#2076: Histronauti: Egyptské dobrodružství

Histronauti: Egyptské dobrodružství (The Histronauts: An Egyptian Adventure)

Vydalo nakladatelství Fragment v měkké vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "The Histronauts: An Egyptian Adventure" v roce 2019. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Frances Durkin

Kresba: Grace Cooke

Když se kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" objevila, byl jsem docela zvědavý. Zaprvé mám rád egyptskou historii a je fajn, že se tvoří knihy, které ji chtějí prezentovat dětem. Zadruhé mám rád, když se něco takového snaží tvůrci předat dětem a zajímá mě, jak se jim to povede. A zatřetí mě docela zajímá i to, když se tvůrci snaží propojit komiks s dalšími prvky, jako jsou v tomhle případě různé rébusy, úkoly, apod. A moje zvědavost byla ukojena, i když popravdě nikoli způsobem, který by hýřil nějakým nadšením. I přesto si ale myslím, že kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je docela zajímavý nápad, který v sobě má potenciál a rozhodně by tímto způsobem bylo možné podávat přehled i o jiných fázích světových dějin. Egypt je ale docela dobrý začátek. Mimochodem i proto, že se autorky mohou poučit z určitých chyb a zdokonalovat svoje dílko.

Teze komiksu "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je celkem jednoduchá. máme tu skupinu tří dětí, dívky Luna a Nani a chlapec Newton, a jedné kočky - Hero. Tahle čtveřice, kde kočka funguje hlavně jako humorný element, se dostane do minulosti a tam nám má prezentovat jednu éru. V tomto případě je to tedy období rozkvětu Egypta a jeho specifik. Tady ale kniha trochu naráží. Má omezený rozsah, který je ještě omezován tím, jak jsou zde další prvky jako recepty, návody, apod. Takže na samotnou prezentaci dějin až tolik prostoru není. A pořád byla snaha je prezentovat jednoduše a hravě, aby čtenáři nebyli zahlceni spoustou dat. Takže zde máme vlastně jen základní časovou osu toho, jak se Egypt vyvíjel. To jsou nějaká čísla na začátek, k nim je přidána mapa Egypta. Pak se komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" omezuje vlastně jen na odhalení některých egyptských specifik, kdy největší důraz je kladen na pohřební rituály.

Myslím si, že je Egypt projet trochu moc z rychlíku, že jsou zde i další zajímavé prvky, na které mohlo být více zaměřeno. Něco je podáváno jen kresbou a myslím že se v ní dokáže to zásadní i skrýt, pokud se na to trochu víc neupozorní. Ale i tak si myslím, že to základní bylo řečeno, a to i s celkem hnusnými detaily, které jsou jednoduše s Egyptem spojené, protože jejich náboženství bylo hodně spojeno se smrtí, jež byla i pro jejich životy velmi zásadní. V tom, jak jsou jednotlivá specifika téhle kultury prezentována, vidím takovou menší skokovitost, není to tak moc ladné. Kdyby se autorky možná věnovali jen pohřbívání, bude to zajímavější a ucelenější. Do jisté míry se pak nabízí, proč bylo nutné volit čtveřici průvodců. A jedinou odpovědí je prostě to, aby k ději měli ději blíže, protože se s těmito průvodci více ztotožní.

Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je rozhodně zajímavou alternativou ke klasickým historickým knihám pro děti. Komiksová forma je fajn, i když zde až tak zásadní není. Zajímavější jsou další prvky, které jsou zde použity. Mimochodem je super, že jsou tu prezentovány i recepty, které mají základ právě ve starověkém Egyptě, protože za tu dlouhou dobu se nemusely nějak vyvinout. Různé hry a návody, které jsou v knize obsaženy, jsou zajímavou kratochvílí a myslím si, že to je něco, co by mohlo zabavit rodiče i děti. Takové nápady pro rodiny jsou fajn a musí se ocenit. Navíc jsou dány do kontextu oho, jak byly využívány. Návody jsou hodně zjednodušeny, ale i tak jsou dostatečné k tomu, aby se podle nich dalo postupovat. Nějakou hlubokou znalost o Egyptě čtenáři přečtením knihy "Histronauti: Egyptské dobrodružství" nezískají, ale kultura sama o sobě je zaujmout může. Kdyby nic jiného, i tohle je fajn přínos této knihy.

Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

#1290: Obrázkové čtení: Karel IV. - 50 %

Obrázkové čtení: Karel IV.

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2016. Vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Martin Pitro a Petr Vokáč

Kresba: Antonín Šplíchal

Letošní rok je z hlediska komiksu o Karlovi IV. poměrně zásadní, protože vyšlo hned několik komiksů, které se tomuto státníkovi věnují. Však také uplynulo 700 let od jeho narození, což je výročí poměrně zásadní. Na Comics Blogu jsem se zatím věnoval jenom komiksu "Karel IV.: Pán světa", ale tentokrát bych se rád podíval na komiks "Obrázkové čtení: Karel IV.", který vyšel pod nakladatelstvím Fragment a jeho smyslem je zábavnou formou nahlédnout na některé zásadní události Karlova života a tím i zásadní události dějin. O tom, že Karel IV. dějiny utvářel, už moc pochyb nemáme, ale možná jsme nevěděli, že u toho byl docela vtipný.

Jak tomu bylo u předchozích dvou knih z edice "Obrázkové čtení", "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" a "Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti", tak stejně je tomu i v případě knihy aktuální o Karlovi IV. Jeho život je rozdělen do několika kapitol, které mají od jedné do čtyř stran. Kapitol je celkem sedmnáct a začínají tím, jak se Jan Lucemburský stal králem českým, končí se tím, jak Karel IV. umírá. Kniha tedy pokrývá poměrně rozsáhlé období, což nakonec vede k tomu, že bylo nutné pouze vyjmout určité konkrétní události a zaměřit se na ně. Asi je to celkem logické, protože účelem knihy není historicky přesně obsáhnout život jednoho člověka, ale především to, aby se dětští čtenáři zábavnou formou seznámili s důležitými skutečnostmi z našich dějin.

