#1981: Oči kočky - 90 %

Oči kočky (Les yeux du chat)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2019. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Les yeux du chat" v roce 1985. České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 498 Kč.

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Moebius

Myslím si, že spousta lidí, kteří otevřou knihu "Oči kočky" ještě v obchodě, než si ji koupí, a netuší, co to je za komiks, od koho a jak vznikl, ji zase s překvapeným nebo možná i vyloženě naštvaným výrazem odloží a nechají ji ležet pro někoho, koho komiks zajímá o něco víc a je ochoten dát 500 Kč za knihu, která má v konečném součtu celkem 64 stran, z čehož komiks tvoří celkem 50 stran. Přesně. A kolik, že komiks tvoří panelů? Také přesně 50. Ano, každá stránka na sobě má jen jeden panel. "Oči kočky" jsou komiksem, který se snadno přečte za jednu minutu, pokud otáčíte stránky celkem rychle a příliš se nezabýváte tím, že si prohlížíte jednotlivé ilustrace. A to je chyba, protože tady v tom komiksu je zajímavý záměr. A také celkem zajímavý příběh za tím, jak vlastně příběh vznikal. Jodo a Moebius ztroskotali na přípravách jejich verze filmu "Duna". Ale společně si sedli a dostali možnost - zadarmo pro zadarmo šířenou publikaci, která byla v podstatě propagačním materiálem měsíčníku Métal Hurlant. A ta - jelikož dostali celkem dost prostoru, ale Jodo napsal krátký příběh - vznikl nápad na specifické pojetí komiksu "Oči kočky".

A "Oči kočky" jsou skutečně specifickým komiksem, a to nejen proto, že se jedná o první publikovanou a ukončenou spolupráci Alejandra Jodorowského a Moebiuse. A samozřejmě je to jejich první společný publikovaný komiks. Pak se jejich dílo výrazně rozšířilo, ale i "Oči kočky" je možné považovat za určitý mezník. Nejen proto, že zde Moebius ukázal své kreslířské schopnosti - ty už potvrdil dávno - ale především proto, jakou vypravěčskou formu dvojice zvolila, i když podle vyprávění, které Alejandro na začátku komiksu prezentuje, to vypadá, že právě ten styl, jakým je příběh vyprávěn, by podle všeho jeho nápadem, který vzešel z toho, že mu Moebius sdělil, že mají prostor na více než jen pár stránek, na něž je první verze komiksu vyšla. A tak se zrodily "Oči kočky", které se sice čtou velmi rychle, ale pokud se nad nimi zastavte, zjistíte, že i v tak krátkém příběhu je toho mnohem víc.

Nabízejí se různé otázky. Kde se příběh odehrává? Co je to za svět? Kdo je zač ten klu? Jak je možné, že komunikuje s dravcem? Proč ho orel poslouchá (pokud to tedy je orel, ať mě když tak ornitologové opraví)? Je kočka důležitá? Má nějakou moc? Co ten kluk chce? Je to všechno opravdu jenom hra? A pak dojde na poslední dvojstránku a vás zamrazí. Celý komiks "Oči kočky" je koncipován jako horor, i když odhalení tohoto žáru je postupné a projevuje se především vizuální formou. Pokud Moebiuse znáte, myslím, že zde vás dovede překvapit. Hlavně detailní záběry jsou zde skutečně silné. Ale síla komiksu "Oči kočky" není jen v jeho grafické stránce, i když i ta sama je úchvatná, ale je o propojení scenáristy a kreslíře. A právě scenáristická síla Alejandra Jodorowského se projevuje v tom, jak příběh graduje, a v posledních slovech, která jsou zde vyřčena. A to je komiks na slova skutečně velmi skoupí, většina stránek se obejde beze slov. I v minimalismu je však někdy síla. "Oči kočky" jsou skvělým důkazem.

Kompozice komiksu "Oči kočky" je vlastně jednoduchá. Na levé stránce je obraz, který je téměř neměnný, na stránce pravé je panel, kde je scéna proměnlivá. Při čtení to funguje skvěle. Díváte se na jednoduchý příběh různýma očima. Je zde dynamika, která je dána pohybem orla, je zde statika, která je prezentována neměnností chlapcovy pozice. I tak jednoduchá kompozice umožňuje ale skvělou gradaci. Při čtení máte pocit, že rytmus příběhu je nějaký takový. Tam. Tam. Tam-tam. Tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam-tam. TAM. Tempo se neskutečně zrychluje až k oné poslední větě, která to rozsekne a udělá z vizuálně krutého příběhu příběh krutý celkově. "Oči kočky" ve vás pak budou ještě hodnou chvíli rezonovat. A to je dobře, tohle by skvělé umělecké dílo mělo umět. Nemám potřebu si věšet na zeď plakáty, ale když jsem knihu "Oči kočky" dočetl, řekl jsem si, že by bylo super mít stěnu pokrytou celý tímhle komiksem. Akorát nevím, jak by se to udělalo, aby to vypadalo dobře i z hlediska čtenosti.