Když jsem se na obálku "Jelit" podíval poprvé, napadlo mě, jestli to nebudou české "Pupíky". Navíc mě celkem zaujala skutečnost, že to je seriál, který vychází v "Bravu". Ať už si o tom budete myslet cokoli, pro české autory je pozitivní, že dostanou takový prostor, a nejen proto, že se samozřejmě jedná o práci placenou a relativně jistou. Myslím, že to Dana Černého docela i bavilo, což se například projevuje v tom, že na závěr dal dvě stránky o tom, jak komiks tvořil. Myslím, že i když je stručný, popisuje svou tvorbu docela jasně a je možné se z toho i přiučit, pokud byste s kresbou komiksu opravdu začínali. Kromě tohoto bonusu je v knize ještě jedna dvoustránková kapitola navíc, která nebyla doposud v "Bravu" zveřejněna.
Tak jsem hezky začal od konce, ale měl bych se asi vrátit na začátek. "Jelita" jsou komiksem, který se vždy na jedné stránce objevuje v časopise "Bravo", a to od roku 2012. Jelita jsou zároveň dvě dívky a dva kluci, které vidíte na obálce knihy. Zprava to jsou Jana, Emil, Peky a Ráďa. Každý je jasně definován a každý má nastavený charakter, který velmi často poznáte už z toho, jak postavy vypadají. Emil je Emo, Jana je taková ta moderní popka (slovo použité v samotném sešitu), eky je klasický kluk zažraný do technologií a okolní svět vnímá, jen když vzhlédne od obrazovky, což není moc často, a Ráďa je šprtka, pardon, velmi inteligentní. Tohle není nijak špatně, ale jednoduše jsou zde prostě stereotypy, které nijak ze svých škatulek nevylézají, snad jen sem tam vykukují. Například v té bonusové kapitole byste hádali, že mohou být i trochu někým jiným, že mají trochu hlubší charaktery.
Postavy jsou ale dobré, je možné se s nimi v příběhu sžít a celkem vás zajímá, co se s nimi bude dál dít. Mnohdy je to i proto, že Dan Černý je sice omezený stránkou, ale to neznamená, že by na sebe jednotlivé kapitoly nenavazovaly a to, co bylo v jedné načato, může být v další nebo dalších rozpracováno a završeno. V tomhle směru docela dobře udržuje zájem čtenáře, protože ten se těší na to, jak to dopadne, a zároveň má pocit, že se příběh někam vyvíjí, anebo alespoň ubíhá v čase. "Jelita" v tomhle směru rozhodně nejsou statická a pořád se něco děje. Jednotlivé příběhy jsou celkem vtipné, nikoli však nutně, ale vždy se Danovi daří přijít s nějakou pointou, která dává celému stránkovému dění nějaký smysl, anebo právě ten vtip. Je však pravda, že se mi ani jednou nestalo, že bych se u komiksu vyloženě tlemil.
"Jelita" jsou však krásnou ukázkou toho, jak je možné i na našem trhu přijít s něčím, co je funkční, co dokáže zabavit, co může vycházet na pokračování a co má místo mezi mladými. Když už jsem na začátku narazil na ty "Pupíky", měl jsem sem tam pocit, že v některých částech se autor právě tímto kanadsko-francouzským komiksem inspiroval, ale není to v takové míře, aby se dalo hovořit o nějakém kopírování. Jen ten Kvakošův příběh je až moc podobný příběhu Murphyho právě z "Pupíků". Ani to nic nemění na tom, že se tady rýsuje série, která má potenciál k tomu zaujmout mladé a třeba je i dostat ke komiksu. Doufám, že to bude i recept pro další periodika, aby si uvědomila, že zde potenciál českých autorů opravdu je, stejně jako je zde zájem čtenářů. Proč komiks nedostat k lidem právě přes časopisy? Pravda, ne každý má takovou výhodu jako Dan Černý, aby byl schopným kreslířem i scénáristou, protože i když vás "Jelita" nemusí pokaždé nadchnout, na každém dílu je vidět, že je scenáristicky dobrý. Kresba, ta už je dobrá snad pokaždé.
Žádné komentáře:
Okomentovat