sešitu, navíc vás ještě přesvědčili o tom, že je to neskutečně cool a že se zde dozvíte něco zásadního, respektive, že zde dochází ke zlomu. Zlom by mohl znamenat zásadní impuls, který potřeboval Jack, jeden z původních minutemenů. Jack je zvířetem, jež kolem sebe kope a kouše, protože neví, co jiného udělat se svým životem. Graves se opět ukazuje mistrem manipulace a Risso mistrem kresby, která vás prostě musí uchvátit svou hranou jednoduchostí, ale neskutečnou promyšleností z hlediska každého záběru.

Po chvilce pauzy se vracíme k Lonovi, Loopovi a Victorovi, kteří to táhnou spolu. Lono se nám předvádí ve své výsostné formě. "Nové triky" je hodně drsný příběh, který vás nebude šetřit. Mučení je skutečně hodně intenzívní, a to vlastně ani nic pořádného neuvidíte. Jenže co je ještě důležitější, to je další zvrat, ke kterému dochází. Není úplně dořešen, není zde naplno řečeno, jak to dopadlo. Azzarello je krásně nemilosrdný. Jeho scénář vyplývá ze situace, ladně plyne, ale stejně vás najednou ohromí a vy se budete jen s otevřenými ústy koukat na to, co se vlastně stalo. Jaké asi budou následky? Je jasné, že tohle bez následků neskončí. Navíc vás Azzarello naprosto výborně napne poslední scénou, posledním panelem. A pak vás nechá čekat.

Poslední příběh nese jméno "Jen díky lásce". Na rozdíl od předchozího, který zabral dva sešity, je tohle jen jedna kapitola, která nic moc neřeší, jen je to takové to klasické rozmístění figurek na šachovnici před tím, než dojde ke skutečně agresivnímu tahu. Jsme v Novém Mexiku a musíme dořešit jeden zásadní problém. Dizzy je dost v háji z toho, co udělala. S ní je Wylie, který ji víc než cokoli jiného hlídá. Jenže tohle je jen polovina skupiny, která se utvoří na konci příběhu. A je to skupina skutečně překvapivá. Azzarello drží neskutečně vysokou scenáristickou kvalitu, dává si záležet na každém příběhu, i když by se měl odehrát jen na několika panelech, a před námi tak dál roste série, která si rozhodně zaslouží ovace. Čekání na další knihu nebude zase tak dlouhé, ale stejně vám to bude připadat, že to ubíhá strašně pomalu. O to déle se ještě budete moct těšit z toho, co přijde. Bude to velké.

Komiks "100 nábojů 9: Smrt je mým řemeslem" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"
"100 nábojů 8: Posmrtné blues"

#385: 100 nábojů 8: Posmrtné blues - 90 %

100 nábojů 8: Posmrtné blues (100 Bullets: The Hard Way)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako díly 50 až 58 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: The Hard Way" u Vertiga v roce 2005. České vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

V knize "Posmrtné blues" nás čeká jeden hodně dlouhý příběh, celých osm sešitů, a jedna kapitola speciální. Tou speciální kapitolou je samozřejmě kapitola padesátá, která byla záminkou proto, aby byl vydán trochu rozsáhlejší příběh v jednom sešitu. A tak se můžeme těšit na to, že díky padesátému dílu se zase hlouběji podíváme do života Trustu, respektive toho, co je vlastně tahle organizace zač. Kniha je vlastně docela špalek a slibuje to, že se konečně něco stane. A že se něco opravdu stane. Tohle není jen takové vyčkávání, tady se zase jednou jede na plno.

