#DP206: Batman: One Bad Day - The Riddler

Autorem článku je Daniel Palička

Poznámka na úvod: Recenze byla sepsána ještě před českým vydáním svazku Batman - Špatný den: Penguin / Riddler. Proto předem zdůrazňuji, že v textu se nijak nevěnuji penguinovskému příběhu od Johna Ridleyho a zaobírám se pouze samostatné povídce s Riddlerem, kterou napsal Tom King. Děkuji za pochopení. Přeji příjemnou četbu!

Tom King patří ke špičce současného superhrdinského mainstreamu. Člověk, jenž primárně tvoří u veleúspěšného vydavatelství DC Comics, v průběhu své bohaté tvůrčí kariéry napsal nespočet superhrdinských titulů. Kromě pravidelně vycházejícího Batmana, který původně odstartoval během iniciativy Rebirth (česky Znovuzrození hrdinů DC), se rovněž chopil několika uzavřených minisérií, v nichž dnes již klasické, dávno zaběhnuté postavy pojal dost specificky a netradičně. Tituly jako Mister Miracle, Swamp Thing Winter Special, Supergirl: Woman of Tomorrow, Strange Adventures, Rorschach a mnoho dalších plně dokazují, že když King dostane volnou ruku, umí dělat divy. Nyní se chopil další zajímavé postavy, vysoce inteligentního záporáka Edwarda Nigmy alias Riddlera, jemuž se rozhodl dát prostor v jednohubce Batman: One Bad Day - The Riddler, vydané v rámci série uzavřených záporáckých povídek One Bad Day.

Riddler (počeštěle Hádankář) patřil z bohaté plejády batmanovských zlosynů k mým oblíbencům, nikdy totiž nešlo o nekontrolovatelného maniaka nebo o nemyslící horu svalů. Nygma se od ostatních záporáků silně odlišoval, protože pomocí vychytralosti a intelektu mnohdy dokázal to, co by se jiným mohlo jenom zdát. Jde možná o blázna (podobně jako v případě jiných gothamských zločinců), ale nelze mu upřít jistou dávku osobitosti, která z něj tak moc číší. Přesně proto jsem se na sešit Batman: One Bad Day - The Riddler tak moc těšil, tím tuplem, když se jej chopil kreativní tým složený z mých dvou velkých oblíbenců - scenáristou Tomem Kingem, jehož komiksy přímo zbožňuji, a kreslířem Mitchem Geradsem, který mi již několikrát dokázal, že má výtvarný talent v krvi. Po dočtení mohu konstatovat jediné - nelituji ani jedné minuty! 

Batman: One Bad Day - The Riddler nevsází na bombastickou, akčně napěchovanou zápletku. Příběh se celou dobu drží pevně při zemi, díky čemuž lépe vynikne postupně budovaná temná atmosféra a vzájemné interakce mezi hlavními protagonisty - zejména Batmanem a komisařem Gordonem - jsou o to intenzivnější. Dialogy působí uvěřitelně a lidsky, byť z objektivního hlediska musím říci, že některé konverzace nejsou zdaleka tak záživné a čtivé, jak by mohly být. Každá z postav má prostor zazářit, čtenář si k nim tedy může vytvořit lepší citové pouto a má důvod jim fandit. Například komisař Gordon se ocitne hned v několika napjatých situacích, kdy musí jít do přímé konfrontace s Edwardem Nygmou (jmenovitě uvedu pasáž, kdy Gordon vyslýchá Riddlera a snaží se z něj vydolovat informace, které potřebuje pro úspěšné rozklíčování případu). To samé platí o Batmanovi, kterého neuvidíte jen v ikonickém netopýřím kostýmu, ale také v civilním hávu. 

Samozřejmě nesmím opomenout ústředního záporáka, jenž si hodně scén krade jen pro sebe. Mně osobně se Kingovo svébytné pojetí Riddlera dosti zamlouvalo. V jeho podání sice působí jako zlotřilý, a přitom vychytralý neřád, jenž dovede snadno přechytračit své soupeře, v jeho nitru však můžeme spatřit nadaného jedince, který se však vlivem různých okolností změnil k nepoznání. Čtenář se dokonce podívá zpátky do minulosti a nahlédne do zlomových momentů Nygmova mládí, jež zanechaly výrazné dopady na jeho psychice. A nechybí ani nádherné momenty, kdy se naplno projeví Riddlerova mistrná inteligence a schopnost chytře vyváznout z prekérních situací. 

S komiksem jde v ruku ruce také výtvarná stránka. Jak jsem již naznačil, styl Mitche Geradse přímo zbožňuji a v recenzovaném komiksu mi ukázal, proč jde o skvělého výtvarníka. Syté barvy se přímo nádherně hodí k atmosféře celého sešitu a výborně doplňují jednotlivé scenérie. Dominuje tmavá zelená (typicky riddlerovská barva), která je použita pro scény ze současnosti, v retrospektivních pasáží se ovšem vsadilo na světle oranžovou, čímž vzniká příjemný kontrast. Rovněž musím vyzdvihnout úžasné panelování, především jsem ocenil hravé využití klasického stylu 3x3. 

