#DP143: Future State: Superman/Wonder Woman

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Dan Watters 

Kresba: Leila Del Luca

Přiznám se hned na úvod: podobně jako v případě minule recenzovaného “Future State: Robin Eternal” jsem vůbec netušil, co mám od “Future State: Superman/Wonder Woman” čekat. Ano, dopředu jsem předpokládal, že bych mohl dostat příjemnou odpočinkovou týmovku dvou hlavních tahounů celého Future Statu, tedy Supermana (Jona Kenta) a Wonder Woman (Yary Flor), ovšem nebyl jsem si zcela jistý, co by na poli dvou sešitů chtěl scénárista Dan Watters odvyprávět. Jednoduše řečeno, do následující minisérie jsem nešel s žádnými přehnaně velkými očekáváními a přistupoval jsem k ní s otevřenou náručí. To, co jsem však dostal, bylo něco nevídaného. A bohužel to není myšleno v dobrém smyslu slova.

Vše začíná bez sebevětších komplikací. Seznamujete se s oběma hlavními protagonisty, přičemž máme možnost se naplno ponořit do jejich duše a prostřednictvím několika impozantních scén si můžeme udělat představu nejen o jejich dovednostech, ale rovněž o jejich charakterech, jež vás už od prvních několika stránek dokážou zaujmout. Do toho ještě připočteme několik dynamických akčních sekvencí a člověk si rázem nemá na co stěžovat. Nic nenasvědčovalo špatnému směřování zápletky, znělo mi v hlavě. Říkal jsem si: „To je normálně tak zábavné, až tomu sám nemohu uvěřit!“ Jenomže na scéně se zčistajasna objevili bohové, pak jakési podivuhodné kosmické entity… a příběh se vzápětí rozpadl jako domeček z karet.

Ne, teď si vážně nedělám legraci! Autorovi stačila jedna jediná scéna ve vesmíru na to, aby se z komiksu rázem stal sled prapodivných, zcela nefunkčních nápadů, které na papíře působí vcelku zajímavě, ovšem jejich provedení značně pokulhává. Proto například nefunguje veškerá dějová linka kolem bohů Iae a Kuat, poněvadž jejich charaktery nejsou kdovíjak nápadité a namísto toho, aby na vás udělali dojem a oslnili vás, je spíše budete brát jako otravný prvek, jenž v kontextu vyprávění působí strašně rušivě. A nalijme si sklenici čistého vína, jejich dialogy jsou na tak mizerné úrovni, až to pěkné není. Přitom mytologii a božstva mám obecně rád. O to více mě mrzí, jak jsou tito dva strašně nevyužití, nemluvě o faktu, že záporák, který je s nimi úzce spjatý, je jedním slovem katastrofa. Co taktéž zamrzí, jsou některé nelogické momenty, ve kterých sem tam zabolí pohled na scény, v nichž fyzikální zákony dostávají pěkně na zadek (finále toho budiž příkladem), jelikož zbytečně kazí zážitek ze čtení. A to samé bych mohl říct i o pár hloupoučkých pasážích, snažících se za každou cenu rozesmát čtenáře, jež však v konečném důsledku působí spíš trapně a zbytečně narušují slušně vystavěné tempo.

      

Ale aby recenze nebyla jen na negativní notě, pokusím se vyzdvihnout několik aspektů, v rámci kterých komiks vyniká. Nejprve je potřeba zdůraznit, že mnou zmíněné interakce mezi oběma superhrdiny mají své kouzlo a dokážou vás pohladit po duši. Výtvarný styl Leily Del Lucy vyniká především při akci, která je působivá, a designy jednotlivých postav díky němu vypadají pěkně. A abych nezapomněl, sem tam přijde řada i na pár památných heroických chvil, jež vám při troše štěstí utkví v hlavě (i když na to bych zrovna moc nevsázel).      

“Future State: Superman/Wonder Woman” se zpočátku prezentuje jako odpočinková jednohubka na jedno odpoledne. Jenomže prvotní zdání klame. Postupně se totiž z minisérie jako takové stává překombinovaná, nelogická a naprosto zapomenutelná záležitost, jež i přes pár kladných stránek nemá čím oslovit. A je to škoda, protože týmovka Jona a Yary měla obří potenciál, který bohužel zůstal nenaplněn. Kdyby se jí chopil schopnější kreativní tým, možná by byl můj výsledný dojem ze čtení o poznání lepší. Takhle musím pouze dodat následující: Pokud nemáte důvod si načítat všechny vydané tituly z iniciativy Future State, tak můžete následující kousek vynechat, protože o nic nepřijdete.