"Dej nám vládu" je onen padesátý díl série "100 nábojů", díl, který nás seznamuje s postavou Victora. Na první pohled je patrné, že je to někdo důležitý, velmi záhy zjistíme, že je to někdo enormně významný v plánech samotného Gravese. Eduardo Risso má dar pro to, aby dokázal nakreslit charismatické chlápky, a to takové chlápky, kteří se sobě navzájem rozhodně nepodobají. Victor má malinko něco z Shepherda, ale ten jeho baloňák si stejně s nikým jiným nespletete. Victorův příběh je trochu vytržený z kontextu, ale my si hodně rychle uvědomíme, že to je pouze první dojem, protože všechno zapadá dohromady naprosto dokonale. Trochu překvapí vyprávění, které nás zavádí na přelom středověku a novověku, ale když tohle kousnete, pak už vás čeká jen skvělá jízda.

Na co je ale především v téhle knize zaměřeno, to je příběh "Wylie běží za vúdú". Jak říkám jedná se o příběh rozdělený do osmi sešitů, a to i přesto, že číslo 58 je nazváno jinak, "Není kouře", což z něj dělá osamostatněný sešit, jsou zde dozvuky toho, co se stalo v předchozím rozsáhlém příběhu. Znovu se setkáváme s budižkničemou Wyliem, který už nedělá na benzínové pumpě, ale je v New Orleans, aby sejmul Shepherda. Setkáváme se s oběma právě ve chvíli, kdy je Shepherd přivázaný k židli a Wylie nad ním, se zbraní. V podstatě jenom stačí, aby zmáčknul spoušť. Z nějakého důvodu to zatím neudělal.

Wylie dostal od Gravese kufřík, kde byla práv Shepherdova tvář jako tvář toho, kdo může za jeho problémy. Wylie se vydal do města blues, do New Orleans, aby svůj úkol dokončil, ale ukázalo se, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A co je ve světě "100 nábojů" jednoduché? Co však musím vyzdvihnout je skutečnost, že Azzarello zase jednou dokázal něco neskutečného - vyzdvihnul město v jeho skutečné podobě. Jako kdybyste se opravdu ocitli v New Orleans takovém, jaký ho znáte minimálně z filmů - baráčky s dlouhými ochozy, kde můžete sledovat Mardi Gras, když se koná, hospody a muzikanti, kteří mají prostě dar, i když se jedná o ty nejpodivnější existence. Tady nikdo nic neřeší, tady panuje strašná pohoda. Jen je problém, že můžete být fetka, anebo mrtvá fetka.

Na tomto příběhu je zároveň krásné, že máte pocit sledování jen toho, jak se dál vyvíjí vztah mezi jednotlivými postavami. To samozřejmě platí, ale Azzarello ukazuje, jak je skvělým vypravěčem a dokáže opět překvapit. Najednou si zase jednou uvědomíte, že ten svět je vážně pořádně hnusné místo a že se zde může dít cokoli. A vůbec nevadí, že je všechno vyprávěno v retrospektivě, která může být v některých případech trochu matoucí. Azzarello svoje řemeslo zvládá, ale hlavně má zmáknuté zápletky a to, kam chce děj celé série směřovat.

Před námi tak stojí další šperk téhle série, rozsáhlý příběh, který probouzí hned několik minutemanů, ale hlavně toho, který je vážně dobrý s bouchačkou. Tohle je prostě postava, kterou si můžete celkem snadno zamilovat. "Posmrtné blues" je skvěle vystavěnou knihou a jako kdybyste s posledními stránkami skutečně slyšeli trumpetu, která po velkém finále náhle odumírá. Azzarello udělal pořádný zvrat, což se mu vydařilo, a čtenář tak může alespoň napjatě očekávat, co přijde dál a jak se jednotlivé postavy na šachovnici rozmístí Jak to tak vypadá, jejich místa jsou naznačena, ale ještě nedošlo k rošádě. Je pořád na co se těšit.

