2019-03-04

#1926: Tokijský ghúl 13 - 50 %


Tokijský ghúl 13 (東京喰種)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 122 až 132 série "Tōkyō Gūru" (japonsky 東京喰種) v roce 2014. České vydání má 220 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Sui Išida
Kresba: Sui Išida

Tentokrát budu na komiks "Tokijský ghúl 13" trochu hodnější a dám mu lehce vyšší hodnocení, než jak jsem hodnotil předchozí díl. Důvod je jednoduchý a je velmi podobný jako v případě komiksu "Útok titánů 18". Sui Išida se podobně jako Hadžime Isajama rozhodl, že je zase třeba přidat více akci. V případě komiksu "Tokijský ghúl 13" je to ještě o něco logičtější, protože tohle je předposlední díl hlavní série. Tak nějak čekáte, že to bude epické, a ne že to bude ukecané a že se zde bude řešit spousta dialogů. I tak se přiznám, že mi díl přišel ukecaný dost, a místo toho, aby se Sui Išida skutečně naplno věnoval akci, věnuje se tomu, jaká postava zrovna v daném souboji vystupuje, abychom náhodou nepřišli o to, kdo souboj vede. Popravdě mi to v tu chvíli bylo úplně jedno. Tady se celkem naplno ukázalo, že Sui Išida práci s velkým množstvím postav nezvládl a že v jeho případě je rozmach spíše na škodu. Na čtrnáct dílů je těch postav opravdu příliš, většina ne až tak důležitých.

Kniha "Tokijský ghúl 13" začíná zajímavou kapitolou, kde se něco dozvíte o jedné z postav. Konkrétně je to Džuzó Suzuja, což je dle mého jedna z nejlepších postav, kterou Sui Išida pro sérii vymyslel a na níž ukazuje, jak nedokázal využít potenciál svého díla. I tahle kapitola se zdá přichází trochu s křížkem po funuse, i když se jí rozhodně musí nechat, že tu má jednu hodně parádní, hodně drsnou a hodně nečekanou scénu, alespoň vzhledem k tomu, že jinak se série vyvíjí spíše poklidněji a na podobně drsné scény už jsme nějakou dobu nenarazili. Ale tahle kapitola prostě měla být v příběhu trochu dřív, rozhodně ne na konci, nebo skoro na konci. Nebo že by v posledním díle měl Džuzó ještě tak zásadní roli a pozice kapitoly se tak ospravedlnila? Trochu o tom pochybuji.

Nástup akce je i v knize "Tokijský ghúl 13" celkem zdlouhavý, což je zapříčiněno tím, že se musíme seznámit s tím jaké jsou rituály speciálních jednotek, ale také musíme trochu řešit osobní nejistotu některých postav, především pak Kena Kanekiho a Tóky Kirišimy. Ale fajn, tohle není zbytečně zdlouhavé, snad jen u Tóky trochu ano, a hlavně u Kanekiho to má smysl. Jde o chvíli, kdy se Ken Kaneki sám zapojí do boje. A v tu chvíli přece jen vidíte náznak toho, jak velkolepé to mohlo být, jak epický tenhle nástup mohl vyznít. Išidovi se to nepovedlo dokonale, ale i já jsem při jeho nástupu měl pocit, že tady dochází k něčemu velkému. Bohužel autorova snaha popsat každou postavu, určit, jaký typ quinque používá, to všechno zbytečně ubíjí, protože v danou chvíli je to stejně čtenáři jedno, ten chce vidět, jak to holubice natřou ghúlům, anebo naopak.

Partie e docela dobře rozehrána, alespoň z hlediska akce, teď už je jen na posledním dílu, jak to vlastně dopadne. Nemyslím si, že by se čtrnáctou knihou série "Tokijský ghúl" nějak zazářila, ale aspoň na ten průměr by se v závěru vyhrabat mohla. Kniha "Tokijský ghúl 13" potvrzuje, že zde rozhodně nějaký ten potenciál byl, bohužel ani tahle kniha ho nedokáže rozvinout naplno a jen potvrzuje, že zde prostě jsou chyby, které autorovu snahu dlouhodobě srážejí. Jako kdyby si Sui Išida ukousl trochu moc a pak už nevěděl, kam s tím. Je zbytečně technický ve smyslu, kdy musíme znát každou postavu a její speciální dovednost, ale jen proto, abychom to za chvíli zapomněli. Má tu mnoho postav, i s různými maskami, ale stejně se po nějaké době čtení zdají nerozpoznatelné a vy si říkáte, jestli už tam skutečně byly. Série začala celkem dobře, vyrostla, ale následně propadla.

Vystavil v
Štítky: , , , , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)