  

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP136: Future State: Justice League

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Joshua Williamson, Ram V
Kresba: Robson Rocha, Marcio Takara 

Po katastrofě gigantických rozměrů jménem “Future State: The Flash”, kterou si Barry Allen, ani Wally West v žádném případě nezasloužili, se vrháme na zhodnocení další minisérie z iniciativy Future State. Tentokrát přišla na řadu “Future State: Justice League”, ve které se nám představuje nově zformovaná Liga spravedlnosti plná mladých, neokoukaných hrdinů, kteří titul maskovaných ochránců přebrali po svých známějších předchůdcích. Musím uznat, že tým, ač je na první pohled rozmanitý a vskutku pestrý, mě spíš odpuzoval a ještě než jsem se vrhnul na čtení, byl jsem k němu dost skeptický. Přece jenom, většinu mladistvých ochránců spravedlnosti - nepočítám-li Jona Kenta (Supermana) a Yaru Flor (Wonder Woman) - jsem neměl tu čest poznat v jiných sériích, protože jsem se k nim v době psaní recenze ještě nedostal. A to ani nezmiňuji fakt, že někteří členové se zde objevují úplně poprvé, tudíž jsem vůbec netušil, co od nich mám očekávat. Nicméně, i navzdory jisté skepsi a pocitu pomyslné nejistoty jsem se nakonec odhodlal. Jméno “Joshua Williamson” na postu scénáristy mě totiž přesvědčilo. Přece jenom, jde o jednoho z mých oblíbených současných autorů, který bezpochyby má talent na napsání poutavé, přitom strhující zápletky, a tak jsem neváhal a vrhnul se na čtení. Nyní se však nabízí otázka: Dokázal mě svým pojetím Ligy spravedlnosti oslnit? To se dozvíte v následující recenzi. 

Co se týče příběhu, ten je - jak už bývá u Future Statu zvykem - zasazen do daleké budoucnosti. Ocitáme se v období, kdy starou Ligu nahradila zcela jiná. Jak se dozvíme hned v úvodu, tým ve složení Superman (Jon Kent, syn a zároveň následovník původního Supermana), Wonder Woman (Yara Flor, která titul hrdinské bojovnice přebrala po princezně Dianě), Batman (pravděpodobně černoch, jehož identita nám je utajena), Flash (mladík Jess Chambers), Aquawoman (dcera Arthura Curryho, původního Aquamana) a Green Lantern (černoška Jo Mullein) za sebou mají již nespočet bitev s mocnými vládci z jiných planet, potrhlých šílenců bez špetky slitování nebo zlosyny z různých koutů Země. Skupina se již dokázala naladit na správnou notu. Úspěšně se scelila a vztahy mezi hrdiny se veskrze ustálily. Liga se nyní musí po velkolepých konfliktech vrhnout na vyřešení vcelku komorního případu. Jejich největší protivníci, členové pověstné Legie zkázy (v originále Legion of Doom), jsou všichni do jednoho nalezeni mrtví. Byli zavražděni neznámo kým. Proto musí superhrdinská formace jednat a co nejdříve najít pachatele, který za tímto trestuhodným činem mohl stát. 

Děj je, nutno podotknout, velmi zajímavý, minimálně tedy v první polovině. Zamlouvá se mi styl, jakým Williamson dílčí kousky scénáře krásně rozehrává a servíruje je čtenáři přímo pod nos. Během prvních několika stránek se dozvíme ty nejdůležitější detaily ohledně jednotlivých členů, díky čemuž si k nim můžeme lépe utvořit vztah, zároveň se však nezapomíná ani na to, aby vyprávění odsýpalo. Tempo komiksu je svižné, což se hodí pro účely akčních sekvencí, které díky tomu mají spád a dynamiku. Scénárista samozřejmě nezapomněl ani na klidnější pasáže, jež nám v příměřených dávkách servíruje zejména na začátku a příležitostně i v druhém sešitě. Všechno zkrátka funguje, jak má, a minisérie drží pěkně pohromadě. O to větší škoda je, že se celek zásluhou slabší druhé poloviny rozsype jako domeček z karet a jediné, co následuje, je sled klišoidních, nikterak originálních zvratů a momentů, jež v kontextu celé minisérie vůbec nefunguje. Neberte mě špatně, Williamson se snaží, ovšem ve srovnání s první půlkou jde o kvalitativní sešup. Nicméně, vyústění spolu se závěrem funguje, to naopak musím vypíchnout.