Kniha nás tedy seznámí s tím, jak se Karel narodil, jak měl jeho otec problémy s manželkou, i když zde komiks nejde do podrobností o tom, jak stáli proti sobě politicky, sledujeme, jak se Karel přesouvá do Francie, kde je vychováván a kde získává první skutečně důležité kontakty, které nakonec i vedou k tomu, že se stane králem a císařem, velká část je pak věnována i skutečnosti, že Karel IV. udělal z Prahy sídelní město království a následně i říše, dal českým zemím jasné hranice, které se do jisté části udržely až dodnes, a samozřejmě se zasloužil o rozkvět Prahy do podoby, která existuje stále, samozřejmě s tím, že se ještě od té doby trochu rozrostla. On jí ale dal její historický charakter a nechal postavit nejvýznamnější stavby, a to včetně první české univerzity.

Kniha "Obrázkové čtení: Karel IV." podává skutečně jen stručný obraz o dějinách a o tom, co Karel IV. dokázal. To nejdůležitější je zde však řečeno, i když se nejedná o nic objevného, co by nezaznamenávaly i další knihy. Tohle jsou základní informace, které se o Karlovi dozvíte i jednoduše mezi řečí, pokud nejste ve společnosti naprostých dějinných analfabetů. Co dává knize trochu něco navíc, ale dle mého to stačí pořád akorát na ten průměr, je skutečnost, že jsou události podány vtipně. Bohužel to, jak jsou trochu tříštěny a jak se snaží tvůrci prezentovat to důležité/zajímavé, tak dochází k tomu, že něco je řečeno textovými rámečky a v podstatě to samé i bublinami. Má to rušivý efekt, ale to je bohužel dáno formátem. Možná kdyby se vybralo méně událostí a více se rozepsaly, dopadlo by to lépe. Takhle je to pro děti fajn, ale na trhu budou i pro děti lepší knihy o Karlovi IV.

Komiks "Obrázkové čtení: Karel IV." můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#1197: Kuře Kung-Prásk: Šílený plán! - 55 %

Kuře Kung-Prásk: Šílený plán! (Kung Pow Chiken: Bok! Bok! Boom!)

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2016. Původně vyšlo jako "Kung Pow Chiken: Bok! Bok! Boom!" v roce 2014. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Cyndi Marko

Kresba: Cyndi Marko

Nebudu tvrdit, že by se kniha "Kuře Kung-Prásk: Šílený plán!" oproti první s názvem "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!" nějak výrazně zlepšila, ale celkově jsem měl prostě pocit, že mě to víc baví, že jsem si to čtení víc užíval. Ne zase nějak moc, sedl mi však styl toho, jak autorka tvoří, a také skutečnost, že tohle je opravdu primárně pro děti, a tak se jede na jednoduchost, která je jen velmi málo narušena nějakým tím vtípkem, který by mohl zaujmout i dospělého čtenáře. Přesto zde už takové vtípky a narážky jsou, což zpříjemňuje čtení, i když dětskému čtenáři to bude asi celkem jedno. Příběh si ale udržuje svou absurdní rovinu, navíc je pořád krátký, a tak jím prolítnete na jedno posezení.

Bábinka Husíkůže je za katrem, ale Kuře Kung-Prásk je jedním z těch hrdinů, kteří si nikdy neodpočinou. Bylo jen na autorce, co se jí podaří vymyslet a jaký nápad pozvedne tenhle příběh. Jsou zde vlastně dvě linie, jedna hlavní, jedna vedlejší. Ta hlavní se točí okolo dalšího superzločince, který se v Drůběžákově objevuje a s kterým je potřeba se vypořádat. Druhá linie je pak zaměřena na reportéra, který jde po Kuřeti Kung-Prásk a který věří, že není takovým superhrdinou, jakým se zdá. Prostě klasické superhrdinské klišé, ale je to podáno relativně zábavně, takže to autorce odpustíte. Cyndi se navíc celou dobu snaží o určitou satiru na superhrdinský žánr, tudíž podobné prvky opravdu tolik nevadí.

Příběh je celkem mile ulítlý, což sedí k celkovému grafickému pojetí knihy. Humor je takový laskavý, není zde nic, co by mělo být nebezpečné pro děti, možná je to místy až trochu moc plytké a bohužel také trochu klišovité. Tak nějak je jasné, jak to dopadne, nejsou zde žádná překvapení, jede se na klasickou dějovou linku, kdy je potřeba zjistit, kdo je záporákem, co je jeho cíl, a pak se ho zbavit. V tomhle směru se ani moc nejedná o satiru, ale prostě o převzetí klasických superhrdinských postupů, které jsou převedeny do komiksu pro děti. A tohle mi na tom vadí asi nejvíce. Satira není dána tolik příběhem jako formou a kresbou. Příběh v tomhle směru nedovede příliš okouzlit, i když pobavit dokáže pořád.

Asi bych měl ještě upozornit na to, že ani "Kuře Kung-Prásk: Šílený plán!" není klasickým komiksem, ale je to knížka, která využívá text, ilustrace a komiksové prvky v jednom celkem funkčním guláši. Nějak si pořád nedovedu představit, že by se Kuře Kung-Prásk stalo nějak masově rozšířenou postavou, ale přesto má nějaký svůj potenciál, který je hlavně v hezkých a vtipných nápadech, a to jak vizuálních, tak především pak slovních, kdy v tomto ohledu bych docela vyzdvihl překlad, který humoru dává hodně. "Kuře Kung-Prásk: Šílený plán!" patří k těm knihám, které na chvilku dovedou pobavit, ale jakmile ji dočtete, nejspíš ji prostě jenom odložíte. A nemyslím, že u dětí to bude jinak.

Komiks "Kuře Kung-Prásk: Šílený plán!" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!".