Patříte-li mezi fanoušky Batmana nebo Riddlera a potrpíte si na kvalitní záporácké příběhy, rozhodně byste neměli sešit Batman: One Bad Day - The Riddler jen tak minout. Jde o kvalitní, občas explicitní psychologickou sondu do hlubin jednoho z nejkomplexnějších batmanovských zlosynů, která se občas nebojí jít až na dřeň. Postavy mají výborný vývoj, zápletka má zajímavé směřování a kresba je na špičkové úrovni. Nemám co dodat! King opět nezklamal a budu bedlivě vyhlížet další projekt, kterého se brzy zhostí. 

#2154: The New 52 - The Dark

A jsme u konce! Závěrečný díl Martinovy série o New 52 je tentokrát věnovaný temnému odvětví světa DC. Na konci článku nechybí ani kratičké zhodnocení celého restartu. 

- Dan 

Konečně se dostáváme k tomu, co je v DC Comics a jeho novém „The New 52“ tak zajímavé. Nakladatelství totiž vydává skupinu komiksů, které lze nazvat hororové nebo alespoň temné. Právě ony byly hlavní impuls, proč jsem vlastně sérii článků o „The New 52“ začal psát. Do „The Dark“ totiž patří jedny z nejlepších komiksů, které jsou v DC Comics dnes vydávány. Ani tahle skupina komiksů se nevyhnula slabším kouskům, ale překvapivě převažuje kvalita. Sérií, které patří do „The Dark“ je celkem sedm, jedna lepší než druhá. No je pravda, že jsou tu jen dvě skutečné špičky, ale i ostatní je alespoň průměrné počtení.

Začněme zase od toho horšího. „Demon Knights“ jsou naprosto mimo DC Universe, protože se vlastně jedná o fantasy komiks, který není zas tak temný, jak by asi chtěl být. Sem tam se snaží být docela vtipný. Pro fanoušky fantasy vcelku zajímavé, navíc pro fanoušky Etrigana rozhodně povinnost, jen se budou muset smířit s tím, že démon zapomněl rýmovat a když už, nějak mu to nejde od huby. Jestli chcete, podívejte se s „Demon Knights“ do temného středověku, kde magie a superhrdinství jdou ruku v ruce. Zklamáni asi nebudete, ale pro mě to není komiks, který bych vyhledával.

Co mám osobně rád, to je „Frankenstein: Agent of S.H.A.D.E.“. Tenhle komiks není nic jiného, než odpovědět na „Hellboye“, kterého vydává Dark Horse, ale je to odpověď méně kvalitní a místy až příliš stejná. Frank je Hellboy, najdeme tu i něco jako Aba, i když se to tváří jako příšera z Černé laguny. Frankenstein je něco jako vedoucí týmu příšer, které se musejí vypořádávat s různými nástrahami světa a jeho temnými stranami. Frankenstein se rovnou dostane na planetu, kde je zlem doslova obklopen. Velikášské, ale přesto docela zajímavé a sem tam i vtipné.

Komiksy, u kterých pořád váhám, jestli jsou průměr nebo nadprůměr, jsou „Justice League Dark“ a „Resurrection Man“. „Justice League Dark“ je sérií, v které se nám představuje John Constantine, ale postav je více a pouze na Constantina zaměřeno není. Komiks se dost zajímá o Deadmana, který má už své místo v sérii „DC Universe Presents“. Je to postava zajímavá, ale potenciál Johna Constantina je díky ní upozaděn. Podobně je tomu i v případě komiksu „Resurrection Man“. Není zde žádný známý hrdina, ale je zde člověk, který když zemře, tak se reinkarnuje s nějakou superschopností. Zatím je to jen takové hraní, ale komiks má obrovský potenciál. Jen si představte, že po vás jdou dvě ženy a užívají si vaše zabíjení. Jak se jim postavíte? Zvládnete svoje schopnosti, když nevíte, jakou právě získáte? A proč po vás vlastně pasou? Na tenhle komiks jsem zvědavý, jak se rozjede.

A teď následuje něco jako svatá trojice temného DC universa. Tím prvním je „I, Vampire“, což je komiks, u kterého si nejsem jistý, jak se vyvrbí. Zatím se ale zdá, že se jedná o skvělý postapokalyptický horor, kde upíři přejímají vládu, a přesto jako kdyby byl komiks brutální odpovědí na „Twilight“ a podobné upíří romance. Skvěle napsané, kdy v hlavní roli máte upíra, který je „dobrým upírem“, ale stejně nemůžete nikdy s jistotou vědět, jestli nezabije nevinného, protože když už zabíjí, tak je to sakra masakr.

Na závěr „Swamp Thing“ a „Animal Man“. Tohle je dvojice, která k sobě patří, už jen proto, že v následujících dílech by se měly komiksy spojit a hrdinové se setkat. „Swamp Thing“ není na úrovni dob, kdy jej psal Alan Moore, ale velmi se blíží kvalitě, ale také stylu příběhů. Jsou klasické, temné a hororové a to je jen dobře. Možná ještě víc mě nadchl „Animal Man“, který má i jedinečnou kresbu, kdy nemáte pocit, že čtete komiks, ale že jste se probudili do své noční můry. Příběh, kde se hnus spojuje s nevinností, malost jednoho člověka s velikostí vesmíru, který nedokážeme pochopit. Pokud sáhnete po jednom z posledních dvou jmenovaných, nebudete litovat.

