#1590: Salvatore - 85 %

Salvatore (Salvatore)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2017. V originále vyšlo jako "Salvatore" v roce 2010. Vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 598 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Nicolas de Crécy

Kresba: Nicolas de Crécy

Když jsem otevřel knihu "Salvatore", říkal jsem si, jestli si ze mě Nicolas de Crécy nedělá srandu. To mám skutečně číst knihu o krátkozraké prasnici? Co by na tom mohlo být zajímavého. Ale i když mě Amandina na první pohled vyloženě nenadchla, Nicolas de Crécy je autor, který svými příběhy dovede oslovit, a to hlavně proto, že je tak jiný, je svůj, ale stále dovede vyprávět příběhy, které toho v sobě mají hodně, určitě víc, než by se na první pohled zdálo. A "Salvatore" je přesně takovým příběhem. Tohle není jen příběh o prasnici Amandině, ale také o psovi Salvatorem, který je mechanikem, také ale o třinácti prasátkách, kdy jedno se ztratilo, o jedné dlouhé cestě. Komiks je celkem obsáhlý, co do počtu stran, o tom žádná, ale i tak se toho stane hodně.

Amandina je prasnice, která potřebuje opravit auto, a tak jede za vyhlášeným mechanikem široko daleko. Je jím titulní Salvatore, pes, který není zrovna vyloženě přátelský, spíš má problém navazovat vztahy, ale je schopen opravovat auta jako málokdo. A i když si z aut vždy něco bere, je jeho práce dokonalá a nikdy nedojde k tomu, že by měl řidič nehodu. Tedy pokud to není Amandina, jejíž zpáteční cesta je úchvatně šílená, až surreálná a zároveň absurdní, kdy zde Nicolas de Crécy naplno ukazuje svou fantazii. Vypadá to, že zachází daleko, ale vždy je to ku prospěchu příběhu, který se rozvíjí a má hlavu a patu. Ty surreálné doplňky jsou zde jen proto, aby byl příběh krásně bizarní. I když zde ale navíc vystupují antropomorfní zvířata, je příběh pevně zakořeněn do naší reality a my snadno poznáme, na co Nicolas de Crécy naráží.

Ve chvíli, kdy Amandina má svou bizarní nehodu, díky které porodí svých třináct prasátek, kdy jedno z nich, František, se ztratí, už víme, že skutečně hlavní postavou je Salvatore, protože jeho máme sledovat na cestě, kterou si vybral - na cestě za láskou. Jak toho chce dosáhnout? Samozřejmě krádežemi různých součástek z automobilů, které opravuje. I když to zní zvláštně, příběh má skutečně pevné základy, které nám Nicolas de Crécy postupně odhaluje a prezentuje nám příběh, který je dostatečně silný na to, aby nás mohl oslovit, nikoli jen jitřit naši fantazii. Chcete číst dál nikoli jen proto, že jsou zde scény, které se jen tak nevidí, ale chcete číst dál i proto, že opravdu toužíte po tom vědět, jak to dopadne. Zatím to ale nedopadne. Kniha obsahuje první čtyři sebrané příběhy o Salvatorem, ale rozhodně je zřejmé, že autor v tomhle díle chce ještě pokračovat. Snad i bude.

I když by se dalo říct, že je komiks "Salvatore" takovou zvláštní fantaskní poutí, primárně je to i silně kritický komiks, který se zaměřuje na současnou společnost a paroduje její trendy a snažení, které se ukazuje v celé své nahotě a jen dokazuje, že se honíme za cíli, které nejsou vždy hezké, morálně správné. Anebo jsme prostě znudění způsobem, který nás nutí dělat hlouposti. Pořádné hlouposti. A tohle je podáno formou, která je zábavná, nesmírně imaginativní a je prezentována postavami, jež si jde celkem snadno personifikovat, i když se jedná o zvířata různého druhu. O to větší úderná je pak postavička, která je viditelně lidská a nemá žádné zvířecí prvky, jen je opravdu malá. Nicolas de Crécy si tvorbu tohoto komiksu užíval, což se přeneslo i na čtenáře, jenž se rozhodně nebude nudit. S každou další částí si jen uvědomíte, jak je přesah komiksu "Salvatore" velký.

#1576: Nakreslila a namalovala Jindřiška - 70 %

Nakreslila a namalovala Jindřiška (Escrito y Dibujado por Enriqueta)
Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo v roce 2015 jako "Escrito y Dibujado por Enriqueta". České vydání má 72 stran a prodává se v plné ceně za 148 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Liniers

Kresba: Liniers

Kniha "Nakreslila a namalovala Jindřiška" je druhým komiksem, který vydalo nakladatelství Meander a jejichž tvůrce je Ricardo Liniers, kterého známe především jako autora komiksového stripu "Macanudo". Druhým, o polovinu tenčím sešitem je pak "Velký mokrý balónek", který byl na Comics Blogu již recenzovaný. Ani sešit "Nakreslila a namalovala Jindřiška" není zrovna velkým čtením. To teď myslím, rozsahem, protože to rozhodně neznamená, že by na vás nedokázal zapůsobit. Liniers je autor, který dokáže čtenáře upoutat. A podařilo se mu to i s těmito krátkými komiksy, kdy "Nakreslila a namalovala Jindřiška" na některých stránkách ani nezabírá moc prostoru. Inspirace tohoto komiksu je jasná - Liniersovy dcery a jejich dětské malovánky.

Jindřišku ale každý znáte. Samozřejmě za předpokladu, že jste četli některý díl "Macanuda". Jindřiška je dívenka, která má svého kocoura, jenž se jmenuje Fellini, a také plyšového medvídka, s kterým se celkem normálně baví a který se jmenuje Madariago. Jindřiška se rozhodla, že se dá na uměleckou dráhu a také si vytvoří vlastní komiks. Dostala zrovna nové pastelky, takže se pustí do díla. Součástí knihy "Nakreslila a namalovala Jindřiška" je tedy komiks, který nakreslila Jindřiška, komiks, jenž skutečně vypadá, že je kreslen dětskou rukou, což je takové zajímavé oživení v rámci Liniersovy tvorby, i když to v jeho případě není nic vyloženě nového. Různé styly používá i v "Macanudu".