Komiks "100 nábojů 8: Posmrtné blues" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

"100 nábojů 7: Samuraj"

#381: 100 nábojů 7: Samuraj - 75 %

100 nábojů 7: Samuraj (100 Bullets: Samurai)

Vydalo nakladatelství BB/art v roce 2012. Původně vyšlo jako díly 43 až 49 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Samurai" u Vertiga v roce 2004. České vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Sedmá kniha série "100 náboj" by se dala označit jako návrat k postavám, s nimiž jsme mysleli, že už se nikdy nesetkáme, respektive k postavám, které na nějakou dobu zmizely z našeho zorného pole. Kniha je rozdělena na dvě části, kdy první se jmenuje "Ve vymrzlý troubě" a ta druhá "In stinked" (nejsem si jistý, že ten druhý příběh má český název, protože v českém překladu se ten název, pokud se nepletu, přímo neobjevuje, tak si nebudu hrát na překladatele a nechám to v tomhle anglickém názvu). První příběh původně zabral čtyři sešity, ten druhý jen tři. Celá kniha s názvem "Samuraj" se tak skládá s celkem sedmi kapitol a jedná se o kapitoly celkem drsné a taky roztahané.

Brian Azzarello si uvědomil, že před sebou má ještě celkem dost kapitol, aby dodržel oněch sto sešitů, a tak některé příběhy začal trochu natahovat. To platí v případě obou příběhů především. Ano, dozvíme se zde zásadní informace, ale stejně budete mít pocit, že to mohlo být sfouknuto trochu rychleji. Jsme více méně v polovině a já už mám pocit, že je to natahované. To není zrovna nejlepší zjištění, ale třeba další knihy ještě trochu překvapí. Fakt bych si měl z těch sérií pamatovat víc, když už jsem je jednou četl...

První příběh, "Ve vymrzlý troubě", nás vrací k postavě Loopa, syna Curtise Hughese, s nimiž jsme se poprvé mohli setkat v knize "Hlas krve", kde jsme se s Curtisem rovnou rozloučili a s Loopem taky, protože ten putoval do vězení. Tady se s ním také setkáváme. Vlasy mu trochu narostly, ale problémový zmetek je to stejně. Kluk má ale schopnosti a nebojí se. Nejde však o to, že se nebojí, ale jde o to, co s ním bude dál. Příběh se nám v těchto čtyřech kapitolách neuzavře, ale je celkem jasné, o co jde. Graves verbuje. Graves potřebuje nové minutemeny a jak to tak vypadá, Loop by se měl stát jedním z nich. Bude to ale trochu problém, protože Azzarello a Risso jsou vysazení na obrovské chlapy, mlátičky a zabiják, a tady se ve vězení sejdou hned tři. A mezi nimi i postava, o které jsme si mysleli, že už jí nejspíš nikdy neuvidíme. Já jsem rád, že tady pořád je, protože tenhle vzteklý pes je prostě skvělý.

Dalšího vzteklého psa máme i ve druhém příběhu, kde se vracíme k postavě Jacka Dawa, s nímž jsme se setkali poprvé v knize "Rozčtvrcený zítřek", v kterém dostal od Gravese kufřík se zbraní a sto náboji, aby zjistil, že ten, kdo mu maximálně zpackal život, je on sám. Je to feťák, který si prostě nemůže pomoct, a se svým parťákem Mikeym, o němž jsme si mysleli, že ho nejspíš taky sejmul, se zrovna vydal na cestu za Mikeyho strýcem, který má takovou menší zoologickou zahradu. Líbí se mi, jak si Azzarello hraje se světem, jak nám dokáže ukázat, co všechno se v něm děje a v čem všem se dá kšeftovat, když máte nápad a dobré přátele, kteří vás neprásknou. Hlavně když jsou ti přátelé od policie. I tohle je příběh, který se úplně neuzavře, ale je patrné, že se nám posouvá trochu dál. Minimálně se posouvají postavy. A s Loopem i Jackem se jistojistě ještě setkáme.

