#1980: Ve službách Nuly 7 - 40 %

Ve službách Nuly 7 (Zero no Tsukaima 7)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 7" v roce 2010. České vydání má 228 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

A jsme na konci. A je to dobře. Bohužel se stalo to, čeho jsem se už delší dobu obával. Tedy samozřejmě kromě toho, že poslední dvě knihy jsou vlastně jednou knihou pro klasickou sérii a následně prostorem pro nějaké ty bonusové příběhy, tak Nana Močizuki ještě došla k tomu, že prostě nebyla schopna v příběhu přijít s něčím, co by bylo neočekávané. A to zde skutečně nic takového není. Všechno se odehraje tak, jak byste předpokládali, jen se zde nechá otevřený prostor pro to, jak se asi dál bude vyvíjet vztah hlavní dvojice. Trochu otevřený zůstal i příběh Henrietty, ale to nevadí, protože pro tento případ zde je bonusový příběh, který všechno vyřeší.

Nakonec v tom bonusovém příběhu se trochu řeší i vztah hlavní dvojice, takže on je takovým tím zakončením, bonusem, který autorka napsala i sama pro sebe, aby všechno uzavřela tak, že by sama mohla být celkem spokojená. A je to asi tak. Jako kdyby už v tomhle světě nebylo co vyprávět, jako kdyby už zde nebyl zajímavý příběh, který by bylo možné sdělit. Došli jsme zakončení, a to je hlavní, autorka nás nenechala tápat a rozloučila se s postavami nikoli přímo se ctí, ale aspoň způsobem, že mohou být spokojeni ti, kdo si postavy oblíbili. To je dobře, protože jinak by byla kniha ještě větším zklamáním. Otevřený konec se nekoná.

Co bylo potřeba vyřešit? Bylo potřeba vyřešit politickou situaci, bylo potřeba vyřešit to, kým je vlastně Luisa, že možná není tak obyčejná, jak by se na první pohled zdálo, bylo potřeba dořešit Saita a to, jestli zůstane, bylo potřeba dořešit jeho vztah k Luise. To poslední sice má ještě hodně co k řešení, ale je celkem jasné, jak se jejich vztah bude vyvíjet, tedy v souvislosti s tím, jak se vyvíjel doposud. Bude to pořád stejné, ale oba o jednom a tom druhém budou vědět, co si myslí. Je to fajn, je to romantické a je zde snaha pořád o to, aby to bylo vtipné. Moc vtipné to už v závěru není, a překvapivě se nehraje ani na nostalgii, která se v závěru nevyužívá. Dle mého to je vše dáno tím, jak bylo potřeba rychle příběh zakončit.

Série "Ve službách Nuly" byla takovou průměrnou, ale byla zde naděje, že se autorka pokusí o nějaké finále, které by mohlo být slzopudné a celkem by fungovalo. Nana Močizuki do rizika nešla a s postupem se její série propadala v kvalitě, což bylo dáno hlavně tím, že přestal fungovat humor. Je to škoda, protože právě humor byl to, co vás na začátku dostalo a co vás přimělo si čtení užívat. Postupná jednotvárnost a jen ojediněle dobré nápady, které se sem tam projevily, prostě nestačily. Nebylo to dost dobré, aby to bavilo celou dobu. Kniha "Ve službách Nuly 7" už je pak jen důsledkem toho, že ke konci to moc nefungovalo. Podobně jako u knihy "Ve službách Nuly 6" jsou pak bonusové příběhy tím, co baví víc.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
"Ve službách Nuly 3"
"Ve službách Nuly 4"
"Ve službách Nuly 5"
"Ve službách Nuly 6"

#1976: Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 3 - 35 %

Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 3 (Vampire Kisses: Blood Relatives 3)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako "Vampire Kisses: Blood Relatives 3" v roce 2009. České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 119 Kč.

Scénář: Ellen Schreiber

Kresba: Rem

Série "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní" je trilogie, a tak je asi celkem jasné, že kniha "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 3" bude posledním dílem série. Až teď jsem se zamyslel nad tím, co by vlastně mohl znamenat i název celé série, především mě zaujal onen podtitul "Pokrevní příbuzní". Ve spojitosti s hlavním titulem "Upíří polibky" by to mohlo evokovat, že se bude jednat o sérii, kde dojde ke vztahu, který není společností úplně dobře přijímán, protože bude probíhat mezi pokrevními příbuznými. Ale i když se autorka snaží o romanci, rozhodně zůstává v rámci velmi mainstreamového přístupu a nechce porušovat žádné zaběhnuté normy, natožpak šokovat. Je to škoda, protože kdyby byla manga o nějakém incestním vztahu, je nejspíš o něco zajímavější.

Takhle jsme se ale aspoň konečně dostali k finále, které jsme očekávali od začátku, protože jsme - někteří - tak trochu doufali, že to brzy skončí. Ano, asi už od první recenze na tuhle sérii je jasné, že upíři podaní tímhle způsobem nebudou to, co by mě dokázalo zaujmout. Nejenom proto, že jsou neskutečně vyměklí, i když i to je hlavní důvod, ale také proto, že je v podstatě jedno, že se jedná o upíry. Ta jejich upírská podstata je zde vlastně jenom k tomu, aby to znělo moderně, aby to zaujalo fanoušky. K ničemu jinému není. Upír přece znamená stvoření noci, a tak samotná asociace, kterou slovo upír vzbuzuje, je zde důležitější než skutečnost, jak jsou upíři vlastně v této manze podáni. Nemluvě o tom, že se nejedná o klasickou mangu, ale pouze komiks, který využívá japonský styl kresby. Ellen Schreiber je americkou autorkou, navíc se primárně zaměřuje na beletrii, kresbu série dělají námezdní grafici.

A o co jde v posledním dílu? Raven a Alexandr se musejí postarat o to, aby se Claude, Alexandrův bratranec, nedostal k fiólám, které by z něj udělaly plnohodnotného upíra. Je to totiž velmi nebezpečný upír, který by v plné formě mohl ublížit hodně lidem. I teď se chová jako... no chová se jako pubertální blbeček, co si hraje na upíra a chce u toho vypadat docela drsně, ale dobře, dejme tomu, že se chová jako drsňák, co by teprve dělal, kdyby z něj byl opravdový upír- Raven a Alexandr po fiasku v předchozí knize vymýšlejí další dětinské plány, jak Claudovu snahu zhatit. Samozřejmě se jim to moc nedaří, ale to nevadí, alespoň je zde příležitost pro maškarní, kde se ukazuje, že i v téhle sérii, podobně jako třeba v manze "Dveře chaosu", jde hlavně o to, jak to celé vypadá, jaké zde jsou kostýmy, jak je to na první pohled celkem líbivé.