Komis "Nakreslila a namalovala Jindřiška" je zajímavě hlavně svým stylem a samozřejmě také formou. Část komiksu je kreslena klasicky jako "Macanudo", ale další část je provedena právě jako dětský komiks. Vypadá to jako jednoduchá malůvka, ale Liniers je v tomhle ohledu přece jen trochu dál, protože se snaží stále vyprávět příběh, a to bez ohledu na to, jak je jeho komiks pojat, jak je krátký, jakou má formu. Jasně, že je příběh jednoduchý, ale je na něm krásné to, že je zde propojení s postavou Jindřišky. Ona příběh kreslí, představuje jednotlivé stránky, a pak zase vystupuje do děje ona, kdy se třeba lekne toho, o sama nakreslila, nebo nějakým způsobem komentuje to, co vytvořila. Tohle vede k velmi zábavným situacím, které vyplývají ze situace, ale právě touhle skvělou návazností, ale i vtipností vás dovedou dostat.

Liniers nezklamal ani v případě sešitu "Nakreslila a namalovala Jindřiška", ale rozhodně to není čtení pro každého. Jsem si jistý, že se najedou hlasy, které si řeknou, že za těch pár stránek, které se rychle přečtou, nemá cenu vyhazovat peníze. Myslím si, že je to škoda a špatný přístup, protože tohle je komiks, který vás dokáže zahřát u srdce, je to komiks, který vám dovede ukázat, jak je dětství krásné a jakou energií vás dovedou děti nabít. Tohle je prostě něco nádherného, co musí rodiče potěšit. Za mě je komiks "Nakreslila a namalovala Jindřiška" něčím, co by si měli rodiče koupit se svými dětmi a třeba se inspirovat a nechat děti tvořit, protože jejich fantazie je nádherná. Možná i ony vám vytvoří něco krásného, co vás překvapí a potěší.

#1571: Klášter Nejsvětějšího srdce - 70 %

Klášter Nejsvětějšího srdce

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2017. Vydání má 76 stran a prodává se v plné ceně za 368 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Štěpánka Jislová

Kresba: Štěpánka Jislová

Štěpánka Jislová rozhodně není na české scéně neznámá a kromě toho, že se objevila v některých "Vějířích" a v některých magazínech "Aargh!", tak má za sebou i komiks "Češi 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi", který rozhodně patří mezi ty dobré, které v sérii vznikly. Tentokrát ale Štěpánka Jislová prezentuje něco delšího, co je jejím autorským dílem, protože si sama vytvořila scénář. Že se postarala o kresbu, je asi celkem jasné, protože je to právě kresba, kterou primárně studovala, a to na Fakultě designu a umění na Západočeské univerzitě. Vysokou školu nezmiňuji jen náhodou, protože komiks "Klášter Nejsvětějšího srdce" byl původně vytvořen jako bakalářská práce právě na této fakultě.

"Klášter Nejsvětějšího srdce" je originální komiks, který má na první pohled trochu specifické žánrové zařazení. Už ale z obálky na vás dýchne pocit, že tohle nebude nějaké historické vyprávění, i když se většina dění odehrává v nějakém klášteře a převážně se zaměřujeme na mnichy. Proč ale mniši nosí plynové masky, že jo? Komiks v sobě určitě má prvky sci-fi, má v sobě prvky historického příběhu, má v sobě prvky psychologie, možná i trochu fantastiky je v tom možné hledat, ale především to v sobě má i prvky až hororového dramatu. Když budete číst komiks "Klášter Nejsvětějšího srdce", není to vyloženě depresivní příběh, protože on má určité pozitivní konotace ve svém závěru, ale přesto vás zaujme, že je to příběh, který zbytečně nenarušuje humor.

Ocitáme se v klášteře, kde sledujeme mnichy při práci. Modlí se, pracují, spí. Když pracují, tak venku, kde je potřeba mít plynové masky, protože by mohli být ovlivněni tajemnou mlhou. Trochu tady hapruje to, jestli se mlha nedostane i do kláštera, protože kláštery mi nikdy nepřišly jako těsnící budovy, ale budiž, ono je v příběhu více nedostatků, které vám budou trochu děj kazit. Třeba to, jaká je vlastně celá myšlenka a že je zvláštní, jak se ji snaží bránit před mnichy, kteří ani nevědí, co dělají. Ale dobře, pokud bylo účelem autorky ukázat i nesmyslnost dogmatu, především církevního, ale nejen toho, tak se to podařilo. Ano, pod patronací církve je mnohdy třeba plnit příkazy, které nejsou vždy smysluplné a někdy hodně ubližují.

I když má děj nějaké svoje nedostatky, je to především kresba, díky které je tenhle komiks zajímavý. Předvede vám to obálka, ale teprve když knihu otevřete, budete jen zírat, jak je Štěpánka Jislová zajímavou a vykreslenou autorkou. Nemá ještě jednotný styl, jsou tam patrné různé vlivy, ale to vůbec není na škodu, protože třeba z erotické scény na mě dýchnul Egon Schiele, kterého mám osobně velmi rád. Štěpánka ale nezvládá jen figury, její stavby jsou nádherné, její krajiny na vás najednou dýchnou tak krásnými barvami, že jen budete zírat. Ale ono je to spojeno s příběhem a tím, co má říct. O to je použití barev silnější a smysluplnější. Mimochodem dokáže skvěle vyprávět bublinami i beze slov. Štěpánka Jislová převedla velmi dobrou práci a já jsem zvědavý, jak se jí bude dařit dál.