#1051: Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to! - 50 %

Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to! (Kung Pow Chiken: Let's Get Cracking!)

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako "Kung Pow Chiken: Let's Get Cracking!" v roce 2014. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Cyndi Marko

Kresba: Cyndi Marko

Knihu "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!" jsem chtěl zkusit hlavně čistě ze zvědavosti, protože mě zaujala skutečnost, že se jedná o takový specifický hybrid mezi komiksem a ilustrovanou knihou. Specifický hlavně v tom, že jsou zde použity obě formy, tedy jak komiks, tak ilustrace i klasický text, který může sloužit jako text k obrázků, ale i samostatně jako rozvíjení příběhu. Kniha tak po otevření vypadá jako hodně dobře provedené zápisky jednoho studenta, který se při hodinách nudil a rozhodl se, že si bude kreslit a psát něco, čím se spíš zabaví. Teď to nemyslím nijak ve zlém. Tohle je jen první dojem, který na mě padnul. Dáno je to i tím, že chvílemi opravdu budete mít pocit, že je to kreslené jen tužkou a pastelkami, respektive voskovkami.

Cyndi Marko měla nápad, že udělá dětskou knížku podle toho, co v současnosti letí. A co si budeme povídat, tak rozhodně letí superhrdinové. Ale vzhledem k tomu, že cílí skutečně na malé děti, někdy před začátkem školní docházky a během ní, musela celkově trochu přizpůsobit to, co bude vyprávět. A tak ji napadl superhrdina, který není člověk, ale kuře. Jak získal své schopnosti? Tady se Cyndi nesnažila být nijak originální - kuře Gusta Řízek i jeho bratr, který je ještě ve skořápce, prostě spadnou do chemikálie. Pak se u Gusty projeví speciální schopnosti. Jenže jelikož žije v klidném městě, má hlavní problém to, že musí denně chodit do školy. Ani v klidných městečkách na sebe však zlořád nenechá dlouho čekat.

Tím zlořádem je protřelá bábinka Husíkůže, která se rozhodla, že všechny kuřata v Drůbežákově připraví o jejich peří, aby mohla dobře prodávat svoje svetry. Líbí se mi, že se Cyndi snaží o to, aby se držela osvědčených superhrdinských postupů, které jsou popravdě tak banální, že budou fungovat jak pro dospělého, tak i pro dítě. Jenže v tomhle ohledu se "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!" nejeví až tak originální a ve skutečnosti samo vyznívá trochu banálně, protože toho vlastního přínosu zde opravdu moc není. Nutno ale přiznat, že tím, že si Cyndi vybrala jako hlavní postavy kuřata, podařilo se jí vytvořit svět, který z této skutečnosti těží a je díky tomu soběstačný a opravdu i zábavný.

Přesto považuji knihu "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!" především za takovou průměrnou dětskou knihu, která je místy roztomilá, místy může rozesmát, ale celkově je až příliš neoriginální. Navíc ten příběh, který je zde prezentován, vydal až na příliš velké množství stránek, aniž by byl skutečně strhující a nezačal po chvíli nudit. Asi by tomu slušelo více epizodních příběhů než jeden, který je sice dobře vystavěný a má gradaci, ale přesto je až příliš roztáhlý. Kresba ale není slabou stránkou, naopak, příběhu pomáhá a ukazuje, že není až tak těžké vytvořit vlastní knihu, jen to chce jí dát zajímavou formu, což v tomhle případě vyšlo. Bohužel asi ani vaše děti z toho nebudou naprosto odvázané. Líbit se jim to asi ale bude.

Komiks "Kuře Kung-Prásk: Vlítneme na to!" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

#863: Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti - 30 %

Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2015. Vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Martin Pitro

Kresba: Antonín Šplíchal

Jakmile se někde objeví, že někdo nově zpracoval řecké báje, jsem docela zvědavý. Problém je také v tom, že se docela bojím. V posledních letech, hlavně v Americe, letí, že se báje předělávají do moderní, akční a epické podoby, případně se přesouvají i do současného světa. Tohle předvedl třeba "Percy Jackson", což rozhodně není něco, co by mě ohromovalo. Mám radši tradičnější, dobrodružné, ale přitom morálně dané pojetí bájí. Jak do tohoto obrázku zapadají řecké báje komiksové? No, většinou jsem se s nimi setkal v podobě spíše průměrné - například "Pověst o Héraklovi". Tam se alespoň povedlo, že ten příběh byl vyprávěn celkem tradičně. Co na to české provedení autorů Pitra a Šplíchala?

No, velké nadšení ze mě rozhodně nečiší. Já vím, že to je především proto, aby se to dobře četlo dětem, ale dvoustránkový formát pro každou báji? To je opravdu málo. Hodně málo. Příběhy o Héraklovi jsou rozsáhlé a krásné. To samé třeba s Minotaurem. Pochopím, že příběh Ikarův je možné na ty dvě stránky zkrátit, ale v ostatních případech to může vést jedině k tomu, že ty příběhy hodně ztratí. A v některých případech možná všechno. Trojská válka a Odysea na deseti stránkách, navíc komiksu, kde se to rozhodně nehemží přílišnou závějí slov, je skutečně nesmyslně málo. Význam příběhů se v tom prostě ztrácí, a to je strašná škoda. Nevidím pak totiž smysl v tom, o co vlastně při tvorbě knihy šlo.