Nyní přejdeme k postavám. Ty si mě dokázaly získat už od prvních několika stran. Co se mi zamlouvá ze všeho nejvíce, jsou vzájemné interakce, které jsou funkční a nejsou patetické. Scény, kdy spolu hrdinové komunikují, navazují mezi sebou vztahy, jsou jedny z nejpamátnějších. Za pomyslný vrchol považuji důležitý moment mezi Supermanem a Wonder Woman, díky kterému mi Williamson nejen ukázal, jak kvalitně mohou být napsáni hlavní protagonisté, ale také to, že nová Wonder Woman má coby postava co nabídnout. Teď mě neberte špatně, v recenzi na “Future State: Wonder Woman” jsem psal, že i přes počáteční rozpaky a nemastný neslaný začátek si mě dokázala získat. Ovšem až v Justice League jsem si k ní dokázal utvořit větší citové pouto, což je chvályhodné. Co se týče ostatních postav, ty mě taktéž dokázaly zaujmout. Jediní dva, kteří mi moc k srdci nepřirostli, byli Green Lantern a Batman. U Batmana, po celou dobu vyprávění tajemného jako hrad v Karpatech, by to ještě nevadilo, protože se o něm více dozvím až po dočtení minisérie “Future State: The Next Batman” od Johna Ridleyho, avšak u Jo Mullein už to potíž je, vzhledem k tomu, že by se v žádné jiné minisérie objevit neměla. Právě Lanternce, ačkoliv dostane prostor na projevení svého charakteru, by slušel nějaký samostatný komiks, popřípadě kratší povídka v antologii či jiné sérii z Future Statu, protože takhle je to pro mě jen generická, ničím ohromující hrdinka, jež dříve nebo později zapadne. 

Ke kresbě bych neměl jinak závažné výhrady. Zpočátku jsem si na ni musel dost zvykat, poněvadž mi jednodušší, místy strašně nevýrazný styl, založený především na výrazných designech postav a jemnějších linkách, postupem času jsem si ji však oblíbil. Robson Roch kreslí velmi specificky. Pokud vám tedy výtvarná stránka zpočátku nesedne, nezoufejte. Zkuste číst dál a možná změníte názor. To se mi ostatně přihodilo. 

To bychom měli hlavní příběh. Kromě něj však v minisérii taktéž dojde řada na dvoudílnou, samostatně fungující povídku “Justice League Dark: Prophéties” od Rama V a Marcia Takary. Ti se, na rozdíl od jejich kolegů, nesnaží prezentovat kosmopolitní, diverzní a nikdy předtím neviděné složení Temné ligy spravedlnosti. Namísto toho vsází na osvědčené postavy, které patří k základním kamenům týmu. Kromě Constantina se tak v příběhu, v němž se uskupení bude muset potýkat se zlověstnými stvůrami, objevují staří známí jako démon Etrigan, Zatanna nebo detektiv Chimp. Zápletka, přestože v ní dojde k několika pěkným interakcím a překvapivým momentům, mě moc neuchvátila. Byla strašně rozvleklá, nijaká a strašně nezáživná. Takarova kresba bohužel nedokázala zachránit celek, který není špatný, ale mohl být o několik úrovní výš. Kdybych si “Prophéties” přečetl ještě jednou, možná bych povídku ocenil mnohem více. Kdo ví? Jenomže nemám důvod se k ní v tuto chvíli vracet. Osobně doufám, že pokračování, kterého bychom se již brzy měli dočkat v plánované Lize spravedlnosti od Bendise, bude o něco lepší. Jak jsem se již několikrát přesvědčil, Ram V je tvůrce, jenž umí napsat solidní příběh, takže tohle beru jen jako slabší chvilku. Příště by to mohlo být lepší. Nechme se překvapit! 