#1567: Velký mokrý balónek - 70 %

Velký mokrý balónek (El Globo Grande y Mojado)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo v roce 2013 jako "El Globo Grande y Mojado". České vydání má 32 stran a prodává se v plné ceně za 148 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Liniers

Kresba: Liniers

Ricarda Linierse známe především jako autora stripové série "Macanudo", která vychází také pod nakladatelstvím Meander a ukazuje nám, že i stripy je možné dělat trochu jinak, tvořit je dlouhodobě a přitom neztratit nic ze své fantazie, nic z krásné poetiky, kterou celou dobu prezentuje. Člověka pak hned napadne, jestli se stejnému autorovi podaří vytvořit i něco jiného, co by bylo tak zajímavé. Nakladatelství Meander nám dává odpověď hned dvojí, protože ke konci roku 2017 vydává hned dva komiksy, které stvořil Liniers. Tím prvním je právě "Velký mokrý balónek" a tím druhým "Napsala a namalovala Jindřiška", který bude v brzké době také recenzován.

"Velký mokrý balónek" má jiný formát než stripy, ale není možné o něm mluvit jako o grafickém románu. Spíš by se dalo mluvit o grafické povídce, protože sešit má jen třicet dva stran, což není příliš. Ale to nevadí, protože Liniers nepotřebuje příliš prostoru k tomu, aby vás dokázal dostat. "Velký mokrý balónek" je toho důkazem, i když musíte být naladěni na Liniersovu vlnu, a ještě lépe bude, pokud máte děti ještě malé, které vám dokážou rozzářit celý den. A to i přesto, že vás někdy pořádně štvou. Liniers ví, jak se děti chovají, jaké mají sny. I kdyby příběh, který zde prezentuje, byl smyšlený a nezachycoval jeho dcerky, tak se stejně dokázal naprosto skvěle ponořit do dětské mysli a krásně napsat příběh, který je o dětech, je určený dětem, ale užijí si ho i dospělí.

Příběh vypráví o dvou sestrách, jedna je malá a druhá ještě menší. Venku prší, a tak by se skoro zdálo, že se nedá nic dělat. Ale starší Matilda ví, že i v dešti se dělají dělat různé věci, a tak přemluví Klementinu, aby se oblékly a šly ven. A tady dostává ta dětská nevinnost spoustu prostoru a Liniers dokazuje, že je skutečně dobrý v tom, aby zachytil dětskou duši, tu krásu, která je s jejich životem spojena, to období, kdy ještě nemusí nic řešit a prostě si jen užívají to, že žijí, užívají si každý okamžik, který mají, protože v každou chvíli je možné prožít něco krásného. Nejde o to, jak velký je ten okamžik, jak dlouho si budete pamatovat, co jste prováděli, ale prostě jde o tu chvíli. A nic jiného "Velký mokrý balónek" nezachycuje.

"Velký mokrý balónek" je malý příběh. Není velký, možná není velký ani pro ta děvčata, která ho prožívají, ale stejně je to příběh, který vás dovede hezky pohladit po duši. Liniers dokáže každým svým příběhem hezky zasáhnout tam do míst, kde je vám dobře, kde se cítíte bezpečně. Jako kdyby za vámi přišel starý kamarád a vyprávěl vám příběhy, které si pamatujete. Někdy jsou vtipné, někdy jsou prostě jen hezké. A i když Linierse neznáte, tak on je přesně takový kamarád. Jeho příběhy jsou prostě příjemné, jsou laskavé. A myslím, že každý z nás sem tam něco podobně laskavého potřebuje. Nevztekat se, mít dobrou náladu, potěšit se malým uměleckým dílem.

#1325: Fantomas se zlobí - 85 %

Fantomas se zlobí (La colère de Fantômas)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2016. Původně vyšlo jako knihy "Les Bois de Justice" (2013), "Tout l'or de Paris" (2014) a "À tombeau ouvert" (2015). České vydání má 173 stran a prodává se v plné ceně za 698 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Olivier Bocquet

Kresba: Julie Rocheleau

Jestli znáte Fantomase z příběhů s Louisem de Funèsem a Jeanem Maraisem, tak na ně raději zapomeňte, protože tenhle Fantomas je jiný. I když... on není jiný úplně, jenom se snaží víc přiblížit své původní podobě, která vycházela od roku 1911 ve Francii knižně. Přesto si komiks zachovává i komiku filmovou, a to například i tím, že odkazuje na některé prvky, které byly ve filmech použity, a to včetně toho, že se zde objeví ona nám dobře známá namodralá nebo nazelenalá maska, kterou Fantomas nosí a s kterou ho máme především spjatého. A i když název komiksu "Fantomas se zlobí" evokuje právě jeden z filmů, zapomeňte dějově i na film a ponořte se do samostatného příběhu, který vám zase ukáže jinou Fantomasovu tvář.

Právě tváře a převleky je to, co je s Fantomasem nejvíce spjato. Natolik, že bych v tom viděl i jedno z největších negativ tohoto komiksu. Stává se poměrně rychle nepřehledným a nefunguje jako detektivka, protože pro čtenáře je v podstatě nemožné, aby odhadl, kdo je Fantomas. Já vím, že to ani není smyslem příběhů, ale díky výstřednosti a specifičnosti kresby, díky skokům v ději a velkému množství postav, je snadné se ztratit, případně mít pocit roztříštěnosti hlavní dějové linky do míst, která vás jen zavádí trochu jinam. Nakonec to ale funguje a všechna tři alba, která jsou v knize prezentována, dají dohromady jeden větší příběh, který má začátek, má konec a má střed, v němž se můžete na chvíli ztratit, ale nakonec vyjít ven více méně s pochopením.