Tím formátem to vlastně všechno začíná. Vzhledem k malému prostoru je potřeba zkracovat a některé skoky v příbězích jsou natolik problematické, že vlastně celá epizodka, která je tím prezentována, ztrácí svůj smysl. Není úplně jasné, proč Hérakles vykonává jednotlivé úkoly a jaký to má smysl. Jeho smrt je tu tak nějak najednou, což je dáno vypravěčskou zkratkou. Nejsou v tom žádné emoce. Skoky mezi jednotlivými léty jsou skutečně bleskové, někdy i během tří panelů. Naopak samotný Ikarův let a pád jsou vykresleny téměř na stránku. Tohle je prostě moc nesourodé a ty původně rozsáhlejší příběhy se v celku ztrácejí a nakonec hlavně vyniknou ty krátké kousky, kde je pochopitelné i to ponaučení. Celkově ty kratší příběhy vyznívají lépe a dávají v tomto provedení lepší smysl. Možná kdyby se tvůrci zaměřili na méně známé, krátké mýty, vypadalo by to lépe.

Prozaické "Staré řecké báje a pověsti", které také ilustroval Antonín Šplíchal

Báje jsou obecně známé a ty nejznámější jsou už venku v takových podobách, že by bylo možná lepší se zaměřit na jiné, méně hrdinské. Jenže to by zase nebylo tak čtenářsky zajímavé. Tohle je začarovaný kruh. Aby to bylo zábavnější, tvůrci do bájí vkládají vtípky, které samy o sobě vedou k tomu, že ponaučení se ještě více ztrácí. Ale to je přece smysl bájí, aby posluchače/čtenáře poučily. S knihou "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" jsem takový problém neměl, ale v tomto případě skutečně nevím, komu by tato kniha měla prospět. Ano, vtipné to sem tam je, ale to je opravdu všechno. Kresba samotná je nejzajímavějším prvkem. Ta se mi líbí a myslím, že těm příběhům může i sedět, protože Antonín Šplíchal dokázal zachytit ducha doby a příběhů, i když ty temnější báje v jeho provedení prostě temné nejsou. Myslím, že řecké báje by si zasloužily minimálně více stránek. Ale ono by to chtělo ještě mnohem víc.

Komiks "Obrázkové čtení: Staré řecké báje a pověsti" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#564: Obrázkové čtení: Staré pověsti české - 60 %

Obrázkové čtení: Staré pověsti české

Vydalo nakladatelství Fragment v pevné vazbě v roce 2014. Vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Martin Pitro

Kresba: Antonín Šplíchal

V poslední době jsem četl několik kvalitních komiksů, které se vracejí k pověstem nebo dějinám českých zemí. "Husité" jsou zajímavé spojení textu a ilustrace i komiksu, kdy je hodně zaměřeno na podání a hlavně na příběh, kterým se prezentují dějiny. Jedná se o specifický přístup, který není rozhodně tradiční, ale který je zajímavý. "Obrázky z českých dějin a pověstí" jsou pak v podstatě komiksovou pokladnicí dějin a pověstí prezentovaných pro děti. Právě druhé knize se "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" podobá nejvíce, protože je zde i stejný formát, jen se jedná o modernější pojetí, a to jak kresebně, tak i scenáristicky.

"Obrázkové čtení: Staré pověsti české" vůbec nevyužívá popisné texty pod obrázky, ale jen v bublinách, a přesto se kresbou a těmito bublinami daří prezentovat pověsti natolik, aby se jim porozumělo. Samozřejmě, není možné, aby dvě strany kresby a poměrně malého množství textu nahradily prozaický příběh, ale přesto se Martinovi Pitrovi daří prezentovat pověsti - a někdy i historické události - tak, aby zůstalo zachováno jádro příběhu. To je rozhodně kladné a je třeba říct, že se mu podařilo do textů propašovat celkem velké množství vtípků, které jsou někdy až moc moderní a nevyznívají vzhledem k historické podstatě pověstí úplně vhodně. Nic to nemění na tom, že jsou vtipné, a to i pro dospělého čtenáře.

Pak je tu kresba. Panely nejsou řazeny v přesném a jasně daném, opakovaném pořádku, ani nejsou pravidelné, obdélníkové nebo čtvercové, ale autor si hraje s jejich rozsazením a jejich tvary. Nepravidelnost není rozhodně na škodu a většinou je zajištěno i to, aby bylo jasné, jaký panel se má číst jako další. Trochu větší problém je s letteringem, kdy někdy není přesně jasné, jaká bublina by se měla číst první. Pokaždé vám dojde, která má být první, ale vhodnější by bylo, kdyby se tohle podařilo zavést již do rozmístění, intuitivně. Kresba sama pak rozhodně není slabinou, naopak, v některých momentech je skutečně parádní. Naprosto skvělá je hned na první stránce, kde se toho na první panelu děje tolik, respektive je tam tolik postav a všechny jsou jasně rozeznatelné. Je to dáno i velmi tenkou linkou, která však není nutně pravidlem. Pokud není potřeba vykreslovat menší postavy a předměty, Antonín Šplíchal používá silnější linku, která tak trochu podivně kontrastuje s onou jemnou. Bylo by lepší, kdyby se použila jen ta tenčí, která vypadá lépe.

Karikovaná kresba, která vytváří postavičky, jež jsou mnohdy vtipné samy o sobě, je silnou stránkou komiksu, který postupně začne být trochu vyprázdněný. Hodně vtípků, ale minimum děje, což nemusí být pro čtenáře vhodné. Děti to asi ocení, ale o některých pověstech se skutečně mnoho nedoví, a tak je lépe si je přečíst i v jiné podobě. "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" není špatná kniha, ale říkám si, že vzhledem k tomu, že zde podobná kniha je - "Obrázky z českých dějin a pověstí" - jestli by nebylo vhodné zkusit přinést něco navíc. Třeba jednotlivé pověsti rozkreslit na více stránek. Takhle se spíše jedná jen o pokus udělat pověsti v komiksu trochu jinak, ale v konečném důsledku ne až tak odlišně. Trochu více vyprávění by nevadilo. Kresebně se ale jedná stále o zajímavou knihu, která rozhodně neurazí.

Komiks "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#193: Procitnutí - 95 %

Procitnutí

Vydalo nakladatelství Fragment v brožované vazbě v roce 2012. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu koupíte přes knihkupectví Minotaur.