Co říct závěrem? Když jsem “Future State: Justice League” dočetl poprvé, byl jsem zprvu zklamaný. Poté jsem se však nad jednotlivými aspekty zamyslel a došel jsem k názoru, že jde o příjemnou, sem tam klišoidní minisérii, jejíž hlavní část exceluje především v komorní rovině, během níž má scénárista možnost rozvinout charakter hlavních postav. I přes slabou druhou polovinu a několik drobných vadách na kráse jsem si čtení užil. Bonusová povídka od Rama V je pak slabý odvar, který mě moc neohromil, ovšem pár pozitiv bych přece jenom našel. Pokud beru obě povídky jako jednotný celek, čtenář dostane nadprůměrný, vcelku vydařený počin, jenž nepatří mezi kvalitativní špičku iniciativy Future State, navzdory tomu si však udržuje vcelku solidní kvalitu. Ve srovnání s minule recenzovanou hrůzou jde o nebe a dudy.    

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP129: Future State: Superman of Metropolis

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Sean Lewis, Brandon Easton

Kresba: John Timms, Valentine de Landro, Cully Hamner, Michael Avon Oeming   

Future State je v plném proudu, a tak je načase se vrhnout na recenzování jednotlivých titulů. V tuto chvíli mám za sebou četbu již pěti dokončených minisérii, takže se na Comics Blogu máte rozhodně na co těšit. Když jsem přemýšlel nad tím, který příběh bych mohl zrecenzovat jako úplně první v pořadí, říkal jsem si, že bych čistě hypoteticky mohl začít něčím kvalitním. Něčím, čím bych poukázal na vysoké kvality aktuální DCčkovské iniciativy. Jenomže pak, po dlouhém uvažování, jsem se rozmyslel a vsadil na úplně jiný tah. Rozhodl jsem se psát názory v pořadí, v jakém jsem chronologicky četl dané minisérie. Právě proto nebylo na výběr nic jiného, než zhodnotit “Superman of Metropolis”, projekt, od kterého jsem - podobně jako od několika dalších supermanských titulů - vůbec nic nečekal a přistupoval k němu s velkým odstupem. Aby bylo jasno, Supermana považuji za jednu z nejpropracovanějších a nejzajímavějších postav ze stáje vydavatelství DC Comics, minimálně co se superhrdinské elity týče, ovšem když jsem si procházel kompletní seznam sešitového vydávání dle měsíců a ze zvědavosti si pak pročítal anotace sérií, měl jsem pocit, jako bych četl anotaci k nicneříkajícím komiksům ze současného mainstreamu. Nicméně, i přesto jsem se odhodlal a vrhnul se do čtení, ačkoliv byla moje očekávání velmi nízká. Dokázala mě minisérie překvapit, anebo šlo o zklamání ve všech směrech? 

Na rozdíl od jiných komiksů z Future Statu neobsahuje “Superman of Metropolis” pouze hlavní příběh, ale také dva bonusové. Nejprve se podíváme na ten úplně první od scénáristy Seana Lewise a kreslíře Johna Timmse, pojmenovaný “Future State: Superman of Metropolis”. V hlavní roli figuruje Jon Kent, syn původního Supermana, který se stal jeho přímým nástupcem. V budoucnosti nám nespecifikovaného roku se Metropolis nachází v nelehké situaci. Z města byl vyhoštěn Lex Luthor, jeden z někdejších supermanských protivníků, a na jeho místo nastoupil podnikatel a vynálezce Andrej Trojan, který nejenom že sestrojil novou nebezpečnou technologii, ale také začal pomocí speciálně vytvořené nanotechnologie ovládat obyčejné lidi. Navíc, jako by to nestačilo, založil si vlastní firmu Trojan Industries a mimo to získal právo na řízení Armády Spojených států amerických. Jeho moc je téměř neomezená, a tak je na Jonovi, aby nastávající problém vyřešil. Pomáhat mu bude odrostlejší Supergirl a možná dojde řada i na někoho dalšího. 

