2018-10-10

#1823: Mezi řádky 7: Rána - 65 %


Mezi řádky 7: Rána (The Unwritten: The Wound)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 36 až 41 v sérii "Unwritten" u Vertiga. Souborně vyšel komiks poprvé v roce 2013. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Mike Carey
Kresba: Peter Gross

Tentokrát půjdu s hodnocením trochu níž. Rovnou se přiznám, že tohle nejspíš nebude díl série, na který si budu nějak víc pamatovat Je to na jednu stranu dáno jeho roztříštěností, kdy těch epizodek je zde více, mají nějaký dopad na hlavní linii, ale ne vždy tušíme přesně jak. Nitky se zde však spojují a to je dobře. Mike Carey rozhodně ví, co dělá, to je jasné, a má příběh dobře připravený a nic, co se zde odehrává, není zbytečné, všechno je z nějakého důvodu důležité. Z jakého důvodu, to rozhodně vždy nepoznáme hned, někdy si prostě budeme muset počkat. To platí například pro první příběh s názvem "Vlna", tak i pro poslední příběh, který se jmenuje "Loutkovodiči". Ten mi celkově přišel trochu vyčnívající, jak dějovým skokem, tak i tím, že vlastně jen čekáme na další knihu, kde to snad dá větší smysl.

Tom alias Tommy Taylor je zase celebrita, ale rozhodně to nemá jednoduché. Svět, který zná, svět příběhů, se změnil, a to díky jeho zásahům. Spustil něco velkého, co možná sám doposud nechápe, a musí se smířit s tím, že jsou zde následky. Následky, které bude třeba řešit. Například v Austrálii, kde vznikla Tommyho církev, což je celkem šílená sekta, kterou díky svému příběhu Carey vytvořil ještě o něco šílenější. Tohle je celkově nejzajímavější příběh, který se v knize "Mezi řádky 7: Rána" odehrává, i proto, že se jedná o příběh delší, který se táhne několika čísly. Ale také proto, že jsou zde skutečně dobré postavy a momenty. A vůbec nevadí, že jsou z těch postav je i jednorožec, protože je sakra cool.

Svět Tommyho Taylora je zajímavý. I když to začínalo u dětského čaroděje, jednoznačně to není příběh pro děti, protože je pěkně drsný. I v knize "Mezi řádky 7: Rána" jsou scény, které docela překvapí tím, jak dovedou děj posunout skoro až na hranu toho, co je ještě pro čtenáře příjemné ledovat, ale přitom za tu hranu nikdy nejde, přitom není komiks vlastně opravdu drsný nebo jakkoli naturalistický. Jen se nebojí. Tohle je krásně vidět na scéně s psaním slov na tělo, na rvačce v temné uličce nebo na útoku jednorožce. Přitom to ani v jednom případě není přes čáru. A funguje to velmi dobře, udržuje se tím napětí, protože stát se může skoro cokoli. Něco pohádkového, ale i něco velmi nepříjemného.

Kniha "Mezi řádky 7: Rána" nás dějově nikam výrazně neposouvá, je to jedna z těch knih, které si přečtete a budete lačnit po dalším dílu série, abyste viděli, jak se to celé nakonec vyvine, co bude s postavami dál a jestli nejsou některé vztahy už nenávratně zničené. O tohle především v knize "Mezi řádky 7: Rána" jde. O očekávání z toho, co bude dál, protože po dočtení prostě budete chtít jít dál touhle cestou fantazií, kterou nás Carey velmi schopně vede. V rámci série se nejedná o příběhy, které by nějak snižovaly kvalitu, jsou důležité, ale jako samostatní kniha je to přece jen trochu slabší než ostatní díly, tolik to nevyniká, mimo jiné i tím, že se toho tolik zase neřeší. A příchod některých postav se jeví skoro až zbytečný, ale třeba nás překvapí svým významem pro příběh. I ty nové postavy ale Carey využil dobře. Policistka Didge se povedla.

Žádné komentáře:

Okomentovat