Scénář: Petr Kopl

Kresba: Petr Kopl

Petra Kopla jsme tu většinou měli jako autora osobitých adaptací starších děl, ať už se jednalo o komiksy "Tajemný hrad v Karpatech", "Tři mušketýři", "Král Artuš" nebo "Dracula". Představil se ale také jako velmi kvalitní spoluautor v případě komiksu "Wetemaa 1", jemuž jsem 60 % dával nikoli Petrovou vinou. Vzhledem k tomu, že "Štěky Broky Špindíry" mi pěkně sedí na stole a ještě jsem se k nim nebyl schopen dostat, prvním skutečně autorským a originálním komiksem, který jsem měl to štěstí od Petra číst, je kniha "Procitnutí". Po adaptacích skvělých knih jsem se najednou dostal něčemu, co mi vyrazilo dech. To slovo, co se skví na vrchu obálky - Hororland - to není jen takové plácání. "Procitnutí" je skutečně hororovým komiksem a já jsem jen s otevřenými ústy zíral na to, jak mě Petr Kopl zase jednou dokázal neskutečně překvapit.

Hororů v českém komikse zase tolik není, těch kvalitních ještě méně. O to více mě překvapilo, co za poklad se skrývá v komiksu "Procitnutí" Petra Kopla. Nesuď knihu podle obálky. To je jedno z nejdůležitějších přikázání, které by měl čtenář, ať už komiksový či jiný, dodržovat. Cartooning, což je styl, kterým Petr kreslí, by se mohl zdát až příliš... Jásavý? Rozjuchaný? Dětinský? Naivní? Jednoduše něco mezi tím. Jak je možné takovým stylem vytvořit něco, co má hororovou atmosféru? Odpověď je jednoduchá: Takhle. Jakmile se do knihy "Procitnutí" začtete, uvědomíte si, že ta kresba je skutečně vhodná pro jakýkoli žánr. Je pouze třeba ji dobře podat, správně využít linky, barvy a prostředí. Té černé je hodně, jak už to tak u Petra bývá, jeho linka je místy velmi tučná, ale to nic nemění na tom, že dokáže panely zaplnit skutečně dobře. A tentokrát popustil uzdu fantazii opravdu správným směrem.

Příběh je vyprávěn mladíkem Martinem, který to nemá zrovna v životě jednoduché. Ne proto, že by jeho rodina byla divná, nebo proto, že by ho rodiče nesnášeli. Prostě je jiný a nezapadá do kolektivu, což zase není tak divné. Ono v dnešní době stačí být trochu introvertní. Petr Kopl tak staví do hlavní role outsidera, který stojí proti všem, v tomto případě proti třem klukům, kteří si ho rádi dobírají. Má své oblíbené místo za městem, kam odchází, aby mohl být v klidu, ale i tady si ho najdou a něco se stane. Něco zlého. Hlavní postava tápe, ale čtenář nemusí, tomu je to poměrně jasné. A Petr to dává najevo, říká čtenáři (prostřednictvím vypravěče), že je vlastně tohle celkem jasné. Je si vědom toho, kde je zápletka trochu slabší. To je dobře, protože on ví, že příběh je natolik zajímavý, že tohle si dovolit může.

Zápletka je přece jen trochu očekávaná, alespoň ta zápletka úvodní. Jenže jejím ozvláštněním je skutečnost, že je skvěle zasazena do skutečného, českého prostředí. Vzhledem k tomu, že podobné příběhy většinou známe z amerického prostředí, je i tohle velmi osvěžující a zajímavé. Osobně jsem ten typ, co když píše prózu, má problém používat česká jména. Nevím proč, ale prostě to tak je. Jsem rád, že tu jsou lidé, co jim to problém nedělá a že jsou úspěšnější, než já ve svém vydávání. Petrovi se podařilo vytvořit komiks se zajímavým prostředím, ale především, vytvořil zajímavý příběh. S dějovou linií, která vede k nemilé události, se prolíná další, současná, která se odehrává v Praze. A tak máme různé časové linie, které se týkají jedné postavy. Martin v současnosti vypráví něco, co se stalo během posledních týdnů. Není zde přímo obrácená chronologie, chronologie je vlastně celkem normální, ale i ono prolínání časových rovin a míst, kde se děje odehrávají, jsou velmi zajímavým ozvláštněním, které výborně funguje.

Jenže tenhle komiks je mnohem komplexnější. Tak nejprve mluva vypravěče. Je hovorová, nespisovná. Takhle lidé mluví. Někteří možná ještě trochu sprostěji, ale v tomhle případě to dokonale stačí. Petr předvádí, že pozoruje svět kolem sebe a je si vědomí toho, jak věci fungují. Stejně tak ví, jak vystavět zápletku a vytvořit napínavou až hororovou atmosféru. Hned na začátku sledujete cosi, co si jen tak sedí na jedné ze známých pražských památek. Je to cosi divného a vy to velmi záhy poznáte zblízka. Pak se to však vznese do vzduchu a plachtí to. Velmi znepokojivá scéna, hlavně když si uvědomíte, že tohle je vlastně vypravěč. Další zajímavý prvek ve vyprávění, které je obecně pojato trochu jiným stylem, než je většinou obvyklé. To se prokazuje i na tom, jak se Petr velmi často obrací na čtenáře, jemuž je vlastně kniha určena. Tohle vrcholí v závěru, kdy vás, při čtení v noci, když jste navíc sami, může pořádně mrazit po zádech. Cartooning je kresba vhodná pro jakýkoli žánr včetně hororu - tohle je krásný důkaz.