Finále knihy "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 3" je hodně nepravděpodobné, ale souzní s naivitou, s kterou je celý příběh napsán. A víc tenhle komiks být nemá. Ellen Schreiber napsala román "Upíří deníky", vlastně je to celá série, a jelikož komiks docela letí, manga tuplem, protože je mnohdy cílena na stejnou skupinu jako románová série, tak se autorka sama, ale spíš je manažer rozhodli, že to využijí a nějaký jednoduchý příběh ze světa "Upířích deníků" přetaví i do komiksové podoby. Cílí se na stejnou skupinu a je to pro fanoušky nejspíš celkem fajn. Pro ostatní je to jen taková bizarnost, kterou očekávají u špatného upírského pojetí. Třetí kniha nad ostatními ničím nevyniká.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1"
"Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 2"

#1975: Ve službách Nuly 6 - 45 %

Ve službách Nuly 6 (Zero no Tsukaima 6)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 6" v roce 2009. České vydání má 172 stran a prodává se v plné ceně za 170 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

Série "Ve službách Nuly" se chýlí ke konci a je to na ní hodně znát. Kniha "Ve službách Nuly 6" má sice na první pohled celkem normální délku, ale vlastně třetinu stránek tvoří bonusové příběhy, které vycházeli nad rámec hlavní série. Je to trochu smutné říct, ale právě tyhle bonusové série alespoň lehce zachraňují dojmy ze šestého dílu, které jsou rozporuplné. Bohužel se na knize "Ve službách Nuly 6" podepsalo, že se série nachýlila ke svému konci a že to nejspíš nebylo způsobem, který autorka prve zamýšlela. Teď v podstatě udělala to, že se maximálně soustředí na emotivní rovinu příběhu a nějaké to spiknutí se odehrává jen na pár stránkách v pozadí.

Když se to vezme kolem a kolem, tak v podstatě celá kniha "Ve službách Nuly 6" je jen o tom, jak Luisa vychodí svého fámula, protože se na něj zlobí, i když všechno je zapříčiněnou jen žárlivostí, která už ani není moc vtipná. Ten zjistí něco neskutečného o světě, kde se objevil a o jeho spojení se světem vlastním, tedy dejme tomu naším. Je to celkem velké překvapení a na čtenáře docela dobře zafunguje. Jenže potom se zase děj rozmělní na takové drobné scénky a šarvátky, které dění posouvají jen pozvolna a ve větším měřítku se v podstatě nic moc neděje. Nejhorší je, že už ani ty vtipy tak dobře nefungují.

Saito se tedy musí vypořádat nejprve s tím, že je Luisa šílená žárlivá holka, kdy žárlení zde vzniká jen na základě toho, že "svého miláčka" vidí s někým jiným, a to se ani nelíbal. Pravda, sice na sobě leželi, ale nic jiného nedělali. Přijde mi to trochu jako nějaké špatné telenovely, ale budiž, nemůžu zase chtít, aby to bylo nějak moc ostré, že jo. Žárlení končí takovou zvláštní cestou za "pokladem", kdy to celé zní tak, že se prostě musel děj urychlit, a tak se tohle vymyslelo jako varianta, která bude jakž takž fungovat. Odhalí se jedno velké tajemství, Saitovi se dá naděje na návrat a do toho je nám řečeno, že plány na ovládnutí království stále žijí. Je toho na jednu stranu moc a na druhou stranu málo. Málo se toho uzavře, ale dost se toho ještě děje.

Nemyslím si, že bude Nana Močizuki schopna zakončit sérii "Ve službách Nuly" způsobem, který bude důstojný a který bude skutečně dobrý. Myslím, že série prostě nabrala tempo, které jí nesluší. Je o trochu zmatečné a nakonec máte pocit, že se v podstatě nic nestalo, nic se neděje, nic zajímavého zde nakonec není a celé se to odehrává jen proto, aby mezi sebou Luisa a Saito mohli mít žárlivé scény. A ty se už hodně opakují. Knihu "Ve službách Nuly 6" tak zachraňují bonusy, které nejsou vždy k popukání, ale jde v nich opravdu jen o to, aby čtenáře bavili. Nerozvíjí děj, jen staví postavy do zvláštních situací. A to docela zabírá. Rozhodně jsem z nich měl lepší dojem než z příběhu hlavního.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
"Ve službách Nuly 3"
"Ve službách Nuly 4"
"Ve službách Nuly 5"

#1971: Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 2 - 40 %

Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 2 (Vampire Kisses: Blood Relatives 2)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Vampire Kisses: Blood Relatives 2" v roce 2008. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 135 Kč.

Scénář: Ellen Schreiber

Kresba: Rem

Po knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" jsem si říkal, jestli má vlastně smysl vůbec pokračovat ve čtení, ale když už se ke mně celá třídílná série dostala, řekl jsem si, že zase nezabere tolik času, abych všechny tři díly přečetl, i když druhý a třetí jsou přece jen o něco tlustší než ten první. "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" jsou hodně slabou knihou, která v podstatě jen využívá toho, že upíři jsou oblíbené téma pro teen publiku, hlavně to dívčí a že je vlastně strašně cool prezentovat upíry jako romantické hrdiny. V tomhle případě jako skutečně smutné romantické hrdiny, protože jsou pouze karikaturami toho, co obvykle představují - monstra, která nedokáží ukojit svou žízeň po lidské krvi.

Na knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" a popravdě na celé sérii je nejvtipnější skutečnost, že je vlastně jedno, že se jedná o upíry, protože tihle krev opravdu nepijí. Nevybavuji si scénu, kde by to dělali, minimálně žádnou, kde by se krmili na ladném krčku nějaké dívčiny. Je smutné, že se zde upíři stávají jen kulisou, i když by podle všeho měli být tím základním. Je to jen marketingový tah, který má napomoct prodejům série, a to jak té beletristické, tak i komiksové. Je vidět, že autorka bere upíry prostě jen jako určitou moderní věc, na kterou lidé slyší, stejně tak nemá pořádné ponětí o hororu a o tom, jak by se měla budovat atmosféra, i když je patrné, že v některých scénách by takovou snahu i měla.

I přesto, že je to pořád hodně špatné, naivní a hloupoučké, je vidět, že oproti prvnímu dílu se dějově příběh zlepšil. Postavy jsou nám představeny, i když se jedná o hodně jednoduché charaktery, které nemají hloubku - snad až trochu na hlavní hrdinku, ale její milý je tupost sama - a tak se nám může rozjet děj samotný, který se točí kolem toho, že Alexandrův bratranec Claude chce získat tajemné fióly, které by z něj udělali kompletního upíra. Zápletka je jednoduchá, dějově je to jako sledovat děti při hře na upíry, kdy musejí řešit rádoby vážné problémy, které jim hra udává. Je to skoro až úsměvné, ale jak říkám, oproti prvnímu dílu se to přece jen trochu zlepšilo.

Oproti knize "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" má druhý díl přece jen pár lepších momentů a lepší stavby děje, i když je to v podstatě o ničem, je to trochu lepší, a to i proto, že je toho v jedné knize více. Jasně, je cíleno na skupinu mladších puberťaček, které si myslí, že být emo nebo goth je cool, ale asi ani sama autorka moc nechápe, co to vlastně znamená a jen všechno idealizuje a vlastně si i překrucuje podle potřeby. Raven je popsána v podstatě jako introvertní dívka, která nemá moc přátel, ale v ději tohle není akceptováno a dělá si, co chce. Alexander je tupec, který nemá s upíry nic společného. Více se upírovi podobá Claude, který je postavou, jež se dá aspoň trochu kousnout.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1".

#1970: Ve službách Nuly 5 - 60 %

Ve službách Nuly 5 (Zero no Tsukaima 5)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 5" v roce 2008. České vydání má 164 stran a prodává se v plné ceně za 165 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

Jsme u pátého dílu, a i když nehodnotím sérii nějak extra dobře, spíše jen průměrně nebo lehce nadprůměrně, musím říct, že to stále není série, která by mě začala nudit. Je to samozřejmě tím, že Nana Močizuki se stále snaží o to, aby zde byl na prvním místě humor, i když v tomhle případě se do popředí dostávají i nějaké ty emoce, a to jak pozitivní, tak i negativní. Je zde tedy jak zrada, tak i romance, jejíž výsledek je nejistý. No dobře, on se píše jako nejistý tváří, ale nejspíš je už dávno rozhodnuto, jak to vlastně skončí. Když máte romanci, která je opětovaná, ale spíše v mysli, v příběhu, jež je určený mladistvým, asi je celkem jasné, jak to může skončit. A i když série "Ve službách Nuly" nijak nezmění můj život, pořád doufám, že Nana dovede být novátorská.