Nádherná obálka k č. 49

Kniha "Samuraj" je celkem roztahaná a ty příběhy se na první pohled zdají trochu prázdnější. Asi ale nemůžeme čekat, že ve sto sešitech bude pořád nabušená akce. Azzarellovi se ale dál daří, aby jeho příběhy byly nové, celkem originální a tak nějak v duchu těch jednotlivých postav. Loop si musí projít pořádným peklem, aby dokázal dál bojovat o svůj život a hlavně vyhrávat. Jackie si zase musí uvědomit, kde je jeho místo, že je vlastně divokým zvířetem, které potřebuje volnost. Ještě se máme na co těšit, ale tuhle knihu prostě musím brát jako další můstek, jako seznámení se s postavami, jejichž pravá chvíle teprve ještě přijde. Azzarello s Rissem před nás ale začínají stavět stále zajímavější a zajímavější postavy, které se vyvíjejí. To se pak dobře čte.

Komiks "100 nábojů 7: Samuraj" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"
"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"
"100 nábojů 3: Hlas krve"
"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"
"100 nábojů 5: Nezabiješ"
"100 nábojů 6: Šest na odstřel"

#373: 100 nábojů 6: Šest na odstřel - 75 %

100 nábojů 6: Šest na odstřel (100 Bullets: Six Feet Under The Gun)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako díly 37 až 42 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: Six Feet Under The Gun" u Vertiga v roce 2003. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

"Šest na odstřel" je docela přiléhavý název, a to hned z několika důvodů. Jedná se o šestý díl série, kniha obsahuje celkem šest kapitol a každá má svůj samostatný příběh (tentokrát na sebe příběhy přímo nenavazují) a nakonec i obálka na sobě má šest obličejů. Druhý a třetí prvek jsou samozřejmě naprosto úmyslné. Azzarello a Risso se chtěli věnovat některým postavám přímo, a tak jim dali prostor v těchto šesti sešitech, kdy hned první se zaměřuje na známou Dizzy. Dizzy se vrací do Chicaga mezi své, Shepherd je samozřejmě s ní, ale jejich cesta se v městě rozdělí. Dizzy míří do svého ghetta, Shepherd se setkává s Gravesem. Ano, vypadá to na celkem zásadní zlom, ale ten ještě nečekejte. Něco se blíží a tihle dva jsou do toho naplno ponoření. Na jejich setkání mimochodem uvidíte, že hra je tak komplikovaná, že zde hraje každý s každým a každý proti každému. Nedá se nikomu věřit, ale přesto musíte se všemi nějak vycházet.

Ve druhém příběhu se zaměřujeme na Cola. To je ten hezoun od zmrzliny. Cole se vrací ke svojí holce, na kterou se po prozření vykašlal. Ta mu to dá pořádně sežrat. Mimoto sledujeme také jedno přepadení, které se odehrává v jakémsi baru. Jedná se o přepadení dost komické. U tohoto druhého příběhu budete mít pocit, že se Azzarello vrací do dob, kdy psal "Hellblazera" a z Cola udělal Constantina, jen s tím rozdílem, že Cole neovládá magii. Opět se ukazuje Azzarellova síla, a to v tom, že dokáže směle vést dvě linie, aby je pak spojil do jedné, která dá komiksu tu správnou pointu.

Třetí na řadě je Benito. Benito Medici je spratek, který si chce užívat život, ale jeho tatínek, hlava asi nejsilnějšího rodu Trustu, by byl radši, kdyby se konečně začal trochu starat o to, co bude a jak to bude. Z mladého kluka se má stát pořádný stratég. Benito mu na to z vysoka kašle, dokud... A právě tohle dokud se stane ve třetím příběhu. Azzarello opět rozjíždí několik rovin, jen teď je od začátku patrné, že tyhle roviny se odehrávají v jeden čas na jednom místě. Risso dostal prostor na trochu té střelby a v jeho podání to vyznívá naprosto skvěle. Miluji jeho kresbu v tomhle komiksu. Neštítí se skoro ničeho, což je moc dobře, ale zase to nepřehání. Tohle není béčková řežba. Se závěrem komiksu to ve vás začne hlodat. Byl tohle Gravesův plán? Sleduje tím probuzení některých lidí? To se nedozvíme, naopak, hra se zamotává.