Petr Kopl vytvořil komiks, jímž ukázal, že je mu skutečně jedno, jestli adaptuje dílo někoho jiného, anebo se pustí do vlastního příběhu. Když je člověk dobrým vypravěčem, vlastně ani moc nesejde na tom, co píše, důležité je, aby ho to bavilo, aby do toho dával něco ze sebe. To Petr udělal. Je zde cítit jistá fascinace smrtí, silné ovlivnění místem, kde sám žil a žije, a nakonec i ovlivnění vlastní tvorbou. Narážek na jiné knihy a příběhy Petra Kopla v komiksu najdete hned několik. Je to potěšující, že si Petr vytváří svůj vlastní komiksový svět. Mně se ten jeho svět zamlouvá. Navíc ona interakce se čtenářem je skutečně něco, co není tak jednoduché používat. "Procitnutí" je zakončeno velmi otevřeně a dá se předpokládat druhý díl. Je teď otázkou, zda se ho skutečně dočkáme. Já za sebe doufám, že ano, protože to, co může Petr vytvořit, to je naprosto nový moderní mýtus. Fantasy propojené s hororem ve velmi čtivé a kvalitní podobě.

Komiks "Procitnutí" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#157: Tři mušketýři - 90 %

Tři mušketýři

Vydalo nakladatelství Fragment v brožované vazbě v roce 2010. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Petr Kopl

Kresba: Petr Kopl

Petr Kopl se rozhodl, že se pustí do různých stěžejních děl různých období. Měli jste tu viktoriánskou Anglii v komiksu "Dracula", ve stejném období se odehrával i komiks "Tajemný hrad v Karpatech", ale do mnohem starších dob jsme zavítali s příběhem "Krále Artuše". Anglii jsme však zůstali věrní. Teď se Petr Kopl podíval do historie jejího odvěkého rivala - do Francie. Alexandre Dumas je jeden z nejslavnějších romanopisců, kterého kdy Francie měla, a jeho díla jako "Hrabě Monte-Christo" je jedním z velmi často zfilmovávaných námětů, ale asi největší slávu získal díky trojici mušketýrů, kteří jsou ve skutečnosti čtyři. Kdo by neznal jejich pověstné? "Jeden za všechny! Všichni za jednoho!"? Jeho dílo se stalo jedním z těch, které přetrvá věky a my se z něho můžeme těšit i v naprosto jiném staletí. Je to proto, že témata literatury jsou stále aktuální, jen jazyk může být trochu zkostnatělý.

"Tři mušketýři" jsou příběhem, který v sobě má obrovskou sílu. Je přitažlivý proto, že jsou zde postavy, kterým můžete fandit. Jsou vyobrazením cti, oddanosti, vlastenectví, bratrství a přátelství. Muškytýři jsou prostě hrdinové, kteří přetrvají věky. Takové potřebuje čtenář v každé době. V době krizové proto, aby si připomněl, co je to obětavost, co je to dobro, v době mírové zase proto, aby si připomněl, kde jsou ty hodnoty, které by měl vyznávat, ale také proto, aby se pobavil. V adaptacích je mnohdy až moc kladen důraz na to, aby byl nový výtvor hodně zábavný, sází se na trojici, která má být především zábavná, D'Artagnan je pak tím, kdo má trochu vážnější příběh. Vzhledem k tomu, že si předlohu vzal na paškál Petr Kopl, dalo se snadno předpokládat, že ani on nebude šetřit humorem. A to se také nakonec stalo.

Petr Kopl si krásně hraje s češtinou. tohle je první věc, kterou bych chtěl zdůraznit. Krásně ji používá k tomu, aby vypointoval vtip. Nevyšpitatelsnost Její výsosti je vskutku krásná ukázka toho, jaké možnosti čeština má, chce to jen trochu odvahy se do podobného hraní pustit. Petr tuhle odvahu má a já jsem rád, že je tady takový autor, který dokáže vyprávět příběh a který se vydává. I když to vydávání není co do prodejů nic moc (alespoň, co jsem slyšel a mohl si sám všimnout), doufám, že tři ceny Fabula Rasa čtenáře přesvědčí o tom, že Petr stojí za přečtení. Nejen jako autor "Štěků Broka Špindíry", ale obecně jako komiksový autor, který si vytvořil svébytný styl. Ať už říkáte na cartooning, co chcete, Petrovi se nemůže vzít, že v téhle kresbě už dosáhl stupně, kdy přesně ví, nejen, jak vypointovat vtipy a scény dialogy, ale právě i kresbou.

Z hlediska scenáristického autor využil zajímavý styl, kdy vlastně vypráví příběh prostřednictvím jeho autora, Alexandra Dumase, a druhým pánem, kterým je jistý Maquet. Je to Auguste Maquet, což byl historik, který zpracovával pro Dumase rešerše a nástin základního děje, které pak Dumas rozpracoval. Měl kolem sebe více podobných lidí a právě díky nim měl svůj úspěch. Mnohými to bylo a ještě bude kritizováno, Petr Kopl nechal čtenáře, aby sám přemýšlel o tom, kdo je to ten Maquet a jaký má smysl pro děj. Jak zaznamenala historie, jeho význam byl poměrně zásadní. Jeho dialogem s Dumasem se ukazuje, že ti dva muži měli spory, což nakonec vedlo i k tomu, že se rozešli ve zlém. Není se čemu divit. Maquet měl sice ze spolupráce dobré příjmy, po skončení spolupráce žil jako bohatý člověk, ale nikdy se mu nedostalo té cti být uveden jako spoluautor románu. Jednou pohár trpělivosti musel přetéct. Nutno říct, že se cítil ukřivděný poměrně právem, protože to byl on, kdo spolupracoval na těch nejslavnějších Dumasových dílech, ať už na všech třech knihách o mušketýrech, na románu "Hrabě Monte-Christo" anebo na románu "Královna Margot". Díky této historii je o něco zajímavější i komiks, který ukazuje, že Petr je skutečně velmi sečtělým autorem.