Vzhledem k tomu, že už jsme si projeli všechny série – nebo alespoň jejich úvodní čtyři díly – z „The New 52“, je na čase udělat shrnutí. Které komiksy stojí za to? Pro mě osobně to jsou tyhle: „Swamp Thing“, „Animal Man“, „I, Vampire“, „Wonder Woman“, „Batman“, „Action Comics“, „Detective Comics“ (možná), „The Flash“ a rozhodně „Batwoman“. Pokud se někdy začtete do některého z těchto titulů, nebudete litovat. Superhrdinský komiks stojí za to, jen musí být trošku jiný než klasický mainstream.

#2153: The New 52 - The Edge

Další díl série o New 52 je tady! Tentokrát se Martin věnoval komiksům spadajícím do kategorie The Edge. Stojí za pozornost, nebo byste se jim měli vyhnout? Čtěte dál a dozvíte se více.

- Dan 

„The New 52: The Edge“ to jsou komiksy, které jsou na hraně, což je v podstatě doslovný překlad. Důvod je jednoduchý. Povětšinou se jedná o komiksy, které jsou něco mezi mainstreamem a hororem. Kupodivu není rozdíl mezi některými komiksy, které patří do „The Edge“ a do „The Dark“, jež budou představeny v posledním díle seriálu. Do „The Edge“ se řadí celkem devět komiksů, které jsou místy docela drsné, což skutečně není pro mainstream klasické. Přece jen se objevuje jeden nešvar: v některých komiksech je rudá krev nahrazována například černou barvou, apod. To je šílenost největší a jen snaha zpřístupnit komiksy mase, což znamená jediné – vyšší výdělky.

Dnes začneme tím skutečně špatným. Tím nejhorším je komiks „Voodoo“, což je něco jako „Men in Black“ bez mužů v černém, ale s mimozemšťankou, která na sebe bere sexy ženskou podobu, aby na planetě Zemi splnila nějakou misi. Komiks je naprosto dějově prázdný, nezajímavý a soustředí se pouze na zajímavou vizuální stránku. Ale myslím si, že prsatá hrdinka, která je vlastně zápornou postavou, není všechno. Mám rád záporné postavy, ale to musejí mít nějakou hloubku. „Voodoo“ nic takového nemá.

Naopak takový „Deathstroke“ je ukázkou toho, jak by mohl vypadat správně drsný, trochu béčkový akční komiks. V hlavní roli stárnoucí mašina na zabíjení, která to má pořád v sobě, ale už se přece jen projevuje něco, co se takovému zabijákovi nemůže ani trochu líbit – stáří. Komiks je akční podívanou, ale přece jen se v něm poslední dobou objevuje nějaká ta hloubka. Velmi podobným stylem je pak řešen komiks „Blackhawks“, který je s „Deathstrokem“ i dějově propojen. Jedná se o bandu lepších vojáků, kdy sledujeme nejen jejich akce, ale i nějaké ty osobní problémy. Ve chvíli, kdy ale budete číst nějaké další komiksy z „The New 52“, časem budete mít pocit, že vám některé příběhy splývají s ostatními. A jedním z takových je i „Blackhawks“.

Další sérií, která není právě něčím, co vás vytrhne, je „Stormwatch“. Příběh o dalším týmu, který není tak úplně klaďácký, ale docela temný. Zatím se dávají dohromady členové, kteří musí čelit vesmírnému zlu. Osobně bych raději volil jiný tým, například „Justice League“, kde aspoň znáte hrdiny, a budou vám blízcí. Hrdinové „Stormwatch“, s těmi se moc nesblížíte. Abychom zůstali u těch supertýmů, tak součástí skupiny komiksů „The Edge“ je i série „Suicide Squad“, která je něčím jako odpovědí na marvelovské „Thunderbolts“. Ze zločinců nejtěžšího kalibru – včetně Harley Quinn – je vytvořen tým, který má pomáhat. A když náhodou pomáhat nebude, všichni budou zabiti. Vláda je využívá ke svým cílům. Tenhle komiks je napínavý, drsný a spojení různých padouchů do jedné skupiny funguje. Pro mě osobně je Harley Quinn jedním z nejlepších záporáků, takže je radost její šílenství sledovat v akci.

Od týmů se ale zase vraťme k jednotlivcům, jimiž jsou „Grifter“ a „O.M.A.C“. „Grifter“ je druhým nejslabším komiksem z „The Edge“, hned za „Voodoo“. Grifter je sice postavou, která vyhodí ženskou z letadla a vůbec paranoidně napadá neznámé lidi, ale my víme, že vlastně vůbec není paranoidní, a tak se z toho celé kouzlo vytrácí. Komiks je nezajímavý, nudný, a to si myslím, že je u akčního komiksu to nejhorší. Někteří hrdinové prostě nemají na to, aby měli vlastní sérii. Jistý si nejsem ani o „O.M.A.C.“, což je podobně jako „Blue Beetle“ komiks o člověku, který je ovládán mimozemskou technologií. V tomhle případě skutečně ovládán, protože ve chvíli, kdy se stává O.M.A.C.em, mění se v cosi obrovského a neandrtálského, co není nepodobné Hulkovi.