Co na komiksu "Fantomas se zlobí" budete obdivovat nejvíce, to je jeho kresba. Krebsa Julie Rocheleau je velmi specifická a jsem si jistý, že se najdou tací, kterým nesedne. Je karikaturní, ale přitom dovede být neskutečně děsivá. Mnohdy tomu stačí i skutečnost, že pozadí okolo panelů zčerná. V tu chvíli víte, na koho se scéna zaměřuje, stejně jako snadno poznáte, že mluví Fantomas, protože jsou jeho bubliny černé. On tak ovšem mluví jen ve chvíli, když víme, že je Fantomasem. Komiks tak skutečně nenechá čtenáře ani trochu na pochybách v tom, že Fantomasem může být kdokoli, nedá mu žádnou pořádnou nápovědu. Ale když přistoupíte na tuhle hru, když přijmete, že Fantomas může být kdokoli, bude na vás příběh fungovat správně.

Silnou stránkou komiksu "Fantomas se zlobí" je jeho atmosféra, která je dána kresbou, ale i odvahou s tím, jak jsou kresleny násilné scény. Tady lidé skutečně umírají, tady teče krev. A díky expresionistické kresbě, která místy opravdu připomíná expresionistické umělce z původní Fantomasovy doby, kde se i děj odehrává, se vám mohou při čtení ježit chlupy na zátylku. Je to i brakovým příběhem, kdy může umřít každý a může umřít nepěknou smrtí. Nakladatelství Meander k nám dostalo hodně zajímavý kousek a je jen dobře, že se pro knihu "Fantomas se zlobí" rozhodlo. Je to čtení jedinečné, které vás dovede vizuálně okouzlit a které se velmi dobře prohlíží. Čtení může být místy komplikované, ale nakonec dojdete finále, které je dobré, drsné a možná by mohlo slibovat i pokračování. To zatím nevyšlo ani v originále.

#1319: Nebeský bibendum - 65 %

Nebeský bibendum (Bibendum céleste)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2016. V originále vyšlo jako "Bibendum céleste" v roce 2013. Vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 698 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Nicolas de Crécy

Kresba: Nicolas de Crécy

Hned na začátek se přiznám, že kniha "Nebeský bidendum" nebylo jednoduché čtení a nebyl jsem si chvílemi jistý, jestli jsem něco nepřeskočil, jestli mi něco neuniká. Nepřeskočil, ale unikalo. Dovolím si na úvod citovat anotaci přímo ze stránek nakladatelství Meander:

Tuleň Diego je mimořádně citlivý. Romantická dušička. Sotva tušil, co se s ním začne dít, když se vylodil v New Yorku nad Loirou, v tom městě potu a kovu, v metropoli, kde vše je krajností. Někteří si o něm myslí, že je vyvolený. Je snad opravdu bohem? Ach, jen jedno je o něm jisté: stane se z něj favorit na příští Nobelovu cenu lásky. Ale na to se ještě něco nadře. Konkurentů je hodně a cesta k ceně plná překážek. Tím víc, že Ďábel se svým kostkovaným bryndáčkem pod krkem ho moc rád nemá a chce mu všechno pokazit. A Ďábel, jak říká autor, to je vážná věc! Hodlá zaujmout místo profesora Lombaxe, který (nebo aspoň to málo, co z něj zbylo) je vypravěčem příběhu… Je těžké být chudým tuleněm v New Yorku nad Loirou…

Že je na tom něco zvláštního? Třeba zvířátka v komiksu, to není nic nového. Alternativní New York? Ale jo, proč ne, ještě k tomu nad Loirou. Co je to tedy vlastně za žánr? Já nevím... I když asi nejlépe by šla kniha vystihnout jako společensko-kritický fantaskní grafický román. Protože jestli si myslíte, že anotace je nějaká podivná, ani nebudete věřit, co za zážitek na vás čeká během čtení knihy. Několikrát jsem si říkal, jestli jsem opravdu tak pitomý, že to nechápu. Ale nemyslím si, i když je možné všechno. Myslím si spíše, že Nicolas de Crécy se rozhodl, že bude záměrně nejasný a nevyzpytatelný a že použije prvky, které čtenáře zmatou. Povedlo se mu to dokonale, protože prostě není možné pochopit všechno, co v knize je. Otázkou je, jestli vůbec všechno pochopit jde.

Příběh je o tuleňovi, který se dostane do situace, v níž být nechtěl. Příběh je také o Belzebubovi, který je na tom podobně, ale tentokrát svou vinou. Příběh je také o profesorech a magistrátu, kteří udělají všechno pro to, aby Diego získal Nobelovu cenu lásky. Proč? Nevíme. Co to je? No hlavně peníze. Proč magistrát pomáhá Diegovi? Magistrát pomáhá hlavně sobě. O čem to vlastně celé je? Osobně se mi asi nejvíce líbila sociální kritika, která se komiksem prolíná a která je v podstatě tím nejpochopitelnějším v celém díle. Nicolas ukazuje, jak jsou lidé lstiví, jak jsou prospěchářští, jak jsou hloupí, naivní a nechají sebou cloumat. Kritizuje společnost a to, z čeho vyrostla, zaměřuje se na negativní stránky, fanatismus nevyjímaje. Ale přesto můžete mít z posledních stránek pocit, že zde existuje naděje, že možná lze všechno překonat a být dobří, když budeme dost silní.

"Nebeský bibendum" není komiks, který čtete každý den. Není to ani komiks, který se vám musí líbit. Nemusí. Vlastně se vám může stát, že se vám nebude líbit vůbec a třeba ho ani nedočtete. Pokud ale chcete dílo, u kterého budete přemýšlet, dílo, které je schopno vám nabídnout témata k úvaze, "Nebeský bibendum" je rozhodně tou správnou volbou. Příběh se místy trochu tříští, což je dáno i tím, že původně vyšel jako tři sešity, které jsou sebrané do jedné knihy. Budete mít pocit, že některé pasáže končí dřív, než by měly, ale stále platí, že o komiksu budete uvažovat. Jestli se vám bude líbit, to zaručit nelze. Jo, a kdybyste náhodou nevěděli, co je to "bibendum", tak je to michelinský panáček. Takový ten tlustý chlapík, který má celé tělo vytvořené z bílých pneumatik. Pomohlo vám to trochu pochopit komiks? Já se přiznám, že mně jen malinko.