Petr Kopl (uprostřed) při předávání jedné z cen Fabula Rasa 2012

Pokud bych měl komiksu něco vytknout, tak asi jeho délka. Přijde mi, že je poměrně krátký a hlavně, že zde chybí závěr, respektive děj je příliš rychle utnut. Nevím, jestli Petr chystá pokračování, ale pokud ano, čtenář bude mít lepší pocit, když si přečte oba díly najednou. A pokud pokračování nebude (rozhodně je z čeho čerpat, sám Dumas se ke svým hrdinům několikrát vrátil), zůstane ten pocit, že to v závěru uteklo až nesmírně rychle. Tady si myslím, že by bylo lépe přidat pár stran a trochu ten závěr zpomalit, protože tady jsem vážně měl pocit, že čtu, čtu, a najednou už koukám na zadní čárový kód v domnění, že tam ještě nějakou informaci k ději najdu. Nenašel jsem. Jinak mě ale neustále dostávají nápady a hravost, které Petr do svých komiksů vkládá. Jen se dívejte tomu vyšetřovateli do očí. Podobných vtipů a vtípků je zde víc. "Tři mušketýři" je moderní četba v tom nejlepším smyslu slova.

Komiks "Tři mušketýři" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#150: Král Artuš - 85 %

Král Artuš

Vydalo nakladatelství Fragment v brožované vazbě v roce 2010. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Petr Kopl

Kresba: Petr Kopl

Legendo o Králi Artušovi je jeden z nejkrásnějších příběhů, jaké znám a které obdivuji. Je to proto, že už mě uhranul jako malého kluka a díky tomu mám k tomuto mýtu dlouhodobý vztah. Viděl jsem a četl poměrně dost různých i hrůzných adaptací, ale vždycky jsem miloval ty, kde byl Merlin skutečným kouzelníkem, kde byly nadpřirozené bytosti. Nikdy se mi moc nezamlouvaly adaptace, které se pokoušely legendu demytizovat a udělat z ní v podstatě historický příběh. Když jsem zjistil, že se do tohoto krásného příběhu pustil i Petr Kopl, nebyl jsem si jistý, co přesně by to mělo znamenat. Jakmile jsem se ale do komiksu pustil, zjistil jsem, že tenhle autor má opravdu neskutečný vypravěčský dar, a pokud bude chtít a bude mít předlohu rád, je schopen snad každou zpracovat do takové podoby, která může nadchnout i zapálené milovníky původního díla. I když pravda, u ústní lidové slovesnosti se ten původní autor a původní verze hledají těžko - o to je těžší se trefit do vkusu čtenářů.

"Král Artuš" vypráví o tom, jak se Británie musela sjednotit před sebou samou, aby konečně vznikla země, která bude silná a neochvějná ve svých základech. Copak by taková země mohla vznikat nějak obyčejně? Byla by to škoda. A tak tu máme legendu o obyčejném králi, který ještě téměř jako kluk dokáže vytáhnout z kamene meč, který nikdo jiný vytáhnout nedokáže. Právě díky tomu se stává králem, protože podle legendy to má být králem ten, kdo meč vyjme. Takový člověk může Anglii sjednotit, takový člověk bude vládnout spravedlivě. Aby to však nebylo tak jednoduché, musí zde být nástrahy. Artuš nechá vystavět krásný hrad Camelot, kde žije se svou ženou a spolu se svými rytíři zasedá u kulatého stolu, kde nikdo není tím, kdo sedí v čele. Nádherná ukázka rovnosti, která je mnohdy narušena tím, že Artuš sedí na honosnějším křesle, rovnou trůnu, anebo je jeho sezení vyvýšené. Je to ale žena, která zasáhne do jeho osudu nejvíce. Jeho žena Guinevra a jeho věrný rytíř, sir Lancelot. Zatímco se Artuš honí za Svatým Grálem (nikdy ho nebudu vidět jako nějakou křesťanskou relikvii), Lancelot, jako ochránce Guinevry, se do své paní zamiluje a city jsou bohužel opláceny. A nejen city. Začátek Artušova pádu je rozvržen.

Příběh je plný cti a pravdy, ale stejně ta i lží a intrik, jsou zde hrdinové, krásné ženy, podlí zlosynové a intrikánky, nechybí magie, bájná zvířata, souboje individuální i válečné. Tohle je prostě krásný epos o tom, jak se Británie sjednocovala a jak jednoduché to nebylo. Petr Kopl tohle byl schopen do své komiksové adaptace všechno vložit, ač se to zdá celkem neuvěřitelné, navíc se mu povedlo vše prodchnout svým osobitým humorem. Některé vtipy jsou nápadné, jiné jsou nápadné méně, ale ani v jednom případě se mi nestalo, že bych si řekl, tohle je trapný vtip. U "Třech mušketýrů" tam jeden moment byl, ale to je jediný na celkem čtyři knihy, co jsem od Petra četl. To je dobré skóre na člověka, který vkládá humor do snad každé své knihy. 

Nevím, jestli má ještě smysl bavit se o kresbě. U předchozích recenzí jsem se jí zabýval. Je pořád stejný. Je to cartooning. Pokud vám nesedí, zkuste si na něm něco najít. Pokud se vám to nepovede, možná budete ochuzeni o jedny z nejzajímavějších příběhů, nebo alespoň jejich nejzajímavějších podání, jaké vytvořil český autor. Petr Kopl v případě komiksu "Král Artuš" vzal legendu, udělal z ní legendu po svém, aby ji nakonec demytizoval s tím, že legenda zůstane legendou, ale život jde dál. Jen málo autorů si dovolí s klasikou takové kousky, jen málokomu se z toho podaří dostat smysluplný příběh. Petr Kopl patří k těm "málo kterým". Jsem si jistý tím, že nás o svém talentu přesvědčí i v letech následujících.