Na závěr si nechávám dvě žánrovky. První je „Men of War“, což není nic jiného než komiks válečný. Prostě vojáci, bitvy, střílení, a tak podobně. Příběhově to není až tak špatné, ale osobně podobný žánr zrovna moc nemusím. Ale druhá žánrovka – série nese jméno „All Star Western“ – to už je něco jiného. Western jsem si docela oblíbil, alespoň v poslední době, takže tohle mě baví. Navíc srdcem série je Jonah Hex. Navíc se příběhy odehrávají ve westernovém Gothamu, objevují se zde známá jména, a to je něco, co komiksu hodně pomáhá.

„The Edge“ komiksy jsou skutečně na hraně, na hraně dobrého a špatného. Některé přes hranu přepadávají a ostatní se drží nahoře, rozhodně se ale nejedná o komiksy, které by vás v každém případě nadchly. Vyzkoušejte a uvidíte, ale ze všech jmenovaných vás většinou zaujme tak jeden, maximálně dva.

#2152: The New 52 - Young Justice

Další díl několikadílného seriálu o New 52 je tady! Tentokrát se Martin zaměřil na komiksy, které spadají do kategorie "Young Justice". Přeji vám příjemný zážitek z četby.

- Dan

Skupina komiksů, která se v novém eventu „The New 52“ skrývá pod označením „Young Justice“, je rozhodně tím nejslabším, co může DC Comics nabídnout. Jeden by si myslel, že když to budou komiksy pro mladé o mladých superhrdinech, budou něčím výjimečné, něčím jiné. Ale DC se rozhodlo jít cestou, kterou vyšlapal dávno Marvel se svým „Spider-Manem“. Mladý hrdina, který se ke schopnostem dostane náhodou a není schopen se s nimi vyrovnat, anebo hláškující frajer, co zvládne všechno na světě. Nic nového pod sluncem, a tak je to bohužel v případě téměř všech komiksů, které se řadí k „Young Justice“.

Prvním komiksem, který je ještě schopen se se stanoveným standardem vyrovnat, je komiks „Static Shock“, na němž se podílel i John Rozum, jenž se proslavil hlavně díky sérii „Xombi“. John po prvním díle vycouval. „Static Shock“ si ale drží svojí úroveň snesitelnosti, je poměrně vtipný, což se o většině jiných komiksů z „Young Justice“ nedá říct. Static – původně jsem si myslel, že je to černoška, nikoli černoch, čemuž kresba moc neodpovídá – má poměrně zajímavou rodinu, a tak má příběh i větší hloubku.

I „Blue Beetle“ je komiksem snesitelným, i když naprosto neoriginálním. Mladík je napaden vesmírným organismem, který jej dokáže proměnit v cosi jako člověk v broučím skeletu, který toho umí strašně moc. Blue se seznamuje se svými schopnostmi, snaží se sžít se svým symbiontem a vést normální život. Zas tak snadné to není. „Blue Beetle“ je komiks, který asi nejvíce parazituje na „Spider-Manovi“. Myslím, že i proto mám pocit, že superhrdinský komiks už nemá kam jít a uvíznul – nejspíš poměrně dávno – v jednom jediném bodě a nikam se neposouvá. A tak jediné, co jej oživují, jsou eventy. Tradice je zde to nejdůležitější, protože bez lásky k superhrdinům by nakladatelství jako Marvel a DC Comics nemohla pokračovat.

Pokud jsem tyhle dva komiksy trochu vyzdvihoval, o ostatních už nic podobného říct nemůžu. „Legion Lost“ je prostě o skupině neznámých superhrdinů z budoucnosti, kteří se objeví v naší době, protože sledují energetickou stopu, jež by mohla pomoct budoucnost zachránit. Hrdinové jsou nezajímaví a člověk si říká, kolik různých superhrdinů asi může jeden vesmír poskytnout. Odpovědí je série „Legion of Super-Heroes“, což je skutečně ta nejšílenější věc, co v superhrdinském komiksu může být. Skupina vesmírných kreatur, které si říkají superhrdinové, řeší nějaké vesmírné problémy. Je smutné, že tohle čtenáře pořád zajímá. Podobná série by měla skončit po druhém dílu maximálně. Komiks by se měl někam posouvat a ne být stejný jako před padesáti lety, jen na lepším papíře a s lepším tiskem.

Ani zbylé dva komiksy, které se řadí do skupiny „Young Justice“ nejsou zrovna nějaké zázraky. Tím prvním je „Hawk and Dove“, komiks o muži a ženě, kteří se stali avatary války a míru. I když by bylo možné očekávat příběh epický, je spíše komornější, vystupuje zde jen pár postav. Ale ono se to od pátého dílu asi pořádně rozjede do šířky. Příběh ničím neohromí, protože se babrá neustále v tom samém – jak zastavit zlo, když mám ještě ke všemu problémy s parťákem.