Kniha "Ve službách Nuly 5" je jednou z těch nejdůležitějších v sérii, anebo se tak alespoň tváří. Je to dáno tím, že jsou zde poměrně velká odhalení, která určují, jak jsou karty rozdané. Na jednu stranu si říkám, jestli to nebylo trochu brzo, na druhou stranu si ale říkám, že to možná přišlo v tu přesně pravou chvíli, aby se série trochu zvedla a následně mohla celkem v poklidu doplachtit až do svého konce. Myslím, že díky tomu si čtení knihy "Ve službách Nuly 5" můžete celkem užít, samozřejmě za předpokladu, že jste to se sérií už dávno nevzdali, či pokud nemáte problém s tím pátou knihu sehnat. Ale myslím, že zrovna pátá ještě k dostání je.

I to, že "Ve službách Nuly" je série, která nemá vyloženě mnoho ohlasů a nedošlo k dotisku, i když jsou některé díly vyprodány, svědčí o tom, že tahle manga zrovna neoslnila. Ale myslím si, že v rámci romantického čtení pro holky to není vyloženě špatné. A nemusí to odradit ani čtenáře-chlapce, protože je komiks místy celkem sexy. Je vidět, že Nana necílí vyloženě jenom na holky, ale chápe i mužské čtenářstvo, které se rádo podívá na nějaké ty pěkné křivky. Skoro mě až překvapilo, jak je v tomhle ohledu Nana celkem sexistická. Rozhodně ale netvrdím, že by se mi to nelíbilo, naopak, je to prvek, který se mi zamlouvá.

Je dobře, že Nana nenudí, což se jí podařilo mimochodem i proto, že už není její série s knihou "Ve službách Nuly 5" jen groteska, ale je to i knihy, kde je konečně nějaké dějové rozvinutí. Navíc je celkem vidět, že už se blížíme ke konci, což je asi dobře, protože tohle není příběh, který by unesl ještě více knih než je sedm, což je i tak dle mého názoru trochu moc. Ale fajn, pořád to zůstává vtipné a díky zvratům, ke kterým v knize "Ve službách Nuly 5" došlo, se můžete těšit i na pokračování, které vás sice asi neohromí, ale nemuselo by ani vyloženě zklamat. Už jen dvě knihy, tak jsem sám docela zvědavý.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
"Ve službách Nuly 3"
"Ve službách Nuly 4"

#1965: Ve službách Nuly 4 - 55 %

Ve službách Nuly 4 (Zero no Tsukaima 4)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 4" v roce 2008. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 166 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

Po třetím dílu jsem si říkal, že Nana Močizuki asi zvládá jen ty vtípky a nebude se snažit nějak moc rozvíjet příběh, ale nakonec se ukázalo, že přece jen nějaký ten příběh v sérii "Ve službách Nuly" existuje a že se něco dít bude. I když je pravdou, že to nemusí být směr, který je vám milý, protože "Ve službách Nuly"" nakonec nebude nic jiného než romance. A asi je celkem jasné, jak tahle romance skončí. Ona je z jiné společnosti, on je chuďas. Ona je zasnoubená, a tak má on svého soka v lásce. A aby dokázal svou princeznu okouzlit, bude se muset zlepšit... no ve všem. Ten pohádkový námět je celkem zřejmý, i když už u předchozího dílu jsem psal, že je patrné, jak se autorka inspirovala u Dumase.

Nana má očividně ráda šlechtické rodiny, princezny a prince a všechno, co je se šlechtou nějak spojeno. Pak se není čemu divit, že se jedna z postav, které zde konečně dostávají více prostoru, jmenuje Wales Tudor. Anebo nepřekvapí, že se místo, kam se děj přesouvá, jmenuje Albion. Z Velké Británie to jinak nic moc nemá, ale britská šlechta byla pro Nanu inspirací, i když spíše jen v tom, aby mohla prezentovat snobské chování. Architektura a kostýmy jsou pak spíše už takové, aby to připomínalo různá města, respektive různá období. Ale funguje to, protože tohle má být manga, která je hodně na efekt.

Když jsem ale mluvil o příběhu, který zde skutečně nějaký je, bude vhodné si k němu něco krátce říct. V předchozím dílu jsme se dověděli, že Luisa a Saito a jejich další společníci mají speciální úkol - mají získat dopis, který princezna Henrietta darovala muži, který je podle všeho jejímu srdci blízký. Kniha "Ve službách Nuly 4" je pak o tom, že toho muže skutečně naleznou. Tady ale musím říct, že se autorce to shledání moc nepovedlo a je to hodně na náhodu. Ale budiž, něco se děje a my se více dovídáme o světě, kde se příběh odehrává. Albion je před zkázou, čímž se vytváří nová dramatická zápletka. Do toho ještě všechny otravuje Fouquet a tajemný muž v plášti. Vidíte, že nelžu. Opravdu se toho ve čtvrté knize dost.

I když je v knize relativně dost děje - relativně na sérii - tak je patrné, že se Nana Močizuki nadále vyžívá především v tom, že se může babrat ve vztahu Luisy a Saita a případně dalších postav, které do jejich škorpení zasahují. Tentokrát je to i trochu dramatičtější, ale je jasné, že to je jen proto, aby se to mohlo dál nějak vyvíjet a abychom možná byli překvapeni, že to nakonec dobře dopadne. Anebo Nana překvapí a bude v závěru trochu originálnější. Přiznám se, že tohle je hlavní impuls, který mě vede k tomu, abych v sérii pokračoval a dočetl ji do konce. Ale zase tolik nadějí si nedělám. Na druhou stranu, i tak je "Ve službách Nuly" celkem fajn zábava, která na jedno přečtení neurazí.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
"Ve službách Nuly 3"

#1961: Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1 - 25 %

Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1 (Vampire Kisses: Blood Relatives 1)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Vampire Kisses: Blood Relatives 1" v roce 2007. České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 119 Kč.

Scénář: Ellen Schreiber

Kresba: Rem

Hodně jsem se obával toho, že kniha "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" nebude pro mě. A nebyla to obava mylná, tohle skutečně není žánr, který by mě dovedl oslovit. Nebo dobře, dovedu si představit romanci, i upírskou, která by mě bavila, ale muselo by se jednat o příběh, který bude drsnější a který nebude zaměřen na to, aby všechno vypadalo rádoby goticky a emo a nejdůležitější bude, co mají na sobě postavy navlečené. Ano, já jsem hororový fanda, a tak nechci jen rádoby hororové kulisy, nechci pseudohororový příběh, já chci příběh skutečně hororový. Ale bohužel pro komiks jako "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" stačí jen ty kulisy, protože jsou dostatečně cool a budou holky zajímat. Asi.