Shepherd se objevuje v těchto šesti příbězích velmi často a nechybí ani u dalšího, který se věnuje Lonovi. Lono je magor, je to hnusák, je to úchyl, ale podle všeho také zamilovaný člověk. A tak trochu blb. Utekl s holkou, kterou určitě poznáte z předchozího dílu "Nezabiješ". Jejich šťastná budoucnost ale podle všeho není tak šťastná, jak by si jeden myslel, protože takhle nekončí šťastná partnerství. Je tohle konec, anebo se s Lonem ještě setkáme? Na to jsem docela zvědavý. A na to, že jsem sérii už četl, bych si to taky mohl pamatovat. Lono je sice magor, ale překvapivě - anebo možná ani ne tak překvapivě - je to moje oblíbená postava. Obr, co nic neřeší, jen chce ničit. Skvělá zbraň.

Přichází na řadu pátý, ale rozhodně ne páté kolo od vozu. Tím pátým není nikdo jiný než sám agent Graves. "Titěrné životy", to je heslo tohoto příběhu. Na jedné straně sledujeme schůzku Gravese s hlavami tří rodin Trustu, na straně druhé pak dva obyčejné lidi, celkem nýmandy, kluka a holku, kteří se vydají na místo jedné nehody. Které životy jsou ty titěrné? Jaký je vlastní rozdíl mezi životem Gravese, šéfů klanů anebo obyčejnými lidmi. Ten rozdíl se zde do jisté míry smazává, což potvrzuje i naprosto skvělý poslední panel, kde se ukazuje Azzarellova vypravěčská síla a Rissovy kresební schopnosti.

Na závěr nám zůstal nováček Wylie, kterého známe z knihy "Rozčtvrcený zítřek". Konkrétně z příběhu "Kontrabandolero" o pašování papoušků. Znovu se s ním potkáváme na benzínové pumpě, kde se víc poflakuje, než aby tam opravdu makal. Není to zrovna typ, kterého byste chtěli mít rádi, ale nějaké charisma v sobě má. Právě za Wyliem přichází agent Graves se svým kufříkem. Kdo je na fotce? Tak to se samozřejmě dozvíte. Se závěrem si uvědomíte, že do Gravesovy hry prostě nemůžete vidět a že do ní nemůže vidět ani nikdo jiný. Ještě je na co se těšit, protože ten příběh se otevírá a je jasné, že se schyluje k pořádné válce. Kdy ta válka začne? To se ještě uvidí.

Kniha "Šest na odstřel" není špatnou knihou, ty příběhy jsou dobré, ale svůj význam, skutečný význam budou mít až ve chvíli, kdy budete číst dál. Tady se připravuje půda pro něco většího a vlastně se nic pořádně neřeší. Azzarello nás napíná, trochu natahuje děj, protože některé ty příběhy se přece jen mohly odehrát rychleji - třeba ten Gravesův nebo Colův. Jenže tahle série se stejně tak dobře čte, že i ty slabší sešity jsou dostatečně kvalitní na to, aby udržely vaši pozornost. Tohle je jeden z nich.