A nakonec „Teen Titans“, což je jen další ukázka toho, v jakém úpadku superhrdinský komiks je. Samozřejmě, není to nic nového, asi vždycky bylo potřeba vytvořit tým, kde by se objevovali mladí lidé, kteří budou nejlépe kopiemi svých slavnějších kolegů. A tak tu máme Kid Flashe, Superboye nebo Red Robina, jednoho z pokračovatelů Robina původního. Z tohohle na mě padá skutečně smutek. Příběh je průměrný, ale tahle zvěrstva okolo totožností superhrdinů, jejich zmenšených verzí a několikanásobných inkarnací, to je příšernost, kterou fanoušek přijímá bez keců až příliš dlouho. Myslím, že právě komiksy „Young Justice“ ukázalo DC Comics, v jakém stavu se superhrdinský komiks v Americe nachází a že by to zase chtělo nějakého Alana Moora, který by na to pořádně upozornil. Jenže Alan se stáhl a dělá si menší projekty, Frank Miller se na stará kolena asi pomátl a „Kick-Ass 2“ je především brutálním nářezem.

#2151: The New 52 - Justice League

Třetí díl Martinova seriálu o New 52 je tentokrát věnovaný titulům, které jsou spjaté s Ligou spravedlnosti (v originále Justice League). Přeji příjemnou četbu!

- Dan

Justice League, to je ten největší tým superhrdinů, jaké DC Comics má. Podobně jako má Marvel X-Meny nebo Avengers. Justice League má více podob a sdružuje všechny možné superhrdiny, ale hlavní je původní Justice League of America, dnes jen Justice League, která sdružuje superhrdiny jako Superman, Batman, Flash nebo Green Lantern. A přesně těmhle chlapcům a jejich společným začátkům se věnuje série „Justice League“. Díky restartu „The New 52“ sledujeme, jak se hrdinové postupně dávají dohromady, což sice není tak špatné, ale ani nic světoborného. Nakladatelství DC Comics chtělo ohromit hlavně kresbou Jima Leeho, který je něčím jako národním kreslířským pokladem. Dotáhl mainstream k dokonalosti svojí precizní kresbou. To je to hlavní, co zdobí novou verzi „Justice League“. Příběh zatím trochu vázne na tom, že spojování superhrdinů do týmu není tak zajímavé, jak by být mohlo. Ani tak vtipné.

Druhým komiksem, který je škatulkován do košíku „Justice League“ a který alespoň vyniká trochou toho vtipu, je „Justice League International“. Docela zajímavý tým, který je poslepovaný především z toho, co se nevešlo do Justice League. Hrdinové nejsou úplně prvoligoví, ale díky přítomnosti Batmana, který tak trochu vypomáhá, je tým přece jen zajímavý. Komiks není ničím jiným než zachraňováním světa, ale aspoň sem tam pobaví. Jinak ale také mainstreamový průměr.

Abychom nebyli u toho průměru, tak je vhodné zmínit, jaké jsou ty lepší série v tomhle balíčku. Celkem totiž patří do skupiny „Justice League“ jedenáct sérií. Tím lepším jsou série o všech třech superhrdinech, kteří patří k největším a také nejznámějším. Jsou jimi „Wonder Woman“, „The Flash“ a „Aquaman“. Od takového „Aquamana“ jsem nic moc nečekal, ale je dobře nakreslený, skvěle se čte, je parádně akční a drsný. Rozhodně jeden z těch lepších. Od „Wonder Woman“ jsem si sliboval naopak hodně – píše jí můj oblíbenec Brian Azzarello („100 nábojů“). Jeho kreslířem je Cliff Chiang, který má specifickou nemainstreamovou kresbu, jež dokonale zapadá do mytologického světa řeckých hrdinů a bohů, který je v rozporu s klasickým DC světem. Poslední z téhle velké trojice je „The Flash“, nejrychlejší člověk na světě, který prostě nezklame. V nové sérii jsou nádherně rozkreslovány situace, do kterých se dostává. Flash objevuje novou schopnost – myslet v rychlosti s jakou se pohybuje. Pokud byste se někdy rozhodli pro některý ze tří jmenovaných, nebudete litovat ani v jednom případě.

Komiksy, které mě v sérii příliš nezaujaly, jsou „Mister Terrific“ a „Captain Atom“. Komiksy se od sebe liší jen velmi málo, představují méně známé hrdiny, ke kterým nemám vztah, a přiznám se, že jak čtu jejich příběhy na pokračování, tak mi tihle dva prostě splývají.

Do skupiny „Justice League“ se řadí ještě „Green Arrow“ a „The Savage Hawkman“, což považuji za poměrně dobré komiksy, které ale mají význam především pro ty, kteří se v DC universu trochu vyznají a dokážou si Green Arrowa nebo Hawkmana zařadit. Sám jsem docela koukal, co je to Nth metal a jak to mám vlastně číst. „Green Arrow“ se zaměřuje na mladší, na technologie a na jednoho blázna, co si myslí, že je moderní Robin Hood a má k tomu navíc spoustu peněz. Green Arrow vlastně není nic jiného než Iron Man. Stejně jako on má za sebou silnou společnost, která jej dopuje zbraněmi a různými technologiemi pro boji proti různým, většinou druhořadým zločincům.