Komiks "Král Artuš" můžete se slevou zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#142: Dracula - 90 %

Dracula

Vydalo nakladatelství Fragment v brožované vazbě v roce 2012. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Petr Kopl podle Brama Stokera

Kresba: Petr Kopl

Máme tu další recenzi na knihu Petra Kopla. Musím říct, že jsem se téhle knihy hodně bál, protože přece jen "Dracula" je taková klasika, kterou fanoušci hororu skutečně znají jako jeden ze základů žánrů, ať už jako syrovou knižní podobu o temném zlu, anebo jako romantičtější filmovou adaptaci - tady v podstatě nezáleží na tom, kdo je autorem, protože žena a vztah k ní se do popředí dostává u většiny autorů, i když pravda, takový "Upír Nosferatu" je přece jen ještě stále celkem věrným podobenstvím, i když z literární předlohy zůstalo poměrně málo, už jen proto, že tvůrci neměli autorská práva, kterými by se mohli ohánět. U Petra Kopla se ale očividně bát nemusím, což dokázal dalšími komiksy, ať už se jedná o nové podání krásné legendy o "Králi Artušovi" anebo převyprávění slavného románu "Tři mušketýři". I na ně se v dohledné době dostane.

Petr Kopl je fenomén, jen si to ještě neuvědomilo tolik lidí, kolik by si to uvědomit mělo. On má totiž dar. Dar, díky kterému dokáže i notoricky známou látku převyprávět takovým způsobem, že vás to prostě bude bavit a že budete mít pocit, že budete mít pocit, jako kdybyste četli něco naprosto nového. Je téměř jedno, jakou látku si vybere, vždy si ji upraví podle sebe, podle svého naturelu a stylu a nakonec z toho vyjde dílo, které nikdy není pouze vážné, ale vždy jsou zde prvky, které vás pobaví. Sám se řídí svým mottem, kterým je, že chce psaním a kreslením lidi bavit. A to se mu prostě daří. Jeho knihy odkládám s tím, že jsem četl něco, co mě pobavilo. Možná jsem se nesmál nahlas, i když většinou ano, ale rozhodně jsem se nechal příběhem strhnout, hltal jsem ho až do konce, a to i přesto, že se jedná o příběhy poměrně známé. Petr si je však upravuje podle sebe a dokáže z nich dostat to nejlepší, nebo alespoň to, co vede k tomu nejlepšímu výsledku.

Kdo by neznal "Draculu"? Jonathan Harker se vydává do Transylvánie, aby zde domluvil obchod s hrabětem Draculou, který chce koupit staré panství v Anglii. Jonathan netuší, kdo je jeho klient, netuší, že se žene do zhouby smrti. Vyvázne, ale ne natolik zdravý, aby dokázal Anglii a svou milovanou Minu varovat. Místo toho Dracula začíná rozsévat své "kouzlo" a svými špičáky získává nové zástupce pro plémě upírů. První je Lucy, ale hned po ní následuje Mina. Dokáží ji její přátelé v čele s Van Helsingem zachránit? Dracula jim uniká zpět do své domoviny, ale to už mu jsou i s Harkerem v patách všichni dobří lidé okolo Van Helsinga. Přichází napínavé finále. Petr Kopl si vybral hlavní linii a tu nám prezentuje. Není zde žádný milostný vztah mezi Draculou a Minou, jde jen o zlo, které se musí porazit. Je to vlastně celkem jednoduchý příběh. Kdesi v temnotě východní Evropy žije člověk, který je neskutečně zlý, to zlo projeví a za to musí pykat. Ne, myslím si, že v roce 1897 to určitě nebyla alegorie na Lenina nebo Stalina či snad Hitlera.

"Dracula" je vlastně příběh o tom, že zlo je mezi námi, a pokud se projeví, je pouze na lidech, aby ho zahnali. Petr Kopl tohle pochopil, nechal to v příběhu a pak to pojal po svém, takže zábavně, i když na druhou stranu v některých momentech budete mít pocit, že například ve srovnání s komiksy "Tajemný hrad v Karpatech" nebo "Tři mušketýři" je "Dracula" mnohem vážnější dílo. Některé momenty prostě ani není možné pojmout tak zábavně, aby se z toho nestala pouhá parodie - například zabití milované ženy kůlem do srdce. Petr výborně dávkuje jednotlivé momenty, a tak se zde vážnost některých události skvěle mísí s nevážností skvělých vtipů. Příběh je pak doplněn narážkami na další díla, což vychází z celého projektu "Victoria Regina", do něhož patří "Pes baskervillský" a "Tajemný hrad v Karpatech", nyní nedočkavě očekávám další příběh se Sherlockem Holmesem "Poslední případ", který by měl vyjít v září tohoto roku a následován by měl být "Skandálem v Čechách", který by měl vyjít ještě do Vánoc. No, snad se vše stihne ke spokojenosti všech.

Seznam různých odkazů, které v příběhu jsou, najdete v krátkosti rozepsaný v závěru knihy a jako další bonus - a zároveň pocta hororovému žánru - je zde i dvojstránka věnovaná hororovým monstrům, kde se o nich můžete dočíst. Petr si vytváří vlastní mytologii, trochu si ji upravuje podle potřeby. Tady je vidět, že se jedná o sebejistého autora. Je to dobře, protože v jeho případě to působí výborně. Ale teď ještě ke kresbě. Je to cartooning, který Petr Kopl popisuje na svých stránkách. Slyšel jsem názory, že kresba některým čtenářům nesedí, nesedí jim barevnost a počítačovost. Tohle je ale skutečně věc vkusu, stejně jako styl příběhu. Já si myslím, že Petr Kopl si vytvořil svébytný styl, kterým kreslí své komiksy a díky němuž je mezi ostatními autory poměrně snadno rozpoznatelný. Je to i proto, že jeho bibliografie je již poměrně tučná. I na základě téhle kresby dokáže vytvářet vlastní příběhy, komplexní a zábavné, i když je pravda, že v některých panelech je kresba zjednodušena natolik, že se postavám například ztrácí jejich výraz. Přesto je cartooning cestou, která Petrovi zajišťuje úspěch, a já doufám, že mu ho zajistí ještě větší. Jeho komiksy stojí za to!

Komiks "Dracula" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.