Komiks "100 nábojů 6: Šest na odstřel" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"

"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"

"100 nábojů 3: Hlas krve"

"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

"100 nábojů 5: Nezabiješ"

#365: 100 nábojů 5: Nezabiješ - 95 %

100 nábojů 5: Nezabiješ (100 Bullets: The Counterfifth Detective)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako díly 31 až 36 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: The Counterfifth Detective" u Vertiga v roce 2003. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Brian Azzarello ví, že když píše dlouhou sérii, jakou "100 nábojů" jednoznačně je, musí udržet čtenářovu pozornost, než dojde na samotné vyvrcholení. Byla by škoda, kdyby čtenáře nudil, a tak se rozhodl, že bude přicházet s novými styk příběhů, bude se na ně dívat trochu jinak, a tím čtenářovi dá jasně najevo, že "100 nábojů" je skutečně něco, co jen tak nečtete, něco, co je promyšlené, ale nedrží se nutně zajetých kolejí. V tomhle případě se například nutně nedrží klasického vypravěčského schématu. To se projevilo v tom, že od moderní gangsterky a moderního noir, se překročilo ke klasickému noir.

V hlavní roli máme muže, klasickou hlavní postavu noir filmů. Je to ostřílený chlapík, co má suchý smysl pro humor. Na ženské se dívá, jen když stojí za to, a právě s těmi se dostává nejčastěji do kontaktu. Takové chtějí, aby pro ně pracoval. Tenhle chlápek je totiž povětšinou soukromé očko, které má problémy s alkoholem, a rozhodně to není chlápek, který by pokaždé vycházel ze soubojů vítězně. Milo Garret je chlap, který z jednoho souboje nevyšel nejlépe. Byl to souboj s čelním sklem, které mu na nějakou dobu schovalo obličej do obvazů. A takového Mila poznáváme a s takovým procházíme většinu příběhu "Nezabiješ". Je to klasická cynická postava, která je však zasazena do světa "100 nábojů", do světa minutemanů a Trustu.

Milo Garret není postavou úplně novou. Už jsme se s ním setkali v předchozí knize "Rozčtvrcený zítřek", kde byl součástí příběhu "Na slovíčko se superstar"  Právě jemu agent Graves přinesl kufřík se 100 náboji a pistoli s důkazy, které mohl použít. Milo se ale sám zapletl do celkem problémové situace, kdy případ, který vyšetřuje, ho nejen málem stál život, ale mohl by ho stát i příčetnost. Na scéně se totiž objevuje staré známé slovo "Croatoa". Milo není tím, kým se na první pohled zdá, což je v sérii "100 nábojů" naprosto běžné, a je jasné, že má minulost, která ho spojuje s agentem Gravesem a s dalšími minutemany. Jak asi zapadá do celé hry?

Vzhledem k tomu, že Azzarello zvolil specifický styl vyprávění, kniha obsahuje jen jeden příběh, který je uzavřený. V podstatě se nezpronevěřil žánru za žádnou cenu, což nakonec vedlo i k tomu, že Megan Dietrichová je zde trochu jiná, než jsme na ni zvyklí. Ale ženy v noirových příbězích a klasických detektivkách, musejí být bezbranné. Přesně takovou zde Megan je. Bezbranná a smrtelně nádherná. A není jediná. Je zde ještě Echo Memoria, postava až s příliš metaforickým jménem, která je neméně krásná. Tyhle krásné ženy se většinou dostávají do kontaktu s nějakými hnusáky, což jim přináší problémy. Eduardo Risso opět ukazuje, jak skvělý je ve chvíli, kdy má kreslit krásné ženy. V jeho provedení jsou skutečně noirové. Krásné a nebezpečné.

Brian Azzarello spolu s Eduardem Rissem v rámci své skvělé série vytvořily příběh, který je snad téměř dokonalý. Jen ten jeden prvek, že se spíše držely žánru, než svého příběhu, z něj dělá knihu, která si úplně nezaslouží 100 %. Miluji ale noirovou poetiku. Má v sobě něco temně nádherného. Asi nebudu jediný, kdo má tyhle příběhy rád. Milo Garret je skvěle zvolenou a skvěle napsanou postavou a je dobře, že tenhle příběh vyšel osamocený. Jinak by to ani moc nedávalo smysl. Po čtvrtém díle je to další trefa do černého, která z téhle série dělá vrchol komiksové kriminální tvorby.