Zajímavým počinem je „DC Universe Presents“, který vypráví o postavě Deadmana. Boston Brand byl původně cirkusový akrobat, který zemřel a stal se čímsi jako duchem. Může vstupovat do lidských těl a ovládat je, což velmi často využívá. Jeho příběhy nejsou tak epické, naopak jsou spíše skromnější, ale o to více mě přitahují. Setkání s tímhle mrtvým mužem není úplně k zahození, navíc je to bývalý cirkusový parťák původního Robina – Dicka Graysona. DC Universe je opravdu hodně komplexním místem a někdy je hodně komplikované se v tom vyznat.

Posledním komiksem, který patří do skupinky „Justice League“ je série „The Fury of Firestorm: The Nuclear Man“. Vůbec to není špatný komiks, který dohromady svádí dva mladíky, jež se nemají příliš v lásce. Ale přiznám se, že tenhle příběh by pro mě vydal spíš jen na minisérii než na sérii pokračující. Třeba ještě překvapí a vyvine se do něčeho zajímavého, ale zatím se zdá, že to je jen další komiks do počtu.

#2150: The New 52 - Superman a Green Lantern

Přináším vám další pokračování Martinova seriálu o New 52. Dnešní díl bude ve znamení Supermana a Green Lanterna. Snad se vám bude líbit! 

- Dan 

Kompletní restart všech sérií nakladatelství DC Comics znamenal i restart pro takové velikány universa, jako jsou Superman a Green Lantern. Superman je jedním z nejznámějších superhrdinů vůbec, myslím, že Marvel nikdy nedosáhnul toho, aby byl některý jeho hrdina skutečným symbolem superhrdinství – a to nezmiňuji, že Superman není člověk, ale mimozemšťan. Green Lantern to už je jiná věc. V České republice se o tomhle superhrdinovi mnoho nevědělo, ale i my jsme se s ním mohli seznámit díky jednomu z komiksů nakladatelství Crew (konkrétně „Green Lantern: Tajemství úvodu“) a samozřejmě i ve filmu „Green Lantern“, který tak úplně nedocenil podstatu a sílu Green Lanternova universa.

Nejprve se věnujme světu Supermana, který je zastoupen v celkem čtyřech komiksech, které jsou v současné době vydávány. Ono je to celé komplikovanější, protože zde jsou ještě komiksy ze světa Justice League, kde se samozřejmě Superman i Green Lantern také vyskytují, stejně jako už dříve recenzovaný Batman, ale zaměřme se čistě na série, které patří do Supermanova universa. Jsou jimi „Action Comics“, což je prapůvod Supermana, a pak série „Superman“, „Supergirl“ a „Superboy“. Nejlepší z těchto čtyř je rozhodně série „Action Comics“, kterou píše Grant Morrison, což rozhodně není jen tak nějaký scénárista. Novému Supermanovi dal lidštější rozměr, slabiny, vrátil se k jeho dospělým počátkům na zemi a vytvořil komiks, který dává smysl a zajímá vás, co bude dál.

Podobně jsou na tom i ostatní komiksy universa, které nemají úplně špatné základy. „Superman“ se zaměřuje na období, kdy je Clark Kent uznávaným žurnalistou, ale musí se vyrovnávat se změnami, které plynou nejen z toho, že stará budova Daily Planet je zbořena, aby ustoupila hypermoderní budově větší mediální společnosti, kde se Lois stala výkonnou ředitelkou zpravodajství. Navíc Lois s Clarkem rozhodně nemá žádný milostný vztah. Zase trochu nový a jiný pohled na téma.

„Superboy“ a „Supergirl“ si pak žijí vlastní životy, i když ten Supergirlin je se Supermanem spojen. Hned v prvním komiksu série se Supergirl se Supermanem setkává, ale z jejího příběhu se během prvních čtyř dílů zatím mnoho nedovíme – je Kryptoňankou, která jeden den byla na Kryptonu se svou rodinou a druhý den se objevuje na Zemi. Nechápe, co se děje, nechápe svoje schopnosti, které jsou způsobené Sluncem, nevěří Supermanovi, svému synovci. Její příběh je tedy zatím o hledání sebe sama, což je už ale přece jen propojeno i s nějakým tím záporáckým parchantem, který po neznalé mimozemšťance pase.

„Superboy“ je o chlapci, kterého si vědci vyšlechtili, a právě se jej snaží zapojit do akce, což vůbec není jednoduché. On sám nezná svoje schopnosti, neví, jak se má chovat, ale přitom se má stát členem jednoho z důležitých týmů celého DC Universa – ten tým se jmenuje Teen Titans. „Superboy“ tedy rozhodně není o Supermanovi zamlada, ale prostě o jiném superhrdinovi, který byl uměle vytvořen.