#1311: Macanudo 11 - 90 %

Macanudo 11 (Macanudo Nº11)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2016. Původně vyšlo v roce 2014 jako "Macanudo Nº11". České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Liniers

Kresba: Liniers

Co ještě říct o téhle sérii, o které už jsem stačil napsat deset článků? Však se podívejte do spodní části textu, kde jsou odkazy na všechny předchozí recenze. Nejde toho napsat mnoho nového, protože na "Macanudu" už je patrné, že se jedná o sérii, která se nechce nikam vyvíjet. To nemá ani smysl. Jedná se o sérii, která už se vyvinula do své konečné podoby, kde podle všeho plánuje dlouhodobě setrvat. Nebo alespoň můžeme doufat, že to bude skutečně dlouhodobě. Zatím je venku ještě dvanáctá kniha, tedy v originále, takže je pořád na co se těšit. My si zatím můžeme užívat knihu jedenáctou, která přináší přesně ten koktejl zábavy, podivnosti, nostalgie a jinakosti, který se nám na sérii tolik líbí a jímž nás Liniers prostřednictvím nakladatelství Meander zásobuje..

I když by se mohlo zdát, že Liniers nemá s čím novým přijít nebo čím překvapit, tedy samozřejmě kromě toho, co se přímo odehrává, to se zase tolik neopakuje, tak přesto jsou zde stripy nové, které příjemně vykouzlí další úsměv na vaší tváři a které vám dokáží, že v Liniersově hlavě a jeho ruce je pořád místo pro něco nového, pro něco povzbudivě pozitivně dojemně nostalgického. A tak se nám představuje například Guadalupe, což je takový pěkný mexický kostlivec, anebo se nám představí Morchoclo aneb mimózní mimozemšťan, na němž se Liniersovi krásně, lehce, ale upřímně daří kritizovat naši společnost. Jsou zde i další postavy, třeba chlapík s ptákem na hlavě (nic sexistického), nebo Roland Sandrini alias Všudybyl. Toho bych rád viděl více.

Liniers, kromě toho, že dovede přijít ještě s dalšími, zajímavými postavami - na staré samozřejmě nezapomíná, alespoň ne na ty nejoblíbenější - dovede prezentovat témata, která by se některým mohla zdát neslučitelná. To se projevuje například v tom, že vedle sebe naprosto přirozeně staví uznávané umělce, jejich citáty, odkazy na ně, ale hned na stejné stránce je pak strip s popkulturními odkazy nebo rovnou s Darth Vaderem. Na tomhle je krásně vidět názor, který já osobně zastávám. Není nízké umění, vysoké umění, je prostě jen jedno umění a je na každém, jak bude tvořit. Jasně, někdo dělá umění, které se bude líbit jen menšině, někdo dělá něco, co se bude líbit většině a činí tak jako kalkul, ale každý něco tvoří. Je jen na vás, jak se k tomu postavíte.

To, co prezentuje Liniers, je umění. Je to stejné umění jako tvorba kohokoli jiného. Liniers má ale tu schopnost, že vytváří něco, co je jedinečné, co je rozpoznatelné, co má svůj vlastní styl. Má svoje zdroje, určitě je zde i někdo, kdo ho bude napodobovat, ale Liniers je primárně svůj. Je přemýšlivý, je laskavý, je kritický, je zábavný. A místy máte i pocit, že už si prostě neviděl rady a použil nápad, který měl někde v šuplíku, který ho napadl z patra, anebo který patřil někomu jinému, což trochu naznačují věnování několika málo stripů konkrétním osobám. To však vůbec nevadí. I tohle je "Macanudo". Stripy, které vás dovedou potěšit, rozesmát, zvednout vám náladu. Ani s jedenáctou knihou se na tom nic nezměnilo.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Macanudo 1"
"Macanudo 2"
"Macanudo 3"
"Macanudo 4"
"Macanudo 5"
"Macanudo 6"
"Macanudo 7"
"Macanudo 8"
"Macanudo 9"
"Macanudo 10"

#1307: Maaičin deníček - 70 %

Maaičin deníček

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2016. V holandském originále vyšlo v roce 2009. Vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Maaike Hartjes

Kresba: Maaike Hartjes

Strip je přece jen trochu omezená komiksová forma, i když se ukazuje, že toto omezení je dáno jen prostorem, který je možné využít. Původní strip, onen jednoduchý proužek, je ještě více omezující než strip, jak je chápán v současné době, kdy je možné v novinách komiksu věnovat větší prostor. Předpokládejme tedy pro zjednodušení, že strip je až jednostránkový komiks, tedy nikoli jen kreslený vtip s jedním panelem. Právě tuhle formu si pro svou tvorbu zvolila Maaike Hartjes, jejíž komiksy, ale i další věci a informace o ní samotné, najdete na stránkách http://www.maaikehartjes.nl/, které jsou v době psaní článku bohužel zatím jen v holandštině. Maaike se narodila v roce 1972 a z její tvorby snadno poznáte, co ji inspiruje.

Na první pohled je jasné, že tou hlavní inspirací pro její komiks, je sám život, její život, kdy samu sebe prezentuje jako jednu z postaviček ve stripech, a je vám ze čtení tak nějak jasné, že tohle jsou příhody, které se autorce skutečně mohly stát. Stejně jako by se mohly stát vám. Ono to na první pohled vypadá, že Maaike píše o něčem všedním. A na druhý pohled je celkem zřejmé, že je to pravda. Příhody, které se zde odehrávají, jsou skutečně takové banální, ale nejde o to, že jsou banální, jde o to, jak jsou podány a že vás přimějí se zamyslet nad tím, co denně děláme a co si možná ani neuvědomuje. Maaike má navíc dar dávat banality do jiného úhlu pohledu a donutit nás přemýšlet o tom, jak jsme někdy povrchní.