Komiks "100 nábojů 5: Nezabiješ" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"
"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"
"100 nábojů 3: Hlas krve"
"100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek"

#353: 100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek - 100 %

100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek (100 Bullets: A Foregone Tomorrow)

Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s Crew v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako díly 20 až 30 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: A Foregone Tomorrow" u Vertiga v roce 2002. České vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Eduardo Risso

Co si budeme povídat, když jsem se na tuhle knihu podíval poprvé, udělala mi obrovskou radost. Je to celkem pěkná bichle a nechybí jí zase tak moc stránek do tří stovek. Tohle je něco, co mám rád, hlavně pokud se to týká série, kterou mám rád. "100 nábojů" je jednou z mých nejoblíbenějších sérií a tahle kniha patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v celé sérii najdete. I proto tak vysoké hodnocení zrovna čtvrté knihy. Vzhledem k tomu, že kniha je rozdělena do několika samostatných, různě dlouhých příběhů, asi bude lepší se věnovat každému zvlášť. Tak to mám prostě radši.

"Jenom jako" je krátký, jednosešitový příběh, který má ale celkem velký význam pro příběh jako celek. Zde se seznamujeme s novou postavou, která je ale důležitá pro pochopení toho, co a kdo je to Trust, organizace, která se zatím dějem proplétá nezpozorována a možná plně nepochopena. Takhle kniha ale všechno mění. "Jenom jako" je skvělou ukázkou toho, jak je Azzarellův a Rissův svět živý. Sledujeme pana Shepharda a naší novou postavu, jak spolu diskutují na lavičce, ale tvůrci schválně odvádějí naši pozornost někam jinam, k tomu, co se děje kolem. Ty postavy, které jsou hlavními, jsou ve skutečnosti přesunuty do pozadí a Azzarello předvádí to, co mu jde hodně dobře - dialogy. Ty postavy mluví tak, jak většinou lidé mluví. Jsou živé, jsou reálné, jsou skvělé a je vám jedno, že už se s nimi nesetkáte, protože jejich úloha byla splněna. Tohle je svinskej svět a o místo v něm se musí bojovat. Nebo zdechnout.

Přichází na řadu příběh "Ryba smrdí od ocasu". Tenhle příběh je rozdělen do dvou kapitol a Brian Azzarello nám zase jednou vyrazí dech. Už by se skoro dalo říct, že princip kufříku se 100 náboji a pistolí je příliš vyčpělý, ale on na stránkách tohoto příběhu předvádí, že tomu tak vůbec není. Vyprávění, kterého jsme svědky, to není nic tak překvapivého, i když Brian opět ukazuje cit pro postavy, ale ta pointa, ta je prostě výborná. Kdo by byl na vaší fotce, na fotce toho, kdo vám zničil život? Myšlenka kufříku je skvělá a tady je dotažena k dokonalosti.

"Blues Rudého prince" je příběhem, který má tři kapitoly a je možná zatím nejzásadnějším příběhem, který byl doposud v rámci "100 nábojů" vyprávěn. Právě zde se seznámíte se všemi, kdo tvoří Trust a pochopíte jeho smysl, i když k tomu bude sloužit ještě jeden příběh. Hned se k němu dostanu. Azzareloo opět rozehrává dvě dějové linie, i když teď nikoli na jednom místě, jako v případě prvního komiksu "Jenom jako". Sledujeme chlapíka, co děsně rád hraje, ale nejde mu karta. Anebo má prostě jen zpropadenou smůlu. V poslední hře jeho protihráč zvýšil na částku, kterou on prostě nemohl dorovnat, protože tolik neměl. Musel skončit, i když měl skvělé karty. Hank se s tímhle nedokáže snadno smířit, ale netuš, kdo je jeho soupeřem. Tím je Benito Medici, syn jedné z hlav Trustu, vlastně syn možná nejdůležitějšího člena Trustu. A právě tohle je druhá linie. Sněm Trustu v Atlantic City, kde se setkáváme i s ostatními rodinami a lépe se seznamujeme s tím, kdo za vším stojí a jak všechno funguje. Konečně se to trochu začíná rozplétat. A samozřejmě také zamotávat. Nečekejte vysvětlující pointu. Musíte si počkat na další dění. Mimochodem, Megan je neskutečně sexy a spolu s Dizzy jsou to Rissovy nejkrásnější ženy. Nádhera se na ně dívat. A že z Megan tentokrát uvidíme hodně.