Podívejme se ale i na Green Lanterny. Green Lantern není jeden, ale jsou jich tisíce, možná milióny, všichni mají svoje velitelství na planetě OA, kde jsou i Strážci („Guardians“), malí staříci, kteří všechno řídí. Green Lantern je osoba, která je vybrána, aby ochraňovala určitý sektor ve vesmíru, je vybrána prstenem, který jí propůjčuje neskutečnou sílu, kdy může vytvořit vše, co se jí v mysli zrodí. To jen krátký úvod k Lanternům, jejichž svět je skutečně rozsáhlý, jejich mytologie je pořádně propracovaná, i když mám pocit, že někdy až trochu dětinsky. Hlavně když se s nimi poprvé seznámíte ve chvíli, kdy budete číst Green Lantern: Tajemství původu, „alergie“ na žlutou vás asi trochu překvapí.

Kolem Green Lanternů vycházejí celkem čtyři série, kdy stěžejní je „Green Lantern“, která se věnuje osobě Hala Jordona, Lanterna, kterého známe jak z českého překladu, tak i z filmu. Je to pravděpodobně Lantern nejoblíbenější, který se musí vyrovnávat s problémem, že mu byl prsten odebrán. Na scéně se však objevuje Sinestro (ve filmu Mark Strong), jeden z nejmocnějších Lanternů, Halův dávný učitel, ale také osoba, která se proti Lanternům obrátila a vytvořila si svoje Yellow Lanterny. Hal od Sinestra dostává prsten, ale zjišťuje, že jej Sinestro ovládá a on mu musí pomoci se záchranou planety. Příběh je místy drsnější než klasický mainstream, což je rozhodně ku prospěchu.

Přímo kolem Green Lanternů se točí komiksy „Green Lantern Corps.“ a „Green Lantern: New Guardians“. Zjišťujeme, že na zemi je více Lanternů. V „Green Lantern Corps.“ jsou to Guy Gardner a John Stewart. Tihle dva se musejí spojit s ostatními Lanterny před hrozbou, která přichází z vesmíru. To Kyle Rayner, čtvrtý pozemský Green Lantern, v sérii „Green Lantern: New Guardians“ řeší trochu jiné problémy. Musí se vyrovnat s faktem, že si jej nevybral pouze zelený prsten, ale i prsteny dalších Lanternů, kterých je poměrně dost (červená, oranžová, bílá, černá, modrá, safírová, žlutá, indigová). Tohle je situace, kterou Strážci ještě řešit nemuseli, ale rozhodně není pro nikoho přínosná. Alespoň ne pro nikoho z hrdinů. „Green Lantern Corps.“ ani „Green Lantern: New Guardians“ nejsou komiksy, s nimiž je vhodné začínat, protože vás rovnou zavádějí do světa, který neznáte, ale jehož znalost potřebujete.

Posledním komiksem ze skupiny „Green Lantern“ je série „Red Lanterns“, což je série v podstatě o Lanternech pekelných, tedy protipól k čestným a správňáckým zeleným světlonošům. Jejich příběh je zatím spíše osobního, psychického rázu, kdy se nejedná o tak velkolepé a epické sešity, ale spíše o přemítání o tom, jestli jsou Red Lanterns udržitelní či nikoli. Přece jen je to banda vesmírných záporáků, která by měla najednou kooperovat. Musím říct, že mě osobně se tohle líbí hodně, komiks je drsný, zajímavý a není superhrdinský v tom čestném slova smyslu. Osobně jsem rád, že u popisovaných sérií došlo k restartu, člověk se může ponořit do světů, které nezná, ale seznámit se s nimi – většinou – od jejich nových počátků a teprve je poznat.

#2149: The New 52 - Batman

New 52, velkolepý restart z roku 2011, který moderní svět DC Comicsu změnil k nepoznání. 52 pravidelných sérií, které hrdiny jako Batman, Superman, Wonder Woman, Batgirl, Green Lantern a mnoho dalších změnilo k nepoznání. V několikadílném seriálu, který dříve Martin publikoval na Horor-webu, se podíváme na zoubek jednotlivým titulům, které tehdy vycházely. Jako první se Martin podíval na zoubek Batmanovi a jeho Batfamily. Snad se vám první díl jeho několikadílné série bude líbit. Přeji příjemnou četbu!

- Dan

Komiksová nakladatelství ve Spojených státech připravují na každý rok speciální akce – tzv. eventy – které mají čtenářům představit nějakou speciální událost, ale hlavně mají také zvýšit tržby. Když mluvím o amerických nakladatelstvích, tak ani zde se nejedná o obecný jev, ale jev, který se týká především dvou nakladatelství – Marvelu a DC Comics. Na rok 2011 si lidé v DC Comics připravili skutečně unikátní event. Jmenoval se „Flashpoint“ a v podstatě nám vyprávěl příběh alternativního universa tohoto vydavatelství. Ale jednalo se jen o jeden kámen, který měl rozčeřit vodu před příchodem skutečně gigantické události. Nakladatelství DC Comics se rozhodlo, že všechny pokračující série, které má, restartuje a začne se všemi pěkně od prvního dílu. K tomu přidá i nějaké série nové. Ano, skončit mělo i počítání takových klasik jako „Action Comics“ nebo „Detective Comics“, které už se na trhu hřály dlouhých 70 let a ještě pár let k tomu. Ani jim se však restart nevyhnul a nejdéle vydávané série amerického komiksu začaly zase pěkně od jedničky. Skoro se chce říct, že je to škoda, protože už se notně blížily tisícovce.

