2018-09-03

#1796: Útok titánů 16 - 50 %


Útok titánů 16 (Shingeki no Kyojin 16)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako kapitoly 63 až 66 v sérii "Shingeki no Kyojin" (japonsky 進撃の巨人), souborně v roce 2015 u Kodansha. Kniha v originále nese název "Shingeki no Kyojin 16". České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hadžime Isajama
Kresba: Hadžime Isajama

Tak pokud by si člověk myslel, že série nabere nový dech tím, že se zde toho konečně hodně vysvětlí, tak musím přiznat, že dle mého se tak nestalo. I když byly poslední knih celkem akční a pořád se něco děl, stejně jako se více promítala společenská kritika, což je prvek, který se mi na sérii líbí nejvíce, tak odhalení, která jsou prezentována v knize "Útok titánů 16" jsou z toho soudku, kdy si řeknete, že podobný vývoj jste nečekali, protože jste si myslel, že v tom bude trochu víc, než nám autor nakonec ukázal. Vysvětlení toho, jak svět titánů funguje, se mi z hlavy Hadžimeho Isajamy prostě moc nezamlouvá. Jako kdyby zvolil to nejjednodušší řešení, které se celou dobu tak nějak nabízelo, i když vy jste doufali, že to bude mnohem promakanější, že to bude originálnější, že to bude zjištění, z něhož si sednete na prdel. To se dle mého nestalo a my dostáváme vysvětlení, které je spíš taková znouzectnost.

Příběh knihy "Útok titánů 16" nás zavádí vlastně jen do jedné takové jeskyně, kde se skrývá hlava rodu Reiss, a to ve společnosti Historii, která je ještě celkem dobrovolná, a také ve společnosti Erena, který už zde tak dobrovolně nesetrvává, což je celkem jasně podtrženo skutečností, že je spoutaný řetězy a navíc má v ústech roubík. Tohle pro Erena nevypadá dobře, navíc se to celé zdá, jako skoro příprava na nějaký rituál. A k tomu přesně dochází. Tedy mělo by dojít, než je nám alespoň vysvětleno, jaký má rituál smysl, a jak se to všechno vlastně má s pamětí národa. Tohle se dovíme, dovíme se, jaké je postavení rodu Reiss a ostatních rodů, jaká je role některých postav, ale když už by konečně mělo dojít k něčemu dalšímu, kniha najednou končí a vy si budete muset na pořádnou akci počkat až do dalšího dílu.

Kniha "Útok titánů 16" není o nic méně kratší než předchozí knihy, ale přesto se toho v ní děje méně než v jiných. Je to dáno tím, že se toho hodně vysvětluje, a tak mnohdy hledíme na jedny a ty samé postavy. Přesto se musí nechat, že se Hadžime Isajama neopakuje. Přesto se vám může stát, že se vám jeho kresba začne zajídat. Jako kdyby byly všechny postavy na stejné emotivní rovině, jako kdyby se z jejich života vytratilo štěstí, jako kdyby byli všichni nevyspalí, jako kdyby všichni trpěli depresemi. V některých výrazech pak musí autor hodně přehánět, aby skutečně bylo zřejmé, o jakou emoci se jedná. Na jednu stranu se to do toho světa hodí, na druhou stranu to u úplně všech postav v pořádku není. Trochu se pak emočně slévají dohromady. Ale u šestnácté knihy jste si na to buď zvykli anebo to dávno neřešíte.

Myslím si, že s knihou "Útok titánů 16" Hadžime Isajama celkem jasně vyložil karty a určil, jaký je základ fungování světa, který se v příběhu prezentuje. Jasně, jsou zde ještě další tajemství, která by mohla překvapit, ale nemyslím si to. Odhalení, jež jsou prezentována zde, nejsou nijak zásadně originální, nejsou to WTF momenty, je to spíše něco, co tak nějak sice funguje, ale nedokáže to ohromit. To, co bylo na začátku celkem zajímavou mangou, kde jste nevěděli, co se děje a toužili jste odhalit všechna tajemství, se najednou stává něčím, co už tak zajímavé není, a nakonec se těšíte na akci, místo toho, abyste se těšili na další odpověď na nezodpovězenou otázku. A akce není špatná, v knize "Útok titánů 16" ji ale moc nehledejte. Pořád ale můžete doufat, že Hadžime Isajama ještě přijde s něčím, co vám vyrazí dech.
Vystavil v
Štítky: , , , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)