Nemůžu si pomoct, ale třeba seriál "Buffy, přemožitelka upírů" vycházel z podobného předpokladu, kdy se zaměřil na teen romanci, ale dal tomu skutečně pořádně hororový háv, samozřejmě doplňující odlehčujícím humorem. A fungovalo to natolik, že mě seriál hodně bavil a doteď ho mám rád. Komiks "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" něco podobného nenabízí. Je to čistě cílený produkt, který vychází z románové série Ellen Schreiber, jenž byla stvořena ještě dva roky před první knihou ze ságy "Twilight". Ale Anne Rice a další by mohly mluvit o tom, jak se to má s upírskými romancemi a příběhy, kde nejsou upíří jen jako záporné krvelačné bestie. Tahle fascinace je dlouhodobá.

Ellen Schreiber do toho ale nepřidává nic specifického. Tedy alespoň ne v tom komiksovém provedení. Hlavní postava komiksu je Raven, což je gotička, která nosí černé hadry. Jasně, v tom cool manga stylu se tohle bude dobře vyjímat. Jejím snem je, aby se do ní zamiloval upír, což se jí poštěstí. Alexander je dlouhovlasý upír, který vůbec netouží po krvi, ale chce být oním bezpohlavním hrdinou, kterého si Raven přeje. Skutečně mi jako bezpohlavní přijde, protože jeho jedinou vlastností je takové podivné kavalírství, které se asi od upírů očekává. Ne, tenhle jejich obrázek se mi nelíbí. Ale v klidu, do hry vstupuje záporák z Alexandrova dětství, prostě to zlé dítě, které vypadá jen drsně. On už teda dítě není, je to něco jako adolescent. A jde mu o to, aby se stal zlým upírem. Alexander s Raven mu v tom musí zabránit.

Kniha "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" je skutečně jen rozjezdem příběhu, a aby byla dostatečně dlouhá, tak je na konci ještě ukázka z jedné z románových podob "Upířích polibků". Ano, první kniha je opravdu celkem krátká, obsahuje jen čtyři kapitoly, kde se především seznámíme se všemi postavami a nějakou základní zápletkou. A to je všechno. Pro jistotu jsou zde ještě klasické postavy jako šprtská kamarádka, která nemá moc velkou roli, ale gotička musí mít jen jednu kamarádku, víc ne, a musí to být protiklad, alespoň vizuální, stejně jako je protiklad zlý Jagger k dobrému Alexandrovi. "Upíří polibky: Pokrevní příbuzní 1" je pro mě kýč a nikoli v dobrém smyslu slova. Nepřináší nic, co by už nezkusil někdo jiný. Díky těmhle příběhům jsou upíři degradováni na impotentní tupce.

#1960: Ve službách Nuly 3 - 50 %

Ve službách Nuly 3 (Zero no Tsukaima 3)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 3" v roce 2007. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 167 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

A jsme u třetího dílu a musím říct, že mě manga "Ve službách Nuly" docela baví. Nebudu tvrdit, že je to skvělé čtení, které mi naprosto změnilo život, nebudu ani tvrdit, že to je extra zábavné, ale musím uznat, že to na ten průměr docela bohatě stačí. Proč průměr, když vlastně říkám, že je to docela fajn? Především proto, že autorka rezignovala na nějaký pořádný příběh, respektive ho pořád posouvá tak nějak dál, že si vlastně uvědomíte, že to o ničem moc není, a to i přesto, že se zde odhalují skutečnosti, které autorka prezentuje jako zásadní a které by měly čtenáře překvapit. Nefunguje to, protože manga "Ve službách Nuly" je psána proto, aby zde byly jednotlivé vtípky a aby se především autorka, ale s ní případně i čtenáři bavili.

v prvním díle jsme se seznámili s postavami, ve druhém už bylo trochu více akce, kdy došlo k dopadení zlodějky, která si říká Fouquet. Ve třetím dílu se dovídáme, že utekla, což je ale v podstatě jen okrajově zmíněno, i když je zřejmé, že si autorka přece jen nechává něco do budoucna a že zde nějaký dej je. Co se ale vlastně děje ve třetí knize? Především je to skutečnost, že se objevují postavy. Tou novou je princezna Henrietta a její společník, vikomt de Wardes. Oba mají zamíchat děním, i když jejich přínos je vlastně jenom v tom, že se Luisa musí se svým fámulem, ale i dalšími dívkami, které nesmí být vynechány. A co že je ta další cesta, na kterou se mají přátelé vydat?

Je vidět, že tady se autorka inspirovala u Dumase a u zápletky "Tří mušketýrů", protože zde prezentovaná zápletka je velmi podobná. Úkolem je získat dopis od muže, kterého má podle všeho princezna Henrietta ráda, ale jelikož si má vzít někoho jiného, a to z politických důvodů, aby se udržel mír, je potřeba dostat dopis zpět, neboť nejspíš obsahuje něco, co by se nemělo dostat na veřejnost a co by mohlo mír narušit. Luisa se tedy se Saitem vydává na cestu, ale nakonec nejsou sami, i když to tak podle všeho vypadá. Přidá se k nim i vikomt de Wardes, jehož postava by asi měla vnést do dění něco zajímavého, ale nemůžu si pomoct, jeho navržení ve stylu mušketýrů mi prostě nesedí.

V konečném důsledku je tedy kniha "Ve službách Nuly 3" skutečně především průměrná, protože i když je zde humor, který vás může bavit, jsou zde také hluchá místa a vy si uvědomujete, že některé vtipy jsou tu prostě jen proto, že měla Nana Močizuki pocit, že fungovali ve chvíli, kdy už je jednou použila. To se především týká toho, jak se Luisa chová k Saitovi a jak ho trestá. Hodně rychle to začíná být ohrané a ten expresionismus postupně tolik nebaví. I tak zde ale zůstávají vtípky, případně nějaké hlášky, pro které stojí za to knihu "Ve službách Nuly 3" přečíst, protože vás to dovede na chvíli vypnout. A o víc se kniha asi ani nesnaží anebo snažit ani nemůže.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"

#1956: Dveře chaosu 3 - 25 %

Dveře chaosu 3 (グレンツェン・テューア)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako "グレンツェン・テューア" v roce 2009. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.

Scénář: Ryoko Mitsuki

Kresba: Ryoko Mitsuki

Tak se s knihou "Dveře chaosu 3" uzavřela celá série, což je trochu s podivem, protože ještě druhá kniha naznačovala, že by to mohla být série rozsáhlejší. Ale fanoušci tomu chtěli, nebo spíše nechtěli, aby série pokračovala, a tak musela autorka trochu upravit svoje záměry a z rozsáhlejší série se nakonec stala jen trilogie, která hodně doplácí na to, že původně mělo jít o něco většího. Třetí kniha totiž skoro nedává smysl a je tak uspěchaná, že se skoro nedá číst. A nejsem si jistý, že by nějak moc pomohlo, kdybyste si první dva díly před čtením toho posledního i několikrát připomněli. Tady se ukázalo, že Ryoko Mitsuki není tak dobrá vypravěčka, aby byla schopna sérii vyprávět jinak, než si původně zamanula.

Vzhledem k tomu, že byl autorce dán menší prostor, než si myslela, tak místo toho, aby se rozhodla, že příběh zakončí jinak, rozhodla se, že ho nahustí do toho, co měla k dispozici. Alespoň takový je můj pocit po dočtení třetí knihy. To vedlo k několika zásadním problémům. Zaprvé je děj neskutečně zběsilý a místy nebudete vědět, co se děje, o jakou postavu se jedná a proč se chová tak, jak se chová, nebo proč dělá to, co dělá. Zadruhé to vede k tomu, že i když se dostanete na konec knihy, budete si říkat, že to vlastně asi moc neskončilo, že tohle by mělo mít pokračování nebo nějaké vysvětlení. Autorka už se ale neobtěžovala s doslovem, možná i proto, že jí za to fanoušek nestál, nevím. V knize nic navíc není.