K restartu skutečně došlo a první komiks, který započal vydávání „The New 52“ byl „Justice League #1“ podle scénáře Geoffa Johnse (u nás zatím jen Green Lantern: Tajemství původu), ale hlavně s kresbou Jima Leeho, jednoho z nejoblíbenějších amerických mainstreamových kreslířů (i u nás vyšly „Batman: Ticho“ nebo „Superman: Pro zítřek“). Tah nakladatelství vyšel, prodeje se vyšplhaly do neskutečných výšin a DC Comics tak už začínají vydávat pátá čísla svých úspěšných 52 nových sérií.

Osobně nejvíce citů chovám k Batmanovi, a tak bych začal právě sériemi z Gothamu. S těmi člověk asi špatně nešlápne. Hlavně pokud se jedná o komiks „Batman“, která má na starost Scott Snyder, jeden z nejúspěšnějších temnějších scénáristů poslední doby (má na svědomí např. komiks „American Vampire“ nebo skvěle rozjetý „Severed“). Vlajkovou lodí by však měl být „Detective Comics“, který zatím trochu pokulhává. Přece jen je především mainstreamový, takže je trochu méně logický, více na efekt, ať už kresebný anebo scénáristický.

Jaké komiksy, které se v rámci „The New 52“ věnují Batmanovu světu a Gothamu, stojí ještě za to? No, zase toho tolik není, i když těch komiksů je poměrně dost – celkem jedenáct. Tak si řekněme o těch, jež mají potenciál. Jedním z nich je „Batwoman“, skutečně skvěle napsaný komiks, s úžasnou kresbou a nádherně hororovým příběhem, kde se promenádují duchové, ať už skuteční nebo vnitřní. Co na tom, že je titulní hrdinka lesba? Stejně jí budete fandit, aby na rande uspěla. I další ženská hrdinka – „Batgirl“ – stojí za to, i když první dva díly naznačily příběh, který se tak úplně nenaplnil. Naopak taková Catwoman se od prvního dílu, který byl čistě soft pornem s Batmanem, vyvíjí v něco trochu víc a příběh začíná být zajímavý. Kočka nepřináší štěstí lidem kolem sebe.

Čemu se určitě vyhnout? I Afrika potřebuje svého Batmana, který si říká „Batwing“. Má výzbroj přímo od toho hlavního z Gothamu, řeší podobné problémy, jen je to všechno v Africe. To je tak nějak všechno, co je na tom zajímavého. Jen snaha DC nebýt rasistickým nakladatelstvím, což je fajn, ale „Batwinga“ nespasí ani vyšší brutalita. Stejně tak je tomu s komiksem „Red Hood and the Outlaws“, který je neskutečně nezajímavý. Red Hood neboli Jason Todd neboli druhý Robin si vytvořil tříčlenný superhrdinský tým, který by radši měl co nejrychleji odejít ze scény. Starfire má možná určité přednosti, ale to je všechno, co vás na komiksu zaujme. Určitým zklamáním je i „Batman: The Dark Knight“, který rozhodně není tak temný, je divný, opět sexistický a nezajímavý. Namakaný Joker jako z plakátu v posilovně? Vážně? Ale dáme mu ještě šanci.

Někde mezi se pak drží komiksy „Batman and Robin“, „Birds of Prey“ a „Nightwing“. „Batman and Robin“ vypráví o vztahu Batmana a jeho současného Robina, kterým je jeho syn Damian Wayne. Aby to bylo zajímavější, tak série „Nightwing“ je o původním Robinovi Dickovi Graysonovi, ale v „The New 52“ se vyskytuje i v pořadí třetí Robin, kterým je Tim Drake – dnes si říká Red Robin a objevuje se v sérii „Teen Titans“, ale o té jindy. Jak vidíte, svět DC Comics je poměrně komplikovaný, a to ani nebudu mluvit o tom, kdo je ve skutečnosti čtvrtý Robin.

"Birds of Prey“ je komiksem, který se přímo nevěnuje ani Batmanovi a ani žádnému z Robinů, ale vystupují v něm postavy z Gothamu, jako například Poison Ivy, která je známa i z filmu „Batman a Robin“, kde si jí zahrála Uma Thurman. Hrdinky „Birds of Prey“ vás mohou bavit, je to taková méně drsná verze dívek ze Starého města v Sin City.

Abych to tak nějak shrnul, komiksy, které se věnují Batmanově universu, nejsou špatné, ale je zde jen dvojice těch, které skutečně vyčnívají. Scott Snyder dělá skvělou práci se sérií „Batman“ a scénárista a kreslíř J. H. Williams III se spoluscénáristou W. Hadenem Blackmanem výtečně vedou „Batwoman“ její strastiplnou cestou.