"Pan Branch & Historie rodu" je konečně kapitolou, která už jen vysvětluje. Vracíme se do Paříže za panem Branchem, který si koupil společnost na večer, a vzhledem k tomu, že dívka umí jen francouzsky, vypráví ji příběh o rodinách, o Trustu a minutemanech - ne těch od Moora. Po téhle kapitole už budete vědět základ a už si nejspíš dáte dohromady, o co vlastně v celé sérii půjde. "Pan Branch & Historie rodu" je důležitým komiksem ještě proto, že se zde mohli vyřádit i další kreslíři. A nejsou to kreslíři jen tak ledajací. Najdeme tu stránku od lidí, jako jsou Dave Gibbons, Frank Miller, Jim Lee, Tim Bradstreet anebo Lee Bermejo. Jsou zde i další. Tahle kapitola je krásná galerie, kterou si užijete jak po stránce příběhu, tak po stránce kresby.

"Na slovíčko se superstar" je jeden jediný sešit, ale je to možná můj neoblíbenější díl ze všech. Už když jsem ho poprvé četl, tak jsem si ho zamiloval a skvěle jsem si ho pamatoval. Číst ho znovu pro mě byla radost. Proč jsem z něj tak unešený. Azzarello si bere na paškál dvě události, které pohnuly světem. Nejmenuje ani jednu konkrétně, respektive ani jednu osobu, která zemřela, nejmenuje, ale je celkem jasné, o koho jde. Tohle navázání "100 nábojů" na historii, to je prostě paráda, navíc pro mě je to zajímavější ještě tím, že mě tyhle události zajímají. Copak není něco lákavého na tajemných úmrtích významných lidí? Když tenhle příběh čtu, tak mi vždycky v hlavě hrají Paul Simon a Art Garfunkel a jejich "Mrs. Robinson".

A jsme na samém konci. Před námi už je jen třísešitový příběh "Kontrabandolero", který nás zase vrací pěkně ke zločinům mezi obyčejné zločince, tentokrát překupníky. Jenže se do toho zapletou i Dizzy a pan Shephard a je jasné, že tady něco nesedí, že půjde o něco většího. Azzarello v tomhle komiksu, hlavně pointou, ukazuje smysl pro humor a také pro to, abyste se těšili na další díl. Konec tohoto příběhu je otevřený, respektive nedořešený, ale když už "100 nábojů" znáte, víte, co asi bude následovat. Jak zní to kouzelné slůvko? Není to něco jako Chorvatsko v angličtině? Nebo tak něco podobného. Postavy jsou více méně již rozvrženy a záleží jen na tom, kdy dojde ke skutečné konfrontaci. Tohle pochodování kolem a plánování, to je ale také paráda.

"100 nábojů: Rozčtvrcený zítřek" je silnou sbírkou hlavně proto, že jednotlivé příběhy fungují samostatně, ale také jako celek. Odhalíte zde základní kostru příběhu a toho, co vedlo k událostem, které postavy prožívají v současnosti. Ještě ale netušíte, kam až to všechno povede. Azzarello je v tomhle prostě dobrý. Prozradí vám dost, ale ne tolik, aby vás to přestalo bavit. Pořád dokáže přijít s něčím novým a přiměje vás k fascinaci nad každým novým příběhem.

Komiks "100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"
"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"
"100 nábojů 3: Hlas krve"