Co osobně musím pochválit ze všeho nejvíce, je výtvarný styl. Ačkoliv John Timms rozhodně nepatří mezi nejlepší současné kreslíře, musím uznat, že z objektivního hlediska odvádí slušnou práci. Akční pasáže mají grády a klasické čtvercové a obdélníkové panelování, sem tam pěkně doplněné o výrazné celostránkové scény, se ke komiksu docela hodí, přestože je z dnešního pohledu vcelku standardní a nijak výjimečné. Coloring pak neurazí, ani nenadchne. Z dějového hlediska se “Superman of Metropolis” nese především v duchu rozvleklých soubojů, doplněných o pár poklidnějších konverzací. V tomto směru ukazuje Sean Lewis svou slabou tvůrčí stránku. Nikdy se totiž nesnaží odvyprávět výjimečnou zápletku. Namísto toho vsází na osvědčené vypravěčské postupy a sázku na jistotu, díky čemuž vás během čtení nic nepřekvapí, nepočítám-li úvodní moment s jednou nejmenovanou postavou. Ničemu nepomáhá ani styl psaní. Čtení je vinou dlouhých popisných okének a divných dialogů strašně těžkopádné, nudné a nezáživné. Protagonisté jsou strašně nevýrazní, a i přes jejich vcelku zajímavé osobnosti si je nedokážete moc oblíbit. Vše naštěstí zachraňuje pár skvělých momentů, včetně úžasného závěru, a mnou již zmiňovaná kresba. Navzdory tomu se nemohu zbavit dojmu, že scénárista napsal průměrný kousek, patřící do kolonky “přečtete a po několika dnech na něj zapomenete”.

Nyní přichází čas na zhodnocení bonusových příběhů. Nejprve nám Brandon Easton a Valentine de Landro v jednohubce “The Metropolis Menagerie” představí nového Mistera Miracla, kterým je Shilo Norman. Slovo “nového” berte dost s rezervou, protože ve skutečnosti jde o postavu, která se ve světě DC již nesčetněkrát objevila, a to například v Seven Soldiers of Victory od Granta Morrisona a v řadě dalších titulů. Osobně jsem byl na “nového” Mistera Miracla zvědavý. Přece jenom, Scott Free svou největší moderní slávu zažil zásluhou Toma Kinga a jeho věhlasné dvanácti sešitové maxisérii, která dokonce získala cenu Eisnera, takže změnu jsem uvítal s otevřenou náručí. To, co mi však bylo naservírováno, byla jedním slovem zbytečnost. De Landrův styl se mi sice zamlouval, dodával jednotlivým scénám šťávu, jenomže dějová stránka je chabá. Jde pouze o bojové sekvence, v nichž Miracle bojuje proti mechům a zachraňuje nevinné obyvatele. Nic objevného. Abych pravdu řekl, čtení pro mě bylo naprostou ztrátou času. To samé bych mohl říct i o bonusové povídce Seana Lewise jménem “The Guardian”, v níž sledujeme maskovaného černošského ochránce spravedlnosti. Kresba je ucházející a nikterak ohromující. A co se týče děje, ten, ačkoliv bych v něm dokázal najít pár dobrých momentů, je fádní a nudný k uzoufání. Škoda, rozhodně se z toho dalo vykřesat více. 

Co říct závěrem? “Superman of Metropolis” je z mého osobního soudku podprůměrný kousek, jehož četba sice není trýznivá, ale v žádném případě si ji nebudete užívat. Všechny příběhy mají relativně dobrou kresbu, po dějové stránce však drhnou. Začátek od Lewise a Timmse vás ničím nepřekvapí. Jde o generický komiks bez špetky esenciálnosti. Eastonova The Metropolis Menagerie je zbytečná a The Guardian bohužel neuchvátí. Osobně jsem nečekal žádný zázrak, ovšem výsledek je ještě horší, než jsem čekal. Sice se nejedná o kreativní dno, avšak o výborný komiks také nejde. Osobně nedoporučuji.         

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP127: DC Infinite Frontier - Přehled komiksů

 Autorem článku je Daniel Palička

Minule jsme se podívali na zoubek plánovanému přečíslování DCčkovských komiksů jménem DC Infinite Frontier a podrobně jsme si jej představili. Následující článek slouží především jako bonus pro fajnšmekry. Abych to uvedl na pravou míru, jde o výpis všech doposud oznámených titulů, kterých bychom se měli dočkat v plánované březnové iniciativě. U každého máte přiloženou obálku a vypsané veškeré základní informace (tj. kreativní tým, datum vydání, popřípadě název vedlejšího příběhu obsaženého v daném sešitě). 

Článek jsem nesepsal jen proto, abyste měli představu o jednotlivých komiksech, ale také proto, abyste si z celého seznamu vybrali pár titulů, jež pak vyzkoušíte. Přece jenom, rozpis je, co se postav a tvůrců týče, velmi bohatý, takže je rozhodně z čeho vybírat. 