Maaike Hartjes je ve svém komiksu určitě kritická, ale je to taková laskavá kritika, není krutá. Snad i proto, že je autorka poměrně sebekritická a dělá si srandu i ze sebe, respektive vidí na sobě ty špatné stránky, které většinou tak snadno nevidíme nebo nepřiznáme. Ale jak říkám a ještě raději zdůrazním, v těch stripech je vždy laskavost a nic na vás nekřičí, o ničem se vás nesnaží přesvědčit. Tedy snad kromě toho, že vám říkají, jak dobrou autorkou Maaike je, a to i přesto, že si pro svou knihu zvolila skutečně specifickou formu, kdy kresba je to, co dovede na první pohled zaujmout, ať už v tom špatném, anebo v tom dobré smyslu slova. Ano, nebudu popírat, že se vám snadno může stát, že vás kresba v komiksu "Maaičin deníček" odradí.

Je to dáno tím, že postavičky jsou zjednodušené skutečně na minimum. Tedy kulatá hlava, tělo v podstatě lichoběžník a k tomu několik sirek, které nahrazují ruce a nohy. Až po několika stripech jsem si uvědomil, že se zde postavy vlastně opakují a že se pořád vypráví o těch samých lidech. Tedy většinou, sem tam se nějaká nová postava objeví, to zase ne že ne. Tohle mi na kresbě trochu vadilo, ale právě její jednoduchost a struktura, která není pravidelná, která ani chvílemi nevyužívá celou stránku, anebo ji využívá jen minimálně, se mi velmi zamlouvala. To je Maaičina silná stránka. Autorka sem tam využívá i vystřihávané fotografie, což je další prvek, který lehce narušuje strukturu, respektive vytváří její jedinečnost. Maaike Hartjes říká jednoduché věci, ale říká je způsobem, který vás dovedou zasáhnout a přimějí vás o sobě přemýšlet.

#1218: Sugar: Můj kočičí život - 75 %

Sugar: Můj kočičí život

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2016. V belgickém originále vyšlo v roce 2014. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 338 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Serge Baeken

Kresba: Serge Baeken

Nakladatelství Meander tak trochu v tichosti přišlo s další komiksovou knihou, která je velkého formátu, a to i přesto, že okénka, která jsou uvnitř, jsou poměrně malá. Na jednu A4 se vždy vejde 24 panelů, které jsou v pravidelné mřížce 4x6. Tohle je zachováno po celou délku komiksu a ukazuje se, že je takovým způsobem možné vytvořit komiks, který bude obsahovat minimum slov, bude obsahovat relativně málo čar, ale přesto je to komiks, který je svým způsobem novátorský a objevný, protože ukazuje, jaké jsou možnosti černobílé kresby a především pak perspektivy v rámci zvoleného rozložení panelů.

Serge Baeken je komiksový tvůrce a ilustrátor na volné noze, který si prošel i nezávislým obdobím, kdy vydával vlastní časopis. Kromě toho si pak vytvořil i mírně autobiografický komiks, který právě můžete držet v rukou. Ano, komiks "Sugar: Můj kočičí život" je komiksem o kočce, ale přece jen je to kočka, která zasáhla do života samotného autora. Rozhodl se tedy, že bude vyprávět příběh o své kočce, kde bude tak trochu akcentovat i svůj život, ale primárně se skutečně zaměří na to, jak si žije jedna taková kočka. To ale neznamená, že by komiks "Sugar" byl něco nudného, nezajímavého, nebo něco, co se snaží za každou cenu vykreslovat zvířátka jako roztomilá, krásná, lepší než lidi.

Serge udělal to, že vzal kočičí postavy a dal je do hlavní úlohy. Jsou zde lidé, ale na kočky je zaměřeno. Hlavní postavy jsou tak celkem jasně definovány. Kolem nich se všechno točí. Sledujeme zásadní události v jejich životech. Vzhledem k tomu, že to jsou kočky autora a jeho rodiny, sledujeme, co se s nimi stalo, což je prezentováno v celkem emotivních scénách, které ale nejsou nijak srdceryvné, naopak z nich máte pocit, že jsou přirozenou součástí života, že k nim prostě dochází a nedá se s tím nic dělat. Někdy zvíře umře, stejně jako se to musí stát člověku. Někdy jsou ty okolnosti nečekané, podivné, někdy je to stářím.

Tolik k příběhu, který je prostě příjemně lidský, nebo spíše kočičí. Mimochodem k dokonalosti je to dotvořeno ještě závěrečnou pohádkou, která je taková smutně krásná, že budete knihu zavírat s příjemnou - doufám, že příjemnou - nostalgií. Jenže pak je tu ještě aspekt výtvarný, aspekt perspektivy. Serge Baeken dovede na malém prostoru vyprávět příběh beze slov, ale ten navíc dovede ozvláštnit i tím, co jednotlivé panely zobrazují. Každou stránku je možné číst panel po panelu, ale někdy je třeba se podívat na celou stránku, případně na větší celky, aby vám neunikly některé zásadní souvislosti. Například hned druhá stránka, kde kočka poprvé jede autem, je vizuálně zajímavá a prostě ji není možné číst klasicky, je nutné se na ni dívat různými pohledy. Někdy například pomůže číst spíše svisle.

Serge Baeken

S komiksem "Sugar: Můj kočičí život" přišel na český trh další zajímavý a osobitý autor, jehož dílo, alespoň z pohledu perspektivy, by se dalo srovnat s komiksem "autobus", kdy i v jeho případě dochází k narušování klasické perspektivy a komiksy není možné číst pouze tak, jak jsme zvyklí. Je potřeba se do nich více ponořit, je potřeba se jimi nechat unést, přijmout jejich hru, přijmout hru autora. Pokud se vám to povede, tak rozhodně nedostáváte jenom nějaký grafický experiment, ale především knihu, která má co říct a která ve vás dovede vzbudit emoce. "Sugar: Můj kočičí život" je komiks, kterým nakladatelství Meander rozhodně nešláplo vedle, jen doufám, že se dostane k co nejvíce lidem.