Anotace této knihy říká to hlavní: "Mizerie, doprovázená tajemnou Giselle, pronásleduje Rikhtera s Clarissou v plovoucím městě Chelon a snaží se jim zabránit v otevření dalších dveří. Současně se musí vyrovnat s bolestnými vzpomínkami na minulost, s nově zjištěnou pravdou o sobě a svém původu i s klíčícím citem k Zelfovi." Vy pak zjistíte, že ani na jedné postavě vám nezáleží a že to nejlepší na každé z nich je skutečnost, jak jsou oblečeny nebo neoblečeny. Je vidět, že tohle - plus nějakou základní architekturu - si autorka docela užívala a kreslila je skutečně s radostí. Také většina postav vypadá dobře. Bohužel na příběh rezignovala a podala ho v tak zběsilém tempu, že se v něm moc nedá vyznat.

Pravda, ono moc není v čem se vyznávat, prostě se spěje k nějakému nejasnému konci, postavy se nám chtějí prezentovat v docela cool scénách, které ale spíše zanikají v tom, jak je to hloupě skokově řešené. U knihy "Dveře chaosu 3" jsem si říkal, proč se Zoner vlastně rozhodl vydat zrovna tuhle sérii, která očividně moc neuspěla a která je knihu od knihy horší. Ale chápu, že manga ještě nebyla u nás tolik zaběhlá, bylo možné vydat zrovna tohle, tři díly jsou málo, tak by to tak nebolelo, kdyby to nevyšlo, ale docela by mě zajímalo, jestli se to redaktorům nakladatelství skutečně líbilo. Anebo opravdu jde jen o to vydat cokoli, pokud je u toho potenciál, že to někdo koupí? Někdy si říkám, že mám pořád celkem zkreslené představy o světě. Ale "Dveře chaosu 3" je i tak špatný komiks.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Dveře chaosu 1"
"Dveře chaosu 2"

#1955: Ve službách Nuly 2 - 55 %

Ve službách Nuly 2 (Zero no Tsukaima 2)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 2" v roce 2007. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 168 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

Po první knize "Ve službách Nuly 1" jsem byl docela zvědavý na to, kam se série vyvine, protože se mi docela líbilo, že středobodem série je humor. Jasně, je to fantasy, je to trochu naivní, ale má to v sobě takovou pozitivní náladu, což je docela příjemné. Tolik se zde neřeší, hraje se hlavně na to, aby to odsýpalo, aby zde byly celkem snesitelné a zábavné postavy - to funguje - a prostě je to hezky oddechové, takže si užijete čtení hlavně v případě, pokud si chcete zarelaxovat, nechcete o ničem moc přemýšlet a třeba se chcete i trochu zasmát. A ano, na rozdíl od prvního dílu, u druhého se mi skutečně stalo, že jsem se u jedné scény smál i nahlas. Postavy tu sem tam mají skutečně docela dobré hlody.

Kniha "Ve službách Nuly 1" skončila tak, že došlo k útoku na akademii, kde se mladí šlechtici učí zdokonalovat svoje kouzelnické umění. Dokonce byl z akademie uloupen tajemný artefakt, kterému se říká Hůl zkázy. Za vším je podle všeho někdo, kdo si říká Hlínodrť Fouqet. Autorka v tomhle směru nenechává čtenáře moc tápat a je v podstatě od první knihy jasné, kdo se za touhle přezdívkou skrývá. Tady dojde k odhalení toho, že se jedná skutečně o tuto ženu. Jak dojde k odhalení toho, kdo je tu hajzl? Jednoduše tak, že na pátrání po Fouquet se vydávají naši hlavní hrdinové, tedy Luisa a její fámulus Saito, ale také Kircha a Tabitha, což asi nejsou vyloženě kamarádky, ale mají k Luise asi nejblíže. Tihle nezkušení mágové se vydávají pátrat po nebezpečném člověku jednoduše proto, že z Akademie se nikomu nechce.

Docela by mě zajímalo, jestli tohle byla pro autorku jen berlička, anebo se rozhodla, že podobná absurdita bude v jejím komiksu fungovat a že se tak jen přidá k tomu odlehčenému pojetí, jež je v sérii od začátku prezentováno. Ať to byl záměr či nikoli, v jejím podání to funguje. A celá druhá kniha se nám tak vlastně točí kolem toho, že se tahle čtveřice snaží o to, aby získala Hůl zkázy a přivedli Fouquet spravedlnosti. I když by se to nemuselo zdát, tak je zde i větší příběh v pozadí, který se odhaluje skutečně jen po kouscích, kdy zjistíme trochu víc o tom, že spojení mezi tímto kouzelným světem a světem, z kterého byl vycucnut Saito, je silnější, než by se na první pohled zdálo. Ale jako kdyby si Nana Močizuki nechávala všechna další odhalení na později, v tuto chvíli se máme především bavit, což se daří.

Na knize "Ve službách Nuly 2" mě mrzí právě skutečnost, že ten hlavní příběh není nějak moc důležitý, že tady jde hlavně o to, aby se autorka bavila a s ní se případně bavil i čtenář. A to se celkem daří. Jen je škoda, že to není nějak více propojeno s větším příběhem, anebo toto propojení není tak patrné. Je vidět, že jsou zde gagy, které jsou zbytečně dlouhé a nemají pro příběh význam, jsou zde prostě proto, že přišly autorce zábavné, i když jejich výsledek nebude tak naplňující, jak by si čtenář přál. Ale Nana Močizuki baví a to je dobře. Jen od série "Ve službách Nuly" asi nic moc víc čekat nejde, anebo alespoň se prozatím prezentuje tak, že nic moc víc čekat nejde. Přesto i dobrá zábava je v pořádku, pokud dokáže pobavit, a v tomhle případě se to zatím daří.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"

#1951: Dveře chaosu 2 - 35 %

Dveře chaosu 2 (グレンツェン・テューア)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "グレンツェン・テューア" v roce 2008. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 150 Kč.

Scénář: Ryoko Mitsuki

Kresba: Ryoko Mitsuki

Příběh nám pokračuje a dveře chaosu se pořád otevírají anebo se je někdo snaží zavřít. Anebo je to vlastně jedno, protože v tomhle dílu pořádně ani není určeno, jestli k nějaké otevření/zavření dveří dojde, jedná se spíše o psychologickou mangu o tom, jak se mladá hrdinka trápí a jak je zmítána událostmi ve fantasy světě, který autorka pro potřeby tohoto příběhu vytvořila. Bohužel při čtení jsem si tak nějak říkal, že to všechno bylo proto, aby mohla autorka kreslit hezké oblečky. A sexy oblečky, to se jí musí nechat. Místy je tu i nahota, kterou byste v komiksu podobného ražení možná ani nečekali.

V anotaci ke knize se píše tohle: "Po tragédii v Altzardu míří Mizeria a Zelfa na sever, do plovoucího města Zazaatzu, aby pronásledovali Rikhtera a jeho zajatkyni Clarissu. Ve městě právě probíhá velkolepý karneval masek, který naše hrdiny láká, aby zapomněli na své starosti. Ale v davu se skrývá nebezpečí…" Při pohledu na anotaci mě napadla jedna věc - umí Ryoko vymýšlet jména? Anebo to je dáno překladem? Ne, je to autorkou, která některá jména vymýšlela skutečně asi ve zvláštním, stavu. Ale fajn, Christopher Paolini tak jména neumí a jaký měl s "Eragonem" úspěch. "Dveře chaosu" se také snaží být epické, ale moc se jim to nedaří.