Na veškeré dosud ohlášené kousky se můžete podívat přímo zde: 

Infinite Frontier #0 (vychází 2. března)

Scénář: Scott Snyder, Geoff Johns, James Tynion IV, Joshua Williamson, Geoffrey Thorne, Phillip Kennedy Johnson, Brian Michael Bendis, Becky Cloonan, Michael W. Conrad, Joëlle Jones a Tim Sheridan

Kresba: John Timms, Howard Porter, Joëlle Jones, Jorge Jimenez, Alitha Martinez, David Marquez, Stephen Byrne, Jamal Igle, Dexter Soy, Rafa Sandoval, Alex Maleev, John Romita Jr. a další

Batman #106 (vychází 2. března) 

Hlavní příběh: 

Scénář: James Tynion IV, Kresba: Jorge Jimenez 

Postranní příběh - Robin (1. část): 

Scénář: Joshua Williamson, Kresba: Gleb Melnikov 

Detective Comics #1034 (vychází 23. března) 

Hlavní příběh: 

Scénář: Mariko Tamaki, Kresba: Dan Mora 

Postranní příběh - Robin (2. část): 

Scénář: Joshua Williamson, Kresba: Gleb Melnikov 

Wonder Woman #770 (vychází 9. března)

Hlavní příběh: 

Scénář: Becky Cloonan a Michael W. Conrad, Kresba: Travis Moore 

Postranní příběh - Adventures of Young Diana:

Scénář: Jordie Bellaire, Kresba: Paulina Ganucheau 

Superman #29 (vychází 9. března) 

Hlavní příběh: 

Scénář: Phillip Kennedy Johnson, Kresba: Phil Hester, Eric Gapstur

Postranní příběh - Tales of Metropolis: 

Scénář: Sean Lewis, Kresba: Sam Basri 

Action Comics #1029 (vychází 23. března) 

Hlavní příběh: 

Scénář: Phillip Kennedy Johnson, Kresba: Phil Hester, Eric Gapstur 

Postranní příběh - Midnighter:

Scénář: Becky Cloonan a Michael W. Conrad, Kresba: Michael Avon Oeming 

The Flash #768 (vychází 16. března)

Scénář: Jeremy Adams 

Kresba: Brandon Peterson 

  

Justice League #59 (vychází 16. března)

Hlavní příběh: 

Scénář: Brian Michael Bendis, Kresba: David Marquez 

Postranní příběh - Justice League Dark: 

Scénář: Ram V, Kresba: Xermanico 

Batman: Urban Legends #1 (vychází 9. března)

Scénář: Chip Zdarsky, Matthew Rosenberg, Stephanie Phillips, Brandon Thomas 

Kresba: Eddy Barrows, Marcos To, Ryan Benjamin, Laura Baga, Max Dunbar 

The Joker #1 (vychází 9. března)

Hlavní příběh:

Scénář: James Tynion IV, Kresba: Guillem March 

Postranní příběh - Punchline: 

Scénář: James Tynion IV a Sam Johns, Kresba: Mirka Andolfo 

Harley Quinn #1 (vychází 23. března)

Scénář: Stephanie Phillips 

Kresba: Riley Rossmo 

Crime Syndicate #1 (vychází 2. března)

Hlavní příběh:

Scénář: Andy Schmidt, Kresba: Kieran McKeown 

Postranní příběh - Ultraman: 

Scénář: Andy Schmidt, Kresba: Bryan Hitch 

Suicide Squad #1 (vychází 2. března)

Scénář: Robbie Thompson 

Kresba: Eduardo Pansica  

 

The Swamp Thing #1 (vychází 2. března)

Scénář: Ram V

Kresba: Mike Perkins 

Teen Titans Academy #1 (vychází 23. března)

Scénář: Tim Sheridan

Kresba: Rafa Sandoval 

Batman/Superman #16 (vychází 23. března)

Scénář: Gene Luen Yang 

Kresba: Ivan Reis, Danny Miki 

Catwoman #29 (vychází 16. března)

Scénář: Ram V 

Kresba: Fernando Blanco 

Nightwing #78 (vychází 16. března)

Scénář: Tom Taylor 

Kresba: Bruno Redondo  

Robin #1 (vychází 27. dubna)

Scénář: Joshua Williamson

Kresba: Gleb Melnikov

Green Lantern #1 (vychází 6. dubna)

Scénář: Geoffrey Thorne

Kresba: Dexter Soy 

Na jaký komiks z Infinite Frontier se vy osobně nejvíce těšíte? A našli jste v seznamu nějaký, který vás ohromil? Pochlubte se dolů do komentářové sekce. Rád si vaše názory přečtu.