#1198: Macanudo 10 - 90 %

Macanudo 10 (Macanudo Nº10)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2016. Původně vyšlo v roce 2013 jako "Macanudo Nº10". České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 338 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Liniers

Kresba: Liniers

Když se mi do rukou dostalo desáté číslo stripové série "Macanudo", říkal jsem si, jestli není něco špatně. Do rukou vám totiž přistane kniha, která je na počet stran výrazně silnější než jakýkoli z předchozích devíti dílů. Rozsah je v podstatě dvojnásobný, a tak vás ohromí dvojnásobná nálož Liniersových stripů, což je skoro jako dar z nebe. Já jsem nejspíš zrovna tohle potřeboval, protože mi kniha "Macanudo 10" zase dovedla zvednout náladu, a tak mi nezbývá než jenom poděkovat nakladatelství Meander, že to dotáhlo až k desátému dílu. Doufám, že se komiks dobře prodává, protože tohle je strip, který na našem trochu prostě nemá obdoby.

Asi už jste si zvykli, že díky Liniersovi dostáváte něco, co je na první pohled kouzelné, i když trochu absurdní, dojemné, ale zároveň veselé, silné, ač někdy máte pocit, že se jedná spíše jen o koncept nebo o strip, který vznikl jako z nouze ctnost, kdy autor pořádně nevěděl, co nakreslit, a tak se spokojil skutečně s málem. Jenže u Linierse máte pocit, že to tak má být, že to, co by jinému autorovi neprošlo, je v jeho případě součástí světa, který si ve svých stripech vytvořil. A to ani nemluvím o tom, že nápady má pořád a že má pořád co kreslit a co psát, že přichází s novými postavami a ještě více tak zaplňuje svět, kde tučňáci filosofují o Antarktidě, příšery chrání děti, kocouři mluví, skřítci létají a záhadní muži jsou záhadní.

Co bych nejvíce ocenil na desátém dílu, tedy kromě toho, že je rozsahem dvojnásobný, je skutečnost, že se do komiksů stále více a více začíná promítat Liniersova postava a komiksy jsou osobnější, autor vystupuje ve více stripech a samotná kniha je jeho výpovědí, například i o tom, jaké komiksy tvořil ještě před "Macanudem". Na dvou stránkách vám zde Liniers předvede trochu jinou kresbu, starší, na které už je ale vidět, že měl nápady před tím, než začal vydávat svou nejoceňovanější sérii, která se naštěstí dostala až k nám. Ale to není jediné, co zde najdete jako bonus. Čekají vás na závěr macanudovské stripy, které jsou kreslené jinými autory. Zachycují ducha série, ale přitom ukazují, že do tohoto zvláštního světa může vstoupit i někdo jiný.

"Macanudo 10" nezklame. Nezklame vás ve chvíli, kdy jste již dávno přijali za svou poezii, se kterou je každý strip tvořen. Nezklame vás ve chvíli, kdy zde máte již nějakou dobu postavy, jež jste si zamilovali, ať už je to třeba kocour Fellini, Olga, pan Oliva, Picasso, sám Liniers anebo třeba postavy z filmů, které jsou součástí pop kulturních odkazů, kterých "Macanudo" také není prosté. Najdete zde všechno. Možná se vám nebude líbit každý strip, ale jsem si jistý, že si zde každý najde alespoň jeden strip, který ho zaujme nebo zasáhne. Tohle Liniers dokáže a my máme štěstí, že se k nám série dostala, zůstala u nás a dočkala se už jubilejního desátého čísla. Pokud chcete více "Macanuda", tak z desátým dílem ho dostanete hromadu. Vydrží pak o něco déle. Ale stejně moc krátce. Můžete se k němu však vždy vrátit a zvednout si náladu.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Macanudo 1"
"Macanudo 2"
"Macanudo 3"
"Macanudo 4"
"Macanudo 5"
"Macanudo 6"
"Macanudo 7"
"Macanudo 8"
"Macanudo 9"

#1183: Holmes 3 a 4 - 75 %

Holmes 3 a 4 (Holmes)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2016. Původně vyšlo jako dva sešity série "Holmes" - v roce 2012 sešit "L'ombre du doute" a v roce 2015 sešit "La dame de Scutari". České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 320 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Luc Brunschwig

Kresba: Cecil

Luc Brunschwig a Cecil vytvořili komiks, který mě dostal více než první kniha "Holmes 1 a 2", která je v českém vydání vlastně dvojknihou. V rámci tohoto českého vydání začínám mít pocit, že to je možná trochu problém, protože tvůrci se mírně zasekli a vydávání jednotlivých dílů jim jde pomalu. Pokud vzniknou další díly - a já doufám, že ano - a Meander je opět bude chtít vydat jako dvojknihu, budeme si muset na třetí díl počkat několik let, protože ani pátá kniha ještě není vydána a je pravděpodobné, že její vydání, pokud k němu dojde, bude několik let trvat. A je to docela škoda, protože Luc Brunschwig rozehrává v rámci scénáře velmi spletitou hru, u které ještě pořádně netušíte, kam vlastně dojde.

Ono se není moc čemu divit, že vydávání komiksů "Holmes" od Luca Brunschwiga a Cecila trochu trvá, protože když se do komiksu začtete, pochopíte, že za tímhle je skutečně hodně práce. Nejprve je zde scénář, který sám o obě vyžaduje rešerše, aby vše sedělo, jak má, protože Luc Brunschwig se snaží příběh - především pak čtvrtou knihu - velmi dobře zasadit do historických souvislostí, čímž dává legendě Sherlocka Holmese ještě hlubší význam. Jenže pak je zde ještě kresba, na které je vidět, že ji někdo tvořil skutečně s touhou prezentovat co nejvíce a co nejpřesněji. Doba, architektura, kostýmy, ale i historické osobnosti jsou zachyceny perfektně, uvěřitelně a jsem si jistý, že to není pouze povrchní dojem, ale důsledek velmi pilné práce.