"Dveře chaosu 2" jsou komiksem, který skutečně hraje hlavně na kresbu, což se projevuje jak v kostýmech, tak i v lokalitách, kdy nové město, kam se postavy dostanou, vypadá jednoduše jako Benátky, i když se jmenuje tak divně jako Zazaatz. Kresba Ryoko jde a opravdu se na ni dá dobře koukat, ale se zápletkou má už trochu větší problémy. Chce toho říct moc, chce představit postavy ze všech stran, chce být emotivní, chce být intenzivní, chce zde mít scény, které vás dovedou překvapit, ale nakonec to vyznívá tak, jako kdybyste se dívali na puzzle, kde jsou jednotlivé dílky špatně poskládány a výsledný obraz tak postrádá smysl. Vidíte, o co se asi mělo jednat, ale ten výsledek prostě není správný.

"Dveře chaosu 2" toho chtějí odkrýt hodně, autorka je očividně natěšená na pokračování, ale vzhledem k tomu, že už následuje jenom jedna kniha, asi se toho moc už nestane, i když dění naznačuje něco jiného. Myslím, že i fanoušci poznali, že tahle manga není vyloženě něco skvělého, že to je jen takové pěkné pozlátko, které sice místy vypadá sexy, ale tak nějak se z něj vytratilo něco víc, co by to mohlo nabídnout. Ani z hlediska romantického to není zrovna něco, co by mohlo bavit masy.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Dveře chaosu 1".

#1950: Ve službách Nuly 1 - 50 %

Ve službách Nuly 1 (Zero no Tsukaima 1)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 1" v roce 2006. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.

Scénář: Nana Močizuki

Kresba: Nana Močizuki

Postupně se dostávám k manze, která u nás zazářila jen chvíli, a to byla manga, kterou vydával Zoner Press, což je v současnosti již minulost, protože Zoner už se na komiks v podstatě vůbec nezaměřuje a na mangu už vůbec ne. Přesto za sebou nakladatelství nechalo série - nutno říct, že většinou dokončené - které zde ještě jsou a mnohé z nich lze ještě sehnat. Jednou z těch sérii je i dnes recenzovaná série "Ve službách Nuly", tedy celkem logicky začínám knihou "Ve službách Nuly 1", která je první v řadě celkem sedmi knih, které série čítá. "Ve službách Nuly" mělo ještě nějaké další spin offy, nemluvě o tom, že sama série vychází původně jako romány od autora jménem Noboru Yamaguchi.

V českém vydání jsme se dočkali ale jen jedné řady a sám zatím nejsem schopen rozhodnout, jestli se jedná o řadu dobrou, či nikoli. Na první díl to není špatné, dostáváme zde nějaké základní informace o tom, kde se děj odehrává, jaká jsou základní pravidla a kdo budou hlavní hrdinové. Ale teď je teprve na autorce - a pravděpodobně i na předloze - jestli se podaří určitý potenciál, který v sobě série má, vytěžit a využít k tomu, že i zbytek série bude čtivý a že bude zábavný. Prozatím si myslím, že je "Ve službách Nuly 1" docela příjemný průměr, který v sobě má určitý potenciál, aby byl ještě o něco zábavnější.

Hned na začátku se spolu se Saitem, což je japonský kluk, který má trochu rebelskou postavu, jak se nám snaží autorka nejprve vnutit slovně, přenášíme do světa, kde vládne magie a šlechta. V tomto světě zrovna dochází k tomu, že si jednotliví mladí kouzelníci přivolávají svoje fámuly, což jsou magičtí pomocníci, většinou zvířata. Jenže hlavní hrdinka, Luisa, které říkají Nulová, si nepřivolala obyčejné zvíře, ale právě Saita, z čehož je docela pozdvižení, protože tohle prostě není normální. Ale ona Luisa nemá nikdy nic jako ostatní. Svou přezdívku si vysloužila proto, že je jako kouzelnice celkem neschopná. O to více je jako šlechtična povýšená, což dává především Saitovi pořádně sežrat, protože má za to, že je to jenom nějaký poddaný, který jí nesahá ani po kotníky.

Různé postavení i povahy postav vedou k tomu, že jsou zde celkem zábavné scénky, ale rozhodně to není nic, co by bylo vyloženě k popukání. Na sérii je vidět, že se zaměřuje i na trochu lechtivější scény, ale nebojte, všechny kalhotky a podprsenky zůstanou na svých místech. Ten nádech erotiky se ale k Saitovi váže a je vidět, že je z holek docela nesvůj. I tohle vede k zábavným scénám. První díl nabízí seznámení, rozložení sil, nějaké základní konflikty a základní odhalení, která jsou důležitá pro další dění. Jsem docela zvědavý, jestli si série dál udrží svůj humor a jestli všech sedm dílů bude dostatečně zábavných. Ten první je na dobré cestě, teď to jen dobře rozvinout.

#1946: Dveře Chaosu 1 - 40 %

Dveře Chaosu 1 (グレンツェン・テューア)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "グレンツェン・テューア" v roce 2008. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Ryoko Mitsuki

Kresba: Ryoko Mitsuki

Už je to docela dlouho, co se mi tahle série válí na polici, a tak jsem si řekl, že by bylo možná fajn se na ni podívat. ZonerPress už nějakou dobu mangu nevydává, ale třeba se vám tohle podaří sehnat, pokud tedy má cenu vůbec tuhle sérii shánět. Bohužel po přečtení prvního dílu si to moc nemyslím. Na první pohled se jedná o sérii, která je určená dívkám, ale nejsem si jistý, jestli i dívky bude nějak moc bavit. Romance, která je zde rozehrána, je spíše zvláštním vztahovým propletencem, kdy hlavní hrdinka podle všeho ani nechce přítele, ale spíše ochránce, jak na něj byla celý svůj život zvyklá.

"Dveře Chaosu 1" vyprávějí o dvou sestrách, Clarisse a Mizerii. Ty byly celý život vychovávány v ústraní, uzavřené v podstatě na jednom místě, protože se z nich měly stát harmonizérky, jediné osoby, které dokážou ve světě, kde se děj odehrává, udržovat harmonii. V podstatě jde o to, aby udržely zavřené dveře - jsou celkem čtyři - které by jinak mohly nevhodně propojit jejich denní svět s temnotou. Na tomhle moc originálního není, ale autorka se od začátku snaží budovat vlastní svět a dávat mu určité základy. Trvalo mi skoro celou knihu, než jsem si na její svět zvykl a začal mě alespoň trochu bavit.

Mizerii a její sestře se blíží šestnácté narozeniny. To znamená obřad. V podstatě se stávají ženami a mohou ven ze svého vězení, které se ale jeví jako dobrovolné. Přípravy jsou v plném proudu, dívky se na to těší, Mizerie je k ničemu, ale nám je jasné, že musí být hlavní postavou. Oslavy se pak zvrtnou, Mizerii se obrátí celý život a spolu s ní pak objevujeme pravidla tohoto světa, který se chce vyhnout Chaosu. Celá první kniha je takové tápání hlavní hrdinky, která v sobě teprve musí objevit sílu, jež v ní skutečně dřímá. Ne, opravdu to není moc zábavné a není to ani nic nového, protože ve svém pojetí je to celkem standard.

