#786: RETRO: Čtyřlístek 1 - 60 %

Čtyřlístek 1

Vydalo nakladatelství Orbis v roce 1969. Vydání má 24 stran.

Scénář: Jaroslav Němeček a Vladimír Urban

Kresba: Jaroslav Němeček

Ani nevím, co přesně jsem od prvního čísla čekal, ale tohle určitě ne. Věděl jsem, že postavy jsou v těchto číslech ještě kreslené trochu jinak, ale o to ani nejde. Spíš jde o to, že obsahově se nejedná o magazín, který by mě po prvním přečtení nadchnul. Snad je to tím, že už jsem na něj starý, ale spíše i tím, že se tvůrci, tedy především Jaroslav Němeček, hledali. Je to patrné v kresbě, ale i v tom, jak jsou příběhy vyprávěny. První číslo však vyšlo a pak se z magazínu stal fenomén. K vydání došlo v roce 1969 a jednalo se o větší formát, než v jakém je "Čtyřlístek" vydáván v současnosti. Magazín měl rozměr 200x285 mm, tedy trochu oříznutá A4. Vydalo jej nakladatelství Orbis - v současnosti je "Čtyřlístek" vydáván pod vlastním nakladatelstvím Čtyřlístek.

I na tomhle je vidět, že se "Čtyřlístek" stal značkou, která přetrvala neskutečně dlouho. Letos je to 45 let, což je krásné. V současné době najdete ve "Čtyřlístku" vždy více různých komiks a nejinak tomu bylo i v roce 1969, jen těch stran bylo o něco méně - pouze 24. Celkově je formát magazínu to, co je na něm skutečně výborné a ani dnes mu nejde moc vytknout. "Veselé obrázkové čtení" na obálce je doslovné a vy v magazínu najdete právě tohle. Různé komiksy, ale také hrátky, vtípky a překvapivě i prozaický útvar, který je ve středu magazínu - je ale samozřejmě ilustrovaný. Začneme postupně. Jen ještě k formátu. Ten není úplně celobarevný - střídají se barevné stránky s černobílými, kdy černobílá je doplněna oranžovou jako jedinou barvou. Plně černobílá stránka je tu jen jedna, a to pouze proto, že je to právě stránka s prozaickým textem.

První stránka hned za titulní je taková seznamovací, kde je popsáno, co to vlastně děti anebo rodiče drží v ruce. Trochu zvláštně se tu hraje se slovíčky, ale proč ne, může to zaujmout, je to hravé. Co následuje, to je rovnou příběh se Čtyřlístkem, ale kromě toho, že je vizuálně opravdu výrazně jiný - Myšpulín vypadá velmi staře, Fifinka je prostě divná - jedná se o příběh, který má prvky, jež nebudete poznávat. Například čtveřice nežije pospolu, ale znají se. Co se komiksu, který je v sešitě nejdelší (celých 9 stran) nemůže vzít, to je skutečnost, že se snaží jet. Je zběsilý a na těch devíti stránkách se toho stane opravdu hodně. Je to možná trochu na úkor přehlednosti, sem tam je ta vypravěčská zkratka až nepříjemná, ale pro seznámení s postavami je to dostačující.

Hned za prvním komiksem se Čtyřlístkem následuje třístránkové vyprávění "Kamki". Je to dobrodružný příběh napsaný Aloisem Junkem a ilustrovaný Václavem Junkem. Společně vytvořili i knihu "Bakuk, syn pralesa". Vyprávění je krátké celkem napínavé, odehrává se v Africe a je to vlastně legenda o jednom lidožravém zvířeti. Místy je to docela strašidelné a myslím, že tohle mohlo zaujmout spíš adolescenty než malé děti. Příběh není skvěle ukončen, ale ve srovnání s ostatními komiksovými příběhy, je přece jen jiný a do jisté míry vyniká. Za krátkou povídkou "Kamki" následuje jednostránkový komiks "Kryštofek a Pidivízek", což je takový hezký vtípek, který je vyprávěn v ilustracích, ale i textem pod nimi - bubliny chybí. Je to jen taková hezká, dětská anekdota a ukazuje se, že práci s textem bylo ještě potřeba trochu doladit. Přesah vět na řádky až pod další ilustrací mi vadil.

Zajímavou postavou je "Kouzelník Huryjáš", který si pro sebe uzurpoval rovnou pět stránek a pak ještě jednu stránku s malou hříčkou. Příběh je sledem gagů, které vyplývají z toho, že Huryjáš už je trošku senilní pán a ta kouzla se mu motají a vzpomenout si na to správné pro něj není jednoduché. A tak většinou hlavě sám sebe vystavuje nepříjemným situacím, které jsou zábavné. Musím říct, že snad i díky tomuhle grotesknímu pojetí se mi komiks "Kouzelník Huryjáš" líbil ze všech komiksů v prvním čísle nejvíce. Po Huryjášovi následuje stránka vtipů pro děti, některé jsou i docela chytré - většina vtipů je klasických textových, ale je zde i jeden ilustrovaný a jedna hříčka.

Předposlední stránka je taková trochu marketingová, protože se v ní primárně upozorňuje na jiné produkty nakladatelství Orbis, ale je to podáno opět hezkou, hravou formou. Právě marketing bych docela rád zdůraznil, protože hned z prvního čísla máte pocit, že Jaroslavu Němečkovi šlo o to, aby děti bavil, ale také mu šlo o to, aby budoval značku, která bude fungovat. Jak je patrné po pětačtyřiceti letech, povedlo se mu to na výbornou. Poslední komiks je pak na zadní obálce a je to opět jednostránkový vtípek, který navazuje na šibalskou tradici v Československém komiksu 20. a 30. let. Na první díl toho není úplně málo.

I když je první číslo magazínu "Čtyřlístek" v současné době velmi ceněno, musím říct, že svými příběhy mě zásadně nenadchlo. Je to tím, že si autoři teprve hledali cestu, snad je to i tím, že je zde určitá naivita příběhů, která mi prostě neseděla. Hlavně ten "Čtyřlístek" mi v tomhle provedení moc nesedl. Rozhoně se ale ukázalo, že jako časopis je to zvládnuto a že se jedná o magazín, který může něco nabídnout dětem malým i těm větším. Zvládnutá forma je jednoznačně tou nejsilnější zbraní, na kterou se později nabalily i dobré příběhy.