Co se týká kresby, tak ten výsledek jednoznačně stojí za to, a to i přesto, že nejsou zásadněji využívány barvy, naopak barvy jsou velmi eliminovány do odstínů, kdy barva se mění především podle toho, jestli jde o současnost anebo o návrat do minulosti. Přesto vás ale neméně silně dovede zaujmout i příběh, který je rozdělen do dvou knih - "Stín pochybnosti" a "Paní ze Scutari". Obě knihy se primárně zaměřují na pátrání po minulosti Sherlocka Holmese ve snaze odhalit, co se stalo u Reichenbašských vodopádů. Přitom není v hlavním dění samotné pátrání, ale v případě knihy "Stín pochybnosti" je to snaha zachránit jednu ženu před nespravedlivou spravedlností.

Druhá kniha v českém vydání, tedy "Paní ze Scutari", se zaměřuje na Sherlockovu matku a na to, kým vlastně byla. A i když by se vše mohlo vyprávět celkem jednoduše, Luc Brunschwig se snaží dávat její osud do historických souvislostí. Dohrává se příběh nespravedlnosti a k tomu ještě získáváte mnohem větší zapojení do celkové představy o tehdejší společnosti, která, nedlouho před první světovou válkou a pádem impéria, byla nemocná a potřebovala ozdravit. Luc Brunschwig jako kdyby neustále odbíhal od tématu Sherlocka Holmese, ale přitom ho celou dobu pořád sleduje a neuhýbá tolik, aby se nám ztratilo ze zřetele. Jenže třetí a čtvrtá kniha toho neřeknou tolik a vy máte potřebu dalších dílů, které prostě nejsou. Je toho moc nevyřčeno, a pokud by to tak mělo zůstat, bude série slabší, než jakou by mohla být. Nezbývá než doufat, že se oběma tvůrcům podaří pokračovat.

Na Comics Blogu si můžete přečíst recenzi na knihu "Holmes 1 a 2".

#1178: Pajasan - 50 %

Pajasan

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2016. Vydání má 36 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Vratislav Brabenec

Kresba: Petra Josefína Stibitzová

Nejsem nijak velký fanoušek The Plastic People of the Universe. Co to kecám, vždyť já je vlastně neznám, takže ani fanoušek být nemohu. Jasně, vím něco o tom, jak se podepsali do historie, že byli zásadní undergroundovou skupinou 70. let, zásadní hlavně z pohledu vytvoření Charty 77, ale jejich hudbu jsem zaslechl jen z rychlíku a ani nevím, co pořádně hráli. Nemluvě o tom, že jsem se nikdy nezajímal ani o tvorbu jednotlivých členů kapely, ať už v době, kdy byli ještě součástí kapely, anebo kdy se vydali na samostatnou dráhu. A pak se mi dostala do ruky kniha "Pajasan", za kterou bych chtěl v první řadě poděkovat nakladatelství Meander.

Proč jsem začal se skupinou The Plastic People of the Universe? Proto, že autorem knihy "Pajasan", respektive autorem její textové části, je Vratislav Brabenec, jenž hrál v The Plastic People of the Universe na saxofon. Ze skupiny odešel teprve v nedávné době, konkrétně na konci roku 2015 - v současnosti kapela hraje bez jakéhokoli z původních nebo klasických členů. Vratislav Brabenec není jen saxofonista, ale také básník a prozaik, což se ukazuje právě v knize "Pajasan", která ale klasickou sbírkou, je především komiksem, který nakreslila Petra Josefína Stibitzová.

I když by se dalo o knize mluvit spíše jako o ilustrované básni v próze, tak ve skutečnosti zde komiksové prvky jsou. Pravda, není to zrovna to, že by autorka použila pro zachycení textu bubliny, text přímo je v panelech, mimo ně, jako kdyby plul kolem, ale ta komiksovost je v tom, že i když v některých případech kresba skutečně primárně ilustruje text, jsou zde patrné sekvence, které kresbou řeknou ještě o něco více, než řekl Vratislav Brabenec svými slovy. Například hned na třetí stránce je výborné komiksové zachycení toho, jak pajasan rostl, ještě navíc doplněné okapovou rourou, která souvisí s vodou a dává tušit, jak k růstu docházelo.

Kresba je rozhodně tím, co komiksu dává něco navíc. Samotný text by tak dobře nefungoval, především pak v případě, pokud je kniha skutečně určena dětem, jak je v knize několikrát zmíněno. Popravdě mám pocit, že některé pasáže bude mít problém pochopit i dospělý, protože jsou celkem dost metaforické (mniši), případně dobové (opravdu mladí text se Stalinem a Gottwaldem mohou uchopit?), na druhou stranu jsou zde pasáže, které jsou až moc doslovné (poražení pajasanu a to, jak jsou zde lidé zlí). Přesto jsou v knize scény, které se dovedou vrýt do mysli a přinutí vás přemýšlet. Například scéna s malým džípem.

Vratislav Brabenec

Nebudu tvrdit, že nejsem cílová skupina takové knihy, naopak si myslí, že jsem člověk, který se snaží přemýšlet, který se za textem snaží vidět něco víc, ale v případě tohoto díla si nemohu pomoct, ale je to tak nějak neustálé se navracení k tomu, co zde bylo, co zásadně vstoupilo do života a nějakým způsobem to zde zůstalo. Jenže pro mladé, pro které je "Pajasan" psaný, je to doba, která je prostě pryč a které nebudou rozumět. Ano, historie se opakuje a není vyloučeno, že dovolíme podobné kácení stromů, že necháme ty, kteří jsou zlí, dělat, co se jim zachce, ale je tahle kniha o tomhle? Anebo je to jen vzpomínka, povzdech stárnoucího muže, který už to hlavní řekl?