Co knize "Dveře Chaosu 1" pomáhá, to je skutečnost, že pokud sem tam dojde na akci, bohužel ta je přece jen trochu nepřehledná, rychle zvládnutá. Místy si musíte domýšlet, co se vlastně stalo. Zajímavější je pak skutečnost, že to dovede sklouznout k temnějšímu pojetí, které alespoň trochu přidává sérii na zajímavosti. Ale pak už jsou to jen další velké a líbezné obličeje, které se na vás dívají a které jsou celkově spíše karikaturami než skutečnými postavami. Možná z toho nakonec i bude romance, ale zatím to nevypadá. Zatím to vypadá jako fantasy určené pro dívky, které ale nemá dost silné postavy na to, aby si to našlo zástupy fanynek.

#1941: Hetalie: Mocnosti Osy 3 - 25 %

Hetalie: Mocnosti Osy 3 (Hetalia 3)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Hetalia 3" v roce 2010. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 151 Kč.

Scénář: Himaruja Hidekaz

Kresba: Himaruja Hidekaz

Jestli je nějaká manga, která v sobě měla opravdu dobrý potenciál, potom si myslím, že je to právě série "Hetalie: Mocnosti Osy", protože v ní autor Himaruje Hidekaz přišel s skutečně zajímavým nápadem. Vzít země světa, především evropské země, udělat z každé jednu postavu a dát jí její vlastnosti, které jsou specifické a zveličené. Tohle je látka, s kterou se dalo něco dělat, dalo se vytvořit humorný příběh, mohlo by to fungovat i jako humorné epizodky, které na sebe nějak moc nenavazují, což je vlastně i případ série "Hetalie: Mocnosti Osy", ale dle mého je to jednoduše tak blbě udělané, že to prostě nefunguje.

Úplně nedovedu pochopit ani skutečnost, že vyšlo v originále celkem šest knih, to ani nemluvím o tom, že jsou tu nějaké spin-offy a pokračování, která vycházejí v podstatě až do současnosti. I když, jeden důvod by zde mohl být. Japoncům se líbí číst o jiných kulturách a z jejich pohledu by to mohlo být zábavné. Já se rovnou přiznám, že jsem spoustu yonkom nepochopil a popravdě si myslím, že ani nebyly vtipné a nevím, co na nich mělo být zábavného. Jsou to jen takové blbiny, které nemají už se snahou vložit do toho něco historického nic společného. Štěky, které mi místy přišly opravdu bez smyslu.

Na co se zaměřuje kniha "Hetalie: Mocnosti Osy 3"? Popravdě nevím. Autor sám v závěru shrnuje, že tentokrát se víc věnoval středověku, ale u některých yonkom je v podstatě jedno, o jaké období se jedná. Jsou to často vtípky, které jsou založené na vlastnostech, jež byly doposud u jednotlivých zemí zdůrazňovány, takže Německo je pedantské, Francie je rozmazlený, Itálie je taková trochu pitomá, Japonsko pak nezapadá do ostatních kultur a objevuje rozdíly. Najednou jsou to místy pravdu jen trapné vtípky, které nic nepřinesou. A opět zde není žádná jednotící linie, která by spojovala příběhy do větších celků. A když už se to děje, tak vlastně jen formou toho, že autora k předchozímu tématu něco napadne, odkáže na předchozí knihu, ale nějaké navázání tam není, v podstatě jen formou postav.

Kniha "Hetalie: Mocnosti Osy 3" je poslední, která vyšla česky, dál se v sérii nepokračoval, a popravdě, není se čemu divit. Série "Hetalie: Mocnosti Osy" není něco, co by mělo člověka dlouhodobě bavit, protože je to jen takto roztříštěné plácání o něčem, co autor někde slyšel anebo nakonec možná i trochu zažil. Více než jako solidní kniha mi "Hetalie: Mocnosti Osy 3" připadá jako skicář, ke autor sem tam trochu mění styl, kde ale primárně vrší nápady na sebe, ale bez ladu a skladu. Asi bych potřeboval nějaký větší rámec, nějaký smysl, kam se série ubírá, ale dle mého takový cíl nemá a autor si prostě dělal, co ho zrovna napadlo.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Hetalie: Mocnosti Osy 1"
"Hetalie: Mocnosti Osy 2"

#1936: Hetalie: Mocnosti Osy 2 - 40 %

Hetalie: Mocnosti Osy 2 (Hetalia 2)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Hetalia 2" v roce 2008. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 150 Kč.

Scénář: Himaruja Hidekaz

Kresba: Himaruja Hidekaz

Po přečtení komiksu "Hetalie: Mocnosti Osy 1" jsem si říkal, že tohle není série, která by mě mohla nějak více zaujmout. ale samozřejmě, že jsem dal komiksu ještě šanci, protože když už jsem si dal tu práci, abych si všechny díly sehnal, tak je přece nenechám jen tak ležet na polici, ale přečtu si všechny díly, i kdyby jen proto, abych na ně napsal recenze. Jasně, skoro se nabízí otázka, jaký to má smysl, když už nejsou všechny díly k dostání, ale je to asi nějaká moje úchylka. Když komiks přečtu, tak sem nahodím recenzi. A tak jsem byl zvědavý na to, jestli se s knihou "Hetalie: Mocnosti Osy 2" něco změnilo. Jak se ukázalo, z mého pohledu zase tolik změn nepřišlo.

Podle reakcí, na něž jsem narazil na comicsDB.cz, jsem si říkal, že by druhý díl mohl být lepší, že by mohl být ucelenější, kompaktnější nebo třeba vtipnější, klidně všechno dohromady, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nic z toho se tam pořádně nepodařilo propašovat. Popravdě po dočtení knihy nechápu, proč se vlastně celá série jmenuje "Hetalie: Mocnosti Osy". Jasně, jsou tam Itálie, Japonsko a Německo, ale nemají hlavní roli, a když už jsme u toho, yonkomy se neodehrávají v období druhé světové války, ale v podstatě kdykoli, kdy zrovna autora napadlo, že by mohl něco zmínit. On to zmiňuje i v dovětku – některé příběhy vznikaly prostě tak, že mu jeho zahraniční přátelé daly nějaké nápady.

Na knize "Hetalie: Mocnosti Osy 2" je jednoduše strašně moc vidět, jak je roztříštěná a jak jednotlivé sekvence nemají žádnou spojitost. Pár stránek se věnuje jednomu tématu nebo třeba jedné historické události, a pak se najednou skočí naprosto jinam, k jiným postavám. Jasně, na tom trochu nezáleží, pokud se tak nějak určí, kde se dění odehrává a proč tam jsou aktéři, kteří tam jsou, i když i v tomhle směru i myslím, že budete trochu tápat. Když se přes tohle přenesete, pořád by zde ještě měl být obsah, který bude vtipný, zábavný, poučný. A ony to v sobě yonkomy v knize "Hetalie: Mocnosti Osy 2" mají, jen je to ve skutečně malých dávkách.

Myslím si, že Himaruja Hidekaz měl skvělý nápad, a myslím si, že tohle mohlo Japoncům připadat skutečně celkem zábavné, protože zase tak velké povědomí o Evropanech a Američanech třeba nemají, i když v dnešní době to bude také jinak, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že ten potenciál, který se mu dostal do rukou, využil jen na takové banální historky, v kterých jen sem tam probleskne něco, co je vtipné nebo se skutečně dobře strefuje do jednotlivých národností. jako celek to z mého pohledu ale prostě nefunguje a já se u čtení ani jedné z knih opravdu nebavil. Zachránil to třetí díl? Trochu o tom pochybuji...

