Ve službách Nuly 3 (Zero no Tsukaima 3)
Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Zero no Tsukaima 3" v roce 2007. České vydání má 180 stran a prodává se v plné ceně za 167 Kč.
Scénář: Nana Močizuki
Kresba: Nana Močizuki
A jsme u třetího dílu a musím říct, že mě manga "Ve službách Nuly" docela baví. Nebudu tvrdit, že je to skvělé čtení, které mi naprosto změnilo život, nebudu ani tvrdit, že to je extra zábavné, ale musím uznat, že to na ten průměr docela bohatě stačí. Proč průměr, když vlastně říkám, že je to docela fajn? Především proto, že autorka rezignovala na nějaký pořádný příběh, respektive ho pořád posouvá tak nějak dál, že si vlastně uvědomíte, že to o ničem moc není, a to i přesto, že se zde odhalují skutečnosti, které autorka prezentuje jako zásadní a které by měly čtenáře překvapit. Nefunguje to, protože manga "Ve službách Nuly" je psána proto, aby zde byly jednotlivé vtípky a aby se především autorka, ale s ní případně i čtenáři bavili.
v prvním díle jsme se seznámili s postavami, ve druhém už bylo trochu více akce, kdy došlo k dopadení zlodějky, která si říká Fouquet. Ve třetím dílu se dovídáme, že utekla, což je ale v podstatě jen okrajově zmíněno, i když je zřejmé, že si autorka přece jen nechává něco do budoucna a že zde nějaký dej je. Co se ale vlastně děje ve třetí knize? Především je to skutečnost, že se objevují postavy. Tou novou je princezna Henrietta a její společník, vikomt de Wardes. Oba mají zamíchat děním, i když jejich přínos je vlastně jenom v tom, že se Luisa musí se svým fámulem, ale i dalšími dívkami, které nesmí být vynechány. A co že je ta další cesta, na kterou se mají přátelé vydat?
Je vidět, že tady se autorka inspirovala u Dumase a u zápletky "Tří mušketýrů", protože zde prezentovaná zápletka je velmi podobná. Úkolem je získat dopis od muže, kterého má podle všeho princezna Henrietta ráda, ale jelikož si má vzít někoho jiného, a to z politických důvodů, aby se udržel mír, je potřeba dostat dopis zpět, neboť nejspíš obsahuje něco, co by se nemělo dostat na veřejnost a co by mohlo mír narušit. Luisa se tedy se Saitem vydává na cestu, ale nakonec nejsou sami, i když to tak podle všeho vypadá. Přidá se k nim i vikomt de Wardes, jehož postava by asi měla vnést do dění něco zajímavého, ale nemůžu si pomoct, jeho navržení ve stylu mušketýrů mi prostě nesedí.
V konečném důsledku je tedy kniha "Ve službách Nuly 3" skutečně především průměrná, protože i když je zde humor, který vás může bavit, jsou zde také hluchá místa a vy si uvědomujete, že některé vtipy jsou tu prostě jen proto, že měla Nana Močizuki pocit, že fungovali ve chvíli, kdy už je jednou použila. To se především týká toho, jak se Luisa chová k Saitovi a jak ho trestá. Hodně rychle to začíná být ohrané a ten expresionismus postupně tolik nebaví. I tak zde ale zůstávají vtípky, případně nějaké hlášky, pro které stojí za to knihu "Ve službách Nuly 3" přečíst, protože vás to dovede na chvíli vypnout. A o víc se kniha asi ani nesnaží anebo snažit ani nemůže.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
A jsme u třetího dílu a musím říct, že mě manga "Ve službách Nuly" docela baví. Nebudu tvrdit, že je to skvělé čtení, které mi naprosto změnilo život, nebudu ani tvrdit, že to je extra zábavné, ale musím uznat, že to na ten průměr docela bohatě stačí. Proč průměr, když vlastně říkám, že je to docela fajn? Především proto, že autorka rezignovala na nějaký pořádný příběh, respektive ho pořád posouvá tak nějak dál, že si vlastně uvědomíte, že to o ničem moc není, a to i přesto, že se zde odhalují skutečnosti, které autorka prezentuje jako zásadní a které by měly čtenáře překvapit. Nefunguje to, protože manga "Ve službách Nuly" je psána proto, aby zde byly jednotlivé vtípky a aby se především autorka, ale s ní případně i čtenáři bavili.
v prvním díle jsme se seznámili s postavami, ve druhém už bylo trochu více akce, kdy došlo k dopadení zlodějky, která si říká Fouquet. Ve třetím dílu se dovídáme, že utekla, což je ale v podstatě jen okrajově zmíněno, i když je zřejmé, že si autorka přece jen nechává něco do budoucna a že zde nějaký dej je. Co se ale vlastně děje ve třetí knize? Především je to skutečnost, že se objevují postavy. Tou novou je princezna Henrietta a její společník, vikomt de Wardes. Oba mají zamíchat děním, i když jejich přínos je vlastně jenom v tom, že se Luisa musí se svým fámulem, ale i dalšími dívkami, které nesmí být vynechány. A co že je ta další cesta, na kterou se mají přátelé vydat?
Je vidět, že tady se autorka inspirovala u Dumase a u zápletky "Tří mušketýrů", protože zde prezentovaná zápletka je velmi podobná. Úkolem je získat dopis od muže, kterého má podle všeho princezna Henrietta ráda, ale jelikož si má vzít někoho jiného, a to z politických důvodů, aby se udržel mír, je potřeba dostat dopis zpět, neboť nejspíš obsahuje něco, co by se nemělo dostat na veřejnost a co by mohlo mír narušit. Luisa se tedy se Saitem vydává na cestu, ale nakonec nejsou sami, i když to tak podle všeho vypadá. Přidá se k nim i vikomt de Wardes, jehož postava by asi měla vnést do dění něco zajímavého, ale nemůžu si pomoct, jeho navržení ve stylu mušketýrů mi prostě nesedí.
V konečném důsledku je tedy kniha "Ve službách Nuly 3" skutečně především průměrná, protože i když je zde humor, který vás může bavit, jsou zde také hluchá místa a vy si uvědomujete, že některé vtipy jsou tu prostě jen proto, že měla Nana Močizuki pocit, že fungovali ve chvíli, kdy už je jednou použila. To se především týká toho, jak se Luisa chová k Saitovi a jak ho trestá. Hodně rychle to začíná být ohrané a ten expresionismus postupně tolik nebaví. I tak zde ale zůstávají vtípky, případně nějaké hlášky, pro které stojí za to knihu "Ve službách Nuly 3" přečíst, protože vás to dovede na chvíli vypnout. A o víc se kniha asi ani nesnaží anebo snažit ani nemůže.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Ve službách Nuly 1"
"Ve službách Nuly 2"
Žádné komentáře:
Okomentovat