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Hetalie: Mocnosti Osy 1"

#1931: Hetalie: Mocnosti Osy 1 - 40 %

Hetalie: Mocnosti Osy 1 (Hetalia 1)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Hetalia 1" v roce 2008. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Himaruja Hidekaz

Kresba: Himaruja Hidekaz

Komiks "Hetalie: Mocnosti Osy 1" jsem sháněl velmi dlouho, protože jsem už před tím koupil druhý a třetí díl. Ukázalo se, že ale není první díl vůbec jednoduché sehnat. Jako by se vyprodal. A tak jsem si říkal, že byl asi opravdu dobrý. Po jeho přečtení si říkám, že je možná trochu pravděpodobnější, že čtenáři ho spíše založili, anebo rovnou někam odhodili, protože je nezaujal. Vůbec bych se tomu nedivil, protože ani já jsem nebyl spokojený s tím, co se mi dostalo do rukou. To si pak člověk říká, jestli mu to úsilí vlastně stálo za to. Ale jo, mám komiks ve sbírce, mám kompletní celou třídílnou sérii, která česky vyšla, takže si můžu na seznamu tři knihy odškrtnout. V originále navíc vyšlo knih celkem šest, takže ani tuto sérii nemáme česky kompletní.

Když jsem knihu "Hetalie: Mocnosti Osy 1" otevřel, překvapilo mě, jak je vlastně koncipována. Kromě toho, že jsou zde takové různé popisné stránky, v první řadě se jedná o soubor krátkých povídek, které se různé dotýkají historie, z toho většina povídek je prezentována formou yonkomy, tedy vlastně japonskou obdobou klasického amerického stripu kdy yonkoma má standardně čtyři panely, které jsou svisle nad sebou. Tohle bylo velké překvapení, protože, přiznám se, z nějakého důvodu a z neznalosti, jsem očekával, že se bude jednat o válečný nebo špionážní komiks. "Hetalie: Mocnosti Osy 1" je ale komiksem historicky komediálním. Co to znamená? V první řadě to znamená, že to moc nefunguje, alespoň ne v tomto provedení.

Himaruja Hidekaz se pokusil vlastně o to, že bude historické události, převážně evropského charakteru, prezentovat zábavnou formou, kdy každá země je prezentována jedním člověkem. Ten jeden člověk ji představuje s jejími specifickými vlastnostmi. Hlavní roli zde má Itálie, která se skrývá v názvu celé série, kde je docela zajímavé vysvětlení toho, jak název vznikl: z japonského "hetare", což znamená "neschopný" + Itálie. Asi je tedy celkem jasné, jak je zde Itálie prezentována. A musí se nechat, že některé autorovy postřehy jsou skutečně dobré. Rozdělení Itálie na dvě části - takže zde má vlastně dva lidské zástupce - její role v historii, ale i role dalších zemí. Bohužel to, jak jsou jednotlivé yonkomy a další příběhy prezentovány, už tak dobré není.

Knize "Hetalie: Mocnosti Osy 1" chybí nějaká pevná forma. Ty yonkomy jsou za sebe řazeny tak, že ani nemáte pocit, že by nějak navazovaly. Prostě autora něco napadlo, tak to nakreslil a myslel si, že to je zábavné. A to je další problém. Ono to rozhodně vždy zábavné není. Někdy je to prostě celkem nuda, což je škoda. A nemyslím si, že to je způsobeno jen tím, že člověk pořádně nezná všechny historické souvislosti, které jsou stejně v poznámkách vysvětlovány. Takže se vlastně i vysvětluje vtip... Na jednu stranu se mi líbí nápad, který zde Himaruja Hidekaz měl, ale na druhou stranu mi nesedlo zpracování. Jako webkomiks to mohlo fungovat, ale v knize to nějak moc smysl nedává. Taková hromada špatných a trochu lepších vtípků, které mají místy i nesourodou grafickou podobu.

#1928: Temné metro 3 - 55 %

Temné metro 3 (Dark Metro 3)

Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Dark Metro 3" v roce 2008. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 159 Kč.

Scénář: Tokyo Calen

Kresba: Yoshiken

Třetí knihou se série "Temné metro" uzavřela a asi to bylo ve správnou chvíli, protože jsem měl pocit, že kdyby to mělo pokračovat, tak vlastně jen dojde k tomu, že se to bude dál a dál rozmělňovat, anebo jen dojde k tomu, že se více autoři zaměří na linii svého hlavního krasavce Seiya. Ale takhle to skončilo ve chvíli, kdy to má celkem otevřený konec, kdy ale nutně nepotřebujete vědět, jak to bude pokračovat, případně jestli to vůbec bude pokračovat. Pokud jsem mohl dohledat, série nepokračovala, neměla ani žádné spin-offy, a to jsem mohl najít, autoři už ani na ničem jiném nepracovali, což mi přijde trochu škoda, protože rozhodně existuje horší manga, jak jsme se přesvědčili i na našem trhu.

"Temné metro" není vyloženě skvělou sérií, epizodické rozdělení děje se ve třetím dílu už trochu omrzelo, protože jednotlivé příběhy už tak nevynikají, nejsou tak překvapivé a popravdě, někdy je tím nejsilnějším kresba, která dovede znázornit skutečně skvělá monstra. Yoshiken se v tomhle skutečně místy překonala, a především hlavní příšera ve finálním příběhu je skutečně parádní. Ty prsty v tlamě jsou skvělým prvkem, který mi v hlavě nějakou dobu zůstane. Jinak jsem ale neměl pocit, že je tu vyloženě nějaký příběh, který by skutečně vynikal. Ta až metafyzická rovina posledního příběhu je asi to nejlepší, co v poslední knize najdete.

Ve sbírce "Temné metro 3" najdete čtyři příběhy, které opět vycházejí z některých, ať už existujících nebo neexistujících stanic tokijského metra. První příběh se věnuje tomu, jak ani peníze nedokáže člověka zachránit před jeho vlastní vinou. Tady je opět výborná kresba ducha, která ke konci krásně graduje. Druhý příběh je hodně slabý. Je zde žena, která se proviní a hledá cestu ven. Tohle tak nějak vyznívá do ztracena a nejsem si jistý, co si z toho morálně vzít. Třetí příběh už má zase docela fajn atmosféru a spojení s fanouškovstvím funguje. Lidé dokáží pro své posedlosti udělat cokoli, aby nakonec zjistili, že někam zajít nechtějí. Poslední příběh už je pak kresebně skvěle zvládnutým zakončením hlavní linky a rozloučení s postavou tmavovlasého průvodce.

V závěru následují ještě klasicky lehce zbytečné stránky yonkom, které nejsou moc vtipné, ale docela mě potěšilo, že je zde rozhovor z autory, po kterém jsem zůstal ještě více zmatený z toho, jaké je pohlaví tvůrců. Na první pohled to vypadá, že Tokyo Calen je žena a Yoshiken muž, ale nakonec Yoshiken v českém překladu o sobě mluví jako o ženě. Tam bych viděl problém v překladu, ale popravdě, ani zkazky na internetu příliš nepomohly v ujištění se o skutečném stavu věcí. V konečném důsledku je to jedno, protože ať autoři nebo autorky, vytvořili hororovou mangu, která funguje a kniha "Temné metro 3" dobře uzavírá sérii, která neměla být delší, protože by už nefungovala.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Temné metro 1"
"Temné metro 2"